Č. 3114.


Obecní úředníci: Nárok na základní služné podle VIII. hodn. třídy 1. plat. stupně nepřísluší technickému úředníku, který nemá vysokoškolských studií s příslušnými zkouškami, třebas složil zkoušku stavitelskou, má delší praxi a titul inženýrský; služné takového úředníka řídí se předpisem § 19, II.-5 zák. č. 443/1919.
(Nález ze dne 15. ledna 1924 č. 15211/23.)
Věc: lng. Antonín Ž. v P. (adv. Dr. Kar. Vítek z Pardubic) proti zemskému správnímu výboru v Praze o služební postavení a požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Útraty se nepřisuzují.
Důvody: Usnesením ob. zastupitelstva v P. ze 14. července 1920 byla stanovena úprava hmotných poměrů obecních úředníků podle zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb. a st-li přiznáno ad personam služné 3. stupně IX. hodn. tř. t. j. 5208 K pod podbínkou, že podepíše revers ve znění uvedeném v odst. 4. oddílu II. částky A všeob. ustanovení o ú- pravč služebních poměrů zaměstnanců města P. ze 14. července 1920. K požadavkům za zařazení do skupiny úředníků vysokoškolských zaujato stanovisko záporné.
K odvolání st-lovu osk v P. usnesením z 29. prosince 1920 zrušila usnesení ob. zastupitelstva ze 14. července 1920 a uložila ob. zastupitelstvu, aby st-li upravilo služební požitky podle I. stupně VIII. hodn. tř. dosavadního systému hodnostních tříd státních úředníků, ponechávajíc mu zároveň v neztenčené míře všechny dříve nabyté výhody.
K odvolání obce bylo nař. rozhodnutím rozhodnutí osk zrušeno a potvrzeno usnesení městského zastupitelstva ze 14. července 1920.
O stížnosti uvážil nss takto:
St-1 domáhá se především toho, aby mu jakožto vedoucí síle technické bylo vyměřeno základní služné podle VIII. třídy 1. st. státních úředníků, dokládaje, že třebas nemá studií vysokoškolských, přece byl přijat pro službu technickou, technickým úředníkem jest a svého času mu bylo vyměřeno služné stejné, ba i vyšší, než jaké jest předepsáno pro úředníky konceptní.
Stanovisko toto nelze uznati správným. Podle § 19, odst. 2, č. 1 zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb. přísluší konceptnímu úředníku základní služné alespoň 2. stupně IX. hodn. tř. státních úředníků a vedoucímu úředníku konceptnímu za určitých předpokladů služné základní podle 1. stupně VIII. hodn. tř. státních úředníků.
Tato ustanovení o úřednících konceptních platí podle § 19, II. č. 2 téhož zák. též o úřednících technických, zvějolékařských a jiných, kteří podle podmínek konkursních při ustanovení svém prokázali, že vykonali studia na vysoké škole a podrobili se s prospěchem všem předepsaným zkouškám státním. Z jasného znění tohoto odstavce jde, že předpisy o konceptních úřednících, tedy také předpis o základním služném vedoucího konceptního úředníka platí jenom pro ty úředníky technické, kteří splní kvalifikační podmínky v tomto ustanovení uvedené. St-1 sám doznává, že studií vysokoškolských nevykonal, ani se nepodrobil všem na vysoké škole předepsaným státním zkouškám. Jest tedy zřejmo, že st-1 není takovým technickým úředníkem, jaké na zřeteli má § 19, II. č. 2. Na této okolnosti nemůže ničeho měniti, že při konkursu r. 1907, na jehož základě st-1 byl ve službách obce P. ustanoven, hledala obec technického úředníka, ani že podle usnesení ob. zastupitelstva z 24. března 1919 bylo vysloveno, že st-1 jest ustanoven pro technickou službu. Neboť jest zřejmo, že dávno před vydáním zákona z r. 1919 nemohlo ob. zastupitelstvo užívajíc výrazu technický úředník a technická služba vyrozumívati tím tu kvalifikovanou službu technickou anebo kvalifikovanou vlastnost úředníka technického, jakou má na mysli uvedený zákon. Nelze také přiznati důvodnost tvrzení st-le, že svojí kvalifikací se rovná kvalifikaci požadované §em 19 II. 2., poněvadž složil zkoušku stavitelskou a vykazuje delší praxi, neboť předpis cit. odst. zřejmě požaduje absolvování vysoké školy a složení všech předepsaných zkoušek na ní, aniž připouští možnost, aby stejná kvalifikace dosažena byla pro účely tohoto zákona způsobem jiným. Stejně nelze vyvoditi pro názor st-lův ničeho z toho, že mu přiznán byl titul inženýrský, jelikož, jak zřejmo z cis. nař. ze 14. března 1917 č. 130 ř. z., titul inženýrský může býti přiznán i osobám technického povolání, které vysokou školu neabsolvovaly. Jelikož tudíž jest zřejmo, že st-1 není technickým úředníkem ve smyslu § 19 II. 2. a že neplatí pro něho vůbec předpisy o úřednících konceptních, odpadá ovšem nutnost zkoumati, zda jest úředníkem vedoucím čili nic; jest tedy zřejmo, že mu nárok na základní služné podle VIII. hodn. tř. 1. st. státních úředníků z tohoto titulu nepřísluší.
Naopak jest st-le považovati, jak nař. rozhodnutí správně vyslovilo, za odborného úředníka s vyšší kvalifikací a zkouškami ve smyslu § 19 II. č. 5, který, může-li se vykázati aspoň 5letou předběžnou praxí ve •svém oboru, má nárok na základní služné podle posledního stupně X. hodn. třídy státních úředníků. Toto služné činilo v době vydání nař. rozhodnutí podle zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb. 4.608 K. Nelze tedy shledati nezákonnost v tom, že st-li přiznáno bylo služné vyšší, totiž 5.208 K, nebo, jak st-1 tvrdí, snížené služné 4.608 K.
2. St-1 dovolává se dále § 41 uvedeného zák., podle jehož odst. 3. zůstávají zvláštní výhody úředníku služební smlouvou přiznané nadále v platnosti, a tvrdí, že tím, že jemu usnesením ob. zastupitelstva z 12. března 1908 bylo přiznáno služné 2400 K, které usnesením ob. zastupitelstva z 29. prosince 1909 bylo zvýšeno o osobní přídavek 200 K, dále tím, že i usnesením ob. zastupitelstva z 24. března 1911 byly mu přiznány stejné základní služné a osobní přídavek, tudíž mu byly přiznány požitky stejné jako tehdejším úředníkům konceptním, ba i vyšší, nabyl nároku na to, aby i nyní byl těmto úředníkům kladen na roven a aby mu v platném systému obecních úředníků zachováno bylo v poměru k ostatním úředníkům stejné pořadí jako dříve. Ani tuto námitku nelze shledati důvodnou. Neboť tím, že st-li bylo přiznáno služné určité výše, kteréžto služné se ostatně rovnalo toliko tehdejšímu služnému X. hodn. třídy státních úředníků, nebyla mu výslovně přiznána výhoda, že i pro všecku budoucnost jeho služné bude stejné jako služné konceptních úředníků a nemůže se st-1 dovolávati porušení nějakých přiznaných výhod ve smyslu § 41 zák., jestliže jiným úředníkům, kteří dříve měli stejné nebo po případě menší služné než on, nyní v důsledku předpisů nového zák. služné bylo upraveno jinak nebo výše než st-li.
Vzhledem k tomu nelze shledati nezákonnost v postupu žal. úřadu a bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.
Citace:
č. 3114. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 305-307.