NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8669 —
Č. 8669.

Živnostenské právo: I. * Posouditi v konkrétním případě, zda žadatel má obecné vzdělání postačitelné k provozování živnosti knihkupecké a obchodu s hudebninami ve smyslu čl. I. bodu 1. odst. 4. min. nař. č. 196/1907 ř. z., jest ponecháno volnému uvážení úřadu. — II. Může průkaz ten býti podán tím, že žadatel provozuje obchod se školními a modlitebními knihami a kalendáři jakož i živnost knihařskou?
(Nález ze dne 10. června 1930 č. 20158/28.)
Věc: Společenstvo knihkupců, obchodníků s uměleckými věcmi a hudebninami v Ú. proti ministerstvu obchodu o koncesi knihkupeckou.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. obch. odvolání stěžujícího si společenstva z výnosu zsp-é v Praze z 27. července 1927, kterým byla Emilu H. udělena koncese k provozování knihkupectví a obchodu s hudebninami pro dům č. p. ... — — — —
Ve stížnosti podané k nss namítá společenstvo v podstatě, že uchazeč o koncesi k provozování knihkupectví a obchodu s hudebninami musí prokázati takové vzdělání, které převyšuje obecné, průměrné vzdělání státních občanů a které umožňuje nejen knihv a hudebniny prodávati, nýbrž je také kriticky posouditi a na základě úsudku býti kupujícím radou při nákupu knih a hudebnin nápomocen. Vysvědčení o návštěvě obecné školy a dvou tříd měšťanské školy takovéto vzdělání nedokazuje, kdežto provozování licence k prodeji školních a modlitebních knih, jakož i provozování knihařství, není vůbec důkazem o obecném vzdělání. — Č. 8669 —
O stížnosti uvažoval nss takto:
V odst. 1. § 23 živn. řádu jest předepsáno, že uchazeči o koncese k provozováni živností tam vypočtených, mezi něž patří také knihkupectví a obchody s hudebninami (§ 15 bod 1), mají prokázati zvláštní způsobilost způsobem, který bude, pokud o tom není předpisů v živn. řádě, stanoven min. nař. V čl. I. bodu 1 odst. 4 min. nař. ze 6. srpna 1907 č. 196 ř. z. jest předepsáno, že žadatelé o koncesi k provozování knihkupectví včetně antikvariátů, obchodů s předměty uměleckými a hudebninami mají se vykázati obecným vzděláním k provozování těchto živností postačitelným. Pojem tohoto vzdělání není zevrubněji vymezen. Dlužno proto zkoumati, jaké vzdělání má tu cit. min. nař. na mysli.
Již živn. řád z 20. prosince 1859 č. 227 ř. z. nařizoval v § 19, že uchazeč o nějakou, v § 16 sub 1 a 2 zmíněnou živnost, zaměstnávající se výrobky tisku, musí se vykázati k provozování živnosti dostačujícím vzděláním obecným, aniž pojem tohoto vzdělání zevrubněji určoval. Mezi tyto živnosti patřilo podle 1. bodu § 16 také knihkupectví a obchod s hudebninami. V motivové zprávě k § 17 osnovy tohoto zák. se praví, že jako zvláštní podmínka musil býti podle různé povahy živnosti stanoven pro určité, taxativně vyjmenované živnosti průkaz technické způsobilosti podnikatele. Mezi těmito živnostmi byly na prvém místě uvedeny živnosti, které se zabývají výrobou aneb obchodem s výrobky tisku (§ 19). Dále se ve zprávě uvádí, že bylo nemožno vydati určité normy o způsobu, jakým je prokázati technickou způsobilost a že bylo se omeziti na to, že bylo podle povahy živnosti poukázáno jednak na prakticky nabyté, jednak na theoretické vědomosti a obecné vzdělání intelektuální, jednak žádati dokonce vykonání zkoušky. Praktické způsobilosti nabude se zpravidla činností v živnosti. Takováto činnost bude podle motivů ve většině případů důkazem praktiké způsobilosti. Avšak tato forma průkazu nebude jediná a nebude vůbec žádný způsob důkazu vyloučen, jakmile jen bude jím skutečná způsobilost stvrzena, jako vysvědčeními kompetentních učilišť aneb autorit, výkazem o provedených pracích, na žádost žadatele také zkouškami a pod., o čemž budou zevrubnější ustanovení vydána prováděcím předpisem.
Z tohoto znění a obsahu motivů je patrno, že tvůrci osnovy živn. řádu z r. 1859 nepokládali pojem dostatečného obecného vzdělání, předepsaného k nabytí koncese pro živnost knihkupeckou a obchod s hudebninami, za nějaké fixní vymezení požadavků, zejména co do školského vzdělání uchazeče o takovou koncesi, nýbrž že pokládali za potřebné, aby způsob, jakým jest podati průkaz zákonem požadovaný, byl podrobněji upraven prováděcím nařízením. K této úpravě však za platnosti živn. řádu z r. 1859 nedošlo. Novela č. 39/1883 ř. z., která nově upravila znění druhé hlavy živn. řádu, stanovila v § 23, že k nastoupení celé řady koncesovaných živností, mezi nimi i živnosti knihkupecké a obchodu s hudebninami, se vyžaduie mimo jiné též zvláštní způsobilost a že se ponechává cestě nařizovací, aby stanovila způsob, jak se tato způsobilost prokáže. Prov. nař. č. 151/1883 ř. z. sub 1. ohledně jmenované živnosti však nestanovilo nic jiného, než § 19 živn. ř. z r. 1859, t. j. požadavek průkazu o »dostatečném obecném vzdělání k provozování živnosti«. Další nař. č. 196/1907 ř. z., vydané na základě novely č. 26/1907 ř. z., — Č. 8669 —
pak stanoví v čl. I. sub 1., že žadatelé o koncesi knihkupeckou a obchod s hudebninami mají prokázati »dostatečné obecné vzdělání k provozování těchto živností«.196/1907 ř. z., čl. 1.1 Z toho je vidět, že ani v tomto dosud platném nařízení nedošlo k nějakému bližšímu vymezení pojmu »dostatečného obecného vzdělání« vzhledem k předchozímu školskému vzdělání uchazeče o koncesi, a že následkem toho je ponecháno úřadu, aby podle okolností konkrétního případu posoudil, zda obecné vzdělání uchazečem o koncesi vykázané je k provozování této živnosti dostatečné čili nic.
Je ovšem pravda, že vl. nař. ze 14. května 1926 č. 71 Sb. bylo předepsáno, že průkaz dostatečného všeobecného vzdělání požadovaného k nastoupení některých oborů soukromého zprostředkování po rozumu zák. z 19. srpna 1925 č. 203 Sb. dlužno podati aspoň vysvědčením, že uchazeč s úspěchem vychodil poslední třídu školy občanské (měšťanské). Než tohoto ustanovení pozdější normy povahy speciální nelze použíti k výkladu dřívější normy, upravující nastoupení jiné živnosti.
St-1 předložil v řízení správním na průkaz své způsobilosti propouštěcí vysvědčení, vydané ředitelstvím chlapecké školy měšťanské v K. ze 16. dubna 1889, dle něhož navštěvoval obecnou školu od 16. září 1881 do 31. července 1886 a měšťanskou školu od 16. září 1886 do 16. dubna 1889, posléze druhou třídu chlapecké školy měšťanské v K. Žal. úřad, pozíraje k tomuto vysvědčení a uváživ, že st-1 je od r. 1905 samostatným živnostníkem s oprávněními do jisté míry se žádanou koncesí příbuznými, dospěl k závěru, že u st-le lze všeobecné vzdělání předpokládat. Ježto posouzení této otázky — jak bylo shora dovozeno — je ponecháno volnému uvážení úřadu, nemůže nss, jsa zásadně vázán skutkovou podstatou nař. rozhodnutí (§ 6 odst. 1 zák. o ss), tuto otázku meritorně přezkoumati, nýbrž může závěr plynoucí z volného hodnocení skutkových okolností přezkoumati jen po stránce procesní, t. j. zdali nespočívá na řízení vadném nebo neúplném, není v rozporu se spisy a zdali je logicky možný závěr skutkový, k němuž úřad dospěl.
Po této stránce vytýká stížnost, že provozováním licence k prodeji školních a modlitebních knih se obecného vzdělání nenabývá. Konstatovati dlužno, že st-1 provozuje na základě povolení býv. okr. hejtmanství v K. z 28. prosince 1905 obchod s modlitebními knihami, patentními dopisovými vložkami, obrazy svátých a kalendáři, na základě dalšího povolení téhož úřadu z 20. září 1909 prodej školních knih a na základě prodejní licence vydané býv. místodržitelstvím v Praze ze 13. prosince 1915 prodej určitých tuzemských a cizozemských periodických tiskopisů. Živnost knihkupecká je nepochybně příbuzná s obchodem se školními a modlitebními knihami a kalendáři, neboť předmětem obou těchto živností je prodej knih. Z toho právem mohl žal. úřad usouditi, že i provozováním tohoto obchodu lze nabýti určité praktické způsobilosti, která může přijití v úvahu pro průkaz způsobilosti předepsaný v čl. I. odst. 4. bodu 1 min. nař. č. 196/1907 k nastoupení a samostatnému provozování živnosti knihkupecké a obchodu s hudebninami.
Stížnost konečně namítá, že ani provozováním živnosti knihařské nelze podati průkaz způsobilosti, o nějž jde. I kdyby se připustilo, že — Č. 8670 —
žal. úřad při svém rozhodování o otázce, je-li podán průkaz obecného vzdělání, postačitelného k provozování knihkupectví a obchodu s hudebninami, pozíral také k živnosti knihařské, kterou st-1 provozuje, pak nebylo by v tom lze shledati ani nezákonnost, ani vadu řízení. Stížnost má na mysli pouze řemeslnou zručnost, jež vyžaduje vzdělání v živnosti vyučením a delším zaměstnáním (§ 1 odst. 2 živn. ř.), přehlíží však, že provozováním jakékoli živnosti, tedy i živnosti řemeslné, jakou je živnost knihařská (§ 1 odst. 3 č. 44), lze nabýti určité praktické způsobilosti potřebné k provozování jakékoli živnosti jiné a to po stránce komercielní, účetnické atd. Takováto praktická způsobilost spadá však — jak bylo shora řečeno — také pod pojem obecného vzdělání požadovaného k nabytí koncese k provozování knihkupectví a obchodu s hudebninami. — — — —

Citace:

č. 8669. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 914-917.