NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8356 —
Č. 8356.

Učitelstvo: I. Učiteli s percentuálními platy ve smyslu § 34 učit. zák. č. 104/26 sluší rozuměti učitele v § 12 cit. zák. jmenované i tehdy, když jsou plně zaměstnáni. — II. * Celou služební dobou ve smyslu § 34 učit. zák. č. 104/26 sluší rozuměti veškeru služební dobu vůbec, tudíž i dobu odslouženou před 1. lednem 1926.
(Nález ze dne 15. ledna 1930 č. 466.)
Věc: Anna E. ve S. proti ministerstvu školství a národní osvěty o výměru odpočivného podle zák. č. 104/26.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem zšr-y v Praze z 28. ledna 1926 byla st-lka, def. učitelka žen. prací ručních při občanské škole dívčí ve V., k vlastní žádosti dána na trvalý odpočinek ve smyslu § 50 odst. 2 zák. z 27. ledna 1903 č. 16 z. z. česk. a bylo jí vyměřeno vzhledem ke vpočítatelné době služ. 28 let a počtu 27 týden. hodin vyučovacích odpočivné ve výši 83,2% pens. základny. Když vstoupil v platnost zák. č. 104/26, vyměřila zšr st-lce výnosem z 28. března 1927 od 1. března 1926 nově odpočivné požitky podle § 34 cit. zák. v částce ročních 18 637 Kč 63 h. Požitky ty vypočteny na základě počtu hodin během celé služ. doby týdně přidělených a počtu hodin, kdyby po celou dobu byla plně zaměstnána týdně nejméně 18 hodin a to ode dne nastoupení služby do dne pensionování.
Žádosti st-lčině, aby výpočet pens. požitků jejích proveden byl tak, jakoby vyučovala stále vždy nejméně v 18 hodinách týdenních, nevyhověla zšr výnosem z 24. června 1927, neboť podle § 34 zák. č. 104/26 vypočítává se výslužné učitelů s percentueálními platy vzhledem k počtu přidělených hodin během celé služební doby a nikoli až od 1. ledna 1926. — Odvolání zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím z důvodů v odpor vzatého výnosu.
O stížnosti uvážil nss takto:
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost a má především za to, že § 34 zák. č. 104/26 se týká jen těch učitelek žen. ručních prací, které neměly za účinnosti zákona toho 18 týdenních hodin řádné učební povinnosti a jejichž plat byl v důsledku toho vyměřen jen percentuálně. — Č. 8356 —
Správnost toho názoru vyplývá prý zejména z toho, že § 34 uvedeného zák. cituje ve svém textu § 12, který podle svého znění zahrnuje do pojmu učitelů s percentuálními platy jen učitele s menší vyučovací povinností než 18 hodin týdně. St-lka neměla za účinnosti zák. č. 104/ 26 percentuálního platu a nelze prý jí proto vyměřiti výslužné podle § 34 cit. zák. Nss neuznal výtku tu důvodnou.
Jak z obsahu § 34 t. zv. učitelského zákona č. 104/26 vysvítá, upravena byla předpisem tím otázka, na jaké výslužné, resp. zaopatřovací platy mají nárok »učitelé s percentuálními platy«104/1926 sb., § 34 a jejich pozůstalí a citován v něm za slovy »výslužné učitelů s percentuálními platy«104/1926 sb., § 34 § 12 zák. toho. V paragrafu tom ustanoveno, že zvláštním učitelům náboženství, učitelkám ručních prací (domácích nauk) a vedlejším učitelům na školách obecných nebo občanských, náleží služ. plat v plné výměře jen, mají-li nejméně 18 týdenních hodin řádné výměry učební povinnosti. Nedosahuje-li jejich řádná učební povinnost 18 hodin týdně, náleží jim služ. plat. vypočítávaný v procentech plného služ. platu. Podle tohoto znění vyřešena byla předpisem § 12 cit. zák. otázka, jaké platové nároky mají osoby učitelské tam uvedené a vytvořena s hlediska požitkového práva zvláštní kategorie učitelstva, která na rozdíl od ostatních učitelů veř. škol národních má nárok na plné služ. platy jen, vyučuje-li minimální počet hodin zákonem předem určený. Leč potom nelze rozuměti pojmu »učitelé s percentuálními platy«104/1926 sb., § 34 v § 34 leg. cit. jinak, než že jím jsou míněni zvláštní učitelé náboženství, učitelky ručních prací a vedlejší učitelé na školách obecných a občanských bez zřetele k tomu, jak vyměřena jest jejich týdenní učební povinnost a tím ovšem i jejich služ. plat. Jak již řečeno, jde tu o celou kategorii učitelstva a ne snad jen o některé příslušníky kategorie té a to ty, jichž služ. plat jest vyměřen v procentech.
V tomoto rozsahu užíval zmíněného pojmu i zák. č. 251/22, který určil v §§ 5—7 požitky těchto učitelských osob podle počtu týdenních hodin vyučovacích a v § 8 odst. 3 stanovil, jak sluší čítati služ. dobu pro výměru výslužného »def. učitelům s percentuálními platy«251/1922 sb., § 8.3. Sluší proto pojem ten v uvedeném rozsahu pokládati za běžný v terminologii požitkového práva učitelstva veř. škol. národních. Než potom vykládá stížnost pojem »učitelé s percentuálními platy«251/1922 sb., § 8.3 příliš úzce a nemá pravdu, tvrdí-li, že lze počítati mezi ně jen osoby učitelské, které měly za účinnosti zák. č. 104/26 menší učební povinnost než 18 hodin týdně a že se proto § 34 cit. zák. nevztahuje vůbec na učitele, kteří nemají za účinnosti zák. toho percentuální platy. Naopak od účinnosti zák. č. 104/26 je pro otázku, kterého předpisu sluší použiti při vyměření výslužného učitelek ručních prací, lhostejno, jakou výměru učební povinnosti měla dotčená učitelka v kritické době a rozhoduje v tom směru toliko příslušnost ke kategorii učitelek ručních prací.
Na tom nemohou nic měniti ani vývody stížnosti, které se dovolávají dřívějšího požitkového zákonodárství učitelek ručních prací a z jeho zásad dovozují, že lze použíti ustanovení § 34 cit. zák. jako nové právní zásady teprve pro futuro a že proto neměl býti proveden výpočet výslužného st-lčina podle početní metody v tomto paragrafu předepsané. Podle § 47 zák. č. 104/26 nabyla všechna ustanovení zákona toho účinnosti — Č. 8357 —
dnem 1. ledna 1926 a sluší proto použíti podle ustanovení § 3 o. z. o. i předpisu § 34 na všechna pensionování učitelů s percentuálními platy, jež byla provedena za účinnosti jeho. Při tom je zcela bez právního významu, jakých zásad užívalo v otázce vyměření platů a pensí zmíněných učitelů zákonodárství dřívější, kdyžtě normy jeho zanikly dnem účinnosti zákona učitelského (srovn. § 46 cit. zák.).
Ustanovení § 34 cit. zák. zní zcela všeobecně a bezvýhradně a chce, aby podle jeho výpočtu určováno bylo výslužné všech učitelů s percentuálními platy, kteří jdou, resp. budou dáni do výslužby za účinnosti zákona učitelského. Výpočet ten záleží svou podstatou v poměrném zmenšení výslužného, které by tomu kterému učiteli příslušelo, kdyby byl po celou služ. dobu do pense započítatelnou plně zaměstnán. Zmenšení provede se v poměru počtu hodin týdenních, učiteli během jeho služ. doby přidělených, k počtu hodin, po které by byl vyučoval, kdyby byl býval zaměstnán vždy po 18 hodin týdně.
Mluví-li zákon o celé resp. jeho (sc. učitele) služ. době, plyne z toho již gramaticky, že má na zřeteli nejenom služ. dobu ztrávenou od účinnosti zákona, nýbrž služební dobu vůbec a tedy i služ. dobu odbytou před zákonem tím. Sluší proto přihlížeti při výpočtu výslužného k celé době služ. a vypočítávati i z ní poměrné snížení jeho podle počtu přidělených, resp. plných hodin. Nemá tudíž stížnost pravdu, dovozuje-li dále, že je »celou služ. dobou do pense započítatelnou«, t. j. dobou podléhající krácení jen doba odsloužená za účinnosti zákona učitelského a že proto nutno počítati nezkráceně služ. dobu, kterou st-lka ztrávila před 1. lednem 1926.

Citace:

č. 8356. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 231-233.