Č. 1884.

Obecní úředníci: 1. Kdo jest obecním úředníkem? — 2. Pro rozhodnutí otázky, přísluší-li zaměstnanci obce charakter obecního úředníka, jest rozhodnou jediné vůle obecního zastupitelstva projevená při ustanovení onoho zaměstnance nebo později.
(Nález ze dne 24. ledna 1923 č. 973.)
Prejudikatura: Boh. č. 701 adm.
Věc: Dr. Theodor D. v T. (adv. Dr. Viktor Říha z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o přiznání charakteru obecního úředníka.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Město T. konkursem ze dne 25. února 1901 vypsalo obsazení místa městského zvěrolékaře s tím, že místo to obsazeno bude prozatímně na 1 rok, po jehož uplynutí může býti žadatel, vyhoví-li, jmenován definitivně.
St-l žádal o toto místo a bylo mu místo toto dekretem ze dne 28. dubna 1901 uděleno se sdělením, že obecní zastupitelstvo zvolilo jej městským zvěrolékařem prozatímně na 1 rok, po jehož uplynutí může k nové své žádosti býti jmenován definitivně. S místem spojené služné ročních 800 K vypláceti se bude v měsíčních ku předu jdoucích lhůtách. Povinnosti zvěrolékařovy obsaženy jsou ve služební instrukci, kteráž se st-li vydala a jejíž originál měl podepsati.
V této instrukci uvedeny jsou povinnosti obecního zvěrolékaře a pod č. 7 jest uvedeno: »Zvěrolékař, ač nenalézá se ve stálém služebním svazku s obcí, podrobuje se výslovně disciplinárnímu řádu pro obecní úředníky ustanovenému«.
Žadatel byl pak ke své žádosti ze dne 30. října 1902 ve schůzi dne 25. listopadu 1902 jmenován definitivně městským zvěrolékařem ve službách obce T. s požitky a povinnostmi posavadními. Dne 6. července 1904 žádal st-l městskou radu o zvýšení platu a při tom zároveň prosil, aby byl jako v jiných městech přijat jako řádný úředník městský s kvinkvenálkami, příbytečným a pensí. Při jednání o této žádosti, pokud zvýšení platu se týče, prohlásil st-l, že pokud se týče přijetí do svazku městských úředníků s nároky na výslužné, nežádá, aby o ní bylo ihned rozhodováno.
Obecní zastupitelství vyřídilo žádost st-lovu s tím, že služné mu zvýšilo s připomenutím, že na dosavadním poměru služebním k obci se tím nic nemění, že však berouc na vědomí jeho prohlášení, že nežádá na ten čas rozhodnutí o žádosti své za zařazení do státu a kategorie městských úředníků, s ním sděluje, že by mu nebylo možno přiznati nárok na vřadění do kategorie městských úředníků, neboť nekoná jako ostatní úředníci městští své práce výhradně obci, nýbrž provozuje praxi soukromou a jest mimo to zvěrolékařem okresním.
Dne 23. dubna 1909 žádal st-l o »blahovolné přiznání práv ve smyslu zákona ze dne 29. května 1908 č. 35 z. z.«, kterážto žádost zůstala nevyřízena. St-l dne 22. února 1911 znovu žádal, aby jej obecní zastupitelstvo zařadilo do stavu městských úředníků podle tohoto zákona s platností ode dne vyhlášení zákona. St-l odůvodňoval žádost svou tím, že se ustanovení tohoto zákona dle odst. 2 čl. 1 prováď. předpisů (vyhláška místodržitelství ze dne 12. srpna 1909 č. 52 z. z.) vztahují také na úředníky zdravotní, že má a prokázal plnou kvalifikaci pro službu tu, a že není pochybnosti, že obecní zvěrolékaři, obstarávají agendu veterinářskou, tedy práce úřední, obcím zákony přikázané, jsou obecními úředníky ve smyslu uvedeného zákona.
Městské zastupitelstvo rozhodnutím ze dne 26. července 1911 zamítlo tuto žádost z důvodu, že obec nebyla a není povinna dle zákona onoho st-le jako úředníka jmenovati. Dále, že jest stejně jako k obci také k okresu t-skému ve stejném služebním poměru a že již proto nemůže doporučiti, aby zvěrolékař, stojící ve službách okresu, byl městským úředníkem, zejména když provozuje též praxi soukromou a jmenovitě, že nedostává se st-li charakteristického momentu, aby totiž s pominutím každého jiného zaměstnání pracoval a vykonával úřad svůj výlučně pro obec a jí náležející povinnosti veřejné. Místo zvěrolékaře nebylo také pojato v systemisaci městského úřednictva.
V podání ze dne 23. října 1913 žádal st-l opětně o rozhodnutí, jaký charakter služební jemu obecní zastupitelstvo přiznává, ježto má za to, že mu přísluší plným právem charakter úředníka městského, jelikož při příslušném odborném vzdělání a vyměřené působnosti veřejné povinnosti přináležející obci byl po provisoriu jednoročním jmenován defini- tivním městským zvěrolékařem a že není myslitelno, že by byl jmenován definitivně někdo, kdo nemá služné, nýbrž jen remuneraci. Tato žádost st-lova postoupena byla k vyjádření odboru organisačnímu, který projevil náhled, že st-li nepřísluší nárok na přiznání charakteru úřednického, avšak doporučil, aby byl st-l za jistých modalit do svazku úřednictva přijat. St-l byv vyzván, aby se o tomto návrhu vyjádřil, prohlásil, že by za jistých podmínek souhlasil s návrhem odboru organisačního. Jelikož však toto vyjednávání nevedlo k cíli, byla věc k definitivnímu rozhodnutí předložena obecnímu zastupitelstvu, kteréž ve schůzi dne 8. září 1920 usneslo se na tom, že se st-li charakter obecního úředníka nepřiznává hlavně z toho důvodu, že místo zvěrolékaře při obci systemisováno dosud není a obec po rozumu zákona ze dne 29. května 1908 č. 35 z. z. povinna není místo takové jako úřednické systemisovati. Dle tohoto zákona obce mající nejméně 5000 obyvatelů jsou povinny systemisovati pouze místa pro obor služby konceptní (§ 6), ale zřizování úřednických míst ostatních kategorií ponechává se jich volnému uvážení a rozhodování. St-l mimo to nekoná práce výhradně jen pro obec, nýbrž provozuje také soukromou praxi zvěrolékařskou, jest okresním zvěrolékařem a docentem na zemské hospodářské akademii. St-l podal odvolání z tohoto rozhodnutí k okresní správní komisi, v němž dovozoval, že z dekretů jmenovacích jest zřejmo, že byl nejprve provisorním a později definitivním městským úředníkem a ohledně provozování praxe soukromé a jiného zaměstnání namítal, že zákaz takovýchto zaměstnání služební instrukce jeho neměla a že k jmenování okresním zvěrolékařem dala obec svůj souhlas, jakož i k docentuře na hospodářské akademii.
Odvolání st-lovo bylo osk-í zamítnuto dne 25. ledna 1921 z důvodů v prvním rozhodnutí obsažených.
Zsv. nař. usnesením zamítl stížnost st-lovu uváděje, že vzhledem k tomu, »že místo zvěrolékaře nepatří k místům, jež obec byla povinna dle cit. zákona systemisovati a na ně úředníka ustanoviti, jest posouditi, jakými intencemi byla obec vedena propůjčujíc st-li naznačené místo, zda totiž bylo v úmyslu zastupitelstva zříditi tím místo úřednické či jinaké. Dle stavu spisů nelze za to míti, že obci jednalo se o zřízení místa úřednického. Vysvítá to již z instrukce, na niž se dekret ze dne 28. ledna 1901 odvolává a v níž se výslovně uvádí, že zvěrolékař je ve stálém služebním svazku k obci; že citovanými usneseními a na jich základě vydanými dekrety nebylo st-li propůjčeno místo charakteru úřednického, vysvítá z toho, že st-l vědom jsa si toho, že nebyl jmenován úředníkem, se přiznání tohoto charakteru několika žádostmi domáhal a to vždy bez výsledku. Po platnosti zákona z roku 1908 st-lem znovu podaná žádost za přiznání charakteru úředníka dle tohoto zákona byla výslovně zamítnuta usnesením zastupitelstva ze dne 26. července 1911 a k pozdější žádosti st-lově za úpravu jeho požitků bylo mu usnesením zastupitelstva ze dne 28. května 1913 znovu připomenuto, že se usnesením tím nabídnutou úpravou ničeho nemění na dosavadním jeho právním služebním poměru k obci.
Zemský správní výbor dospěl tedy k tomu, že o otázce, jakou právní povahu má ustanovení st-le v roce 1901 městským zvěrolékařem, jest tu res judicata a že opětovný zamítavý výrok obecního zastupitelstva ze dne 8. září 1920 o žádosti za uznání charakteru úředníka dle cit. zákona z roku 1908 je jen důsledkem dřívějších citovaných usnesení z roku 1905, 1911 a 1913, jež st-lem nebyla vzata v odpor cestou § 99 ob. zříz. naznačenou.«
K rozhodnutí svému dospěl nss takto:
Zsv vyslovil v nař. rozhodnutí, že spor, jakou právní povahu má ustanovení st-lovo městským zvěrolékařem, byl již před posledním rozhodnutím oz ze dne 8. září 1920 pravoplatně rozsouzen dřívějšími usneseními oz z r. 1905, 1911 a 1913, jež st-lem nebyla vzata v odpor v pořadí instancí.
Názor tento nelze uznati správným.
Oz rozhodlo o otázce, přísluší-li st-li charakter obecního úředníka před rozhodnutím ze dne 8. září 1920 jedině usnesením ze dne 26. července 1911, kterým zamítlo žádost st-lovu ze dne 22. února 1911, aby jej zařadilo do stavu městských úředníků podle zákona ze dne 29. května 1908 č. 35 z. z.
Usnesením ze dne 8. září 1920 vydaným o nové žádosti st-lově, aby rozhodnuto bylo, jaký charakter obec st-li přiznává, neodvolalo se oz prostě na své dřívější rozhodnutí, ani neopakovalo jediné jeho důvody, nýbrž rozhodlo o nové žádosti st-lově znovu a zamítlo žádost nejen z důvodů v dřívějším usnesení uvedených, nýbrž i z dalších důvodů. V zamítavém dřívějším rozhodnutí kladla obec důraz na to, že st-l nekoná výlučně práce jen pro obec, kdežto v rozhodnutí posledním klade se důraz na okolnost, že místo zvěrolékařské při obci systemisováno není jako místo úřednické a že zřízení takového místa leží ve vůli obce. Jest proto usnesení, kteréž výrokem žal. úřadu bylo přezkoumáváno, novým, samostatným rozhodnutím o věci, proti němuž st-li příslušejí opět zákonné opravné prostředky.
Stylisace nař. rozhodnutí na první pohled zdá se nasvědčovati tomu, že se žal. úřad spokojil jediné s tím, že nalezl za právo, že běží tu o res judicata. Avšak při podrobnějším zkoumání nař. rozhodnutí jest zjevno, že se žal. úřad neobmezil na zamítnutí stížnosti jedině z tohoto důvodu, nýbrž že rozhodoval o stížnosti meritorně, neboť z důvodů jeho jest zřejmo, že přezkoumával nař. rozhodnutí osk, pokud se týče oz ve věci samé a uznal, že dle stavu spisů nelze za to míti, že obec chtěla místo zvěrolékaře, st-li propůjčené, zříditi jako místo úřednické.
Jest tedy přezkoumati i tento meritorní výrok žal. úřadu.
Nss vyslovil již opětně, zejména nálezem Boh. č. 699 adm., že ve smyslu obecního zřízení jest za obecní úředníky pokládati osoby, které ustanoveny byly ve služebním postavení k obci na místa systemisovaná v úředními organismu obecním, vykonávajíce službu tu jako svoje povolání a jako práce vyššího druhu ve správě obecních záležitostí. Tento pojem převzal zákon ze dne 29. května 1908 č. 35 z. z. i zákon ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. Z předpisu § 32 ob. zř. i § 7 zákona ze dne 29. května 1908 č. 35 z. z. plyne důsledek — jak již nálezem Boh. č. 701 adm. bylo vysloveno i odůvodněno — že pro rozhodnutí otázky, přísluší-li zaměstnanci charakter obecního úředníka, jest rozhodnou jedině vůle oz, projevená při jeho ustanovení nebo později, že oz mělo úmysl a vůli ustanoviti zaměstnance obecním úředníkem. Na to však lze souditi jedině tehdy, když buď jej přímo a výslovně jako »obecního úřed- níka« označilo, v čemž dlužno spatřovati implicite zřízení místa pro funkci zaměstnanci tomu svěřenou, buď nepřímo tak, že jej ustanovilo na místo, které v organismu obecní služby bylo ať již dříve ať současně nebo později oz-em systemisováno a které podle povahy a obsahu funkcí s ním spojených jako místo úřednické býti se jeví.
Stížnost odvolává se k doložení svého náhledu na obsah konkursní vyhlášky, kterou vypsáno bylo uprázdněné místo zvěrolékaře, st-li pak udělené, a dovozuje z ní, že již před vypsáním konkursu existovalo u t-ské obce místo městského zvěrolékaře, kteréž obec chtěla po uprázdnění obsaditi a dovolává se dále stížnost stylisace dekretu o jmenování prozatímním, jakož i dekretu o jmenování definitivním.
Ze spisů však nevychází na jevo a stížnost také netvrdí, že by vyhlášení konkursu předcházelo usnesení oz, kterým by bylo místo zvěrolékaře zřízeno jako trvalá instituce v úředním organismu obce, jako místo úřednické. Z výrazů, že se mluví v konkursu o obsazení místa »uprázdněného«, nenásleduje ještě, že obec měla a projevila vůli místo zvěrolékaře zříditi trvale jako místo úřednické. Ve služební instrukci st-li při jmenování vydané jest pod č. 7 výslovně uvedeno, že zvěrolékař nenachází se ve stálém služebním svazku s obcí. Z projevu toho nelze jinak, než souditi, že obec neměla úmyslu zříditi místo zvěrolékaře jako trvalé místo a jako místo úřednické, ba naopak dala tím určitě na jevo, že služba zvěrolékaře jest spojena toliko s osobou a že nemá podkladu v systemisaci úřadů obecních. Ani z okolnosti, že st-l byl po roce provisoria jmenován definitivním, nedokazuje se, že obec měla vůli zříditi zvláštní úřednické místo pro funkce zvěrolékaře, ani nelze jmenování to pokládati za akt systemisační, neboť z usnesení oz o definitivním ustanovení st-le městským zvěrolékařem neplyne nikterak, že obec měla vůli st-li propůjčiti místo úřednické. Definitivní jmenování samo o sobě ničeho neprokazuje, neboť může se státi i v soukromoprávním poměru služebním, který může býti výpovědí zrušen, jak to bývá obvyklé v některých oborech služeb soukromých. Zvláštním definitivním jmenováním st-le se tudíž ničeho nezměnilo na právní povaze jeho služebního poměru, jak to patrno i z dekretu, v němž se uvádí, že jmenování to děje se s požitky a povinnostmi dosavadními, čímž se poukazuje na služební instrukci, obsahující shora zmíněnou doložku, že zvěrolékař nenachází se ve stálém služebním svazku s obcí.
Ježto tedy není zjištěn žádný akt oz, ve kterémž by byla obec projevila vůli ustanoviti st-le jako obecního úředníka, anebo místo zvěrolékaře jako trvalou instituci v úředními organismu obce systemisovati, jest nař. rozhodnutí ve shodě se zjištěnými skutkovými podklady i se zákonem a bylo proto nutno stížnost jako neodůvodněnou zamítnouti.

Citace:

Čís. 9662.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 285-286.