NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8370 —
Č. 8370.

Samospráva obecní. — Pojištění sociální (Slovensko): Zemská úřadovna pro pojištění dělníků v Bratislavě není — Č. 8370 —
(v roce 1926) osvobozena od obecní dávky z nájemného a od obecního poplatku za užívání obecních stok v příčině svých místností, najatých v budově státní.
(Nález ze dne 20. ledna 1930 č. 1085.)
Prejudikatura: Boh. A 4994/25.
Věc: Zemská úřadovna pro pojišťování dělníků v Bratislavě proti župnímu úřadu v Bratislavě o osvobození od městské dávky z nájemného a od stočného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zem. úřadovně pro pojišťování dělníků v Bratislavě, která má své úřadovny ve vládní budově, byla předepsána za rok 1926 obecní dávka z nájemného částkou 2 473,80 Kč a poplatek za používání obecních stok částkou 329,84 Kč. Odvolání zemské úřadovny, v němž na základě § 202 zák. čl. XIX/1907 a § 254 zák. č. 221/24 dovozováno, že zem. úřadovna je od placení daně domovní a tím i od obecních dávek a poplatků osvobozena, zamítl zastupitelský sbor města Bratislavy výměrem z 8. února 1927 s odůvodněním, že jak § 254 zák. č. 221/24, tak i §§ 27 a 28 zák. čl. VI:1909, jímž obnoveno osvobození obsažené v § 202 zák. čl. XIX:1907, stanoví výslovně, že osvobození od státní daně domovní nepřísluší pronajatým místnostem. Dávka z nájemného a kanalisační poplatek mohou býti odepsány jen, udělí-li fin. ředitelství pro místnosti pronajaté trvalé osvobození od státní daně domovní. Další odvolání zamítl župní úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí druhé stolice.
Jednaje o stížnosti mohl nss ponechati stranou zásadní otázku stížností nadhozenou, zda by proti předpisu dávky mohlo býti s účinkem uplatňováno osvobození od placení dávky, založené na právním titulu jiném, než který je dávk. pravidly, vydanými v mezích zák. č. 329/21, uznán; neboť i kdyby to možno bylo, nemohla by stížnost vzhledem k titulu, o který se opírá, míti úspěchu.
Stížnost vidí titul osobního osvobození Zem. úřadovny od placení dávky v ustanovení § 202 z. čl. XIX:1907. V odst. 3 tohoto paragrafu se stanoví, že nemoc. a úrazovým pojišťovnám tam jmenovaným přísluší v příčině jejich budov, věnovaných vlastním m-čelům pokladen, osvobození od daně domovní, dále od daně výdělkové, rentové, od přirážky ke všeobecné dani důchodkové, a od státních, municipálních a obecních přirážek, ukládaných podle těchto daní.
V tomto předpisu se obecní dávky a poplatky výslovně neuvádějí, nýbrž mluví se tam jen o obecních přirážkách. Pod pojem obecní přirážky k dani domovní však obecní dávka z nájemného nespadá, jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 4994/25. Tím méně lze ovšem pod pojem obecní přirážky subsumovati obecní poplatek za používání obecních stok, jenž je náhradou za užívání zařízení, obcí v zájmu veřejném zřízeného a udržovaného (§ 28 a contr. §§ 29 a 30 zák. č. 329/21). — Č. 8370 —
Z ustanovení § 202 cit. zák. čl., jež jako předpis výjimečný není přípustno extensivně vykládati, nelze tedy vyvozovati osobní osvobození od obecní dávky z nájemného a od poplatku za používání obecních stok.
Stížnost však snaží se dovoditi nárok na osvobození Zem. úřadovny od dávky z nájemného a poplatku za používání obecních stok také na základě předpisů dávkových pravidel samých, argumentujíc, že stanoví-li se osvobození od dávky pro budovy, které vzhledem k svému věnování nepodléhají domovní dani, nemá uložení dávky místa nikde tam, kde by uložení daně domovní nebylo podle zák. přípustno, jako je právě v příčině místností, používaných Zem. úřadovnou, jednak v důsledku ustanovení § 202 zák. čl. XIX: 1907, jednak vzhledem k tomu, že místnosti Zem. úřadovny jsou v budově státní, která jako taková dani domnví nepodléhá. Ani v tom nemohl nss dáti stížnosti za pravdu.
Podle ustanovení § 3 odst. 2 pravidel o vybírání obecní dávky z nájemného a z používaných místností v městě Bratislavě (jež v tomto bodu jsou souhlasná se vzornými pravidly, publikovanými v dodatku IV. vl. nař. č. 143/22), neplatí se dávka z činžovní hodnoty místností, které jsou vzhledem k svému věnování trvale osvobozeny od daně domovní. Stejné ustanovení platí v příčině osvobození od poplatku za používání obecních stok (§ 17 pravidel). Podle těchto předpisů rozhoduje tedy objektivní osvobození od daně domovní. Úřad rozhodující o dávkové, pokud se týče poplatkové povinnosti, může a musí si tuto otázku pre- judicielně řešiti, pokud ovšem o nároku na trvalé osvobození od daně domovní nebylo rozhodnuto výrokem úřadu k meritornímu rozhodnutí o této otázce příslušného, t. j. výrokem stát. úřadu fin.
V daném případě není ani v nař. rozhodnutí ani ve stížnosti tvrzeno, že o otázce osvobození místností, používaných Zem. úřadovnou, od daně domovní vzhledem k jich trvalému věnování bylo již příslušným fin. úřadem státním pravoplatně rozhodnuto, a nic takového není patrno ani ze správních spisů. Bylo tedy věcí úřadu, aby sám řečenou prejudicielní otázkou se zabýval a ji pro svůj účel uložení dávky z nájemného a poplatku za používání stok řešil. Žal. úřad skutečně otázku osvobození místností používaných Zem. úřadnou od státní daně domovní zkoumal a souhlasně s úřadem druhé stolice dospěl k závěru, že řečeným místnostem osvobození to nepřísluší vzhledem k ustanovení § 254 zák. č. 221/24 a §§ 27 a 28 zák. čl. VI/1909, jímž obnoveno osvobození obsažené v § 202 zák. čl. XIX:1907.
Ježto v daném případě jde o dávku z nájemného, resp. poplatek za používání stok, předepsané za rok 1926, nutno při zkoumání správnosti tohoto stanoviska žal. úřadu přihlédnouti k právnímu stavu, který tu byl v r. 1926. V té době byl na Slov. v platnosti zák. čl. VI:1909 o dani domovní, který jedná o osvobození od této daně v §§ 27 a 28. Pro dobu od 1. července 1926, kdy vstoupil v účinnost zák. č. 221/26 o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (arg. § 148 zák. č. 148/25), má důležitost také předpis § 254 tohoto zák., jednající o daňovém osvobození budov sloužících účelům v tomto zákoně vytčeným, — Č. 8370 —
vzhledem k tomu, že Zem. úřadovna pro pojištění dělníků na Slov. podle § 279 cit. zák. vykonává prozatím funkci Svazu nemoc. pojišťoven podle § 93 téhož zák.
Podle svrchu cit. § 202 zák. čl. XIX:1907 o nemoc. a úraz. pojištění byly tam jmenované nemoc, a úraz. pojišťovny osvobozeny od daně domovní v příčině svých budov, věnovaných vlastním účelům pojišťoven. Tento předpis byl zachován v platnosti předpisem § 27 odst. 4 zák. čl. VI:1909 o dani domovní; v § 28 tohoto zák. čl. se pak stanoví, že trvalé osvobození nepřísluší budovám a částem budov v § 27 zmíněným, jsou-li tyto k tomu kterému účelu najaty nebo jiným pronajaty nebo k jiným účelům užívány, leč by šlo o případy v tomtéž paragrafu dále >sub. lit. a)—e) uvedené, z nichž však žádný se netýká nemoc. a úrazových pojišťoven. V § 254 odst. 3 zák. č. 221/24 se stanoví, že budovy, pokud slouží trvale a skutečně účelům v tomto zákoně vytčeným a nejsou k tomu pronajaty, jsou z daně domovní vyňaty. Z tohoto předpisu jest patrno, že nárok na osvobození od daně domovní nepřísluší, když budova nebo její část k účelům cit. zákona byla pronajata.
Z uvedených předpisů plyne tedy, že osvobození od daně domovní nepřísluší místnostem, jež má pojišťovna ke svým účelům najaty.
Stížnost dále dovozuje, že místnosti Zem. úřadovny jsou od daně domovní trvale osvobozeny i z toho důvodu, že jsou součástí budovy státní, která dom. dani již pro tuto svou vlastnost nepodléhá.
Podle § 3 odst. 2 dáv. pravidel jest ovšem rozhodno jen takové trvalé osvobození místností od daně domovní, jež má svůj důvod v trvalém věnování oněch místností, nikoli ve vlastnosti majitele budovy. Avšak i nehledíc k tomu nemá podle § 28 zák. čl. VI:1909 trvalé osvobození budov státních od daně domovní, jež státním budovám se v zásadě přiznává v § 27 cit. zák. čl., místa potud, pokud jsou budovy takové neb jejich části pronajaty, leč by šlo o pronájem orgánům státním téhož neb jiného vládního úřadu.
V daném případě vycházel žal. úřad ze skutkového předpokladu, že místnosti, o něž jde, byly Zem. úřadovně ve vládní budově pronajaty — předpoklad tento jest ve shodě s obsahem spisů správních a jeho správnost není stížností popřena. Z toho plyne, že stát jako vlastník budovy neměl by podle zákonných předpisů nároku na osvobození od daně domovní z části budovy používané Zem. úřadovnou ve státní budově ani z důvodu, že nájemníkem je Zem. úřadovna pro pojišťování dělníků, ani proto, že vlastníkem budovy je stát.
Nss nemohl proto shledati, že prejudicielní úsudek žal. úřadu o tom, že místnostem, o něž jde, osvobození od daně domovní by po právu nepříslušelo, spočívá na nesprávných předpokladech právních a skutkových.
Jestliže pak žal. úřad na podkladě zodpovědění této prejudicielní otázky dospěl k závěru, že předpoklady stanovené v § 3 odst. 2 pravidel o vybírání dávky z nájemného resp. v § 17 pravidel o vybírání poplatku za používání obecních stok pro osvobození od dávky z nájemného resp. poplatku za používání stok v daném případě splněny nejsou, nelze uznati, že závěr ten jest v rozporu s cit. pravidly.

Citace:

č. 8370. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 257-260.