NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2655.

Horní právo — Administrativní řízení: I. * Ve sporu o členství v závodní radě hornické nemají odborové organisace postavení procesní strany. — II. O zrušení závodních rad hornických rozhoduje v prvé stolici revírní úřad horní a v druhé a poslední stolici báňské hejtmanství.
Řízení před nss-em: Před nss-em jsou nepřípustné námitky zúčastněné strany, které směřují proti nař. rozhodnutí.
(Nález ze dne 18. září 1923 č. 15 421.)
Věc: Richard M., Josef G. a Josef G. v R. a okresní sekretariát odbor. organisace »Union der Bergarbeiter« v Ch. (adv. Dr. Bedř. Epstein z Teplic-Šanova) proti báňskému hejtmanství v Praze (vrch. bán. rada Dr. Leop. Gedringer — za zúčastněné strany adv. Dr. Karel Jin. Strádal z Teplic) o zrušení závodní rady.
Výrok: Stížnost, pokud jest podána okresním sekretariátem odb. organisace »Union der Bergarbeiter« v Ch., odmítá se jako nepřípustná. Ke stížnosti Richarda M. a spol. zrušuje se nař. rozhodnutí pro vady řízení.
Důvody: Vyhláškou z 10. prosince 1921 vyvěšenou v havírně dolu Anna-Eleonora v M. oznámila správa tohoto dolu, že se vidí nucena těžbu na neurčitou dobu zastaviti a že dává ve srozumění se závodní radou celému osazenstvu 14denní výpověď. Okolnost tuto sdělila také báňskému revírnímu úřadu v Chomutově, kdež zároveň zažádala o zrušení závodní rady.
Výnosem z 27. prosince 1921 vyhověl báňský revírní úřad žádosti důlní správy a závodní radu s odvoláním se na shora uvedené oznámení zrušil.
K rekursu členů závodní rady Richarda M., Josefa G. a Josefa G., jakož i Unie horníků v Ch. zrušilo báňské hejtmanství v Praze nař. rozhodnutím napadený výnos a uznalo, že jmenovaní členové závodní rady, pokud ve svém zaměstnání setrvali, mají své funkce podržeti a dále zastávati.
Stížnost do rozhodnutí toho podaná vytýká nezákonnost.
Především bylo se nss-u zabývati námitkami, kteréž proti stížnosti vznesl zástupce strany zúčastněné při veřejném ústním líčení.
Jest to především procesní námitka, že nař. rozhodnutí není konečné, že tedy přítomná věc není dosud vyřešena řádným postupem instančním, pročež prý stížnost jest podle § 5 zák. o ss nepřípustná. Námitka tato, jíž nelze rozuměti jinak, než že revírní úřad báňský nebyl příslušným vysloviti zrušení závodní rady, nýbrž že v prvé stolici bylo příslušno báňské hejtmanství, takže bylo ještě možno odvolati se k min. veř. prací jakožto stolici druhé a poslední, spočívá na nesprávném výkladu zákona.
Kompetence báňského revrního úřadu při zrušování závodních rad zakládá se na § 24 zákona z 25. února 1920 č. 144 Sb., kterýž stanoví případy, kdy se závodní rada zruší, a na § 26 téhož zákona, kterýž přikazuje dozor nad závodními radami a tedy také kompetenci ke zrušení jich v I. instanci báňskému revírnímu úřadu a v instanci druhé báňskému hejtmanství. Pro instanční postup před řádnými úřady báňskými platí však ustanovení § 7 zák. z 21. července 1871 č. 77 ř. z., jenž výslovně stanoví, že proti rozhodnutí, jež vydalo báňské hejtmanství v instanci druhé, jest další odvolání vyloučeno.
Jestliže pak zákon o závodních a revírních radách, přikázav provádění předpisů svých do kompetence řádných úřadů báňských, nejen nestanovil pro tyto záležitosti zvláštní postup instanční, nýbrž v § 26 shodně s cit. zákonem z r. 1871 jen o dvou instancích se zmiňuje, dal tím jasně na jevo, že také ve věcech závodních a revírních rad se týkajících mají platiti ohledně instančního posupu předpisy dosud platné, t. j. předpisy cit. zákona z r. 1871.
Ostatními námitkami, které přednesla strana zúčastněná, nemohl se soud zabývati, neboť námitky tyto nemíří proti stížnosti, nýbrž proti nař. rozhodnutí.
Než rozhodnutí správního úřadu lze před nss-em bráti v odpor toliko stížností, nikoli však námitkami strany zúčastněné, jejíž procesní úloha v řízení před nss-em může záležeti jen v tom, že po boku žal. úřadu nař. rozhodnutí obhajuje (srv. §§ 27, 19, 5 a 14 zák. o ss).
Posuzuje stížnost musil soud rozeznávati mezi stížností odborové organisace »Union der Bergarbeiter« a stížností členů rozpuštěné závodní rady. Prvou stížnost slušelo uznati nepřípustnou, a to pro nedostatek legitimace stlčiny, neboť zákon o závodních a revírních radách při hornictví nepřiznal ve sporech o členství v závodních radách odborovým organisacím ani v řízení správním postavení procesní strany, a nemohlo tedy nař. rozhodnutím žádné právo jmenované odborové organisace býti dotčeno.
Stížnost členů rozpuštěné závodní rady, kteří ovšem jsou legitimováni jurisdikce zdejší se dovolati, vytýká nař. rozhodnutí po stránce formální nesprávnou citaci zákonného předpisu. Je pravda, že se nař. rozhodnutí ve vyhotovení straně doručeném dovolává »nařízení« místo »zákona« z 25. února 1920 č. 144 Sb. Leč tato vada zaviněná zřejmě nedopatřením, nemůže býti uznána za tak podstatnou (§ 6, odst. 2 zák. o ss), aby mohla vésti ke zrušení nař. rozhodnutí pro vadu řízení, neboť vadou touto nebyla stlům obrana nijak podstatně ztížena a tím méně znemožněna.....
Druhá námitka stížnosti nebrojí proti zrušovací části nař. rozhodnutí, nýbrž pouze proti jeho dodatku, že stlé mají své funkce podržeti a dále zastávati, »pokud ve svém zaměstnání setrvali«. Stížnost chce v tomto omezení spatřovati nezákonnost. Tomuto názoru nemohl se nss přikloniti, neboť žal. úřad dodatkem tímto nevyslovil, že stlé nesetrvali ve svém zaměstnání, jestliže byli jednostranným projevem zaměstnavatele (bez souhlasu rozhodčího soudu) propuštěni, a že propuštěním tímto pominulo jejich členství v závodní radě. Jak vysvětlil zástupce žalovaného úřadu při veřejném ústním líčení, žal. úřad ani nechtěl svému výroku dáti takovýto smysl, nýbrž chtěl vysloviti jen tolik, že samovolným vystoupením z práce zrušuje se členství v závodní radě. Ježto však jak stlé, tak i rozhodčí soud hornický, jenž se zabýval rozhodnutím žal. úřadu, vykládali si řečený dodatek ve smyslu jiném, než jaký mu přikládá žal. úřad, a ježto objektivně tento různý výklad vskutku není nemožným, musil i soud uznati, že nař. rozhodnutí nemá oné jasnosti, jakou v zájmu právní jistoty sluší na autoritativných výrocích úředních požadovati, a že proto trpí podstatnou vadou formální, pro kterouž bylo je zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 2655. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 569-571.