NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9696.

Jazykové právo. — Řízení správní: Pro dohlédací stížnosti jazykové v oboru správy justiční neplatí předpisy o nevčítání dnů poštovní dopravy do lhůty rekursní.
(Nález ze dne 22. února 1932 č. 23316/29.)
Prejudikatura: Boh. A 7569/28, 7731/29, 8617/30.
Věc: Anna Hedvika P. v Drážďanech proti ministerstvu spravedlnosti o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Usnesením nejvyššího soudu v Brně z 18. května 1928 byl odmítnut dovolací rekurs, podaný st-lkou v exekuční věci, zahájené u zemského civilního soudu v Brně, z toho důvodu, že podání to, učiněné cizozemcem v jazyku německém, se nehodí, aby o něm bylo po zákonu zahájeno jednání. Stížnosti, podané st-lkou do tohoto rozhodnutí, presidium nejvyš. soudu v Brně nevyhovělo. K další její dozorčí jazykové stížnosti min. sprav. shora uvedené usnesení presidia nejvyš. soudu zrušilo a vyslovilo, že nejvyšší soud jest povinen dovolací rekurs st-lčin přijmouti a nehledě k uplatněnému důvodu odmítnutí, o něm po zákonu rozhodnouti. Presidium nejvyššího soudu odevzdalo na to věc k dalšímu opatření příslušnému senátu, který v usnesení z 31. května 1929 vyslovil, že dovolací rekurs st-lčin byl vyřízen odmítnutím, a že nelze jej vyříditi znova. Stížnost, již na toto usnesení podala st-lka, presidium nejvyššího soudu v Brně jako úřad dohlédací podle § 7 jaz. zák. a čl. 96 jaz. nař. odmítlo z těchto důvodů: »Napadené rozhodnutí bylo doručeno zástupci st-lčinu dne 5. června 1929. Lhůta k stížnosti počala plynouti dnem po doručení, t. j. 6. června 1929, a končila dne 20. června 1929. Stížnost došla však u presidia nejvyššího soudu teprve dne 21. června 1929, tedy po uplynutí lhůty, stanovené ve 2. odst. čl. 96 jaz. nař. Čl. 96 nestanoví, že by se do lhůty měly započítati dny poštovní dopravy a ani jinde není pro dohlédací stížnosti nic takového ustanoveno. Musí proto stížnost, má-li bytí uznána za včasnou, dojiti v patnáctidenní lhůtě u úřadu, u něhož má býti podána, a nestačí, že byla v této lhůtě podána na poštu. Musela býti proto stížnost jako opožděná odmítnuta.« Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. sprav. stížnosti na toto rozhodnutí podané, uznalo důvody v odpor vzatého rozhodnutí správnými a dodalo k nim ještě toto: »O lhůtě k podávání dohlédacích stížností, uvedených v § 78 zák. o org. soudní, není ani v tomto paragrafu ani nikde jinde ustanovení. Platí tedy 15denní rekursní lhůta, stanovená v čl. 96 jaz. nař. Tato lhůta počíná plynouti od dne následujícího po dnu doručení rozhodnutí v odpor braného a končí se patnáctým dnem po tom následujícím. Má-li nastati od této všeobecné zásady úchylka, musí býti založena zvláštním předpisem. To platí zejména pro to, má-li býti včítána do rekursní lhůty doba poštovní dopravy. Není-li takového předpisu, jde poštovní doprava na vlastní risiko rekurentovo. Pro dohlédací stížnosti, podávané v oboru justiční správy, není zvláštního předpisu o nevčítání doby poštovní dopravy. Nelze se zejména v té příčině dovolávati ustanovení § 89 zák. o org. s., poněvadž tento předpis platí podle svého doslovu jen pro počítání zákonných a soudcovských lhůt v občanských právních věcech (§ 1 jur. normy), o jakou však při dohlédacích stížnostech v jazykových sporech nejde, a jako výjimečného předpisu nelze ho užíti ani obdobně. Kdy byla zásilka, obsahující stížnost, dána na poštu, nemá tedy rozhodujícího významu při posuzování otázky včasnosti. Tak rozhoduje i stále nss (srv. nál. Boh. A 19/19, 102/19, 171/19, 217/19, 551/20, 694/21, 1243/22, 3516/24, 7731/29 a j.).«
O stížnosti, vytýkající tomuto rozhodnutí nezákonnost, uvažoval nss takto:
Skutkové předpoklady, ze kterých vycházel žal. úřad, rozhoduje otázku včasností jazykové dohlédací stížnosti, podané st-lkou u presidia nejvyššího soudu v Brně, na usnesení téhož soudu z 31. května 1929, jsou nesporné, neboť stížnost nepopírá ani, že usnesení toto doručeno bylo náležitě právnímu zástupci st-lčinu dne 5. června 1929, ani že řečená její stížnost došla u jmenovaného presidia 21. června 1929. Stížnost namítá jen, že jazyková stížnost, o kterou jde, byla podána včas proto, poněvadž byla dána na poštu již dne 19. června 1929. Na sporu jest tedy toliko otázka, zda při dohlédacích stížnostech jazykových, podávaných v oboru justiční správy, včítají se dny poštovní dopravy do lhůty stížnostní. Otázkou touto zabýval se nss již opětně a vyslovil již v nál. Boh. A 7731/29 právní názor, že pro dohlédací jazykové stížnosti (čl. 96 odst. 5 jaz. nař.), podávané v oboru justiční správy, neni zvláštního předpisu o nevčítání lhůt poštovní dopravy do lhůty rekursní, jakým jest ustanovení § 89 zák. o org. soudů, kterýžto právní názor byl projeven také již v dřívějším nál. Boh. A 7659/28. V dalším nálezu Boh. A 8617/30 bylo pak rovněž vysloveno, že při takovýchto jazykových stížnostech se dny poštovní dopravy včítají do lhůty stížnostní. Při tomto právním názoru, který jest také ve shodě s konstantní judikaturou nss-u, citovanou žal. min. v nař. rozhodnutí, setrvává nss i v nynějším sporu. Stížnost snaží se arci důvody tyto zviklati. Pokud právní hlediska, z nichž při tom vychází, nebyla již vyvrácena jako nesprávná ve shora citovaných nálezech, budiž k vývodům stížnosti podotknuto ještě toto:
Stížnost popírá především, že by předpis § 89 zák. o org. s. bylo lze charakterisovati jako předpis výjimečný, a dovozuje obšírně, že podle dnešního právního stavu aspoň v oboru stanovení lhůt k opravným prostředkům v řízení civilním, trestním, nesporném, správním i finančním, jest zásada o nevčítání dnů poštovní dopravy dominující. Při tom však stížnost úplně přehlíží, že tato zásada platí podle jasného znění cit. § jen pro úkony, jež týkají se soudního řízení. Řízení o jazykových stížnostech není však řízením soudním, nýbrž správním, neboť podle § 7 jaz. zák. a čl. 96 odst. 1 jaz. nař. spory o užití jazyka při soudech.... vyřizují příslušné státní orgány dohlédací jako věci státní správy odděleně cd věci, ve které vzešly, tedy nikoli soudy, nýbrž orgány administrativní. Pro řízení před těmito adm. úřady justičními, tedy nikoli soudními, nemůže proto býti použito ustanovení § 89 zák. o org. soudů o nevčítání lhůt poštovní dopravy, jež jest positivním předpisem, daným jen pro řízení soudní. Pro toto řízení jest arci v předpisu tom vyslovena zásada, ale zásada tato jeví se s hlediska všeobecných procesních principů, ovládajících řízení správní, a tedy i řízení justičně-správní, normou positivně výjimečnou právě proto, že platí jen pro řízení soudní. Přenášeti beze všeho procesní zásady, platné v tomto řízení, do řízení správního obdobou, není možno pro různou právní povahu obou druhů řízení, jež mají různé předměty a různé účely, a jest to vyloučeno zejména tam, kde jest dán positivní procesní předpis. Takovýto positivní předpis obsahuje 2. věta 5. odst. čl. 96 jaz. nař., v níž se ustanovuje, že není-li předpisů o řízení a lhůtách závazných pro dohlédací úřad, rozhodující o jazykové stížnosti, jest stížnost podati do 15 dnů od doručení rozhodnutí u úřadu, do jehož rozhodnutí jest si stěžováno. Takovýchto závazných předpisů pro dohlédací úřady justiční správy vůbec není, a není jím zejména, jak dovoženo, § 89 zák. o org. s. Proto platí pro ně ustanovení 5. odst. čl. 96 jaz. nař. Pro otázku včasnosti stížnosti jest pak podle tohoto předpisu výhradně rozhodný den, kdy stížnost u tohoto úřadu, jako podacího místa, došla, a nemá tedy žádného právního významu okolnost, kdy byla podána na poštu.
Nelze-li podle těchto vývodů použiti ustanovení § 89 zák. o org. s. pro jazykové dohlédací stížnosti, podávané v oboru justiční správy, ani přímo, ani analogicky, pak není třeba zabývati se vývody stížnosti, pokud se týkají rationis legis tohoto ustanovení a obdobných norem, platných v různých jiných řízeních.
Stížnost namítá také, že z toho, že čl. 96 jaz. nař. o včítání dnů poštovní dopravy nic neustanovuje, nelze usuzovati, že stojí na stanovisku včítání. Naopak k úsudku takovému musí prý býti se zřetelem k tomu, že ve většině řízení zásada včítání byla zatlačena zásadou nevčítání, požadováno, aby to zákon výslovně nařídil, jak to učinilo také vl. nař. o správním řízení č. 8/28 v § 36 odst. 4 a čl. 21 odst. 2 jaz. nař. Námitka tato čerpána jest ze zásadního právního hlediska, které stížnost v této příčině zaujímá. Neoprávněnost takové argumentace byla však již dolíčena v nesčetných nálezech, jichž řada byla citována již v nál. Boh. A 7731/29 i v nař. rozhodnutí. Stačí proto zde na důvody těchto nálezů odkázati, jimiž mylnost uvedené argumentace byla dovožena, což v nál. Boh. A 8617/30 bylo znovu také ještě zdůrazněno.

Citace:

č. 9696. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 437-440.