Č. 3010.

Učitelstvo: I. O obsazovacím postupu podle zák. č. 306/1920 věty jako při Boh. 2984 adm. — II. Dokončení 60. roku věku a 35. roku služby nevylučuje učitele z nároku na udělení místa učitelského podle zák. č. 306/1920.
(Nález ze dne 20. prosince 1923 č. 21565.) Věc: Městská obec Ú. proti ministerstvu školství a národní osvěty o presentaci na místo ředitele občanské školy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Presentaci vykonanou obecním zastupitelstvem v Ú. na místo ředitele při 4. chlapecké škole občanské v Ú. zškr v Praze rozhodnutím z 26. března 1922 nepotvrdila, poněvadž obecní zastupitelstvo proti ustanovením čl. IV zák. z 9. dubna 1920 č. 306 Sb. nepresentovalo službou nejstaršího uchazeče, uvedeného v ternovém návrhu okr. úřadu školního, kterýžto uchazeč jest podle seznamu uchazečů pro uvedené místo a pro správu školy velmi dobře kvalifikován.
K odvolání městského zastupitelstva vyslovil žal. úřad nař. rozhodnutím, že zškr nepotvrdivši zmíněnou presentaci jednala správně a po zákonu, ježto presentovaný uchazeč není služebně nejstarším ze žadatelů alespoň dobře kvalifikovaných a jeho volba tudíž odporuje ustanovením čl. IV zák. z 9. dubna 1920 č. 306 Sb. a min. výnosu z 31. prosince 1920 č. 40897.
O stížnosti uvážil nss takto:
Nss vyslovil již v nálezu Boh. 2984 adm. právní názor, že »kvalifikací pro místo, o jehož obsazení právě jde« podle čl. IV zák. z 9. dubna 1920 č. 306 Sb. jest v Čechách dobré zdání, podané okr. školním inspektorem ve smyslu §§ 5 a 6 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. pro Čechy, dále že za platnosti zák. 306/20 může zem. úřad školní odmítnouti schváliti presentaci oprávněným činitelem vykonanou nejen z důvodů § 50, odst. 4 zák. o školách národních z r. 1869, ale i z toho důvodu, že vykonaná presentace nevyhovuje čl. IV. zák. č. 306/1920.....
Jelikož pak stížnost zjištění nař. rozhodnutí o služebním stáří a kvalifikačních známkách jednotlivých uchazečů nebéře v odpor, jeví se bezdůvodnou.
Na tom nemůže měniti nic námitka stížnosti, že prý čl. IV zák. č. 306/1920 se nevztahuje na presentace vzhledem k předpisu čl. I. téhož zákona, v jehož úvodě jsou slova: »bez újmy práv presentačních přiznaných vydržovatelům škol zemskými zákony«, neboť, jak rovněž již vysloveno v cit. nálezu, tato výhrada má — jak zřejmo ze znění čl. I. — jen ten smysl, že vedle jmenování učitelstva na definitivní místa, které se děje i na dále za předepsané účasti vydržovatelů školy, zavádí zákon ještě nový způsob definitivního jmenování automatického uplynutím určité služební doby podle obdoby jmenování čekatelů úřednických úředníky.
Pokud pak se stížnost dovolává toho, že podle § 5, odst. 4 zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. jsou učitelé, kteří dokonali 60. rok věku a 35. rok služební z časového postupu vyloučeni a stejně též podle § 18 nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb., pročež prý takoví vysloužilí učitelé musí též býti vyloučeni z jmenování na vedoucí místa, tedy nelze tento závěr uznati správným, poněvadž časový postup a propočítání jako ze zákona plynoucí minimální nároky zaměstnancovy jsou úkony zcela odlišnými od jmenování na jiné po případě vyšší místo.
Stejně nemůže okolnost, že podle údaje stížnosti místní škr v Ú. se usnesla v sezení z 23. prosince 1921, že stářím služebním ve smyslu čl. IV bude se říditi při svých návrzích jen pokud nejde o uchazeče, kteří jsou 60 roků staří a dokonali služební dobu nutnou pro nejvyšší vyměření výslužného, a že též obecní zastupitelstvo s těmito směrnicemi souhlasí a jimi při presentacích se řídí, míti vlivu na platnost a na provádění zák. předpisu, který nařizuje, jak shora uvedeno, jinak.
Totéž platí o tvrzení stížnosti, že by uvedený výklad čl. IV zák. č. 306/20 činil resp. činí presentační právo ilusorním a pouhou formalitou, poněvadž i takovéto případné důsledky nemohou předpis zákona zbaviti účinnosti.
Pokud se stížnost na doklad svého názoru dovolává genese zák. č. 306/20, tedy stačí poukázati rovněž na vývody uvedeného nál. Boh. 2984 adm., podle nichž právě naopak i z genese zák. toho plynou právní názory shora uvedené.
Stížnost dovolává se konečně toho, že, jelikož prý učitelé kvalifikování hůře než »dobře« zpravidla se vůbec neucházejí, znamenal by výklad žal. úřadu vždy nutnost jmenovati nejstaršího uchazeče, který třebas ve skutečnosti jest nejméně kvalifikován, dále, že postup podle uvedeného výkladu by těžce poškodil školství zejména v městech a obzvláště pokud jde o místa vedoucí.
Ani tyto vývody týkající se účelnosti a vhodnosti uvedeného zák. předpisu nemohou ovšem, jak rovněž uvedeno již v cit. nálezu, dotýkati se platnosti onoho zák. předpisu, pokud se týče správnosti výkladu, který jemu dal v nař. rozhodnutí žal. úřad.
Vzhledem k tomu bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3010. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1252-1254.