NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Č. 6957.

Státní zaměstnanci. — Legionáři: * Předpis odst. 3. č. 6. čl. I. vl. nař. č. 202/22 o zápočtu služební doby vztahuje se i na případy vytčené v odst. 1. cit. článku a sluší proto započísti legionářům, kteří jmenováni byli ze smluvních zaměstnanců státních státními úředníky skupiny E nebo D, do postupu dosavadní služební dobu ztrávenou v poměru kancelářské síly pomocné.
(Nález ze dne 12. prosince 1927 č. 23762/26.)
Prejudikatura: Boh. 5520/26 adm.
Věc: Ladislav K. v R. proti ministerstvu spravedlnosti stran započtení služební doby.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem předsednictva soudní tabule v Košicích ze 6. května 1925 propočtena byla st-li, soudnímu kancelistovi, celková služ. doba podle zák. č. 222/20 a prov. nař. č. 666/20. Výnos tento byl zrušen dekretem téhož úřadu z 19. října 1925, ježto byl st-l dosazen v úřad po účinnosti zák. č. 541/19, t. j. po 1. září 1919 a proto mu nárok na propočtení služ. doby podle předeslaných norem nepřísluší. Současně započtena mu však předchozí služba voj., válečná a legionářská podle § 4 vl. nař. č. 165/22 ke dni 4. března 1925 v úhrnné výměře 13 let ve skupině D a st-l zařazen od 1. dubna 1925 do požitků 9. hodn. třídy 2. stupně. Pokud jde o propočtení služby kanc. pomocníka a oficianta, poznamenáno, že příslušným k rozhodnutí tomu je min. sprav.
Když min. dotčenou žádost o zápočet uvedené služby kanc. pomocníka a oficianta postoupilo presidiu soudní tabule v Košicích k rozhodnutí ve vlastním oboru, nevyhovělo presidium to výnosem z 26. dubna 1926 žádosti té. — — —
Stížnost do výměru toho podanou zamítlo min. sprav. nař. výnosem, poněvadž »třetí věta odst. č. 6, čl. 1. vl. nař. č. 202/22 vztahuje se jen na případy zmíněné v předchozí (druhé) větě čl. 1., odst. 6 cit. nař., t. j. na případy, kdy legionáři, ustanovení na úřednických místech skupiny E § 52 služ. pragm., byli převzati na uvolněná místa skupiny D, § 52 služ. pragm. Otázka, jakým způsobem byl založen smluvní poměr st-lův, je pro řešení otázky započítatelnosti pomocné služby ve smyslu tohoto rozhodnutí bezvýznamnou«.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Na sporu jest otázka, jak sluší vykládati předpis čl. 1., bodu 6., odst 3 vl. nař. č. 202/22. Žal. úřad má za to, že se ustanovení to vztahuje jen na případy, kdy dosavadní služ. doba konána byla v poměru pragm. úředníka skupiny E a ne v poměru síly pomocné a že proto nelze započísti kanc. úředníkům soudním službu kanc. pomocníka a oficianta pro postup ve skupině E neb D, byli-li do této skupiny jmenováni bezprostředně ze služby smluvní. Stížnost naproti tomu tvrdí, že se odst. 3. cit. předpisu vztahuje k případům uvedeným v odst. 1 č. 6 čl. 1. cit. nař. a že mají proto legionáři nárok na započtení předchozí služby kanc. pomocníka, resp. oficianta i tehdy, byli-li jmenováni na uvolněná místa úředníka ve skupině E neb D.
Nss uznal stížnost důvodnou.
Předpis, o nějž v daném případě jde, totiž čl. 1., bod 6 vl. nař. č. 202/22 Sb. zní: »Legionáři, kteří jsou ustanoveni na smlouvu bez rozdílu, ať byl smluvní poměr založen individuelní smlouvou nebo na základě všeobecné úpravy, buďtež, pokud vyhovují předepsaným podmínkám, přejímáni na uvolněná místa úřednická skupiny E a D, § 52 služ. pragm. Rovněž buďtež legionáři, ustanovení na úřednických místech skupiny E § 52 služ. pragm. přejímáni na uvolněná místa skupiny D, § 52 služ. pragm., vyhovují-li podmínkám uvedeným v odst. 4. tohoto článku. Služební doba dosavadní budiž jim v novém služebním poměru započtena tak, jako by v něm byli hned při nastoupení služby.«
Podle tohoto znění ukládá předpis tento státní správě, aby ustanovovala legionáře, kteří jsou dosud smluvními zaměstnanci státu, kanc. úředníky skupiny E neb D, jakož i aby převedla kanc. úředníky — legionáře za určitých předpokladů ze skupiny E do skupiny D časového postupu. V prvém případě přestupují dotčení legionáři bezprostředně ze smluvního poměru do poměru úředníka pragmatikálního a jest od této doby právním základem jejich služ. a právního postavení jednostranný akt jmenovací na rozdíl od dosavadní smlouvy. Zaměstnanci ti vstupují do služ. poměru, který svou vnitřní povahou podstatně se liší od dřívějšího jejich postavení a je s hlediska dřívějšího (dosavadního) poměru smluvního poměrem »novým«.
Ustanovuje-li za tohoto stavu práva 3. odstavec cit. čl. 1. bodu 6: »služ. doba dosavadní budiž jim v novém služ. poměru započtena tak, jako by v něm byli hned při nastoupení služby«, sluší »novým služ. poměrem« v tomto odstavci rozuměti zajisté i služ. poměr těch stát. zaměstnanců-legionářů, kteří byli jmenováni ze smluvního poměru přímo a bezprostředně kanc. úředníky skupiny E neb D. Sluší proto těmto kanc. úředníkům-legionářům započísti pro postup do služ. doby pragm. úředníka ve skupině E neb D dřívější služ. dobu ztrávenou v poměru kanc. pomocníka a oficianta, a je opačný názor žal. úřadu právně mylný. Že tomu tak, vyplývá i ze systematického zařadění 3. odst. v bodě 6. čl. 1. cit. nař. č. 202/22 Sb. Uvedený bod 6. upravuje ve dvou samostaných, zevně od sebe oddělených odstavcích otázku přejímání stát. zaměstnanců-legionářů do řad úřednictva pragmatikálního, resp. do vyšší skupiny časového postupu a normuje dále v odstavci třetím otázku započítatelnosti dosavadní služby. Také tento odstavec je zcela samostatný a nemá žádné zevní souvislosti s některým z odstavců předchozích.
Kdyby odstavec třetí zařaděn byl souvisle jako další věta do odstavce prvého neb druhého, pak by ovšem mohl býti vykládán tak, že vláda zamýšlela poskytnouti výhodu započtení služ. doby jen právě v případě, který je v dotčeném odstavci jmenován. Tomu však tak není a nutno proto ustanovení odstavce třetího vztahovati zajisté i na případy odstavce prvého, zejména uváží-li se, že nějaké omezující ustanovení přičiněno není a že z jiných ustanovení kogentně nevyplývá opak. Slovem »jim« v třetím odstavci bodu 6., čl. 1. vl. nař. č 202/22 třeba tudíž rozuměti také případy převzetí zaměstnanců-legionářů, o nichž mluví odst. prvý, a nemá žal. úřad pravdu, tvrdí-li opak.
V daném případě není sporu o tom, že byl st-1 jmenován ze smluvního poměru kancelářské síly pomocné kanc. úředníkem ve skupině D časového postupu a slušelo mu proto podle toho, co právě dovozeno, započísti služ. dobu kanc. pomocníka a kanc. oficianta v novém jeho poměru, totiž ve skupině D, § 52 služ. pragm. Ježto nař. výnos vychází ze stanoviska opačného, jest v rozporu s normou odstavce prvého a třetího bodu 6., čl. 1. vl. nař. č. 202/22 a bylo jej proto zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6957. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 608-610.