Č. 8213.

Domovské právo: Skutečnost, že podporu poskytuje korporace veřejného práva, nekvalifikuje ještě sama o sobě tuto podporu jako veřejné chudinské zaopatření ve smyslu § 2 domovské novely.
(Nález ze dne 4. listopadu 1929 č. 17 749.)
Věc: Obec St. proti župnímu úřadu v Bratislavě stran domovské příslušnosti Netty Sp.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody. Rozhodnutím z 29. srpna 1927 zrušil okr. úřad v Bratislavě usnesení zastupitelstva obce St. ze 17. června 1927 pokud se týče z 18. srpna 1927, jimiž byla žádost obce G. za přiznání dom. práva Nettě Sp. zamítnuta; zároveň přikázal okr. úřad ve smyslu § 2 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. jmenovanou do svazku obce St. V důvodech bylo uvedeno, že Netta Sp. se více než 10 roků zdržuje dobrovolně a nepřetržitě ve St. a nepřipadla v době té na obtíž veř. chudinskému zaopatření; námitku, že jmenovaná požívá chůd. zaopatření, ježto se nachází v chudobinci st-ské náboženské obce židovské a je podporována žid. ženským spolkem, nelze uznati důvodnou, poněvadž poskytnutí podpory se strany soukromníka, pokud se týče náboženské obce, nevyčerpává podstatu veřejného chudinského zaopatření. — Odvolání brojící proti názoru, že takovou podporu nelze pokládati za veř. chud. zaopatření, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost dovozuje, že židovská náboženská obec ve St. je veř. korporací a nutno proto zaopatření jí poskytované uznati za veř. chůd. zaopatření. — Stanovisko toto nelze uznati správným.
O veřejném chudinském zaopatření ve smyslu cit. § 2 odst. 5 lze mluviti pouze tenkráte, když zaopatření jest založeno na předpisech veřejnoprávních, čili když nárok na poskytnutí, resp. povinnost k jeho poskytnutí plyne z nějakého veřejnoprávního předpisu. Nerozhoduje proto pro kvalifikaci určitého chudinského zaopatření jako veřejného okolnost, zda je poskytováno nějakou veřejnoprávní korporací, nýbrž pouze, zda dotyčná korporace je dle předpisů upravujících chudinské zaopatření k poskytování jeho povinna. Že by tato povinnost byla židovské náboženské obci uložena nějakým veřejnoprávním předpisem, stížnost netvrdí a odpadla proto pro nss nutnost zkoumati, zda, i kdyby tomu tak bylo, by takovéto zaopatření spadalo pod pojem veř. chud. zaopatření ve smyslu cit. § 2 odst. 5.

Citace:

č. 8213. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 348-348.