Č. 3496.
Státní občanství. — Administrativní řízení: I. * Žádají-li vojenští gážisté označení v §§ 2 a 5 zák. č. 194/1920 Sb. za přiznání čsl. státního občanství dle § 9 úst. zák. č. 236/1920, náleží rozhodnutí o těchto žádostech min. vnitra v dohodě s min. nár. obrany. — II. Dokud o žádosti za přiznání čsl. stát. občanství podle § 9 úst. zák. č. 236/1920 není definitivně záporně rozhodnuto anebo dokud není jisto, že dotyčná osoba v ustanovené lhůtě žádost podle § 9 nepodala, jest obec, v níž nabyla příslušnosti po 1. lednu 1910, povinna, vydati jí potvrzení o domovské příslušnosti.
(Nález ze dne 16. dubna 1924 č. 4331.)
Věc: Zikmund M. v D. (Horní Rakousy) (adv. Dr. Frt. Wien-Claudi z Prahy) proti ministerstvu vnitra o státní občanství a župnímu úřadu v Košících o odepření domovského listu.
Výrok: Naříkaná rozhodnutí zrušují se pro nezákonnost.
Důvody: I. V podání z 13. prosince 1921 řízeném na ministra pro správu Slovenska žádal st-l, který byl na podání tom podepsán jako polní podmaršálek ve výslužbě, aby vzhledem k tomu, že nabyl v roce 1917 domovské příslušnosti v Košicích, — před tím příslušel st-l do obce M. v Haliči — bylo »uznáno« jeho čsl. státní občanství, pokud se týče, aby mu toto státní občanství bylo »propůjčeno«. Toto podání bylo protokolováno u min. pro Slov. dne 29. prosince 1921 a bylo pak předloženo min. vnitra k rozhodnutí. Min. vnitra rozhodnutím ze 17. dubna 1923 zamítlo st-lovu žádost za přiznání čsl. státního občanství podle § 9 úst. zák. č. 236/1920, ježto nebyla podána včas, to jest do 31. prosince 1921 u župního úřadu v Košicích jakožto u úřadu příslušného k podání žádosti podle čl. 1 a 8 nař. č. 601/1920. II. St-l a jeho manželka Pavla žádali v roce 1922 u městské rady v Košicích, aby jim vydala potvrzení o tom, že mají dosud domovskou příslušnost v Košicích, které tam nabyli v roce 1917. Usnesením ze 17. ledna 1923 odepřela městská rada v Košicích vydati st-li a jeho manželce »domovské listy«. Župní úřad v Košicích rozhodnutím z 22. května 1923 zamítl odvolání st-le a jeho manželky podané do tohoto usnesení měst. rady. Jak do rozhodnutí župního úřadu, tak i do rozhodnutí min. vnitra podal st-l stížnost k nss-u. Rozhoduje o nich, uvážil nss toto:
ad I. Pokud jde o stížnost do rozhodnutí min. vnitra vycházel soud z těchto úvah:
Předmětem sporu jest sice pouze otázka, zdali min. vnitra právem odmítlo o žádosti té meritorně jednati z důvodu, že nebyla podána do 31. prosince 1921 u župního úřadu v Košicích, ale nss-u bylo se v prvé řadě zabývati otázkou, bylo-li žal. min. příslušno k vydání nař. rozhodnutí.
V tomto směru uvážil soud následující:
§ 2 a § 5 zák. č. 194/1920 Sb. přiznává za určitých podmínek gážistům z povolání bývalé rak.-uh., rak. neb uh. armády nárok na zaopatřovací požitky a to v § 2 těm, kteří do činné služby čsl. nebyli převzetí, v § 5 těm, kterým byly zaopatřovací požitky přiznány již bývalým státem rak., uh. nebo mocnářstvím rak.-uh. Jednou z podmínek těchto jest nepřetržité domovské právo v některé obci čsl. republiky, získané nejpozději dnem 1. ledna 1910, kdežto těm, kteří domovského práva toho získali teprve po 1. lednu 1910, přísluší nárok řečený pouze potud, pokud jim byla k jejich žádosti, podané do propadné lhůty, vládou nařízené, výslovně přiznána čsl. státní příslušnost.
Přiznání čsl. státního občanství osobám, které domovského práva v území někdejšího mocnářství rak.-uh., jež náleží nyní čsl. republice, nabyly teprve po 1. lednu 1910 a příslušely před tím právem domovským do některé obce, ležící v území bývalé říše rak.-uh., mimo území nynější republiky čsl., řídí se ustanovením § 9 úst. zák. č. 236, dle něhož jest podati žádost o přiznání státního občanství do propadné lhůty, určené nař. vlády. Propadná lhůta tato končila podle čl. 1. nař. č. 601/1920 dnem 31. prosince 1921 a bylo podle čl. 1 a 8 cit. nař. žádosti podati v této lhůtě u politického úřadu I. stolice domovské obce žadatelovy resp. na Slov. a v P. R. u župana. Rozhodnutí o nich přísluší dleči čl. 2. politickým úřadům II. stolice a v konečné instanci min. vnitra, na Slov. pak a v P. R. přímo min. vnitra, jenž může rozhodování, pokud jde o Slov., svěřiti ministrovi pro Slov.
Současně bylo článkem 2. odst. 4. téhož nař. stanoveno, že zvláštní ustanovení § 12, odst. 2. a § 16, odst. 3. vlád. nař. z 3. září 1920 č. 514 Sb., týkající se vojenských gážistů, zůstávají nedotčena.
Podle těchto ustanovení mají vojenští gážisté shora označení, kteří nabyli domovského práva v území čsl. státu teprve po 1. lednu 1910, podati žádost min. vnitra do propadné lhůty, která bude ustanovena prov. nař. k § 9 cit. zák., tedy do lhůty stanovené cit. vl. nař. č. 601/20 Sb., a přísluší o takových žádostech za uznání čsl. státní příslušnosti vojenských osob rozhodovati min. vnitra v dohodě s mno.
Z toho jde, že § 12 cit. nař., na nějž § 16 téhož nař. v tomto směru odkazuje, má samostatné ustanovení ohledně kompetence, čili že kompetence úřadů povolaných nař. č. 601/20 k rozhodování o přiznání státního občanství dle § 9 úst. zák., obmezuje se jen na rozhodování o případech, které nespadají pod ustanovení §§ 12 a 16 cit. nař. č. 514/20, a že o žádostech podaných dle § 9 úst. zák. od vojenských osob v §§ 2 a 5 cit. zák. č. 194/20 označených, totiž od gážistů, kteří mohou za splnění ostatních podmínek v §§ 2 a 5 stanovených uplatniti nárok na vojenské zaopatřovací požitky, povoláno jest k rozhodování výhradně a jedině min. vnitra v dohodě s mno.
V daném případě není sporu o tom, že st-l jest polním podmaršálkem ve výslužbě a že nabyl r. 1917 domovské příslušnosti v Košicích i státního občanství uherského. Svoji žádost o přiznání státního občanství podepsal také st-l jako polní podmaršálek ve výslužbě.
Patří tedy st-l mezi vojenské gážisty, kteří mají za splnění podmínek v § 5 zák. č. 194 stanovených nárok na zaopatřovací požitky vojenské, i bylo k rozhodování o jeho žádosti za přiznání státního občanství a v důsledku toho i o tom, byla-li žádost ta podána včas, příslušno výhradně jen min. vnitra v dohodě s mno a nikoli, jak míní stížnost, min. pro Slov. v dohodě s mno, neboť § 12 cit. nař. č. 514/20 odkazuje na prov. nař. k § 9 cit. úst. zák. jediné potud, pokud jde o termín propadné lhůty k podání žádosti, a neodkazuje na ně v žádném jiném smetni, zejména ne, pokud jde o kompetenci úřadu k rozhodování o podaných žádostech.
Bylo tedy věcí žal. úřadu, aby vydal své rozhodnutí po předchozí dohodě s mno. Neučinil-li tak a vydal-li nař. rozhodnutí sám, nebyl k tomu příslušným i musilo rozhodnutí jeho jako zmatečné podle § 7 zák. o ss býti zrušeno, aniž se mohl nss zabývati stížností ve věci samé.
ad II. Rozhoduje o stížnosti podané do rozhodnutí župního úřadu, vycházel soud z těchto úvah:
Jak patrno z rozhodnutí župního úřadu ve spojitosti s usnesením měst. rady, které bylo rozhodnutím župního úřadu potvrzeno, odepřel župní úřad vydati st-li a jeho manželce Pavle potvrzení o tom, že mají dosud domovskou příslušnost v Košicích, které tam nabyli v roce 1917. Manželka st-lova nepodala do rozhodnutí župního úřadu stížnost k nss-u. St-l také netvrdí, že podává stížnost též jménem manželčiným. Mohl tedy soud přezkoumávati rozhodnutí župního úřadu pouze pokud se týká st-le.
Podle 2. věty § 9 cit. úst. zák. hledí se k osobám, které nabyly domovského práva v obci ležící na území republiky čsl. teprve po 1. lednu 1910, přísluševše před tím do některé obce ležící v území bývalé říše rak.-uh. mimo území nynější republiky čsl. — k těmto osobám náleží, jak nesporno, také st-l — až do rozhodnutí o žádosti za přiznání čsl. státního občanství, pokud se týče do uplynutí propadné lhůty stanovené vl. nař. k podání takovýchto žádostí (t. j. vzhledem k čl. 1 vl. nař. z 30. října 1920 č. 601 Sb. do 31. prosince 1921), jako ke státním občanům republiky Čsl.
Z ustanovení 2. věty § 9 cit. zákona jde tedy zcela nepochybně na jevo, že dokud není jisto, že zmíněné osoby nepodaly nejpozději do 31. prosince 1921 žádost za přiznání čsl. státního občanství aneb že žádost osob těch byla zamítnuta, musí k nim také obec, v níz nabyly domovského práva po 1. lednu 1910, hleděti jako ke státním občanům čsl. a jest proto povinna vydati uvedeným osobám potvrzení o tom, že mají v obci dosud domovské právo, jehož tam nabyly po 1. lednu 1910.
Jak patrno z rozhodnutí župního úřadu ve spojitosti s odůvodněním usnesení městské rady košické, vycházel však župní úřad ve svém rozhodnutí z právního názoru, že obec může osobám uvedeným v § 9 cit. zák. vydati zmíněné potvrzení pouze tehdy, když osoby ty nejen podaly nejpozději do 31. prosince 1921 žádost za přiznání čsl. státního občanství, nýbrž když tato jejich žádost byla také příznivě vyřízena.
Tento právní názor župního úřadu jest však, jak plyne z hořejšku úvah, zřejmě mylným. Pro tento mylný právní názor bylo tedy nař. rozhodnutí župního úřadu zrušiti podle § 7 zák. o ss.