NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Č. 9249.

Pojištění nemocenské a úrazové. — Řízení správní (Slovensko): Za účinnosti zák. č. 221/24 nelze pojistné nemocenské vymáhati exekucí administrativní.
(Nález ze dne 7. května 1931 č. 7086.)
Věc: Zemská úřadovna pro dělnické pojištění na Slov. v Bratislavě a okresní nemocenská pojišťovna v Lučenci proti ministerstvu vnitra, oddělení v Bratislavě (za zúč. fin. ředitelství v Báňské Bystřici, exposituru pro přímé daně v Lučenci, vrch. rada fin. prokuratury Dr. Karel Mottl) o zastavení exekuce pro nemocenské a úrazové příspěvky.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud zastavuje exekuci k vydobytí úrazových příspěvků, zrušuje se pro vady řízení. Jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Okresní dělníky pojišťující pokladna v Lučenci třemi exekučními výkazy z 19. února 1927 a ze 17. února 1927 zahájila exekuci mobilární proti firmě R. Juraj a spol. v L. pro nedoplatky nemocenských příspěvků per 195 912,30 Kč a 7 941,20 Kč a úrazových příspěvků per 118 298,86 Kč, jež provedena exekutorem pokladny dne 19. února 1927 tím způsobem, že podle oddělených zájemních protokolů byly zabaveny u jmenované firmy předměty uvedené v seznamu, k protokolům připojeném pod pol. 1 až 85. Exekuční dražbu těchto předmětů ustanovil exekutor dražební vyhláškou z 30. března 1927 na den 5. a 10. května 1927. Proti této exekuci podala dne 6. dubna 1927 Tatra Banka v Turč. Sv. Martině rozklad u okresního úřadu v Lučenci, žádajíc, aby exekuce ta byla zrušena a zabavené předměty byly uvolněny. Legitimaci k této žádosti odůvodnila tím, že veškeré nemovitosti exekvované firmy jsou pro žadatelku hypotekárně zatíženy do 4 000 000 Kč a movitosti jí byly odevzdány do ruční zástavy.
Okresní úřad v Lučenci výměrem ze 14. dubna 1927 výměry okr. nem. pojišťovny v Lučenci o výkonu exekuce a vypsání veřejné dražby zrušil a pojišťovně uložil, aby své exekuční právo soudní cestou uplatňovala. Župní úřad ve Zvolenu rozhodnutím ze 4. května 1927 k odvolání okr. nem. pojišťovny na základě § 28 min. nař. č. 4790/1917 zrušil pro nepříslušnost výměr okresního úřadu v Lučenci ze 14. dubna 1927, ale zároveň z moci úřední na základě § 175 zák. č. 221/24 zrušil i výměry okr. nemoc. pojišťovny, týkající se provedení exekuce a vypsání veř. dražby proti firmě R. Juraj a spol. v Lučenci pro nemoc. příspěvky, a uložil okr. nemoc. pojišťovně, aby své exekuční právo soudní cestou uplatňovala. Výměr, týkající se úrazových příspěvků per 118 298 Kč 86 h byl ponechán v platnosti za současného odmítnutí rozkladu Tatra Banky. V důvodech se praví: Rozhodovati o rozkladě Tatra Banky není příslušný okresní úřad, ale župní úřad ve smyslu shora cit. § 28 min. nař. č. 4790/1917. Postup okresní pojišťovny ohledně nemoc. příspěvků odporuje ustanovení § 175 zák. č. 221/24, které předpisuje soudní exekuci a proto byl jako protizákonný zrušen. Ohledně úrazových příspěvků § 282 cit. zák. ponechává v platnosti zák. čl. XIX:1907 a zřejmě i nař. č. 4790/1917 M Pr., a poněvadž Tatra Banka nedodržela lhůtu 8 dnů v § 28 cit. nař. předepsanou, bylo rozhodnouti, jak shora uvedeno.
Z tohoto rozhodnutí se odvolala Tatra Banka v Turč. Sv. Martině i její filiálka v Lučenci, pokud rozhodnutí to ponechalo v platnosti výměr, týkající se úrazových příspěvků. Dále podala odvolání také okr. nemoc. pojišťovna v Lučenci a to z oné části rozhodnutí, v níž zastavena exekuce pro nemocenské příspěvky. Kromě toho vypsala okr. nemoc. pojišťovna svým exekutorem ediktem z 9. května 1927 novou dražbu na 3., resp. 10. června 1927 předmětů zabavených dne 19. února 1927 pod pol. 1 až 85 k vydobytí úrazových příspěvků a ediktem z téhož dne také veř. dražbu týchž předmětů pro dlužné nemocenské příspěvky. Proti tomuto postupu si stěžovalo finanční ředitelství v Báňské Bystřici, expositura pro přímé daně v Lučenci v zastoupení eráru, žádajíc, aby vypsaná dražba a celé exekuční řízení bylo zrušeno, poněvadž jde o součásti nemovitostí, na nichž fin. erár má velké obnosy hypotekárně zajištěné. Na to župní úřad ve Zvolenu dalším rozhodnutím 30. května 1927 na základě druhého odstavce § 28 min. nař. č. 4790/1917 následkem podaných opravných prostředků nařídil, aby dražba u firmy R. a spol. v Lučenci, vypsaná na den 3. a 10. června 1927 okr. nemoc. pojišťovnou v Lučenci, byla odložena, a zastavil řízení exekuční. Oddělení ministerstva vnitra nař. rozhodnutím — po dohodě s min. vnitra a soc. péče — zrušilo z moci úřední: rozhodnutí okr. úřadu v Lučenci ze 14. dubna 1927, rozhodnutí župního úřadu ve Zvolenu ze 4. května 1927, resp. z 30. května 1927 pro vadnost správního řízení a zastavilo současně adm. exekuce pro naprostou zmatečnost. V důvodech se praví: »Pro exekuční vymáhání nemocenských příspěvků platí od 1. července 1926 výlučně ustanovení zák. č. 221/24; ustanovení nař. býv. uher. min. čís. 4790/1917 jsou zrušena. Bylo proto povinností každé instance, která v projednávaném sporu rozhodovala, aby vzhledem k ustanovení zákona č. 221/24 a jen podle tohoto zákona z moci úřední u výkonu dozorčího práva zrušila předchozí exekuční řízení, opírající se o neplatné už ustanovení cit. min. nař. č. 4790/1917, pokud ovšem se týkalo nemoc. příspěvků, neboť pro exekuční vymáhání úrazových příspěvků zůstaly v platnosti ustanovení cit. nařízení. Jednalo-li se současně o exekuci pro příspěvky nemocenské a úrazové, spojeny byly úkony, které příslušejí různým úřadům. Pro tuto vadnost řízení správního bylo vůbec exekuční pokračování zrušiti. Výměry nemoc. pojišťovny ohledně úkonů exekučních k vymáhání příspěvků nemocenských pro naprostou zmatečnost právní moci nabýti nemohly, taktéž i stížnosti interesentův žádnou lhůtou vázány nebyly, zejména ne lhůtou, která byla posuzována podle § 28 min. nař. č. 4790/17. O stížnosti proti opatření zcela zmatečnému může dozorčí správní instance kdykoli rozhodovati, jmenovitě, když pro vady řízení spojeny byly různorodé tituly exekuční (o příspěvcích nemocenských a úrazových). Z důvodů výše uvedených je proto potřebné, aby bylo vydáno separátní rozhodnutí o exekučním vymáhání nemoc. příspěvků, které by se, pokud se odůvodnění týká, opíralo o jedině platná ustanovení zák. č. 221/24 a dále jiné rozhodnutí výlučně o příspěvcích úrazových. Bylo proto žádoucí ponechati v platnosti zrušení exekuce vůbec.«
Na toto rozhodnutí stěžují si u nss-u zemská úřadovna pro dělnické pojištění na Slov. v Bratislavě a okr. nemoc. pojišťovna v Lučenci, avšak jen potud, pokud byla zastavena exekuce pro zmatečnost. Stížnost vytýká nař. rozhodnutí jako nezákonnost, že žal. úřad, jenž pro zmeškání lhůty § 28 min. nař. č. 4790/17 nemohl rozhodovati instančně, neoprávněně tak učinil u výkonu práva dohlédacího, jehož lze podle názoru stížnosti použíti jen tam, kde jde o porušení veřejného zájmu, jež nelze trpěti. Dovozuje, že o takový případ in concreto nejde. Mimo to vytýká meritu rozhodnutí nezákonnost a vadnost: Pokud jde o exekuční vymáhání nemocenských příspěvků míní, že nař. rozhodnutí neprávem shledává zmatečnost v tom, že exekuční řízení bylo prováděno podle min. nař. č. 4790/17, neboť řízení to bylo jen součástí řízení o příspěvcích a třeba tu vzhledem k předpisu § 282 odst. 2 zák. č. 221/24 použíti starých předpisů při řešení všech otázek, týkajících se nároků vzniklých za platnosti starého zákona a možno tedy také podle starých předpisů inkasovati příspěvky, splatné před 1. červencem 1926, obzvláště když, jako v daném případě, jde jen o pokračování exekuce zahájené už před tímto datem. Pokud jde o exekuci pro úrazové příspěvky, založeno je prý nař. rozhodnutí na pouhém tvrzení Tatra Banky, že bylo vydáno jednotné rozhodnutí jak co do příspěvků nemocenských, tak i co do příspěvků úrazových, což je v rozporu se skutečností a nebylo zjištěno za účasti protistrany. Ze spisů je prý naopak zjevno, že ohledně obou druhů příspěvků byla vedena exekuce odděleně.
O stížnosti uvážil nss toto:
V řízení exekučním, jež se provádí cestou administrativní podle zák. čl. XIX:1907, resp. min. nař. č. 4790/1917 k vydobytí nedoplatků pojistných příspěvků, přísluší min. vnitra v poslední stolici pravomoc instanční i dozorčí podle předpisu §§ 28 a násl, cit. min. nař. Tohoto dozorčího práva použil žal. úřad a zrušil (zastavil) adm. exekuci, kterou okr. nemoc, pojišťovna v Lučenci prováděla svým exekutorem k vydobytí nedoplatků nemocenských a úrazových příspěvků, pro zmatečnost. Z nař. rozhodnutí je zřejmo, že zrušuje exekuci vůbec, tedy nejen dražební řízení, nýbrž i provedené zabavení, což došlo zřetelně výrazu jak v enunciátě rozhodnutí (»zastavuje exekuci«) tak i v důvodech (»zrušení exekuce vůbec«). Není tu tedy nejasnosti stížností vytýkané. Pokud jde o příspěvky nemocenské spatřoval žal. úřad zmatečnost exekučního řízení v tom, že pojišťovna prováděla adm. exekuci podle min. nař. č. 4790/17 za platnosti zák. č. 221/24. Tu třeba žal. úřadu přisvědčiti. Exekuce na nedoplatky pojistných příspěvků zahajuje se podle § 27 cit. min. nař. zasláním výkazu dlužných částek obecnímu představenstvu, příslušnému k exekuci, nebo odevzdáním vlastnímu exekutorovi, zřízenému podle nař. min. pro Slov. ze 7. ledna 1921 č. 5/29026 pres. adm. Podle předložených spisů byly exekuční výkazy nedoplatků nemocenských pojistných příspěvků vystaveny ředitelstvím okr. nemoc. pojišťovny v Lučenci dne 19. února 1927. V té době platil již zákon č. 221/24, jenž nabyl účinnosti dnem 1. července 1926. Zákon ten v § 282 odst. 1 zbavil platnosti dnem své účinnosti také zák. čl. XIX:1907 jakož i právní předpisy jej pozměňující nebo doplňující, pokud upravují nemocenské pojištění. Zrušil tedy i min. nař. č. 4790/1917, pokud ve věcech nemoc. pojištění doplňuje nebo pozměňuje cit. zák. čl. XIX:1907 a znemožnil tak, pokud jde o pojištění nemocenské, i použití § 24 tohoto nař., jež — v úpravě zák. č. 199/22 — určovalo, že pojistné příspěvky se vymáhají cestou soudní exekuce nebo správní cestou. Tím, že zákon v cit. § 282 odst. 1 vyloučil používati dosavadních norem, implicite určil, že v případech nemoc. pojištění jest nadále používati nových, zejména kompetenčních norem.
Zákon č. 221/24 má pro exekuční vymáhání pojistného v § 175 kogentní předpis toho obsahu, že »pojistné i s úroky může býti vymáháno exekucí soudní«. Tím vyloučil vymáhání pojistného — tedy podle toho, co shora řečeno, i vymáhání nemoc. příspěvků — cestou správní. Připouští-li však cit. § 175 jenom soudní exekuci, jest toho nutným důsledkem, že správní akty exekuční, prováděné k vydobytí nemoc. příspěvků, po jeho účinnosti jsou nejen nezákonné, nýbrž absolutně zmatečné, tedy pakty, vycházejíce od orgánu, jenž si protiprávně osoboval pravomoc, příslušející jedině soudům. Tato absolutní zmatečnost měla však v zápětí, že o právní moci a právní účinnosti úkonů těch nemohlo býti řeči, že nezaložily ani pro pojišťovnu práv, pro protistranu závazků, a že proto opatřením nadřízeného a dozorčím právem vybaveného úřadu mohly býti kdykoliv odstraněny. Potom však netřeba se zabývati otázkou, stížností relevovanou, zda, resp. za jakých předpokladů přísluší dozorčímu úřadu právo rušiti akty nezákonné, neboť tyto vývody stížnosti se míjí cílem, ježto se zabývají správními akty, jež jsou schopny právní moci a jichž zrušením mohou býti dotčena práva stran.
Stejně nebylo nss-u třeba zabývati se otázkou, stížností nadhozenou, zdali i na řízení exekuční lze použíti přechodného ustanovení § 282 odst. 2 cit. zák. č. 221/24, jenž stanoví, že předpisů právních, zrušených v odstavci 1 téhož paragrafu, jest i nadále použíti při rozhodování podání stížností a sporů, jež byly podány nebo zahájeny přede dnem, kdy nabudou účinnosti ustanovení tohoto zákona o pojištění nemocenském. Neboť nemůže býti sporu o tom, že vedení exekuce není organickým pokračováním řízení o předpisu pojistných příspěvků. Toto jest upraveno i co do řízení, i co do postupu instančního samostatně, a končí pravoplatností předpisu (§§ 17, 18 min. nař. 4790/1917 a § 156 zák. čl. XIX:1907). Exekuční řízení adm., jež je fakultativní a může nastoupiti jen, není-li pojistné placeno, zahajuje se — jak již shora uvedeno — jako samostatné řízení zvláštním návrhem, pokud se týče poukazem pojišťovny, aniž se vyžaduje pravoplatnosti předpisu příspěvků (§§ 18, 24 min. nař. č. 4790/17, §§ 12 a 23 nař. býv. uher. státního pojišťovacího úřadu č. 13101/1917).
Jeví se tudíž stížnost, pokud směřuje proti zastavení správní exekuce pro nedoplatky nemocenských příspěvků, bezdůvodnou.
Stížnost však právem vytýká nař. rozhodnutí vadnost, pokud jde o výrok zrušující pro zmatečnost také exekuci k vydobytí úrazových pojistných příspěvků. Nař. rozhodnutí odůvodnilo zrušení toto úvahou, že, jednalo-li se současně o exekuci pro příspěvky nemocenské a úrazové, spojeny byly úkony příslušející různým úřadům, a dodalo, že je potřebí, aby bylo vydáno separátní rozhodnutí o exekučním vymáhání příspěvků nemocenských a jiné rozhodnutí výlučně o příspěvcích úrazových. Neuznal tedy žal. úřad řízení exekuční pro úrazové příspěvky samo o sobě za zmatečné, a to ne snad proto, že bylo vedeno na věci nemovité, jak bylo zúčastněnými stranami dovozováno, nebo že bylo zahájeno a vedeno orgánem po 1. červenci 1926 se zřetelem k nové organisaci sociálního pojištění již nepříslušným, nýbrž jedině proto, že tu byla podle názoru úřadu taková souvislost se zmatečným aktem, t. j. s exekucí pro nemoc. příspěvky, jež jeho samostatnou další existenci činila nemožnou. Názor ten odporuje spisům a není logický.
Obě zmíněné exekuce byly, jak shora uvedeno, zahájeny zvláštními, separátními exekučními výkazy, znějícími na vykonatelné pohledávky podle druhu přesně číselně rozlišené a byly provedeny v oddělených zájemních protokolech. Okolnost, že bylo získáno zástavní právo pro obojí druh vykonatelných pohledávek na tytéž předměty, a že byla vypsána veř. dražba jediným společným dražebním ediktem k témuž termínu, nebrání zajisté — byla-li exekuce pro jednu takovouto pohledávku zastavena a tím spojení »úkonů příslušejících různým úřadům« odstraněno, — aby bylo v exekuci pro zbylé vykonatelné pohledávky pokračováno až do jich uhražení (srov. na příklad §§ 85, 86, 108, 116, 120 exekuč. zák. čl. LX:1881, resp. zák. čl. XII:1908, dále §§ 29 a 30 min. nař. č. 4790/1917 a §§ 149, 151 a násl. úřední instrukce k oběžníku býv. uher. min. fin. č. 50 000/1913). Musil proto nss uznati, že část nař. rozhodnutí, týkající se exekuce pro úrazové příspěvky, jež se opírá jedině o předpoklad nerozlučné spojitosti této exekuce se zmatečným aktem, jest v rozporu se spisy, resp. nelze ji ze spisů logicky dovoditi. Bylo proto nař. rozhodnutí v této části zrušiti podle § 6 zák. o ss a nemohl se nss zabývati vývody stížnosti, dovozujícími, že okr. nemoc. pojišťovna byla, a to i po 1. červenci 1926, oprávněna svým exekutorem prováděti exekuci i pro příspěvky úrazové, ježto tyto vývody nepostihují nař. rozhodnutí, jež jak již shora řečeno, otázky příslušnosti okr. nemoc. pojišťovny k výkonu této exekuce se vůbec nedotklo.

Citace:

č. 9249. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 823-828.