NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 20 (1911)

Zapsání dělníka na »černou listinu« nezakládá pro něj náhradního nároku proti příslušnému zaměstnavateli, nemohl-li následkem toho najíti jinde zaměstnání.

Stolařský dělník A. podal žalobu na stolařskou firmu B., jakož i na svaz zaměstnavatelů stolařských v Brně, na náhradu 194 K 40 h, jakožto ušlého zisku následkem toho, že chef firmy B. jej dal na t. zv. »černou listinu« a že správa řečeného spolku zhotovení a rozšíření této černé listiny se súčastnila.
Žaloba ta byla ohledně firmy B. ve všech 3 stolicích, ohledně svazu, jenž v první stolici odsouzen byl k zaplacení 29 K 16 h, zamítnuta v II. a III. stolici.
Důvody II. stolice:
Jde v případu tomto o žalobu na náhradu škody (§ 1295. ob. z. obč.); musí tudíž žalobce dokázati:
1. že žalovaní dopustili se bezprávného jednání, kteréž je k náhradě škody zavazuje, a
2. že jemu z tohoto bezprávného jednání vzešla škoda.
Bezprávné jednání žalované firmy spatřuje žalobce v tom, že chef její dal jej zapsati na t. zv. »černou listinu«, bezprávné jednání žalovaného svazu v tom, že sestavení a rozšíření černé listiny se súčastnil.
Má-li vytýkané provinění žalovaných správně býti posouzeno, jest třeba uvážiti veškeré události, které daly k tomu podnět. V ohledu tom tvrdila žalovaná firma a nabídla o tom též důkazy, že systém mzdy prémiové, jenž v závodu jejím jest zaveden a jenž, jak případně odůvodnila, dělníkům pilným škoditi nemůže, nýbrž jen prospěti, jenž ale pro závodní podnik má ten význam, že dle možnosti zabezpečuje včasné zhotovení převzatých prací, na zakročení důvěrníků dělnictva v závodě zaměstnaných, k nimž i žalobce náleží, měl býti odstraněn a že za tím účelem sváděni byli dělníci závodu k pasivní resistenci, že i žalobce této pasivní resistenci činně se súčastnil tím způsobem, že za kredenci, na níž jiný dělník i s prémií vydělal 30 K, jemu na mzdě časové vyplaceno býti muselo 44 K, že byla ve schůzi dělníků pro pasivní resistenci a odstranění systému prémiového činěna propaganda, že na to, když žalobce, jenž přes opětovnou výstrahu svého chování nezměnil, jakož i jiní dělníci ze závodu firmy B. propuštěni byli, místní skupení dřevařských dělníků v Brně poslalo firmě té dopis se sdělením, že propuštění důvěrníků považuje se za nevraživost oproti organisaci dělnické a že dle toho stalo se usnesení, že přílivu nových sil do závodu firmy B. zabraňováno býti má, že na závod ten napotom též oficielně uvalena byla stávka a prohlášena v listech sociálně-demokratických.
Nelze též přehlédnouti, že žalovaná firma jest členem svazu zaměstnavatelů oprávněných mistrů stolařských a závodů pro zpracování dřeva na Moravě a ve Slezsku sídlem v Brně, jehož stanovy dekretem c. k. místodržitelství z 17. prosince 1908 č. 73510 byly schváleny, že účel svazu toho dle § 2. stanov záleží v tom, aby proti neoprávněným snahám a nárokům dělníků a ostatního pomocného personálu a jich organisace, čelícím k tomu, aby jednak pracovní podmínky byly předpisovány, neb aby do oprávnění správ závodů zaměstnavatelských bylo zasahováno, zejména ale aby proti za tímto účelem osnovaným stávkám (bojkotům) společně bylo varováno a aby v následcích svých činěny byly neškodnými; dle § 16. stanov těchto má každý člen svazu, činí-li se naň se strany dělníků nároky, kteréž by mohly dáti podnět k zastavení práce, povinnost, aby neprodleně představenstvu svazu o tom zprávu podal.
Nelze dále nechati nepovšimnutým, že žalovaný svaz zaměstnavatelů jest členem říšského svazu stavitelských živností rakouských, jehož stanovy výnosem c. k. ministerstva vnitra z 23. srpna 1907 č. 3662 byly schváleny, a že § 7. těchto stanov ukládá spolkům ku svazu přináležejícím, aby o všech stávkách, bojkotech, výlukách a zastaveních práce obratem správu svazu uvědomily a že spolky ty jsou povinny, aby stávkujících neb vyloučených dělníků do závodů firem členských nepřipouštěly.
Konečně dlužno dbáti též toho, že, jak žalobce nepopírá, představenstvo svazu zaměstnavatelů v sezení dne 9. dubna 1909 konaném, když byl šéf žalované firmy B. věc přednesl, plníc svou sva- zovou povinnost, na tom se usneslo, že má se přikročiti k odvrácení bojkotu organisací dělnickou na firmu B. uvaleného tím, že se členové o nastalém hnutí bojkotovém uvědomí a jim dělníci firmou B. propuštění se ohlásí, což se dopisem z 13. dubna 1909 skutečně též stalo.
Dlužno nyní zkoumati, zda žalobce svým jednáním k tomuto postupu svazu zaměstnavatelů podnět dal.
Dle přísežné výpovědi svědka K., bývalého to dílovedoucího v závodu žalované firmy, jenž co den měl příležitost i povinnost, aby činnost a chování se každého jednotlivého dělníka sledoval, žalobce sám netoliko pasivní resistenci provozoval, nýbrž choval se tak, že svědek jakož i šéf továrny nemohli býti v pochybnostech, že svedl i jiné dělníky k pasivní resistenci; bylť opětně v dílnách přistižen v hovoru s dělníky, když neměl ničeho na práci, a jednoho dne po takovém rozhovoru byla konána schůze dělníků, v níž stalo se usnesení, aby pasivní resistence, bude-li třeba, byla konána tak daleko, že firma B. musí práci zastaviti.
Uvědomil-li proto šéf firmy B., konaje svou stanovami jemu uloženou povinnost, správu svazu o těchto událostech ve svém závodu a pojmenoval-li ony dělníky, kteříž dle jeho přesvědčení měli namířeno na to, aby zařízení, kteráž zájmům závodu sloužiti měla, pasivní resistenci byla odstraněna, a aby spoludělníci ku stejnému postupu byli přemluveni, tu nelze v tomto chování se šéfa firmy spatřovati jednání protiprávní; ostatně žalobce netvrdil skutečností, z nichž by se usuzovati muselo, že šéf žalované firmy musel by se zodpovědným činiti za celý obsah dopisu svazem zaměstnavatelů dne 13. dubna 1909 rozeslaného.
Pokud se žalované firmy týče, nelze proto odvolání vyhověti.
Než ani v rozeslání zmíněných dopisů členům svazu zaměstnavatelů nelze na straně tohoto spatřovati jednání protiprávní, vyzval-li důsledkem své povinnosti ze stanov plynoucí členy svazu, aby firmu B. v jejím boji podporovali tím, že na tak dlouho žádných dělníků této firmy nepřijmou, dokud spořádané poměry nebudou obnoveny a rozpory odstraněny.
Že na straně žalovaného svazu zaměstnavatelů nebylo úmyslu, dělníkům v dopise jmenovaným prostředky k udržení existence trvale odníti, plyne ze skutečnosti, že týž dopis obsahoval dodatek, že členům svazu uvědomění o odstranění rozporů mezi firmou B. a jejími dělníky svým časem zasláno bude a že již 23. dubna 1909 dopis toho se týkající členům svazu byl zaslán, kterýž mezi jiným obsahoval ustanovení, že přijímání dělníků firmy B. jest zase volným.
I když by se však mohlo tvrditi, že svaz zaměstnavatelů ustanovení §§ 80. a 81. živn. řádu překročil tím, že ve svém dopise z 13. dubna 1909 poznamenal, že řečenou firmou jen několik rušitelů pokoje a popuzovatelů bylo propuštěno a že na konec se tam praví: »Obzvláště odporoučíme pozornosti Vaší tyto stolařské pomocníky — mezi nimiž též žalobce byl jmenován«, tož nebyla prokázána další náležitost nároku na náhradu škody, totiž příčinná souvislost mezi tímto udánlivě protiprávným jednáním a tím, že žalobce, jak tvrdí, zůstal bez práce.
Neboť především jest nepopřeno, že žalobci při jeho propuštění ze závodu firmy B. dne 27. března 1909 vydána byla řádně vyhotovená pracovní knížka; přes to však, že závadný dopis žalovaného svazu ze dne 13. dubna 1909 sotva před 14. dubnem 1909 do rukou členů svazu dostati se mohl, byl žalobce přes to, že měl řádně vystavenou pracovní knížku, plných 18 dní bez práce; žalobce dále sám v žalobě uvádí, že již dne 6. dubna 1909 bylo s ním sděleno, že ti stolaře Ž. lze dostati práci; nicméně žalobce u něho o práci požádal teprve, až Ž. obdržel »černou listinu« svazu zaměstnavatelů, tudíž teprve po 13. dubnu 1909, bylo dále ve sporu zjištěno, že k žalovanému svazu náleží toliko 74 závodů, kteréž na Moravě se nalézají, takže nemůže býti pochybnosti o tom, a nepotřebuje tudíž ani důkazu, že jak v Brně samém, tak i v okolí jest značný počet stolařů, kteříž zmíněného dopisu neobdrželi a u nichž by tudíž žalobce byl mohl práci obdržeti, kdyby mu o ni vážně bylo šlo.
Pokud tudíž I. soudce mezi rozesláním cirkuláře z 13. dubna 1909 a nezaměstnaností žalobce až do 23. dubna 1909 příčinnou souvislost považoval za dokázánu, ocenil skutkovou podstatu nesprávně, pročež jeví se odvolání svazu zaměstnavatelů do oné části rozsudku I. stolice, kterýmž svaz ten k zaplacení 29 K 16 h byl odsouzen, odůvodněným, pročež žalobce s žádáním jeho též ohledně žalovaného svazu úplně odkázati bylo.
Dovolání žalobcovu o č. 2, 3 a 4 § 503. c. ř. s. se opírajícímu nejv. soudní dvůr nevyhověl, poukázav ohledně dovolacího důvodu č. 4. na případné a důkladné odůvodnění rozsudku II. stolice.
(Rozh. z 22. června 1910, č. j. Rv III. 80/10/1.)
J. B.

Citace:

Zapsání dělníka na »černou listinu«. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 1, s. 40-43.