NPD documents search: Boh. adm., 2 (1920)

Č. 11797.

Řízení správní: * Výrok okr. úřadu, odmítající pro nepřípustnost odvolání, podané proti jeho rozhodnutí, jímž vyřídil spor o peněžité plnění nepřesahující 200 Kč, nepodléhá za účinnosti zákona o organisaci politické správy č. 125/1927 Sb. dalšímu opravnému prostředku.
(Nález ze dne 16. března 1935 č. 13425/35.)
Prejudikatura: Boh. A 10593/33, srov. Boh. A 9323/31, 9753/32, 10284/33.
Věc: Marek W. v S. proti okresnímu úřadu v Humenném o přípustnost odvolání.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Okr. nemocenská pojišťovna v Humenném předepsala st-li platebními výměry ze 16. září 1931 za jeho zaměstnance nemocenské, invalidní a starobní pojistné úhrnnou částkou 132 Kč 70 h, resp. 109 Kč 70 h. Odvolání, jež podal st-l proti těmto výměrům, okr. úřad v Humenném výměry z 15. dubna 1932, resp. 17. března 1932 zamítl, poučiv st-le, že proti jeho rozhodnutím instanční cestou není opravného prostředku. St-l podal však přes to proti oběma těmto rozhodnutím odvolání, která nař. rozhodnutími byla podle § 78 vl. nař. č. 8/1928 Sb. odmítnuta jako nepřípustná z toho důvodu, že ve sporných věcech, jichž hodnota nepřesahuje 200 Kč, rozhoduje podle čl. 8 odst. 3 zák. č. 125/1927 Sb. adm. úřad I. stolice s konečnou platností. K rozhodnutím těm bylo připojeno právní poučení, že proti nim instanční cestou není opravného prostředku.
Uvažuje o stížnostech, podaných na tato rozhodnutí, musil si nss z důvodu vlastní své kompetence, kterou zkoumá z povinnosti úřední (§ 4 zák. o ss), i když stížnost svými námitkami nezavdává mu k tomu přímo podnětu, rozřešiti především otázku, jsou-li nař. rozhodnutí ve smyslu § 5 zák. o ss konečná, neboť stížnost může býti podána u nss-u teprve, když záležitost byla vyřízena v cestě správní. Kladná odpověď na tuto otázku vyplývá z těchto úvah:
Zákon o organisaci politické správy č. 125/1927 Sb. ustanovuje v článku 8 odst. 1 všeobecnou zásadu, že pokud opravný prostředek není vyloučen, lze se odvolati z rozhodnutí okr. úřadu k zem. úřadu. Z této všeobecné zásady stanoví se pak ve 3. odstavci téhož článku výjimka potud, že při sporech, jejichž předmětem jest pouze peněžité plnění nepřesahující částky 200 Kč, jest odvolání nepřípustno. I když toto ustanovení odst. 3 v relaci k předpisu odst. 1 čl. 8 cit. zák. jeví se jako výjimka, přece nutno míti na mysli, že jde o zákon organisační, v němž jsou vytčeny základní zásady řízení správního, takže v odst. 3 normované zkrácení pořadu instancí na jednu stolici dlužno pokládati do jisté míry za základní princip správního procesu a s hlediska jeho účelu: zjednodušiti a urychliti řízení správní ve věcech tak zv. bagatelních, vztahovati je na všechna rozhodnutí, jež byla vydána v těsné souvislosti s vyřizováním sporů, jejichž předmětem jest peněžité plnění do 200 Kč. Oporu pro správnost takového výkladu nutno shledati v úvaze, že bylo by zajisté nesrovnalostí, kdyby z hlavního meritorního rozhodnutí bagatelního sporu bylo odvolání nepřípustné, kdežto z jiného vedlejšího rozhodnutí, při takovém sporu vydaného, by přípustné bylo (srov. také Boh. A 10593/33). Označil-li tedy žal. úřad nař. rozhodnutí jako konečná, nelze shledati, že by toto právní poučení, proti němuž ostatně stížnosti nic nenamítají, nebylo správné.
Jediným judikátním výrokem, obsaženým v nař. rozhodnutích, jest výrok, že odvolání, jež podal st-l proti rozhodnutím žal. úřadu ze 17. března 1932 a 15. dubna 1932, jsou podle 3. odst. čl. 8 zák. č. 125/1927 Sb. nepřípustná. Těmito rozhodnutími ukončeny byly spory, v nichž šlo nesporně jen o peněžitá plnění nepřesahující částky 200 Kč (132 Kč 70 h, resp. 109 Kč 70 h).
Stížnosti namítají nezákonnost nař. rozhodnutí, dovolávajíce se ustanovení § 239 zák. č. 221/1924 Sb. ve znění zák. č. 184/1928 Sb., podle něhož jest odvolání nepřípustno teprve proti rozhodnutí druhé stolice, a ježto jde tu o rozhodování o pojistné povinnosti, nelze prý tohoto ustanovení pominouti poukazem na 3. odst. čl. 8 zák. č. 125/1927 Sb.
Stížnostem nelze přisvědčiti. Spornou otázkou, o niž tu jde, zabýval se nss již opětně a vyslovil v nál. Boh. A 9323/31 právní názor, že o opravném prostředku proti platebnímu výměru okr. nemoc. pojišťovny, předpisujícímu podle zák. o nemocenském, invalidním a starobním pojištění č. 221/24 Sb. pojistné nižší než 200 Kč, rozhoduje v době účinnosti zákona o organisaci politické správy č. 125/27 Sb. okr. úřad s platností konečnou, dále v nál. Boh. A 9753/32 právní názor, že omezení instančního postupu podle čl. 8 odst. 3 tohoto zák. platí i tehdy, když správní úřad, rozhoduje o odvolání z platebního rozkazu, znějícího na pojistné nepřesahující částku 200 Kč, řeší si prejudicielně otázku pojistné povinnosti zaměstnance a konečně v nál. Boh. A 10284/33 právní názor, že rozhodnutí okr. úřadu o odvoláních, podaných proti několika platebním rozkazům okr. nemoc. pojišťovny, z nichž žádný nezní na více než 200 Kč, je konečné podle čl. 8 odst. 3 zák. č. 125/1927 Sb., třebaže součet příspěvků uložených k placení přesahoval 200 Kč. Na těchto právních názorech trvá nss i v daných sporech.
Ježto nař. rozhodnutími byla, jak již řečeno, vyslovena toliko formální nepřípustnost odvolání podaných st-lem proti shora uvedeným rozhodnutím žal. úřadu, předmětem kognice nss-u může pak býti toliko judikátní obsah nař. rozhodnutí, který však merita věci vůbec se netýká, nemůže se nss věcně zabývati námitkami stížností, pokud čelí proti meritu věci.

Citace:

Č. 11797. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 656-658.