NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Č. 664.

Zcizení obecního jmění: Dozorčí právo zemského výboru k zachování neztenčené podstaty kmenového jmění a statku obce. Právní zásady jako při č. 140 pod I. a č. 569 pod III.
(Nález ze dne 12. ledna 1921 č. 209.) Věc: J. K. v Tomicích (adv. Dr. Jar. Stolz z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o zcizení obecního jmění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Ke stavbě okresní silnice z Dolních Královic přes Tomice do Studené v letech 1907—1908 provedené byly zabrány též pozemky některých sousedů Tomických. O výkupu těchto pozemků sdělán byl protokol z 19. července 1908, podle kteréhož — jak zřízencem zemského správního výboru bylo vyšetřeno — všichni majitelé příslušných pozemků se zavázali, že dílce svých pozemků, kterých ke stavbě zmíněné silnice bude zapotřebí, postupují obci za peněžitou, komisionelně zjištěnou náhradu v hotovosti. Protokol ten byl usnesením obecního zastupitelstva v Tomicích z 20. září 1908 schválen.
Časem žádalo několik občanů, aby jim za pozemky ke stavbě zmíněné silnice zabrané byly postoupeny pozemky obecní a bylo o stejné žádosti stěžovatelově usneseno ve schůzi obecního zastupitelstva 20. června 1913, že žádosti za postoupení pozemku »u Křížné studánky« od kanálu spodního až ke studánce, totiž části parc. č. 1019/1 a 1019/2 se vyhovuje v tom smyslu, že v užívání se dostane »až počátkem příštího nového pachtovního období a oč bude více tu zabráno, zaplatí Josef K. obci za cenu stanovenou, totiž za jitro 1000 K.«
Usnesení to bylo vyhláškou z 21. června 1913 v době od 24. června do 5. července 1913 veřejně vyhlášeno.
Dle protokolu ze dne 29. května 1915 usneseno k bodu 6 pořadu týkajícího se zavedení knihovního pořádku o výměně pozemku obecního za pozemek Josefa K. zabraný ke stavbě okresní silnice, že za pozemek zabraný stavbou okresní silnice ke Studené vyměněn Josefu K. pozemek patřící obci č. parc. 1019/5 a 1019/6 a usneseno, aby Josef K. zaplatil za část, o kterou je jemu vyměněný pozemek větší, 300 K.
Též toto usnesení bylo vyhláškou z 29. května 1915 v době od 30. května do 14. června 1915 veřejně vyhlášeno; námitky proti němu nebyly podány.
Dle tohoto usnesení a s odvoláním na ně vyhotovena listina směnná z 28. srpna 1915, kterou vyměňuje obec Tomická za pozemky náležící stěžovateli a jeho manželce, stavbou silnice Dol. Královice—Studená zabrané, pozemky č. parc. 1019/5 a 1019/6 v Tomicích za doplatek K 300. Smlouva ta byla podepsána jménem obce úřadujícím radním, ještě dalším radním a dvěma výbory, a předložena okresnímu výboru ku schválení dopisem z 15. srpna 1915 a od něho 28. srpna 1915 schválena, načež podle usnesení okresního soudu v Dolních Královicích z 10. září 1915 provedeny potřebné zápisy v knihách pozemkových.
Na podání několika občanů Tomických, vytýkajících usnesení z 29. května 1915 a vyhlášce formelní vady bránící platnosti tohoto usnesení, zemský správní výbor po vyšetření věci zrušil jak usnesení okresního výboru podání to odmítající, tak usnesení jeho schvalující směnu, a prohlásil usnesení obecního výboru z 29. května 1915 za neplatné poukázav k tomu, že obecní výbor v Tomicích byl pozván ke schůzi 29. května 1915, při níž měl jednati o směně pozemků obecních s pozemky tehdejšího starosty obecního Josefa K. Tento starosta řídil schůzi, ačkoliv se jednalo o jeho soukromý zájem. Poněvadž účast jeho na schůzi byla protizákonná, nemohl obecní výbor, nemaje řádného předsedy, při jednání svém učiniti platného usnesení.
Jak dále praví naříkané rozhodnutí, poškodilo usnesení to současně i hmotný zájem obce, neboť obec prodala po směně stejné výměry pozemků ještě 2503 m2 svých pozemků za 300 K, což prý je zřejmě cena nespravedlivá.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Stížnost namítá, že usnesení obecní z 29. května 1915 byvši nadřízeným úřadem schváleno a nikým v odpor nebráno, nabylo moci práva a že z něho již stěžovatel nabyl práv, pročež nemůže býti žalovaným úřadem rušeno.
V tom směru vyslovil nejvyšší správní soud již v nálezu ze dne 23. června 1919 č. 2515 (Boh. č. 140) právní názor, že z důvodu zachování neztenčené podstaty kmenového jmění a statku obce může zemský výbor při výkonu svého vlastního práva dozorčího dle § 96 ob. zříz. zrušiti i pravoplatná usnesení obecního výboru, která byla formálně pravoplatně schválena okresním zastupitelstvem a že výkonu tohoto práva nevadí, že osoba třetí nabyla z onoho usnesení soukromých práv. Rovněž v nálezu ze dne 27. října 1920 č. 10.170 (Boh. č. 568) opakoval nejvyšší správní soud tento názor v ten smysl, že zemský správní výbor jest oprávněn každé hospodářské opatření obce v tom směru přezkoušeti, aby zjistil, neobsahuje-li zkrácení kmenového jmění obce.
Nejvyšší správní soud trvá při tomto názoru i dnes a odkazuje dle § 2 zákona o nejvyšším správním soudě a § 44 j. ř. k oběma těmto nálezům, důsledkem toho pak neshledává hořejší právní námitku odůvodněnou a to tím méně zde, kde stěžovatel jest toliko druhou smluvní stranou, jehož práva vznikla přímo ze smlouvy zrušené.
Dále uplatnil stěžovatel až při veřejném ústním jednání námitku vadnosti z toho důvodu, že usnesení z 29. května 1915 bylo i formálně správné, poněvadž byl přítomen zákonný počet členů obecního zastupitelstva, mezi nimi i Jan N., jenž není příbuzný ani sešvagřen se stěžovatelem, což prý žalovaný úřad opomenul vyšetřiti.
Soud nemůže se obírati zkoumáním této námitky, má-li vzhledem k obsahu naříkaného rozhodnutí nějaký význam a to proto ne, poněvadž nebyla vznesena v písemné stížnosti ani po stránce právní, ani po stránce skutkové a tudíž byvši teprve při ústním jednání uplatňována, není dle § 18 zákona o správním soudě přípustná.
Stížnost shledává též vadnost řízení v tom, že žalovaný úřad přehlédl, že stěžovatel nabyl práva vlastnického ke sporným obecním pozemkům směnnou smlouvou již na základě usnesení obecního zastupitelstva ze dne 20. června 1913, s nímž ihned souhlas projevil.
Jest sice pravda, že žalovaný úřad vydávaje naříkané rozhodnutí, měl ono usnesení ve spisech a že se jím vůbec neobíral, jak to v odvodním spise přiznává. Avšak nemusil k němu vůbec hleděti, poněvadž smlouva směnná opírala se výslovně jen o usnesení z 29. května 1915 a obě usnesení ta nejsou obsahem svým shodná, ježto dle nich smluvena byla po každé jiná cena za pozemek, pokud nebyl prostě co do plošné výměry směněn. Jak vychází z geometrova plánku ke stížnosti připojeného, z přípisu obecního úřadu v Tomicích ze dne 22. srpna 1915 č. 614 a spisů okresního výboru a jest ostatně nesporno, směnila obec Tomice výměru 4068 m2 za 1565 m2 a příplatek 300 K, tak že za přebývající výměru obecní smluvena kupní cena 300 K za 2503 m2, kteréžto smluvené kupní ceně odpovídá cena asi 1200 K za 1 ha čili asi 720 K za 1 jitro.
Jest tedy smluvená kupní cena při usnesení z 20. června 1913 docela jiná (1000 K za 1 jitro), než při usnesení z 29. května 1915 (asi 720 K za 1 jitro), smlouvy v obou usneseních obsažené nejsou totožné i nelze shledati v tom nějakou vadu, že žalovaný úřad ruše mocí dohlédací smlouvu obsaženou v usnesení z 29. května 1915, nedbal toho, že o témž předmětu uzavřena byla dříve smlouva jiná, a že obíral se jen usnesením, jež odpovídalo jak datem v písemní smlouvě citovaným, tak i pojatým do smlouvy obsahem smlouvě, o jejíž přezkoumání mocí dohledu se strany žalovaného úřadu šlo.
Avšak v jiném směru nelze nepřiznati, že stížnost jest odůvodněna.
Žalovaný úřad ruše usnesení obecního zastupitelstva i schvalovací usnesení okresního výboru, pokud se týče zastupitelstva v celém obsahu, jak co do vlastní užší směny výměry za výměru, tak i co do prodeje přebývající výměry obecních pozemků, došel k závěru, že jest tu hmotný zájem obce celým tímto právním jednáním poškozen, což odůvodnil jedině tím, že cena 300 K za 2503 m2 jest cena zřejmě nepřiměřená.
Postrádá tedy naříkané rozhodnutí co do vlastní užší směny obecních pozemků ve výměře 1565 m2 důvodů vůbec, což je podstatnou vadou řízení, poněvadž to úplně znemožňuje obranu strany proti tomuto rozhodnutí a možnost přezkoumání nejvyšším správním soudem.
Neméně podstatnou vadu řízení shledává pak soud i v tom, že výrok, že kupní cena 300 K za 2503 m2 oněch obecních pozemků je cenou zřejmě nespravedlivou, nenalézá ve spisech opory a jakéhokoliv podkladu. Nebyloť vyšetřeno, jakou obecnou hodnotu měly podobné pozemky v době, kdy stalo se skutkem právní jednání obsažené ve zrušeném usnesení, ani jaký snad zvláštní význam v přítomnosti nebo v budoucnosti měly pro obec směněné pozemky, aneb jiné skutečnosti, které vedly žalovaný úřad k jeho skutkovému závěru o ztenčení obecního jmění nebo statku obce. Pouhé tvrzení, že cena je zřejmě nespravedlivá, nestačí, aby odůvodnilo, že jde při tomto právním jednání o ztenčení kmenového jmění neb statku obecního.
Pro tyto vady a neúplnost řízení bylo zrušiti naříkané rozhodnutí
dle § 6/2 zákona o správním soudě.

Citace:

č. 664. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 99-102.