NPD documents search: Váž. tr., 16 (1934)

Čís. 3460.

Stát jest oprávněn žádati, by byl jeho nezvěstný zaměstnanec prohlášen za mrtva.
(Rozh. ze dne 5. února 1924, R I 33/24.)
K návrhu finanční prokuratury byl učitel Edmund R. soudem prvé stolice prohlášen nezvěstným. Rekursní soud ku stížnosti manželky Edmunda R-a usnesení potvrdil. Důvody: Zjištěno jest, že Edmund R., účastník války v letech 1914 až 1919, jest od 26. března 1915 nezvěstným. Bylo proto podle čl. I. nyní platného zákona ze dne 30. června 1921 čís. 252 sb. z. a n. vyhověti návrhu, by byl prohlášen za mrtva, a poněvadž den jeho úmrtí není zjištěn, platí podle §u 8 odstavec druhý zákona ze dne 16. února 1883 čís. 20 ř. zák. za domnělý den úmrtí den, kterým uplynula lhůta, jejíž projití zakládá domněnku, že Edmund R. zemřel, tudíž konec dvouleté lhůty stanovené v čl. I. zákona ze dne 30. června 1921 čís. 252 sb. z. a n., kterým je v tomto případě správně 26. březen 1917. Oprávnění finanční prokuratury k tomuto návrhu popírá stěžovatelka pozdě i bezdůvodně. Právní zájem navrhovatelky záleží v tom, že nutno učiniti opatření ohledně zaopatřovacích požitků, což státi se může teprve podle výsledku řízení, zahájeného k návrhu finanční prokuratury. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Finanční prokuratura jest oprávněna k návrhu na prohlášení nezvěstného Edmunda R. za mrtva. Nemůže býti pochyby o tom, že hmotněprávní předpisy o prohlášení za mrtva jsou předpisy práva soukromého a že k vykonání práva soukromého nikdo státními orgány nemůže býti donucen. O případ takový však v tomto případě nejde, neboť nikdo stěžovatelku jako manželku nezvěstného Edmunda R-a nenutí, aby žádost za prohlášení manžela za mrtva podala. Otázka jest, zda stát jako zaměstnavatel nezvěstného Edmunda R-a má soukromoprávní zájem na tom, by soudně bylo rozhodnuto o tom, zda nezvěstný Edmund R. má býti pokládán za mrtva a od které doby. Otázku tuto sluší zajisté zodpověděti kladně a stěžovatelka sama tento zájem státu připouští; tvrdí jen, že nikdo ji nemůže nutiti, by ona věřila, že muž její není již na živu a že nenachází se mezi těmi, kteří pouze válečnými událostmi od vlasti své až dosud jsou odříznuti. O to však zde nejde, nýbrž jedná se jen o to, zda zákonné podmínky k prohlášení nezvěstného Edmunda R-a jsou splněny a zdali stát jako zaměstnavatel nezvěstného Edmunda R-a jest oprávněn domáhati se toho, by nezvěstný prohlášen byl za mrtva a stanoven byl den jeho úmrtí. Soudy nižší způsobem bezvadným zjistily, že všecky zákonné podmínky ku prohlášení nezvěstného Edmunda R-a za mrtva, jsou splněny a že den 26. března 1917 pokládati sluší dle zákona za onen den, kterého nepřežil. Nejde proto v tomto směru o nějakou zřejmou protizákonnost. Rovněž jisto jest podle stavu věci, že stát jako zaměstnavatel nezvěstného Edmunda R-a má na tom zájem, by příslušným soudem, který jedině k tomu jest povolán, bylo zjištěno, že nezvěstný Edmund R. již nežije a že mu tedy požitky zaměstnance státního již nepřísluší. Něco podobného cestou nařizovací uložiti nelze. Poněvadž jde zde patrně o soukromoprávní zájem zaměstnavatele nezvěstného zaměstnance, jest stát oprávněn k podáni žádosti o prohlášení za mrtva.

Citace:

Čís. 3460. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 184-185.