NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Čís. 3677.

Byl-li podán několika osobami společný odpor proti platebnímu rozkazu v řízení upomínacím a ohledně jednoho z odporovatelů vrácen k opravě, jest podán ohledně druhých odporovatelů včas, třebas onen odporovatel nevyhověl příkazu k opravě ve stanovené lhůtě.
(Rozh. ze dne 1. dubna 1924, R II 110/24.)
Soud prvé stolice odmítl odpor proti platebnímu rozkazu v řízení upomínacím. Důvody: Platební rozkaz byl žalovaným doručen 2., pokud se týče 3. ledna 1924. Oba podali odpor 11. ledna 1924 svým zástupcem Drem W-em. Plná moc zástupce byla však podepsána pouze Marií L-ovou, nikoliv však také podpůrcem Františka L-а Frant. K-em (ba ani Františkem L-em). Byl proto odpor vrácen dle §§ 84 a 85 c. ř. s. k opravě a byla zástupci ustanovena na to lhůta jednoho týdne. Tato výzva k opravě byla zástupci doručena 18. ledna a minula tedy týdenní lhůta 25. ledna. Bylo proto dle §u 85 c. ř. s. a §u 10 čl. 28. uv. zák. k с. ř. s. odpor teprve dne 29. ledna opět předložený jako opožděný odmítnouti. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil soudu prvé stolice, by ustanovil na základě odporu, podaného včas Marií L-ovou, rok k ústnímu líčení. Důvody: Není třeba zabývati se v tomto případě otázkou, zda bylo vůbec zapotřebí, vrátiti odpor k doložení plné moci Františka L-а a jeho opatrovníka, ačkoliv § 9 zákona o řízení upomínacím výslovně ustanovuje, že platební rozkaz, vydaný proti několika dlužníkům pro totéž pohledávání, již tenkráte pozbude své moci, vznese-li odpor jen jeden dlužník. Neboť odpor Františka L-а byl výslovně vzat zpět a pozbyl mimo to platnosti již tím, že nebyl opět předložen ve lhůtě usnesení ze dne 15. ledna 1924. To však neplatí o odporu Marie L-ové. První soudce uvádí výslovně v napadeném usnesení, že Marie L-ová v zákonité době podala odpor, který byl vyhotoven a podepsán dle předpisů zákona. Rozkaz k opravě formálního nedostatku netýká se tedy vůbec jejího odporu a nemůže okolnost, že František L. rozkazu, mu udělenému, nevyhověl, nijak býti na újmu právům Marie L-ové. Nahodilá skutečnost, že František L. a Marie L-ová jsou zastoupeni týmž advokátem, že odpor byl učiněn jedním podáním a že byl vrácen k opravě nedostatku na straně Františka L-a, jest pro posouzení práv Marie L-ové zcela bezvýznamná a nemohou jí práva ze včasně podaného odporu býti odňata následkem opomenutí Františka L-a.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Usnesení rekursního soudu jest úplně správné a vyhovuje věci i zákonu, takže lze poukázati na jeho odůvodnění. K vývodům dovolací stížnosti se dodává: Vrácení odporu k opravě po rozumu §u 85 c. ř. s. nebylo třeba kromě důvodu, kterého se již rekursní soud dotýká, také proto, ježto dle §u 17 říz. upomínacího nejsou osoby, jež jménem dlužníka odpor podávají, povinny, se k tomuto podání vykázati plnou mocí. Rozlišováni pojmu »odporu« od pojmu »podání«, o němž se v dovolacím rekursu jedná, nemá pro věc významu; náhled stěžovatelů, že odpor Marie L-ové, podaný náležitě a včas, měl by se najednou státi opožděným proto, že společné podání, jímž tento odpor byl vznesen, bylo vráceno k opravě z příčin, Marie L-ové se netýkajících, a teprve po lhůtě k tomu ustanovené na soud znova byla předloženo, jest zřejmě nesprávným a nezasluhuje, aby byl blíže vyvracen.

Citace:

č. 3677. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 484-485.