Č. 4033

Učitelstvo: * Osnova zákona o platech učitelských, jak jest obsažena ve vynesení zemské školní rady v Praze 24. července 1918 č. II. A 3622/51 614, nezakládá pro osoby učitelské žádného právního nároku.

(Nález ze dne 16. října 1924 č. 17 7111)
Věc: František H. ve V. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o ustanovení definitivním učitelem ad personam.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: Vynesením z 23. srpna 1922 nevyhověla zšr v Praze návrhu ošv-u v P. na ustanovení zatímního učitele Františka H. defi- nitivním učitelem ad personam ve smyslu § 17 odst. 6 osnovy zákona o platech učitelských. Odvolání jmenovaného učitele z vynesení tohoto podané, v němž dovozoval, že zákonodárce chtěl §-em 7 zák. z 23. července 1919 č. 470 Sb. zabezpečiti oněm učitelům, kteří válečnou službou vojenskou byli zdrženi ve včasném složení zkoušky učitelské způsobilosti, všechny ony výhody, jichž požívají ti, kteří nemusili sloužit ve vojště a zkoušku tu včas odbýti mohli, bylo nař. rozhodnutím z důvodů vynesení v odpor vzatého zamítnuto. O stížnosti uvažoval nss takto: Podle obsahu správních spisů opřel st-l v řízení správním svůj nárok na přiznání definitivního ustanovení o předpisy §§ 17 a 155 osnovy zák. o platech učitelských a také žal. úřad posuzoval právní odůvodněnost žádání toho podle norem uvedené osnovy. I bylo se soudu především zabývati otázkou, jakého právního charakteru jest zmíněná osnova zák. o platech učitelských, uveřejněná vynesením zem. škol. rady v Praze z 24. července 1918 č. II. A 3622/51 614, a lze-li na ní vůbec pozírati jako na souhrn pravoplatných pravidel. — V tom směru uvažoval pak soud takto: Osnova zákona, o platech učitelských uvedena byla ve známost cit. vynesením zšr-y tím způsobem, že byla otištěna ve vládním věstníku u věcech škol obecných v Král. Českém část VII, č. 8. V uvozovací větě tohoto vynesení jest výslovně udáno, »že se uvádí ve známost osnova« a jako důvod jejího zveřejnění uvedena slova« ježto budou provedeny hmotné výhody osnovy.« Další vynesení zšr-y z 15. srpna 1918 č. II A 3622/51 614 ai 1918, jež ani do věstníku zařazeno ani jiným způsobem učitelstvu přístupným učiněno nebylo, uvádí ošr-ám v dorozumění se zsk-í na paměť, aby prováděly disposice osnovy hmotného rázu, a dalo jim pokyny a vysvětlivky, jak si mají při tom počínati, aby se postup jejich v jednotlivých případech nepříčil zákonu, za jakýž — jak ve vynesení tom výslovně podotčeno — osnova pokládána býti nemůže. Jak ze způsobu jakým bylo vydáno, tak i z obsahu tohoto vynesení vysvítá, že se jím úřad školský vůči osobám učitelským vázati nechtěl a že jím toliko sledoval jednotné provádění předpisů, obsažených v osnově. Nelze tedy na vynesení toto pozírati jinak než jako na souhrn pokynů dávaných interně školským úřadům nižším, orgánem jim nadřízeným. Z toho vyplývá, že osnova o platech učitelských se v právním ohledu nikdy zákonem nestala a že není souborem právních pravidel, jemuž by přináležel právní charakter závazné normy zákonné. Ježto dále zšr nezamýšlela ani jiným způsobem vydat i nějaké závazné pravidlo o hmotně právním postavení učitelstva škol národních, lze svrchu uvedené výnosy její vykládati jedině v ten rozum, že chtěla poskytnouti osobám učitelským, nejsouc k tomu právní normou zavázána, dobrovolně od případu k případu a bez právního nároku osob těch určité výhody hmotného rázu. Na uvedené právní povaze osnovy nemůže ničeho změniti ani čl. III. odst. 3 zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb., který stanoví, že se všude, kde se v zákoně tom odkazuje na zákony zemské, rozumějí tím v Čechách ustanovení osnovy zák. o právních poměrech učitelstva, uvedené v platnost vynesením zšr z 24. července 1918 č. II A 3622/51 614. Odkazuje ustanovení toto toliko na zmíněnou osnovu, za zákon sám ji však v žádném směru neprohlašuje a tím ovšem ani nemůže nahraditi požadavek, který platný právní řád klade na formelní zákon. Zůstala tudíž osnova i nadále s hlediska všeobecných předpisů právních tím, čím byla před vydáním svrchu cit. zák. paritního a nestala se zákonnou normou ani tím, že se jí dříve cit. zák. jako platné právní normy dovolal. Ostatně dikce článku III. odst. 3 cit. zák. toho obsahu, že osnova »byla uvedena v platnost« odporuje — jak shora uvedeno — skutečnému stavu, ježto uveřejnění osnovy provedené v uvedeném vynesení zšr-y, nelze pokládati za »uvedení v platnost« této osnovy, jakožto závazné právní normy. I později vydaný zák. z 19. dubna 1920 č. 306 Sb., do jehož normace pojata jest otázka jmenování kvalifikovaného učitele po určité služební době definitivním, ovšem bez určení služebního místa, na osnovu se neodvolává, naopak ve svém čl. VI prohlašuje, že pozbývají platnosti ustanovení zemských zákonů, které jsou s ním v rozporu. Není-li však osnova závaznou normou, pak ovšem nezakládá pro osoby učitelské žádného právního nároku a mohou tyto nároku na konkrétní výhodu nabýti teprve tehdy, byla-li jim výhoda taková individuelním přiznáním kompetentního úřadu propůjčena, takže by se mohly brániti jen proti případným důsledkům nějakého pozdějšího úředního aktu, který by byl s tímto individuelním přiznáním v rozporu. Je-li tomu tak, pak osnova zmíněná nezaložila pro st-le žádného právního nároku na ustanovení definitivním učitelem ad personam na obecné škole ve V., a nemohl proto také nař. rozhodnutím, jímž bylo žádané ustanovení definitivním učitelem odepřeno, dotčen býti protizákonně ve svém subjektivním právu. Jest proto stížnost bezdůvodnou a musila býti zamítnuta, aniž by se byl mohl soud zabývati otázkou, zda názor žal. úřadu o právním dosahu zpětného datování vysvědčení o učitelské způsobilosti ve smyslu § 7 zák. z 23. července 1919 č. 470 jest ve shodě se zákonem.

Viz též Boh. 4062 adm.*

Citace:

č. 4033. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 617-619.