Čís. 1388.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Tabákové výrobky jsou předměty potřeby, třebas odběrateli jich byli mladíci.
(Rozh. ze dne 28. listopadu 1923, Kr II 705/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Olomouci ze dne 21. září 1922, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem dle §u 11 č. 4 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n. a přestupkem dle §u 7 (1) téhož zákona — mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost dovozuje především, že tabák není živinou, nýbrž značně prý škodlivou poživatinou, způsobující různé nemoci tak, že se kouření i lékařsky zavrhuje. Než stížnost přehlíží, že lichevní zákon ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n. na rozdíl od dřívějších předpisů o stihání válečné lichvy neomezuje pojem předmětů potřeby na předměty životní potřeby, jmenovitě snad jen na potraviny, nýbrž že dle §u 1 zákona toho rozumějí se předměty potřeby movité věci, které slouží přímo nebo nepřímo k ukojení potřeb lidských a potřeb zvířat domácích. Odpovídají tudíž pojmu tomu veškeré věci, kterých jistá značná část obyvatelstva k ukojení svých potřeb skutečně používá neboli, jak se připadne praví v rozhodovacích důvodech rozsudku, o kuřivu, takové věci, jichž potřebu valná část obecenstva pociťuje. Děje se tak proto, že kouření, neholduje-li se mu měrou nezřízenou, lidskému zdraví pro své fysiologicky nesporně příznivé účinky namnoze prospívá, majíc mimo to značný význam také jako prostředek ke vzpružení ochablé činnosti duševní a ke zvýšení síly odporu proti tělesným námahám i duševním strádáním. Tyto blahodárné účinky kouření došly poznání a ocenění zejména ve strastných dobách válečných a poválečných tak, že zvyk kouření ujal se od té doby i u mnohých, kdož potřeby jeho dříve neznaly, pro četné kuřáky pak stal se tabák s výrobky z něho předmětem potřeby přímo nepostradatelným. Zdraví lidskému škodlivými mohou se však za okolností stati i mnohé jiné produkty původu živočišného, rostlinného i nerostného, o jichž způsobilosti, ukájeti lidské potřeby, není a nemůže býti jinak pochybnosti a které k ukojení potřeb těch skutečně také slouží; tomu je tak na příklad i při kávě a čaji. Lidskému zdraví škodlivé účinky dostavují se také při kouření tabáku, jak i lékařská věda uznává a skutečné poměry dokazují, pouze tehdy, oddává-li se mu kdo měrou přespřílišnou, nesrovnávající se ať již pro mladistvý věk nebo pro jinak již otřesené zdraví s jeho tělesnou konstrukcí. Zmateční stížnost poukazuje sice na mladistvý věk 17—18 let osob, jimž obžalovaní dle rozsudkového zjištění kuřivo prodávali, než, nehledě k poměrně nepatrnému množství kuřiva, jednotlivcům v tom kterém případě prodaného, stanoví § 2 nařízení ministerstva financí ze dne 15. dubna 1918 čís. 145 ř. zák., že jako kmenoví zákazníci smějí do listiny zákazníků býti pojaty mužské osoby, které počátkem kalendářního roku, v němž se přihlašují, již překročili 17. rok věku svého, dle §u 8 pak jsou z nákupu tabáku i jako krámoví zákazníci vyloučeni vedle dětí mladiství ve smyslu předpisů vydaných k ochraně dorůstající mládeže. Lze zcela bezpečně za to míti, že i § 8, v němž určitá hranice věková arci vytčena není, má na zřeteli nanejvýše vek 17 let jako onu hranici věkovou, při níž dosahuje nároku na nákup tabáku aspoň zákazník krámový, nebo věk ještě nižší, neboť sotva lze si představiti, že by u srovnání s nároky kmenového zákazníka podstatně omezené oprávnění zákazníka jen krámového bylo vázáno na dosažení vyšší hranice věkové, než kteráž je předepsána pro zákazníka kmenového. S tohoto správného hlediska, nacházejícího oporu v citovaných předpisech finanční správy státní, dlužno tudíž za oprávněné k nákupu tabáku a tabákových výrobků, tudíž i za spotřebitele, chráněné lichevním zákonem, pokládati již mužské osoby 17leté, jakými byli ti, jimž obžalovaní prodávali kuřivo dle rozsudkového zjištění.

Citace:

č. 1388. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 545-546.