Čís. 1775.
Povoliti prodej dle čl. 382 obch. zák. jest příslušným sborový obchodní soud pokud se týče senát.
(Rozh. ze dne 11. července 1922, R II 293/22.)
Žádost za povolení prodeje dle čl. 382 obch. zák. byla vznesena u okresního soudu, jenž se prohlásil věcně nepříslušným. Rekursní soud nařídil prvému soudu, by o návrhu na prodej rozhodl. Důvody: Názor prvého soudu, že k povolení prodeje je věcně nepříslušným, je nesprávný. Podle čl. 382, 310 obch. zák., pak § 47 uvoz. zák. k obch. zák., čl. 13. čís. 9 uvoz. zák. k ex. ř., pak § 385 jedn. ř. je k prodeji dle čl. 382 obch. zák. příslušným soud, v čl. 310 obch. zák. uvedený, neboť předpisy čl. 310 obch. zák. platí také o zákonném zástavním právu speditéra, poněvadž při tomto není zapotřebí písemného stvrzení o zřízení zástavy, ježto zástavní právo přísluší speditéru již podle zákona.
Nejvyšší soud odmítl návrh žadatelky na povolení prodeje zboží pro věcnou nepříslušnost dovolaného soudu.
Důvody:
Soudce prvý a odpůrkyně navrhovatelky směšují případ článku 343 (354, 365, 366, 387) obch. zák., kde nejde o výkon zástavního práva a soud k povolení prodeje skutečně příslušným není, s případem článku 310 a ostatních ustanovení, zásadně pod něj spadajících a v § 44 uv. zák. k obch. zák. vyjmenovaných, mezi nimiž citován je zvláště také čl. 382 obch. zák., kde naopak o výkon práva zástavního jde a soud dle zásadního ustanovení článku 310 a cit. § 44 k povolení prodeje povolán jest. V tomto případě žádá se prodej dle čl. 382. Že žádost ještě vedle toho míní, že žadatelka oprávněna jest k prodeji krom toho také vedle čl. 387 (366) obch. zák., nemůže příslušnosti soudu pro rozhodnutí dle čl. 382 vaditi, neboť omezí se jen na rozhodnutí této otázky, a může-li prodej povoliti, povolí jej, nemůže-li však, nepovolí, v obou případech však, pokud by snad navrhovatelka kladla žádost i ve smyslu § 387, tuto pro nepříslušnost soudní odmítne. Avšak rekursní soud a navrhovatelka zase přehlížejí, že dle cit. ustanovení (čl. 310, § 44 j. n.) příslušným jest k povolení prodeje za účelem výkonu práva zástavního obchodní soud, jímž však je sborový soud (§§ 1—4, 6, 7, 51 poslední odstavec j. n.), buď samostatný obchodní soud neb obchodní senát sborového soudu. Okresní soudy, ani ty, jež jsou ustanoveny pro obchodní věci, nenazývá zákon soudy obchodními, nýbrž okresními soudy pro věci obchodní (§ 2, odstavec druhý, § 52 j. n.). Na kolik však by přes to vzešla otázka, zdali nelze připustiti k příslušnosti té i okresní soudy pro věci obchodní, kterou bývalý nejv. soud víd. řešil podle obnosu pohledávky, kdežto Neumann k § 52 j. n. str. 17 příslušnost okresního soudu nepřipouští, jest to otázka zde bezpředmětná, protože pohledávka zde přesahuje obnos příslušnosti okresního soudu. Podotknouti je, že § 385 j. ř. mluví jen o provedení prodeje, nikoli o jeho povolení.