Zprávy Právnické Jednoty Moravské v Brně.
O poplatkových úlevách při konversi pohledávek.
Napsal Zdenek Lepař.
Historický vývoj.
Bylo by zajisté zbytečno zmiňovati se obšírněji o hospodářském významu zlevnění úvěru, hlavně tedy o snížení míry úrokové. Snadno pochopitelno, že umožnění levnějšího úvěru, ležícímu v zájmu všeobecném, tudíž věřejném, věnována byla pozornost vládou samou i sbory zákonodárnými hlavně v tom směru, aby výhody hospodářské vznikající dlužníkovi dosažením levnějšího úvěru nebyly mařeny dosti značnými poplatky, které dle všeobecných předpisů zákonných spojeny jsou především se změnou osoby věřitelovy.
První zákon o poplatkových úlevách na tomto poli vydán byl r. 1881 (zákon ze dne 11. června 1881, č. 59. ř. z.), platný zprvu jen do konce r. 1885, později na dobu další. Obsahoval pouze 3, či vlastně jen 2 paragrafy (třetím byla obyčejná doložka o době platnosti), a poskytoval osvobození od vkladného, dále snížení stupnicového poplatku z listiny postupní či dlužní a výmazné až na 1 K v tom případě, jednalo-li se o pohledávky hypothekární, byl-li novým dlužníkem nějaký veřejný ústav úvěrní, byly-li sníženy úroky nejméně o 1/4% ročně, a nebylo-li konverse použito ku zvýšení úvěru. O poplatkové úlevy bylo třeba zažádati do 30 dní po sdělání konversní (postupní či dlužní) listiny podáním řádně doloženým. Prováděcí nařízení (ze dne 22. června 1881, č. 61 ř. z.) připouštělo, aby pohledávka konvertovaná urovnána či zaokrouhlena byla na obnos nepatrně vyšší. Při rozdílu větším 5% vyhraženo bylo povolení ministerstva. Při konversi obnosu do 2000 K nepotřebovaly strany podávati průkazů, a mělo se ex offo zjistiti, zda jsou tu podmínky pro přiznání úlev. Žádost bylo ovšem i zde třeba podati včas.
Zákon tento nahražen byl novým dne 9. března 1889, č. 30 ř. z., částečně změněným novellou ze. dne 26. prosince 1893, č. 209 ř. z. Tento druhý zákon byl již značně — 110 —
objemnějším, obsahuje 11 §ů (prováděcí nařízení ze dne 17. června 1889, č. 31 ř. z. 14 §ů), hlavně z toho důvodu, že zákonem samým odstraněny býti měly všelijaké kontroversy vzniklé mezitím v praxi při výkladu prvého zákona snad až příliš stručného. Týká se to především podmínky trvalého snížení míry úrokové o 1/4% které v plné míře i v nový zákon bylo pojato právě tak jako povinnost zažádati o úlevy podáním řádně doloženým nejdéle do 30 dní po sdělání konversní listiny. Pro důkaz trvalosti vyžadoval nový zákon, aby stanoveno bylo, že nová zápůjčka nemá býti splatnou před 6 lety, tedy že má trvati nejdéle 6 roků. Dle prováděcího nařízení nemělo však býti na závadu právo věřitelovo vypověděti pohledávku, neplnil-li dlužník smluvených platebních podmínek, neb jednalo-li se u spořitelen, sirotčích pokladen a podob, hypoth. ústavů o výpovědní lhůty na základě regulativů nebo stanov řádně schválených.
Úmluvy mezi dlužníkem a věřitelem na úkor difference 1/4%vé nebo splatnostní lhůty šestileté měly v zápětí ztrátu úlev třebas již povolených.
Dále vyložil zákon sám (v §u 6.) výslovně, co rozuměti se má dluhem konverse schopným, uved zde pohledávky ze zápůjček, posečkaných nedoplatků kupních cen, odkazových a dědických pohledávek.
Na důkaz, že se jedná o tutéž pohledávku, vyžadovalo se, aby — a to zprvu jak z listiny dlužní (při postupech bylo to samozřejným) tak i výmazné, později, dle novelly z r. 1893, buď z té či oné listiny vysvítalo, že nová zápůjčka sloužiti má, či že jí — při výmazu — použito bylo ku zaplacení pohledávky staré, kteráž mimo to vymazána býti měla — s povinností průkazu stranou — do lhůty stanovené finančním úřadem, ale prodlužitelné na žádost v čas podanou. Nepodal-li se průkaz v čas, odvolaly se úlevy již povolené. Dle zákona z r. 1889 nepřipouštělo se — rovněž z důvodu totožnosti pohledávky — rozšíření hypotheky. Ustanovení toto odstraněno bylo již novellou z r. 1893. Za to již dle zákona z r. 1889 nemělo býti úlevám na závadu zvýšení zápůjčky; z nového dluhu ovšem požadován byl pravidelný poplatek. Důvod zrušení zákazu zvýšení zápůjčky nové je pochopitelným. Nemáť zvýšení, nebo, což totéž jest, současné provedení nové zápůjčky žádného významu na prospěšnost konverse samé, a mimo to dalo se vždy obejiti sděláním zvláštní listiny o novém dluhu.
Za úlevy bylo třeba — jak již podotčeno — i dle nového zákona zažádati do 30 dní a doklady dodati. Úředně zjistiti se měly podmínky při konversi až do 4000 K. — 111 —
Úlevy konečně rozšířeny i na konverse prováděné nadacemi, církevními a světskými obcemi a podobnými veřejnými orgány.
Všechna tato ustanovení týkají se vesměs konversí se změnou osoby věřitelovy. Na ně však nevztahuje se § 1. zákona z r. 1889, jenž předpokládá téhož věřitele i při nové (změněné) zápůjčce. Změna týká se tedy hlavně zúrokování, splatnosti a měny, které, poněvadž i při zpoplatňování smlouvy samotné (o zápůjčku) pro výši poplatku jsou bezvýznamnými, ani při změně své poplatku nepodléhají. Přepokládá se ovšem, že dlužní poměr dotyčný již byl řádně zlistiněn a zpoplatněn.
To vše stanoveno konečně již v §u 85. popl. zákona z r. 1850,1 a proto nevyskytá se asi v zákoně konversním z r. 1881.
Do zákona z r. 1889 pojato bylo ustanovení toto patrně vzhledem na pochybnosti mezi tím v praxi vyskytlé, pak pro zákon skoro současně vydaný o přípusnosti konverse hypothekárních pohledávek ústavů oprávněných k vydávání zástavních listů.
Důležitým je však ustanovení, že při zvýšení dlužního obnosu platí se stupnicový poplatek pouze z difference. Pro snížení stejné ustanovení nepojato v zákon. A contrario možno tedy souditi, že poplatku stupnicového platiti zde netřeba. Poněvadž novace dle §u 38. popl. zák. poplatnou je plným obnosem jako nové právní jednání a při změně záležející ve snížení dlužného obnosu sotva novaci zúplna lze vyloučiti, obsahoval zákon z r. 1889 v tomto směru novotu dosti významnou.
Považoval jsem za nutné předeslati krátkou historii zákonodárství posavadního ve příčině úlev poplatkových při konversích také pro snažší pochopení nynějších předpisů, kteréž, třebas v podrobnostech od dřívějších zákonů se liší, přece v hlavních zásadách na nich jsou vybudovány.
Nové zákony.2
Nový zákon o konversi hypothekárních pohledávek ze dne 22. února 1907 uveřejněn byl v říšském zákoně pod č. 49., a nabyl platnosti dnem 1. března 1907. Obsahuje celkem 14 §ů a prováděcí nařízení k němu ze dne 25. února 1907, č. 50 ř. z. 18 §ů s poučením a vzorky pro — 112 —
zápisy nařízené konvertujícím ústavům. Kromě toho uveřejněno bylo více vniterní, dosti obsáhlé poučení ministerstva financí ze dne 14. března 1907, č. 19154 v č. 5. (ze dne 20. května 1907) poplatkové přílohy ku věstníku ministerstva financí, jemuž předesláno nařízení ministerstva práv ze dne 10. března 1907 z č. 10. věstníku tohoto ministerstva.
I nový zákon rozlišuje mezi konversemi prováděnými beze změny osoby věřitelovy, zejména též ústavy oprávněnými k vydávání zástavních listů (dle nového zákona ze dne 22. února 1907, č. 48. ř. z.) a mezi konversemi s přistoupením nového věřitele.
A. Konverse beze změny osoby věřitelovy. (§ 1. k. z., § 1. z., 2. pr. n., úvod v. f. m.)
V prvém směru přejat byl téměř beze změny § 1. zákona z r. 1889, dle něhož pouhá změna míry úrokové, valuty nebo platební lhůty (doby splatnosti) beze změny osoby věřitelovy — podléhá pouze fixnímu kolku korunovému; při změně pak dlužného obnosu pouze zvýšení dluhu poplatným je dle stupnice II. Celý rozdíl, oproti zákonu z r. 1889, spočívá v tom, že dříve se pouze požadovalo, aby listina o dluhu vůbec byla zpoplatněna, kdežto nyní se žádá, aby odveden byl z dlužního jednání toho poplatek stupnicový. Nebyl-li tento poplatek zapraven již původně (v kolcích nebo přímo, t. j. na předchozí předepsání finančním úřadem) z důvodu jakéhokoliv, tedy ať již proto, že strana tentokráte své povinnosti nedostála nebo proto, že tehdy listina dlužní po zákoně poplatku nepodléhala, dlužno zapraviti stupnicový poplatek nyní. Je tu jakási obdoba ustanovení o vkladném z opětovných knihovních zápisů téhož práva, které rovněž (dle poznámky k saz. pol. 45 D cc až hh) pouze tenkráte prosty jsou vkladného, bylo-li vkladné ze zápisu tohoto práva již jednou zapraveno. Svrchu uvedené vyn. fin. min. 14. března 1907; č. 19154 shledává (v úvodě) v ustanovení tom pouze authentický výklad dřívějšího zákona. Tomu však těžko lze přisvědčiti.
Tak na př. posečkání kupního nedoplatku ve smlouvě kupní nepodrobuje se (jako součást’ smlouvy této, dle §u 39. p. z.) poplatku stupnicovému; při změně míry úrokové, valuty nebo lhůty platební, či dlužního obnosu třeba zapraviti nyní plný poplatek; dle dřívějšího zákona však stačilo zpoplatnění kupu a tudíž i posečkání nedoplatku jako jeho součásti.3 —113—
B. Konverse se změnou osoby věřitelovy.
Daleko většího významu jsou ustanovení týkající se konversí se změnou osoby věřitelovy, poněvadž tu dle všeobecných pravidel nutno by bylo zapraviti vkladné dosti značné (1/2% s přir.). Přiznání úlev vázáno je 11a více podmínek, které jednak týkají se podmětu, tedy osoby především věřitelovy, jednak předmětu (dluhu).
I. Podmínky týkající se podmětů smlouvy.
a) Osoby věřitelovy. (§ 1. k. z., § 1. pr. n., č. 1. v. f. m.)
Osoba předešlého věřitele jest úplně lhostejnou. Za to novým věřitelem musí býti — mají-li býti úlevy povoleny — veřejný úvěrní ústav. Sem patří také spořitelny založené dle regulativu z r. 1844, pojišťovny ale pouze samostatné na základě stanov řádně schválených, nikoliv pouhé pensijní fondy jednotlivých ústavů — úvěrní a záloženské spolky a kumulativní sirotčí pokladny.
Nadace, kostely, spolky, korporace, církevní a světské obce vypuštěny byly z důvodů praktických. V odůvodnění předlohy (č. 2718. příloh ku stenogr. protokolům poslanecké sněmovny XVII. sezení 1906) se uvádí, že za tříletí končící r. 1903 konvertována byla osobami těmi mezi 480 miliony pouze jediná pohledávka 4000 K.
Je-li konvertující úvěrní ústav tuzemským či cizozemským, ovšem oprávněným provozovati zde úvěrní obchody, na tom nezáleží. Při konversích prováděných cizozemskými ústavy dlužno však za úlevy zažádati do 30 dní po sdělání listiny dlužní (postupní) a prokázati pak výmaz konvertovaného dluhu ve lhůtě stanovené finančním úřadem. Zůstalo tedy při nich při dosavadní praxi (č. 22. v. f. m.).
b) Osoby dlužníkovy (č. 4. v. f. m.).
Na straně dlužníkově požaduje se totožnost knihovního dlužníka. Nový dlužník nemůže činiti nároku na úlevy tyto ohledně své osoby. Musí tedy zapraviti z části na něho připadající vkladné i poplatek stupnicový. Za to je lhostejno, zda v hypotheku dány jsou posavadní reality či nemovitosti jiné, patřící třebas i osobě jiné nežli dlužníkovi (posl. odst. č 4. v. m. f.). —114—
II. Podmínky vztahující se ku předmětu.
a) Existence dluhu (č. 2. v. f. m.).
Konvertovati lze pouze existující zúročítelné dluhy hypothekární.
Existujícím dluhem rozuměti jest jednak dluh (knihovní) dosud nesplacený (ještě existující), jednak dluh skutečný (již existující).
V onom směru vyloučeny jsou z konverse částky již splacené, v tomto směru zase pouhlé úvěrní pohledávky, nebylo-li knihovně řádně vyznačeno (neb aspoň v době sdělání konversní listiny za to zažádáno), že vyčerpáním úvěru přeměněn byl úvěr ve dluh skutečný.
Jinak je vznik (právní důvod — titul) dřívějšího dluhu zcela lhostejným. (§ 7. pr. n., č. 3. v. f. m.) Lze tedy konvertovati — s nárokem na úlevy — také směneční dluhy, čehož dle dřívějšího zákona nebylo. Tím odstraněny byly vážné a odůvodněné stesky do příliš úzkostlivého a fiskálního výkladu finanční praxe shledávající — v souhlasu s judikaturou správního soudu — v uvedení druhů dluhových pohledávek v §u 6. dřívějšího zákona taxativní vypočtení dluhů způsobilých ku konversi.
b) Zúročitelnost starého dluhu (č. 2. v. f. m.).
Starý dluh musil býti též, a to dle knihovního stavu, již v době provádění konverse zúročitelným. Žádané zúročitelnosti nenahražuje stanovení pouhých úroků z prodlení (pro případ neplacení včas). Žádá se tedv povinnost platiti úroky při řádném plnění všech smluvených podmínek. Při tom rozhoduje, jak již podotčeno, knihovní stav v době sdělání konversní (dlužní či postupní) listiny. Stačí však také, bylo-li v této době aspoň zažádáno o zápis úroků, poněvadž povolení účinkuje zpět na dobu podání.
c) α) Buď trvalé snížení úrokové míry nejméně o 1/4% (§ 2. č. 1. lit. a) a § 3. k. z., č. 5., 6. a 7. v. f. m.)
Další podmínkou až dosud bylo trvalé snížení míry úrokové nejméně o 1/4%, beze zření na eventuelní placení úroků z prodlení při nedodržení lhůt. Výše smluvených úroků z prodlení u staré i nové zápůjčky je se stanoviska úlev poplatkových úplně lhostejná. Za to režijní poplatky a jiné podobné periodické platy, pokud snad nejsou omezeny pouze na první rok nové zápůjčky (v tomto případě nejsou periodickými závazky, nýbrž platy jednou pro vždy) nutno k úrokům připočísti, poněvadž obsahují jen zvýšení úroků pod jiným titulem. — 115 —
Snížení úrokové míry musí býti trvalým, t. j. nesmí věřitelovi příslušeti právo zvýšiti míru úrokovou po dobu zápůjčky.
Jinak ovšem není na závadu, byla-li stanovena tato míra obnosem maximálním, pokud jen toto smluvené (třeba knihovně nevtělené) maximum jest aspoň o 1/4% nižší nejvyšší úrokové míry knihovně vtělené při zápůjčce staré, konvertované. Tato maximální sazba stanovená snad při nové či staré neb obou zápůjčkách rozhoduje tudíž dle výslovného znění nového zákona při zkoumání, zda zákonné snížení míry úrokové (nejméně o 1/4%) nastalo. Při tom opět výslovně v zákoně samém je stanoveno, že při staré (konvertované) zápůjčce rozhoduje úrok v pozemkové knize zapsaný (beze zření na to, jaký úrok ve smlouvě staré byl smluven nebo jaký ve skutečnosti se platí), kdežto při nové zápůjčce záleží výhradně na míře úrokové přípustné dle smlouvy (beze zření na to, zda knihovně byl celý úrok — v míře nejvyšší — zapsán nebo bylo-li mezi stranami ústně smluveno prozatím placení úroků nižších).
β) Nebo přeměna pohledávky neumořitelné nebo vypověditelné v umořitelnou a nevypověditelnou bez zvýšení úroroků. (§ 2. č. 1. lit b) k. z. a č. 5.-7. v. f. m.)
Nový zákon neomezuje však poplatkových úlev z důvodu konverse pouze na ty případy, kdy bylo při nové zápůjčce dosaženo nižší úrokové míry, nýbrž rozšiřuje úlevy i na ty případy, kdy bez jakéhokoliv zvýšení úroků (tedy i beze změny zúročení) spočívá hospodářská výhoda pro dlužníka v tom, že se pohledávka neumořitelná nebo vypověditelná věřitelem přeměňuje v umořitelnou a zároveň nevypověditelnou věřitelem. Ustanovení tohoto lze ovšem použiti i tehdy, když procento úrokové se sice snižuje, ale nikoli v žádané výši (o 1/4%), přepokládajíc ovšem, že je tu mimo to přeměna právě uvedená (v pohledávku umořitelnou a nevypověditelnou). Je to novota, která na poli úvěru může přinésti značné výhody, zejména nyní, kdy úroková míra není již tak vysokou, aby další snížení její bylo ještě snadno možným.
d) Nesplatnost nového dluhu do 6 let. (§ 2. č. 2. a § 5. k. z., § 6. a 8. pr. n., č. 8. a 9. v. f. m.)
Jako další podmínku žádá zákon, aby v konversní (dlužní či postupní) listině výslovně bylo ustanoveno, že zapůjčený obnos není splatným před uplynutím šesti let. Podmínce této není na závadu: — 116 —
1. byla-li pro případ neplnění platebních podmínek smluvena dřívější výpověď celého kapitálu, poněvadž zákon, jak již podotčeno, má na mysli dlužníka řádně plnícího všechny podmínky smluvené;
2. výhrady výpovědní, příslušející kumulativním sirotčím pokladnám, spořitelnám, samostatným pojišťovnám a hypothekárním ústavům na základě stanov nebo řádů státem schválených. Za hypothekární ústavy dlužno míti (dle § 8. pr. n.) takové ústavy, které dle stanov, organisací či řádů státem schválených oprávněny jsou provozovati hypothekární obchody. Sem řadí se také okresní hospodářské záložny, resp. záložny kontribučenských fondů v Čechách resp. na Moravě, zřízené dle zákonů ze dne 30. června 1896, č. 56. z. z. a 26. dubna 1900, č. 31. z. z. pro Čechy a ze dne 23. března 1873, č. 31. z. z. a 15. března 1888, č. 57. z. z. (nikoliv jiným záložnám).4 Právo ku výpovědi takové musí býti stanoveno — z pravidla pro případ elementárních škod nebo jinakého znehodnocení hypotheky — ve stanovách nebo řádech státem schválených. Ku neschváleným domácím řádům nějakým ústavů těch přihlížeti nelze;
3. rovněž nevadí, mají-li dle amortisačního plánu býti některé splátky zaplaceny před uplynutím 6 let. Je-li z počtu a výšky jednotlivých splátek umořovacích vidno, že úplné splacení zápůjčky nenastane během 6 let, nežádá se ani (dle č. 8. odst. 3. v. f. m.), aby výslovně bylo ještě ve smlouvu pojato, že zápůjčka není splatnou před uplynutím šesti let (má se to v tom případě za zbytečné).
Ku podmínce této, která již v dřívějším zákoně byla obsažena, často nedostatečně bylo přihlíženo. Až dosud i v tom případě, nebyla-li doložka podobná výslovně ve smlouvu pojata, přiznávalo finanční ministerstvo (zejména při sirotčích pokladnách) velice liberálním výkladem přece úlevy poplatkové vzhledem na právo výpovědních výhrad sirotčích pokladen, spořitelen a hypothekárních ústavů dle jejich stanov a řádů státem schválených. Za nového zákona, pojavšího při podmínce té ve znění zákonné nově slůvko »výslovně«, podobný liberální výklad sotva bude možným. Dlužno tedy vždy, nejsou-li ve smlouvě vyznačeny amortisační splátky v celkové lhůtě delší 6 let, do smlouvy samé (nikoli do zvláštního vyjádření, což nikterak nestačí) pojati doložku, že dluh není splatným neb aspoň vypověditelným (věřitelem) před uplynutím šestiletí. e) Vyznačení ve smlouvě nebo ve zvláštním vyjádření, že nová zápůjčka slouží ku zaplacení starého dluhu. (§ 2. č. 3. k. z., č. 10. v. f. m.)
Konečně žádá se, aby v dlužním listě samém (při konversi převáděné postupem odpadá to, jsouc samozřejmým) nebo ve zvláštním vyjádření, opatřeném ověřeným podpisem dlužníkovým, sdělaném ještě před výmazem konvertované pohledávky a uloženém u konvertujícího ústavu jasně bylo vyznačeno, že nové zápůjčky bylo (po případě bude) použito ku zaplacení konvertovaného dluhu. Pouhé vyznačení okolnosti této v listině výmazné, které až dosud se připouštělo, dle nového zákona nestačí. Rovněž nepostačuje, aby v dlužním úpise novém či ve zvláštním onom vyjádření jen všeobecně bylo vytčeno, že jedná se tu o konversní účel nebo vůbec o nějakou konversi. Třeba tedy, aby ve dlužním listě přesně označila se pohledávka, která z nové zápůjčky má býti kryta. Bylo-li pak za tím účelem sepsáno, zvláštní vyjádření, pak budiž v něm vedle starého dluhu uvedena zřejmě i nová zápůjčka, z níž konvertovaný dluh byl zaplacen.
Pro výmaz konvertovaných pohledávek stanovena jest zákonem (§ 8. k. z., č. 10. odst. 4, č. 14. v. f. m.) jednotná jednoroční lhňta, patrně neprodlužitelná, poněvadž ani zákon sám, ani prováděcí nařízení nezmiňují se ani v nejmenším o nějakém prodloužení lhůty té neb aspoň o možnosti prodloužení podobného. Naopak stanoveno, že v tom případě, nebyl-li výmaz v této roční lhůtě (ode dne sdělání dlužního listu) proveden, má se okolnost tato ohlásiti finančnímu úřadu v 8 dnech a zapraviti plný poplatek (stupnicový i vkladné). Opomenutí ohlášení tohoto tresce se (bez provedení trestního řízení důchodkového, jen pouhým předpisem) pokutou dvojnásobného poplatku stupnicového a jednoduchého vkladného.
Tato jednoroční lhůta pro výmaz je tedy také maximální lhůtou pro sdělání svrchu uvedeného vyjádření (že nové zápůjčky použito ku krytí starého dluhu) a uložení jeho u konvertujícího úřadu. Dřívějším provedením výmazu zkracuje se ovšem také tato maximální lhůta pro sdělání a uložení toho.
Při konversích prováděných nějakým cizozemským úvěrním ústavem zastupuje zákonnou tuto jednoroční lhůtu lhůta povolovaná za tím účelem od případu k případu příslušnými finančním úřadem. — 118 —
Obsah poplatkových úlev. (§ 2. odst. 1. k. z., § 9.—11. pr. n., č. 11. v. f. m.)
Výhoda poplatková záleží v tom, že z obnosu postoupeného sloužícího z nové zápůjčky (dle určitého znění smlouvy nebo zvláštního vyjádření) ku krytí starého dluhu platí se jak z postupní či dlužní, tak i z výmazné listiny místo stupnicového poplatku pouze fixní poplatek korunový (pokud stupnicový poplatek není menší) a při knihovním provedení že obnos ten prost je vkladného. Toto 1/2%vé vkladné s přir.) platí se pouze z nového dluhu s vedlejšími závazky, t. j. z obnosu, o který nová zápůjčka převyšuje pohledávku starou, po případě také, jsou-li vedlejší závazky u nového dluhu vyšší, tedy i z rozdílu těchto vedlejších závazků.
Stupnicový poplatek platí se z postupní či dlužní listiny rovněž jen z obnosu, o který nová zápůjčka (bez vedlejších závazků) převyšuje starou, z výmazné listiny naopak zase z obnosu nekrytého z nové zápůjčky (hlavně tedy z obnosů již před tím splacených). Při různé měně převádí se měna cizí na korunovou dle všeobecných pravidel poplatkových (§ 2. pr. n., a min. nař. z 10. prosince 1901, č. 208 ř. z.).
Výtahy z knih pozemkových, dále opisy listin potřebné ku zjištění podmínek pro úlevy tyto jsou podmínečně (t. j. pouze při použití pro tento účel) prosty kolku (§ 11. k. z., § 17. pr. n., č. 15. v. f. m.), rovněž žádosti za přiznání poplatkových úlev pro konversích prováděných cizozemskými úvěrními ústavy, dále podání, jimiž konvertující ústavy tuzemské předkládají finančním úřadům předepsané výkazy (dle saz. pol. 44 lit. q zák. z 13. prosince 1862, č. 89. ř. z.). Rekursy v konversních záležitostech poplatnými jsou (dle téhož zákonného ustanovení) 30 h resp. 72 h za arch dle výše poplatku, od něhož osvobození se žádá (do 100 K a přes 100 K). Přílohový kolek obnáší 30 h za arch (saz. pol. 20. popl. zák.). Tabulární žádosti nepožívají žádného osvobození, a třeba je tudiž kolkovati dle všeobecných zásad poplatkových v záležitostech knihovních (§ 17. pr. n., a č. 15. post. odst. v. f. m.)
Všechny listiny (postupní, dlužní, výmazné i zvláštní vyjádření (dle §. 2. č. 3. k. z.), opisy, výtahy z knih atd. třeba na první straně označiti doložkou naznačující účel, na př. »prosto poplatku dle zákona o úlevách při konversi« nebo »v záležitostech konversních« atd. Totéž učiniti třeba při žádosti knihovní. Soud v takovémto případě nemá povinnosti zkoumati správnost listiny po stránce kolkové, opatřena-li listina kolkem korunovým. Příslušný výměr — 119 —
knihovní (o převodu, po případě o zápisu nového dluhu, rovněž o výmazu pohledávek starých) dodati má soud bernímu úřadu hlavní vložky knihovní, který pak — na základě interních předpisů — předloží či postoupí je tomu finančnímu úřadu, v jehož okresu sídlí ústav konvertující.
Význam dodatečných úmluv. (§ 7. k. z., č. 12. —14. v. f. m.)
Dodatečnými úmluvami — třebas ústními — příčícími se podmínkám uvedeným, ztrácejí se poplatkové úlevy, strany pak jsou povinny ohlásí ti okolnost tuto v 8 dnech úřadu finančnímu, a doplatiti příslušný poplatek (stupnicový i vkladní). Nesplní-li se povinnost tato, propadá strana pokutě rovné dvojnásobnému poplatku stupnicovému a jednoduchému vkladnému.
K takovýmto dodatečným úmluvám patří zejména zvýšení úrokové míry (třeba pod titulem režijních příplatků a pod.) na úkor zákonné difference 1/4%ové mezi starou a novou zápůjčkou, nebo zvýšení úrokové míry vůbec při přeměně pohledávky vypověditelné nebo neumořitelné v nevypověditelnou a umořitelnou, dále úmluvy dřívější splatnosti (před 6 lety), vypověditelnosti atd. Naopak dřívější dobrovolné splacení dluhu dlužníkem (bez předchozí úmluvy závazné pro dlužníka) nemá v zápětí ztrátu úlev těch, pro něž stačí, není-li dlužník řádně platící splátky i úroky povinen dříve dluh zapraviti.
Vyloudění úlev nesprávnými údaji. (§ 12. k. z., č. 16. v. f. m.)
Vyloudění úlev poplatkových nesprávnými údaji, majícími vliv na přiznání jich (na př. o výši konvertovaného obnosu, nesplacené částky dřívějšího dluhu, výši úrokové, vypověditelnosti atd.), tresce se dle předpisů trestního zákona důchodkového.
Přiznávání úlev. (§ 9.—10. k. z., § 11. —16. pr. n., č. 17.—22. v. f. m.)
Velice významnou a důležitou novotou jest, že za úlevy poplatkové, pokud konverse provádí se ústavy tuzemskými nebo filiálkami ústavů bosenských neb uherských, netřeba žádati, nýbrž přísluší straně již po zákoně, jsou-li zde podmínky svrchu uvedené. Žádosti řádně doložené a podané do 30 dní po sdělání konversní listiny třeba pouze při konversích prováděných ústavy cizozemskými. Zde také třeba vykázati se výmazem konvertované pohledávky ve lhůtě (prodlužitelné na žádost v čas, t. j. během dřívější lhůty podanou) stanovené finančními úřady. Jinak je strana povinna pouze provésti výmaz starých pohledávek do jednoho roku, a nestalo-li se tak, ohlásiti příslušnému finančnímu úřadu nesplnění této podmínky (viz podmínka e).
Povinnost evidence, přísluševší dosud úřadům finančním, přenesena je však ve všech takovýchto případech na konvertující ústav úvěrní, který musí vésti o všech konversích jím prováděných předepsaný denník, či vlastně listový (vložkový) seznam jednotlivých konversních zápůjček (dle předepsaného vzoru). Listy vkládají se vždy měsíčně (u sirotčích pokladen pololetně) do zvláštních obalů. Kromě toho musí pololetně (poprvé koncem června 1907) podávati o konversích finančnímu úřadu sumární výkazy a při revisi tímto úřadem prováděné nejen vykázati se všemi listinami (též výtahem z knih), nýbrž i dáti nahlédnouti do knih obchodních na konversi se vztahujících.
Nesprávné provedení zápisu podléhá pořádkové pokutě od 5 do 500 korun.
Bylo-li pak při některé konversi neoprávněně použito výhod poplatkových, ručí dotyčný ústav úvěrní za poplatek ušlý státu, a to i v těch případech, když by dle všeobecných předpisů poplatkových neměl solidárního závazku platebního či ručebního.

1. *) Srv. ustanovení saz. pol. 53 a pozn. k saz. pol. 105 p. z.
2. **) Při citování § 1. k z. = § 1. zák. 22. února 1907, č. 49 ř. z, § 1 — § 1. pr. n. = § 1. prováděcího nařízení 25. února 1907. 6. 50 ř. z. — Č. 5 odst. 3. v. f. m = Část 5. odstavec (alinea) 3. výn. fin. min. (poučení) ze dne 14. března 1907, č. 19154.
3. *) Přicházíme zde ku zvláštnímu důsledku či vlastně nedůslednosti, že na př. konversi kupních nedoplatků se změnou věřitelovou provésti lze pouze pod korunovým kolkem, při konversi beze změny osoby věřitelovy (na př. při pouhé změně, třeba snížení míry úrokové), však zapraviti třeba poplatek stupnicový.
4. *) Jiné úvěrní ústavy nemohou použiti výhody uvedené zde ad 2. Mohou tedy — bez újmy nároku na úlevy poplatkové — činiti pouze výhrady ve smyslu ad 1. pro případ neplnění smluvených platebních podmínek.