Das Recht der Staatsangehörigkeit der europäischen und der außereuropäischen Staaten.

Sešit 3. (str. 523—646). Berlin, Heymanns Verlag 1936, cena neudána.
Z této sbírky předpisů o státním občanství, o jejichž prvých dvou sešitech jsme referovali v Právníku 1934 na str. 659, vyšel sešit další, jenž obsahuje předpisy o státním občanství, platné ve Francii a koloniích, Monaku, Belgii a Belgickém Kongu, v Britské říši, Liechtensteinsku, v Portugalsku a koloniích. Jak je z tohoto pořadí patrno, rozhodovaly o uveřejnění asi jen zevní okolnosti, totiž, že materie týkající se toho kterého státu byla zpracována.
Systém je týž jako v minulých dvou sešitech, též způsob zpracování nebyl změněn. Skoro u každého státu nalézáme i při letmém nahlédnutí řadu zajímavých podrobností a upozornění. Tak na př. u Francie dlužno upozorniti na neobyčejně hojnou literaturu, též judikatura je tu podrobněji zpracována. Z předpisů positivního práva — nynější úprava spočívá v zákoně z r. 1927, jenž je publikován spolu s vysvětlivkami — budí nyní zvýšenou pozornost předpisy o odnětí státního občanství pro neloyální chování (zákon z 18. června 1917 a čl. 9, č. 5. zákona z 10. srpna 1927).
U Monaka jest zajímavé, že zavázalo se úmluvou z r. 1919 s Francií omeziti nabývání státního občanství naturalisací. V Belgii byly původně předpisy o státním občanství stejné s Francií (Code Napoleon), nyní platí zákon z r. 1922, s některými pozdějšími změnami, zákonem z r. 1934 bylo upraveno odnímání státního občanství.
Ve Velké Britanii zasluhuje pozornosti, že státní občanství, jež je chápáno jako poměr mezi poddaným a králem, je jednotné pro celou říši. Pojem, zemské příslušnosti vyvinul se jen neúplně. Anglie je sice klasickou zemí zásady jus soli, avšak i zásada jus sanguinis zjednala si do určité míry průchod. Naturalisace byly až do r. 1844 přípustný jen ve formě private Act of Parliament, teprve od té doby dějí se ve formě správního aktu. O státním občanství platí nyní zákon ze 7. srpna 1914, s některými pozdějšími změnami; jest otištěn s komentářem. Občanství udělené naturalisací může býti odňato, bylo-li udělení vylouděno nebo pro věrolomné chování.
Zcela nový zákon o státním občanství má Liechtensteinsko ze 4. ledna 1934. Naproti tomu v Portugalsku platí ještě v podstatě ustanovení občanského zákona z r. 1867.
Jak patrno skýtá i tento sešit řadu zajímavostí a lze se těšiti na pokračování. Příštím sešitem má býti I. díl ukončen.
Kalousek.

Citace:

Cuche. Précis de droit criminel.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1933, svazek/ročník 14, číslo/sešit 5, s. 196-196.