Č. 613.

Lesní hospodářství: I. * Zákaz mýcení lesa podle § 1, odst 2 zák. ze dne 17. prosince 1918 č. 82 sb. z. a n. nesmí býti dán lec z důvodu ochrany lesa proti neracionelnímu a stav jeho ohrožujícímu hospodaření. — II. * Zákon ze dne 17. prosince 1918 č. 82 sb. z. a n. o prozatímní ochraně lesů jako policejní opatření nevyžaduje nezbytně předchozího řízení, jsou-li rozhodné skutkové okolnosti úřadu známy. — III. * § 1, odst. 2 zák. ze dne 17. prosince 1918 č. 82 sb. z. a n. neobsahuje zákazu kácení lesa, nýbrž uznávaje volnost disposice vlastníkovy opatřuje pouze úřadu možnost kontroly nad zamýšleným mýcením tím, že ukládá vlastníku, abv na měsíc napřed mýcení to úřadu oznámil a podrobil se případnému zákazu.
(Nález ze dne 9. prosince 1920 č. 11011.)
Věc: Bartoloměj S. v H. proti ministru Československé republiky s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě stran kácení lesa.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Dne 26. března 1918 prodal Dr. Aladar D. stěžovateli dřevo na stojato na svém statku v obci H. Nařízením uherského ministerstva ze dne 27. července 1918 č. 3296, platným od 1. srpna 1918 (prováděcí předpisy uherského ministerstva zemědělství ze dne 25. července 1918 č. 143800 F. M.) bylo zakázáno zcizování práva k využitkování lesů leč na základě písemné smlouvy a úředního schválení. Dle § 7, č. 2 min. nařízení neplatil zákaz ten stran smluv před jeho platností uzavřených, jestliže dotyčná listina byla předložena do 8 dnů od účinnosti nařízení toho u příslušného úřadu k vyměření poplatku nebo k vědomosti krajské lesní správy, při čemž úřad musil obmeziti využitkování lesa v rámci racionelního hospodaření. Stěžovatel oznámil pak lesnímu úřadu onu kupní smlouvu, načež lesní úřad v Báňské Bystřici výměrem ze dne 9. září 1918 čís. 4 F/18 rozhodl, že smlouvu tu bére dle bodu 2 § 7 na vědomí pod různými podmínkami, mezi jiným zejména, že v úseku zvaném »Kamenný závoz«, Grosův háj a Pasterský les je dovoleno vysekati z borovic a smrků pouze ty, které mají v prsní výšce v průměru více než 15 cm, neboť vzhledem k tomu, že sosny jsou ještě v dobrém vývoji a že jehličnaté porosty nejsou ještě způsobilé ke kácení, bylo třeba těžbu zameziti. S odborného hlediska bylo by připustiti kácení pouze probírkou, poněvadž však kupec je dle starší smlouvy povinen dodati dolovinu, musilo se kácení k tomuto cíli způsobilého dřeva dovoliti po způsobu toulavé seči. Nesporno jest, že proti tomuto výměru lesního úřadu podal jak majitel lesa, tak i stěžovatel odvolání; pokud jde o výsledek odvolání toho, uvedl stěžovatel v pozdějším odvolání, podaném proti výměru státního lesního úřadu v Báňské Bystřici, že o něm nebylo maďarským ministerstvem rozhodnuto, kdežto ve stížnosti uvádí, že k odvolání tomu bylo ono rozhodnutí lesního úřadu změněno a volné mýcení povoleno. Podle zprávy lesního úřadu bylo odvolání to předloženo maďarskému ministerstvu dne 28. září 1918 a nedostalo se mu vyřízení jednak proto, že maďarská vláda nařízením ze dne 3. prosince 1918 č. 6201 svrchu uvedené nařízení ministerstva č. 3296 změnila v tom směru, že v případech, kde smlouva uzavřena byla už před 1. srpnem 1918, s využitkováním lze až do dne 1. ledna 1920 svobodně pokračovati, čímž rozhodnutí, proti němuž odvolání směřovalo, bylo vlastně zrušeno, a pak následkem státního převratu. Nesporno jest, že stěžovatel pokračoval pak v kácení lesa toho beze všeho obmezení.
Když však ministr plnomocník pro správu Slovenska vyslovil nařízením ze dne 12. května 1919 pod č. 1773, že nařízení bývalé uherské vlády č. 3296 zůstává až na další v platnosti, a uložil příslušným úřadům, aby přísně k tomu dohlížely, by se šetřilo ustanovení jak nařízení toho, tak i platných lesních zákonů čl. XXXI. z roku 1879 a XIX. z roku 1898, vydal státní lesní úřad pro obecní lesy v Báňské Bystřici dne 20. července 1919 pod č. 1 F výměr, jímž se stěžovatel i Dr. D. vzhledem k onomu nařízení upozorňuje na přesné dodržení a přísné přizpůsobení se rozhodnutí ze dne 9. září 1918 č. 4 F a že se zvláště upozorňují na svrchu uvedenou podmínku, že v úseku Kamenný závoz, Grosův háj a Pasterský les smrky a borovice smí káceti pouze, pokud jsou v prsní výšce silnější než 15 cm, čehož přestoupení by bylo trestáno dle § 9 nařízení č. 3296. Naříkaným rozhodnutím zamítl žalovaný úřad odvolání stěžovatelovo, do výroku toho podané, z těchto důvodů:
Ačkoliv v den vydání výměru ze dne 20. července 1919 č. 1 F 19 byl už v platnosti zákon o ochraně lesů ze dne 17. prosince 1918 č. 82 sb. z. a n., vyhlášený k provádění na Slovensku nařízením ministra plnomocníka ze dne 1. července 1919 č. 113/19 (č. 18 a 19 Úradných Novin) a následkem toho všechny předešlé zákony a nařízení bývalé maďarské vlády, pokud se zákonu tomu příčí, jsou zrušeny a tedy výměr č. 1 F na základě nařízení č. 3296 vydaný se nestal ve smyslu téhož zákona, přece vzhledem na to, že oba výměry 4 F i 1 F s hlediska lesního hospodářství jsou obstojné, schvalují se tímto v plném rozsahu.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nejvyšší správní soud takto:
Pokud jde předem o formální námitku stěžovatelem vznesenou, že naříkané rozhodnutí doručeno bylo nikoli jeho právnímu zástupci, nýbrž straně přímo, jest k tomu poukázati, že stěžovatel vznesl námitku tuto pouze podmínečně, totiž pro ten případ, že by následkem oné vady jeho stížnost byla opožděna.
Stížnost byla však nejvyšším správním soudem přijata jako včas podaná a není tudíž třeba námitkou tou dále se obírati.
Vytýká-li stěžovatel dále, že naříkaný výrok označen byl v intimátu správního úřadu jako nařízení, ač o odvolání musí býti rozhodnuto výměrem, výrokem nebo rozsudkem, nešlo by vůbec o vadu podstatnou, jež by bránila stěžovateli přiváděti k platnosti svá práva proti rozhodnutí tomu. Ostatně jde tu, jak ze správních spisů patrno, pouze o nedopatření úřadu, výrok ten stěžovateli intimujícího, neboť žalovaný úřad sám výrok svůj označil jako rozhodnutí o odvolání stěžovatelovu.
Pokud jde o věc samu, je z naříkaného rozhodnutí patrno, že žalovaný úřad opřel svůj výrok o zákon ze dne 17. prosince 1918 č. 82 sb. z. a n., tudíž o zákon v době té platný. Účelem zákona toho je prozatímní ochrana lesů. Způsob, jakým zákon účel ten sleduje, je dvojí dle toho, jde-li o lesy, na nichž se hospodaří dle pevných hospodářských plánů, či o lesy, při nichž tomu tak není.
V prvém případě žádá zákon, by stanovený hospodářský plán, pokud nepříčí se direktivám daným v §§ 2 a 3 tohoto zákona, byl přesně dodržován.
V případě druhém vyhrazuje úřadu kontrolu nad hospodářstvím lesa v tom směru, že nařizuje majiteli ohlásiti úřadu politickému každé zamýšlené mýcení již měsíc napřed. »Nedojde-li do měsíce zákaz mýcení, je majitel k mýcení oprávněn.«
Předpisem tímto jest majitel lesa co do volného kácení dřeva ve dvojím směru obmezován. Jednak v ohledu formálním, že jest nucen učiniti úřadu politickému povinné oznámení, jednak v ohledu materielním, že musí se zákazu, který úřad vydá do měsíce, podrobiti.
Zákon blíže nikterak nerozvádí, kdy a za jakých podmínek a za jakých skutkových okolností tento zákaz smí či nesmí býti vysloven, a nenařizuje také, že mu předcházeti musí nějaké zvláštní řízení nebo šetření. Jest tudíž zůstaveno volné úvaze příslušného úřadu, zda zákaz má býti vydán či nikoli, zda má býti zákaz ten úplný či obmezený, obsahující vlastně povolení na určité podmínky vázané a zda má býti trvalý či časově restringovaný.
Arciť nesmí býti nikdy diktován ohledy jinými, než které jsou dány účelem zákona, jenž si vytkl za cíl »ochranu lesa« t. j. zabránění eracio nelni ho a stav lesa ohrožujícího hospodářství.
Co do stránky formální uplatniti sluší za nedostatku zvláštních předpisů v zákoně tomto daných všeobecné zásady správního řízení. Jelikož jde o policejní opatření, sledující ochranu známých a všeobecně uznaných veřejných zájmů a ježto skutkové poměry, t. j. stav lesa i jakost lesní půdy místním úřadům jako orgánům odborným jsou známy, nebude zapotřebí z pravidla konati před vydáním rozhodnutí o přípustnosti zamýšleného kácení zvláštní místní šetření a nebude třeba, ba často nebude vzhledem k obmezené lhůtě pro rozhodnutí stanovené ani možno vyslýchati stranu zúčastněnou, které se pak toliko přenechá, aby své odchylné stanovisko v řízení opravném uplatnila.
V případě předloženém jedná se právě o lesy, v nichž, jak doznáno, nemá se hospodařiti dle pevného hospodářského plánu, nýbrž o vykácení lesa vůbec, na jehož místě, jak stěžovatel uvádí, má zavedeno býti pěstování polních plodin.
Přichází tu tedy k plné platnosti dozor úřadu politického v rozsahu a formě shora vzpomenuté, a to bez ohledu na to, jak hospodářství co do těchže lesů bylo upraveno dříve, nebo zda a jaké opatření úřední se stalo před tím, než zákon ze dne 17. prosince 1918 č. 82 sb. z. a n. nabyl účinnosti, ježto zákon tento, který nechová nižádného předpisu přechodního, vztahujícího se na poměry, k nimž základ byl již dříve položen, zasahuje všechny skutkové stavy, jež vyvíjejí svoji pravotvornou působnost v době, kdy normy jeho jsou již v účinnosti.
Musí proto i každé kácení lesa, ať titul k němu kdykoli byl založen, spadá-li v dobu po 20. prosinci 1918 — kterýmžto dnem zákon ze dne 17. prosince 1918 č. 82 sb. z. a n. nabyl účinnosti — jedině dle tohoto zákona býti posuzováno.
Položil tedy žalovaný úřad právem naříkanému rozhodnutí zákon posléz citovaný za základ a není také správnou výtka, že rozhodnutí své opřel o právní předpisy staré, neplatné a již bezúčinné.
Žalovaný úřad toliko shledal, že rozhodnutí dle těchto dřívějších norem vydané hodí se úplně i v rámec zákona ze dne 17. prosince 1918 č. 82 a přijal obsah tohoto rozhodnutí také za základ svého nového nálezu, založeného výhradně na tomto zákoně.
Nález tento nese se k tomu, aby zabezpečena byla ochrana lesa ohroženého zamýšleným úplným a neobmezeným kácením, a pohybuje se materielně v oněch mezích, které zákon pro volnou úvahu úřadů i samostatný jejich pohyb stanovil.
Nelze proto ve směru věcném v jeho obsahu spatřiti nižádnou nezákonnost.
Co do stránky formální nebylo možno v postupu úřadu viděti nějakou nesprávnost a v řízení nijaký podstatný nedostatek. Zejména není vadou, že nebylo dříve vyšetřeno, zda půda lesa, jehož vymýcení bylo zamýšleno, se hodí lépe pro polní hospodaření, ježto zákon ze dne 17. prosince 1918 nařizuje ochranu lesa jako lesa vždycky a bez ohledu na jakost půdy a její případnou lepší způsobilost pro jiný způsob kultury.
Jeví se tudíž stížnost v každém směru bezdůvodnou.

Citace:

č. 613. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 751-755.