NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8548 —
Č. 8548.

Pozemková reforma: I. Nemovitost mající výměru podle § 2 záb. zák. podléhá záboru, třebas spoluvlastníci její nejsou v poz. knize zapsáni jmény, nýbrž jsou-li jako vlastníci zapsáni dočasní vlastníci určitých usedlostí v obci. — II. Předpis § 3 posledního odstavce záb. zák. týká se toliko urbářských obcí a komposesorátů na Slov. a Podk. Rusi.
(Nález ze dne 12. dubna 1930 č. 3977.)
Prejudikatura: Boh. A 1669/22.
Věc: Jan H. a spol., rustikalisté v Sch. (adv. Dr Vil. Strass z Tachova) proti státnímu pozemkovému úřadu o hektarový příspěvek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Plat. rozkazem ze 13. června 1928, řízeným na »Rustikalisty obce Sch., zástupce Edmund E., starosta v Sch.«, vyměřil Fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků v Praze z nemovitostí zabraných ve výměře 478 ha 4 058 m2 po odečtení osvobozené plochy 250 ha hektarové příspěvky za léta 1920—1928 i s 5% úrokem z prodlení ode dne splatnosti příspěvku za ten který rok do dne skutečného zaplacení. — Č. 8548 —
Námitky do tohoto platebního rozkazu podané byly nař. rozhodnutím zamítnuty. K námitce, že plat. rozkaz byl vadně doručen, bylo uvedeno, že soupis pozemkového majetku rustikalistů byl předložen stpú-u starostou obce Edmundem E., který jest sám členem a podílníkem tohoto svazku, aniž byl uveden zástupce nebo předseda rustikalistů. Plat. rozkaz nebyl E.-ovi doručen jakožto starostovi obce a pro obec, nýbrž proto, že E. předložil soupis a sám je spolupodílníkem zabraného majetku. Ostatně možno poukázati na ustanovení § 14 nař. vl. č. 29/23, dle kterého není potřebí vůbec doručovati plat. předpis, ježto povinnost placení hektarového příspěvku vyplývá přímo ze zákona, resp. ze záboru pozemků a každý vlastník či spoluvlastník zabraného majetku jest povinen vždy 1. ledna toho kterého roku svoji plat. povinnost splniti. Doručování plat. rozkazu má zde více úkol evidenční. V dalším odůvodnění se uvádí, proč byly zamítnuty námitky uplatňující, že pozemkový majetek rustikalistů vzhledem k ustanovení § 2 a § 3 posl. odst. zák. záb. nepodléhá záboru.
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost hájí stanovisko, že hektarový příspěvek vůbec neměl býti předepsán, poněvadž majetek, o který jde, záboru nepodléhá. Názor ten vyvozuje stížnost jednak ze znění § 2, jednak z ustanovení § 3 posl. odst. zák. záb. Stížnost dovozuje, že rustikalisté nejsou spoluvlastníky pozemků, nýbrž mají užívací práva k těmto pozemkům následkem vlastnictví k určitým usedlostem a dvorům. S tímto vlastnictvím jsou tato užívací práva spojena jako práva reální a tvoří pertinenci těchto usedlostí jako věci hlavní. Tato užívací práva nejsou povahy soukromoprávní, nýbrž rázu veřejnoprávního, ježto rustikalisté jsou povinni krýti veškeré potřeby obce. Nejde-li však o spoluvlastnictví, nevztahuje se také § 2 záb. zák. na tento pozemkový majetek a nelze mluviti o zabraném majetku, z něhož jedině lze hektarový příspěvek předepisovati.
Otázkou, zda nemovitosti takové podléhají záboru dle § 2 zák. záb., zabýval se nss již v nál. Boh. A 1669/22, a dospěl k odpovědi kladné. V důvodech bylo v podstatě uvedeno, že dle ustanovení §§ 1 a 2 zák. záb. jest každá nemovitost, ležící na území čsl. republiky, dosahující výměry v § 2 zák. záb. uvedené a náležející vlastnicky témuž subjektu, státem zabrána, a že s hlediska těchto ustanovení je zcela lhostejno, že na listu vlastnickém nejsou vlastníci zaneseni jmény, nýbrž že jako vlastníci zaneseni jsou tam dočasní majitelé určitých usedlostí a při usedlostech těch v pozemkové knize skutečnost ta je zapsána. Nestanovilť zákon záborový od zásady stanovené v § 1 žádné úchylky v tom směru, že soubor nemovitostí, mající výměru § 2, nepodléhá záboru tehdy, když jest jej považovati za příslušenství nemovitostí jiných. I okolnost, že usedlosti ony záboru nepodléhají, jest irelevantní, poněvadž s hlediska §§ 1 a 2 zák. záb. je rozhodná právně jedině výměra nemovitosti a nikoliv právní vztahy nemovitosti výměry té dosahující k nemovitostem jiným.
Na tomto právním názoru setrval nss i v daném případě, kde jde v podstatě o tentýž skutkový a právní stav. I další stížností uplatněná — Č. 8549 —
okolnost, že rustikalisté jsou subjekty veřejnoprávních práv a povinností, je vzhledem k řečenému zcela nerozhodná, když stížnost netvrdí, že jde o statek obecní.
Stížnost opírá své tvrzení, že jde zde o majetek záboru nepodléhající, také o ustanovení § 3 posl. odst. záb. zák., avšak neprávem. § 3 stanoví, že určitý majetek, uvedený pod body a) a b), jest ze záboru vyloučen a praví v posledním odstavci, že o majetku urbariálních obcí a kuriálných komposesorátů bude rozhodnuto zvláštním zákonem. Mluvě o komposesorátech a urbariálních obcích, má zákon na zřeteli zvláštní útvary právní, platné jen na území Slov. a Podk. Rusi, neexistující v zemích historických. Poněvadž majetek, o který zde se jedná, leží v Čechách, je patrno, že dotčené ustanovení zákona vůbec se naň nevztahuje a nemůže stížnost již proto z ustanovení toho dovoditi, že majetek, o který jde, záboru nepodléhá.

Citace:

č. 8417. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 356-360.