Č. 9993.

Živnostenské právo: * Stavitel není oprávněn postaviti v nevyňatých místech střechu dřevěné konstrukce na budově, jejíž stavbu sám neprovádí.
(Nález ze dne 1. září 1932 č. 13228.)
Prejudikatura: Boh. A 8185/29, 9487/31.
Věc: Jan P. v K. (adv. Dr. Jindř. Fleischmann z.Prahy) proti ministerstvu obchodu (za zúč. Společenstvo tesařských mistrů v N. adv. Dr. Antonín Brázda z Prahy) o rozsah živnostenského oprávnění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výnosem z 21. září 1929 vyslovil zemský úřad v Praze podle § 36 odst. 2. živn. ř., že st-l na základě své koncese k provozování živnosti stavitelské nebyl po rozumu § 2 zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. oprávněn postaviti na novostavbě Františka Ch. v P. krov. Zřízení krovu prohlásil zemský úřad za tesařskou práci, kterou jako takovou nebyl st-l oprávněn vykonati, ježto neprováděl řečenou novostavbu, nýbrž vykonal na ní jen štukatérské práce, upevnění schodů ve zdi a upevnění krovu.
Nař. rozhodnutím nebylo odvolání st-lovu vyhověno z důvodů obsažených ve výnose v odpor vzatém. Reaguje na námitky rekursu, projevil žal. úřad právní názor, že stavitel je podle § 2 zák. o stavebních živnostech oprávněn v místech nevyňatých prováděti vysoké i jiné příbuzné stavby vůbec, bez omezení na určitý stavební materiál, tedy i stavby prováděné převážně ze dřeva. Než tesařské práce, které nelze zahrnouti pod pojem vysokých staveb a staveb s nimi příbuzných, může prováděti jen mistr tesařský a nikoli také stavitel. Stavitel nesmí tedy prováděti práce tesařské, které se vyskytují beze spojitosti s prováděním vysokých nebo s nimi příbuzných staveb, neboť takovéto práce náležejí do výlučného oprávnění mistra tesařského. Postavení krovu je tesařská práce, kterou st-l nebyl oprávněn vykonati, když neprováděl novostavbu.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
V § 2 odst. 1 zák. o stavebních živnostech z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. jest rozsah živn. oprávnění stavitele vymezen v ten rozum, že jest oprávněn pozemní stavby a jiné příbuzné stavby spojením prací různých stavebních živností v § 1 jmenovaných říditi a svým vlastním pomocným personálem prováděti. Ve vyňatých místech má ve smyslu 2. odst. při provádění staveb, pokud jde o práce, které spadají do oboru tesařských, kamenických a studnařských mistrů, užívati živnostníků k příslušným práčem oprávněných a smí tyto práce sám provésti jen tenkráte, nabyl-li koncese pro dotyčnou živnost. — Č. 9993 —
Z těchto předpisů plyne, že stavitel, provádí-li v nevyňatých místech pozemní stavbu nebo jinou příbuznou stavbu, jest oprávněn konati svým vlastním pomocným personálem takové práce, které samy o sobě jsou předmětem oprávnění jiných stavebních živností. To platí zejména také o pracích, které náležejí do oboru oprávnění mistra tesařského, jak jest patrno z ustanovení 1. a 2. odst. § 4. V cit. ustanovení § 2 jest vyjádřena zásada, že stavitel smí stavbu až do jejího úplného dohotovení provésti a jest za tím účelem oprávněn také sám vykonati potřebné práce tesařské. Podle disposice zákona jest tedy předpokladem, za něhož má stavitel právo v nevyňatém místě prováděti tesařské práce, že on provádí dotyčnou stavbu pozemní nebo jinou příbuznou stavbu. Tam, kde není tohoto předpokladu, kde se tedy nejedná o to, aby stavitel svoji stavbu úplně provedl, tam nemůže býti staviteli přiznáno právo prováděti práce tesařské, které samy o sobě zůstávají podle ustanovení § 4 odst. 1 mistrům tesařským vyhraženy, aneb k nimž jest mistr tesařský podle 2. odst. tohoto paragrafu oprávněn. Tento názor vyslovil již býv. ss vid. v nál. Budw. A 11160/1915 a zevrubně odůvodnil z materialií cit. zákona o stav. živnostech.
Pojem stavby není v zákoně výslovně vymezen. Jak obecný smysl slova toho, tak věda technická podává pojem široký. Ve stav. řádech ztotožňuje se na některých místech (na př. §§ 1 a 8 stav. řádu č. 40 čes. z. z. z r. 1886 a §§ 1 a 10 stav. řádu č. 5 čes. z. z. z r. 1889 a j.) výraz »stavba« s určitějším výrazem »budova«. Také starší právo užívalo místo abstraktnějšího výrazu »stavba« výrazů »stavení, budova, Gebäude«, jež mají v obecné mluvě přesný smysl. I podle obecné mluvy považuje se stavení, budova za stavbu. Střecha je součástí stavby, vazba (krov) je zase součástí střechy, tedy rovněž pouze součástkou stavby, nikoli však »stavbou«, jak ji má na zřeteli § 2 odst. 1 zák. o stav. živnostech. Je-li však podle toho vazba pouze součástkou budovy (stavby), pak není ani v nevyňatých místech stavitel oprávněn zříditi vazbu dřevěné konstrukce na budově, jejíž stavbu sám neprovádí.
V daném případě šlo o novostavbu obytného domu, tedy o pozemní stavbu, a to v nevyňatém místě. Nesporno je, že tuto novostavbu st-l neřídil a neprovedl, neboť zednické práce provedl zednický mistr, a st-l zřídil na novostavbě pouze dřevěnou vazbu a provedl podle svého údaje štukatérské práce, upevnil schody ve zdi a upevnil krov. Ke zřízení vazby dřevěné konstrukce oprávněn nebyl, když novostavbu, o niž jde, sám neprováděl. S tímto právním názorem je ve shodě nař. rozhodnutí. Názor stížnosti, založený na nesprávném předpokladu, že vazba, zřizuje-li se na novostavbě, je sama o sobě vysokou (pozemní) stavbou aneb alespoň jinou příbuznou stavbou podle § 2 zák. o stav. živnostech, je podle toho, co bylo shora řečeno, nesprávný.
Tvrzením stížnosti, že konstrukce střechy staví se někdy bezprostředně na terén nebo na podezdívku zřízenou v úrovni terénu a že stavitel jest oprávněn postaviti takovouto střechu i když podezdívku provedl někdo jiný, nemusil se nss vůbec zabývati, poněvadž o tento případ vůbec nejde.
Žal. úřad uvedl také v nař. rozhodnutí, že stavitel »nesmí prováděti tesařské práce beze spojitosti s prováděním vysokých a příbuzných staveb«. — Č. 9993 —
Stížnost tvrdí, že tím stanovil žal. úřad další požadavek, totiž spojitost se stavbou, a poukazuje k tomu, že každá vazba je v nejužším spojení s pozemní stavbou, a že st-l v daném případě toto spojení provedl, takže min. nemělo mu odepříti oprávnění ke zřízení vazby. — V tom nelze dáti stížnosti za pravdu.
Při výkladu nař. rozhodnutí dlužno vzíti v úvahu celý obsah jeho a nelze z něho vytrhnouti nějakou větu a vykládati ji samu o sobě beze zřetele na ostatní obsah rozhodnutí. Z té části odůvodnění nař. rozhodnutí, která předchází shora uvedené větě, jde jasně na jevo, že úřad neměl na mysli faktické spojení střechy se stavbou, nýbrž že stál na stanovisku, že stavitel nesmí prováděti tesařské práce na budově, jejíž stavbu sám neprovádí.

Citace:

č. 9993. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 220-222.