NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 10798.

Zaměstnanci veřejní: Odklad platového postupu pro pochybnost výsledku kvalifikace?
(Nález ze dne 23. října 1933 č. 17535.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 10784/33.
Věc: Josef Z. ve V. proti ministerstvu financí o zvýšení služného.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l byl jako vrch. berní správce výměrem zem. fin. ředitelství v Praze z 31. července 1926 převeden k 1. lednu 1926 do služného 6. platové stupnice stupně f) s tím, že vyhoví-li zákonným podmínkám, zvýší se jeho služné podle § 15 plat. zák. dnem 1. ledna 1927. Dalším výměrem téhož úřadu z 5. listopadu 1926 bylo mu vzhledem k výměru zprvu uvedenému a vzhledem na to, že vyhověl všem ostatním zákonným podmínkám pro zvýšení služného, od 1. ledna 1927 přiznáno služné 6. platové stupnice, stupně f) s 1 náslužným přídavkem.
Výměrem zem. fin. ředitelství v Praze ze 17. prosince 1927 byl tento posléze uvedený výměr podle § 151 odst. 7 a § 16 plat. zák. zrušen a uveden v platnost původní výměr z 31. července 1926, ježto dodatečně bylo zjištěno, že st-l za rok 1926 byl kvalifikován známkou »méně přiměřeně« a kvalifikace tato zamezuje nejen postup do vyšších platů, nýbrž i zápočet roku 1926 pro postup do vyšších platů (§ 51 odst. 4 služ. pragm., resp. § 16 plat. zák.) a tedy platy 6. platové stupnice, stupně f) s 1 násl. přídavkem byly od 1. ledna 1927 st-li přiznány neprávem.
Námitky, které st-l proti výměru tomuto podal, byly rozhodnutím zem. fin. ředitelství v Praze z 19. listopadu 1928 zamítnuty v podstatě z těchto důvodů: Dekretem z 5. listopadu 1926 byly st-li přiznány služební platy 6. platové stupnice, stupně f) s 1 násluž. přídavkem jedině z toho důvodu, že tehdy byly splněny všechny zákonité předpoklady, zejména poslední »dobrá« kvalifikace st-lova za rok 1925. S přiznáním těchto platů mělo se však podle § 53 služ. pragm. ve spojení s §em 16 plat. zák. vyčkati až k nejbližšímu zjištění kvalifikace za rok 1926, poněvadž nastala u st-le, hledíc k vl. nař. č. 17/1926 Sb., pochybnost o tom, bude-li kvalifikace st-lova za rok 1926 zníti nejméně na známku dobrou (skutečně byl st-l kvalifikován za rok 1926 známkou »méně přiměřeně«). Tím, že st-li byly přes to přiznány vyšší služební platy od 1. ledna 1927, byly tyto platy st-li vyměřeny chybně na podkladě nesprávné skutkové podstaty a je proto úřadu poukazujícímu platy vyhraženo právo výměr pozměniti nebo zrušiti z moci úřední do 3 roků po jeho doručení (§ 151 odst. 7 plat. zák.); požadování vrácení neprávem vyplacených vyšších platů jest odůvodněno § 151 odst. 8 plat. zák.
Další odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zem. fin. ředitelství.
O stížnosti nss uvážil: — — — St-l vytýká, že zákonitý nárok na přiznání náslužného přídavku získal již po uplynutí potřebné služební doby dnem 29. listopadu 1926, a že tedy kvalifikace za rok 1926, vyslovená teprve počátkem roku 1927, nemůže působiti zpětně na rok 1926, resp. že se zvýšením platu st-lova se mělo postupovati stejně, jako se zvýšením, které nastalo během roku 1926 (t. j. dne 1. července 1926), a které jiným úředníkům, rovněž jazykově diskvalifikovaným, bylo ponecháno. Námitkou touto vlastně stížnost vytýká, že není dán předpoklad žal. úřadu o tom, že st-lovy požitky byly chybně vyměřeny pro nedostatek st-lovy kvalifikace, ježto kvalifikace ta dána byla v roce 1927 a nemůže postihovati st-lův nabytý nárok, jenž byl dovršen již v r. 1926.
Nss nemohl však námitce této přisvědčiti.
Podle § 16 plat. zák. platí dosavadní předpisy o vyloučení nebo odkladu postupu do vyšších požitků (postupu do vyšších stupňů platových, časového postupu) i pro vyloučení resp. odklad zvýšení služného úředníků podle tohoto zák. V nál. Boh. A 8489/30 dovodil nss, že posudek kvalifikační »méně přiměřeně« vylučuje státního úředníka podle § 15 odst. 2 ve spojení s § 16 plat. zák. č. 103/26 z postupu do vyšších stupňů služného. Předpisem § 16 plat. zák. byly však zachovány v platnosti i dosavadní předpisy o odkladu zvýšení, a zůstal tedy zachován i předpis § 53 služ. pragm., podle něhož zvýšení služného může býti odloženo až k nejbližšímu určení kvalifikace v tom případě, když od posledního určení kvalifikace nastanou okolnosti, které činí pochybným, zda kvalifikace úředníkova může býti označena ještě jako dobrá. Z ustanovení těchto je zřejmo, že předpokladem nároku na zvýšení služného postupem do vyššího stupně resp. nároku na zvýšení o náslužný přídavek podle § 15 odst. 3 ve spojení s § 16 plat. zák. jest, aby dotyčný úředník nebyl vyloučen ze zvýšení služného. Předpoklad ten není splněn, nastaly-li takové okolnosti, které úředníka ze zvýšení služného vylučují nebo které odůvodňují odklad zvýšení služného. Ježto pak kvalifikaci úředníků jest podle § 14 služ. pragm. ve spojení s § 19 plat. zák. a ve spojení s výnosem min. fin., č. 38 Věstníku 1928 (bod 12, 15, 49) stanoviti každoročně, a to za dobu uplynulou, a ježto dále podle § 51 odst. 4 služ. pragm. léta, za která byla dána kvalifikace »méně přiměřeně« nebo »nepřiměřeně«, nejsou do doby rozhodné pro zvýšení služného, resp. pro přiznání náslužného přídavku započítatelná, nemůže st-l s úspěchem tvrditi, že určení kvalifikace za rok 1926 nemůže působiti zpětně, i když určení to se stalo teprve v roce 1927, a že proto nebyl dán předpoklad o chybné výměře služebních požitků jeho. Pokud pak st-l poukazuje na to, že jiným úředníkům za stejných skutkových předpokladů bylo zvýšení služného ponecháno, nemůže nss k vývodům těmto přihlédnouti, ježto nss může toliko zkoumati, zdali nař. rozhodnutím nebylo porušeno subj. právo st-lovo, nemůže však přihlížeti k tomu, jak žal. úřad postupoval v případech jiných.

Citace:

Č. 10798. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 472-474.