Č. 11839.

Pojištění úrazové: O zařazení podniku do nebezpečenské třídy.
(Nález ze dne 9. dubna 1935 č. 14403/35.) Prejudikatura: Boh. A 5904/26.
Věc: Úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy proti zemskému úřadu v Praze o úrazové pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Zařaďovacím výměrem ze dne 3. října 1930 č. k. 9561/95, uznala úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy podnik firmy Hynek V. v Praze II., obchod papírem a školními sešity, od 1. dubna 1929 včetně nákladního automobilu za pojištěním povinný podle zákonů o úrazovém pojištění, protože jde o živn. podnik s motory, a zařadila jej od 1. července 1926 podle titulu 36 »Podniky skladištní a skladní« do nebezpečenské třídy VI. a nebezpečenského procenta 25.
Zem. úřad v Praze nař. výměrem vyhověl odvolání podnikatelky a změniv nař. výměr, zařadil podnik, o nějž jde, podle titulu 368 a) »Konfekce papíru: podniky užívající motorů« na dobu od 1. července 1926 do nebezpečenského procenta 16 nebezpečenské třídy IV., poněvadž v konkrétním případě nejedná se o živn. podnik skladištní, nýbrž předmětem živnosti jest obchod papírem a školními sešity ve velkém. V důsledku toho, že se v podniku neuskladňuje zboží po živnostensku, nýbrž sklad tvoří nesamostatný pomocný oddíl jiné živnosti (obchodní), pojistná povinnost plyne toliko z používání motorické síly, totiž nákladního automobilu, linkovacího a řezacího stroje a výtahu. Proto je při zařádění použiti § 5 nař. min. vnitra č. 143/1914. Střední nebezpečenské procento bylo voleno se zřetelem na normální bezpečnostní poměry.
Stížnost vidí především nezákonnost v tom, že žal. úřad zařadil podnik podle titulu 368 a), zároveň však vyslovil, že nutno použiti ustanovení § 5 nař. min. vnitra č. 143/1914 ř. z., a tvrdí, že prvý způsob zařádění vylučuje druhý. Námitku tuto nemohl nss uznati důvodnou. V nál. Boh. A 5904/26 vyložil již nss, že ze znění § 5 min. nař. č. 143/1914 ř. z. se podává, že nelze-li třídu nebezpečenskou určiti podle §§ 1 až 4 cit. nař., a není-li ten který podnik pod určitým titulem zařaďovacího schématu výslovně uveden, jest v prvé řadě použiti analogie, t. j. zařaditi jej přece pod určitý titul v roztřídění nebezpečenských tříd uvedený, při čemž ovšem nesmí se zařaditi pod titul, mající na mysli podnik zcela různého způsobu a podstatně rozdílného nebezpečenství úrazového, a že teprve, kdyby i tato analogie selhala, tedy, kdyby v roztřídění onom nebylo podniků podstatně stejného způsobu a nebezpečenství úrazového, nemá býti zařaděn pod určitý titul zařaďovacího schématu, nýbrž úřad má určiti třídu, která podniku podle jeho způsobu a úrazového nebezpečenství náleží.
Ze znění nař. rozhodnutí pak nutno usuzovati, že žal. úřad neurčil nebezpečenskou třídu sám přímo, nýbrž analogicky zařadil podnik do titulu 368 a). To byl ve smyslu svrchu uvedených vývodů oprávněn učiniti a § 5 cit. nař. uvedl proto, aby označil, že nebylo lze třídu nebezpečenskou určiti podle §§ 1—4 cit. nař.
Stížnost namítá dále, že skutečnost, že nejde o živn. podnik skladištní, nevylučuje jeho zařádění podle titulu 36 a neodůvodňuje klasifikaci podle titulu 368 a). Podnikový titul 36 není prý určen jen pro závody uskladňující zboží za úplatu pro třetí osoby, nýbrž pro všechna skladiště bez ohledu na to, z jakého důvodu podléhají pojistné povinnosti, pokud pro ně není ve skupině II d) speciálního titulu. V cit. nál. Boh. A 5904/26 vyslovil již nss, že vzhledem k ustanovení § 1 cit. nař. přímo pod titul 36 lze zařaditi jen takové podniky skladištní a skladní, které jako takové úrazovému pojištění podléhají, že však zák. č. 168/1894 ř. z. pod č. 5 podrobuje povinnosti pojistné jen podniky skladišť zboží po živnostensku provozované, včetně skladnic a skladišť dříví a uhlí ve velkém. V témž nálezu odpověděl nss též na námitku, že podniků spadajících přímo pod titul 36 je jen nepatrné množství, a dovodil, že ze srovnání dřívějšího znění titulu 36 a 37 nař. min. vnitra č. 117/1909 ř. z. s titulem 36 nového nař. nelze pro názor stížností hájený ničeho dovozovati. Setrvávaje na těchto názorech, odkazuje nss podle § 44 j. ř. na bližší odůvodnění cit. nálezu.
Zbývá tudíž ještě námitka stížnosti, že podnikový titul 368 a), do něhož žal. úřad per analogiam zařadil podnik firmy Hynek V., má na mysli podniky určené ke zpracování papíru, tedy zabývající se činností výrobní, kdežto závod firmy není podnikem výrobním, nýbrž velkoobchodem papírem a školními sešity, spojeným s rozsáhlými sklady papíru, v němž přiřezávání a linkování papíru jest významu podřadného. Stížnost přehlíží tu, že podle výkladu, jehož se dostalo zmíněným nál. § 5 min. nař. č. 143/1914 ř. z., není úvaha úřadu, vřaďujícího analogicky nějaký podnik pod určitý titul, obmezena ničím než tím, že pod- nik nesmí býti postaven do jedné řady s podniky zcela různého způsobu a podstatně rozdílného nebezpečenství. Jestliže tudíž stížnost pouze dovozuje, že povaha podniku, o nějž jde, jest táž jako u závodů spadajících přímo pod titul 36, a tvrdí, že zařadění stanovené zem. úřadem jest v rozporu se základním charakterem podniku, aniž blíže konkretisuje námitky v tom směru, že podniky spadající pod titul 368 a), jehož žal. úřad použil, jsou podniky zcela různého způsobu nebo podstatně rozdílného nebezpečenství úrazového, jest stížnost i v tomto směru bezdůvodná.

Citace:

č. 11839. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 756-758.