NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Č. 478.

Úrazové pojišťování dělnictva: Následky vytčené v předposl. odst. § 1 zák. ze dne 8. února 1909 č. 29 ř. z. nastanou, když podnikatel neučinil opatření, aby zřízenec pojišťovny mohl nahlédnouti do mzdových záznamů, třebas nebyl podnikatel předem o chystané revisi zpraven a nemohl se jí z jakéhokoli důvodu súčastniti.
(Nález ze dne 25. června 1920 č. 5956.)
Věc: Jan Baron v Kádově (adv. Dr. Art. Lasch z Prahy) proti ministerstvu sociální péče v Praze stran pojistných příspěvků úrazových.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem úrazové pojišťovny dělnické v Praze ze dne 7. listopadu 1916 č. 353/16 byl stěžovateli z jeho podniku »lom a kamenictví v Kádově« za příspěvková období 1912/II. až 1915/I. stanoven dodatkem z moci úřední pojistný příspěvek sumou 1 135 K 83 h se 4 proc. úroky ode dne splatnosti do dne 31. ledna 1916 per 93 K 12 h, dohromady sumou 1 228 K 95 h mimo další 4 proc. úroky z prodlení.
Námitkám, jež stěžovatel proti onomu vyměření pojistných příspěvků podal, nevyhověla ani zemská správa politická ani v pořadu instančním ministerstvo sociální péče z důvodů, že stěžovatel při revisi mzdy dne 21. října 1915 konané nepředložil zápisků o vyplacené mzdě a ani dodatkem, ač k tomu několikrát byl vyzván, jich nedodal.
Ve stížnosti proti rozhodnutí ministerstva k tomuto soudu podané namítá stěžovatel, že nebyla pojišťovna oprávněna předepsati příspěvky z úřední moci, poněvadž nebylo tu žádného z důvodů v § 1 zák. z 8. února 1909 č. 29 ř. z. vytčených, zejména že nejde o případ odepření předložení výplatních listin, neboť stěžovatel nebyv o revisi vyrozuměn, nemohl se jí súčastniti a tedy ani mzdové listiny předložiti. Že by je nebyl chtěl předložiti v řízení instančním, popírá, prohlašuje však tuto okolnost za irelevantní, poněvadž revise musí se státi za spolupůsobení podnikatele tedy nikoli teprve v řízení instančním, jehož úkolem je toliko přezkoumati správnost výsledků kontroly pojišťovnou provedené.
Nejvyšší správní soud neshledal tyto námitky důvodnými. Zákon o úrazovém pojišťování z 28. prosince 1887 č. 1 ř. z. z r. 1888 propůjčil v § 23, odst. 2 pojišťovně právo nahlédnouti za účelem přezkoumání výpočtů o výši pojistného svými zmocněnci na místě samém do zápisků podniku, pokud to k vyšetření příjmů pojištěných jest třeba. Zákon z 8. února 1909 č. 29 ř. z. uložil pak v § 1, odst. 1, podnikatelům závodů pro případ úrazu pojištěných za povinnost, vésti a uschovávati zápisky, kterých je třeba, aby byly vyšetřeny požitky jednotlivých pojištěnců pro pojištění započítatelné. Podle ustanovení předposledního odstavce téhož paragrafu jest pojišťovna oprávněna pojišťovací příspěvky vyměřiti dle zásad tam stanovených z moci úřední, nesplní-li podnikatel úmyslně nebo z nedbalosti povinnost vésti a uschovati ony zápisky, nebo splní-li ji toliko nedostatečně neb odepře-li podnikatel předložiti zápisky příslušnému zřízenci ústavu.
V daném případě spatřován byl jak pojišťovnou, tak stolicemi odvolacími důvod pro vyměření příspěvků stěžovateli z moci úřední v okolnosti stěžovatelem nepopřené, že při revisi dne 21. října 1915 provedené příslušné zápisky (výplatní listiny) zřízenci pojišťovny předloženy nebyly. Stěžovatel popírá, že by okolnost ta sama odůvodňovala použití předpisu předposledního odst. § 1 zák. z 8. února 1909, vycházeje z právního názoru, že odepření ve smyslu tohoto předpisu předpokládá, že podnikatel byl při revisi přítomen aneb aspoň že mu dána byla předchozím vyrozuměním příležitost revise se súčastniti. Tento právní názor nemohl nejvyšší správní soud uznati správným. Jak z uvedených předpisů vysvítá, ukládá zákon podnikateli netoliko povinnost příslušné zápisky vésti, nýbrž také je uschovávati. O tom, jakým způsobem mají býti uschovány, vydán pak v základě výhrady v odst. 4 § 1 zák. z r. 1909 obsažené podrobný předpis v § 6 nařízení ministerského z 10. května 1909 č. 75 ř. z., dle něhož ony zápisky zpravidla mají býti uschovány u správy závodu, o přechodném nebo výjimečném jinakém jejich uschování má podnikatel pojišťovnu v čas vyrozuměti a jest mimo to povinen učiniti opatření stran osob oprávněných a povinných k předložení mzdových záznamu, je-li on sám zaneprázdněn.
Patrným účelem veškerých oněch předpisů jak zákonných, tak i v nařízení obsažených o vedení a uschování zápisků jest, zajistiti pojišťovně možnost, aby kdykoliv přezkoumala svými zřízenci v závodě samém základy pro vyměření příspěvků pojistných. Povinnost podnikatelova těmito předpisy stanovená zahrnuje tedy i závazek postarati se také o to, aby zřízenci mohli v zápisky kdykoli, tedy i v jeho nepřítomnosti nahlédnouti. Neučinil-li tak a nebyly-li v důsledku toho zápisky zřízenci pojišťovny, jenž za,tím účelem do závodu se dostavil, k jeho vyzvání předloženy, sluší v tom spatřovati odepření předložení zápisků a tedy po rozumu § 1, předposl. odst. zák. z r. 1909 i dostatečný důvod pro vyměření příspěvků z moci úřední. Okolnost, byl-li stěžovatel o revisi předem vyrozuměn a zdali z vlastní vůle či nevolky se jí nesúčastnil, jest v důsledku předcházejících vývodů pokládati o sobě za nerozhodnou. Že by zásada slyšení stran vyžadovala, aby prohlídka zápisků děla se za účasti podnikatelovy, jak tvrdí stěžovatel, nelze dovoditi ani z podstaty věci ani ze znění příslušných předpisů.
Rovněž zcela neodůvodněno je tvrzení stěžovatelovo, že byl zkrácen ve svém právu obrany, a to tím více, ježto opětovně byv vyzván, aby zápisky dodatkem předložil, této příležitosti, jak ze spisů je patrno, nepoužil.
Řídě se těmito úvahami nejvyšší správní soud stížnost, jež nějakých konkrétních námitek proti výpočtu příspěvků dodatkem vyměřených neuvádí, zamítl jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 478. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 455-457.