Č. 3447.

Pensijní pojišťování: Strojníci v důlním podniku nevykonávají převážně duševní práce a nejsou povinni pensijním pojištěním po rozumu § 1, odst. 2 lit. a) zák. č. 89/1920.
(Nález ze dne 5. dubna 1924 č. 2838.)
Věc: Firma Wilczkovy kamenouhelné doly a koksovna ve Slezské Ostravě (adv. Dr. Ludvík Brixel z Mor. Ostravy) proti ministerstvu sociální péče (min. rada Dr. Bron. Wellek — za zúčastněné strany: a) Všeobecný pensijní ústav v Praze taj. Dr. Jan Gallas, b) Josefa Balcara a soudr. Dr. Adolf Krysa, adv. z Prahy a c) Eduarda Botura— adv. Dr. Ludvík Souček z Prahy) o pensijní pojištění.
Výrok: Stížnost Viktora T. a soud. zamítá se jako nepřípustná; k stížnosti firmy W. kamenouhelné doly a koksovna ve Sl. O. zrušuje se nař. rozhodnutí jednak pro nezákonnost jednak pro vady řízení.
Důvody: Ve sporu mezi firmou W. kamenouhelné doly a koksovna v S. O. a zemskou úřadovnou Všeobecného pensijního ústavu v Opavě rozhodlo min. soc. péče v pořadu instančním rozhodnutím z 21. října 1921, že jsou strojníci — — — a strojvůdci — — — povinni pensijním pojištěním od 1. července 1920, a založilo svůj výrok na této úvaze: Dle konaného šetření, jehož výsledek byl zástupci firmy uveden na vědomí dne 24. června 1921, obsluhují všichni jmenovaní strojníci samostatně stabilní stroje, vedou stálý dozor k nim a udržují správný chod jejich, nepřetržitě toho dbajíce, aby vždy včas učinili potřebná k tomu opatření. Spočívá na nich dle toho veliká odpovědnost za bezpečnost osob a za správný chod závodu. Potřebnou k službě té způsobilost musí napřed prokázati odbornou zkouškou. Při těžbě přímo zaměstnáni nejsou.
Podobně jest prokázáno, že všichni shora uvedení strojvůdci obsluhují samostatně těžné stroje na dolech s dopravou mužstva na lanech a vedou k nim stálý dozor, nesou těžkou odpovědnost za bezpečnost četných životů lidských a za řádný chod celého podniku. Svou odbornou způsobilost k tomu musí dokázati zvláštní theoretickou a praktickou zkouškou, musí vynikati zvláštní obratností a duševní pohotovostí.
Strojníci a strojvůdci ti konají dle toho nesporně převážně duševní práce a jsou povinni pensijním pojištěním a nejsou žádnými dělníky, kteří se především zanášejí prací fysickou (§ 1, odst. 1 a 2 pens. zák.).
Dále vyslovilo uvedené min., že jest jmenovaná firma povinna za strojníky, kteří dnem 1. července 1920 překročili věk 55 let a proto po rozumu § 2, odst. 1 zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. z pensijní povinnosti jsou vyňati, odváděti od 1. července 1920 ve prospěch fondu pro podporu potřebných nezaměstnaných onu část prémií, kterou by podle § 33, odst. 2 cit. zák. ze svého nesla, kdyby zaměstnanci ti podle § 2, odst. 1 cit. zák. z pojistné povinnosti vyňati nebyli.
V odůvodnění této části rozhodnutí jest uvedeno, že zaměstnání všech těchto strojníků zakládá pojistnou povinnost samo sebou z důvodů, jak uvedeny byly při strojnících výše jmenovaných a pensijní povinnosti podléhajících a že jinak proti povinnosti placení prémií pro nezaměstnané žádných dalších námitek podáno nebylo (§ 2, odst. 1 bod 1 pens. zák.).
Námitku nepříslušnosti politických úřadů k rozhodování tohoto sporu vznesenou firmou, odmítlo min. soc. péče jako neodůvodněnou, protože podle slovného znění §§ 1, 73 a 75 pens. zák. úřady politické jsou povolány k projednávání těchto sporů a báňským úřadům žádná působnost nepřísluší.
V poslední své části obírá se rozhodnutí odvoláním strojníka Emanuela P. a potvrzujíc nález 1. stolice vyslovuje, že P. pensijnímu pojištění od 1. července 1920 podléhá, ježto dle konaného šetření obsluhuje samostatně stroj a vede k němu stálý dozor nejsa při těžbě přímo zaměstnán. Současně odmítá námitku odvolatele, že jest 25 let členem bratrské pokladny a že by byl převodem pojištění na Všeobecný pensijní ústav zkrácen, jako neodůvodněnou vzhledem na ustanovení §§ 91, 92 b) pens. zák.
Rozhoduje o stížnosti, dal se nss vésti těmito úvahami:
Soud nemohl vzíti zřetele k písemnému prohlášení Josefa P. a spol., podloženému při veřejném ústním líčení právním zástupcem zúčastněné strany advokátem Dr. S., kterým strojníci ti prohlašují, že odvolávají »za veškeré strojníky veškeré protesty« podané na tu neb onu instanci, a to již z toho důvodu, ze se Josef P. a spol. zmíněné prohlášení podepsavši, nevykázali plnou mocí, jež by je k podobnému prohlášení jménem všech strojníků stížnost podavších opravňovala. Také plná plná moc advokáta Dra Viktora H., advokáta v M. O., který jménem některých strojníků stížnost na nss podal, nebyla strojníky těmi odvolána a musel se tudíž soud stížností tou obírati.
Ze spisů správních vysvítá, že strojníci resp. strojvůdci T. V., — — nepodali z rozhodnutí zsp-é v Opavě odvolání k min. soc. péče a nevyčerpali ve sporné otázce instančního postupu, předepsaného §em 75, odst. 3 pens. zák. č. 89/1920, takže se nemohou vzhledem na předpis § 5 zák. o ss dovolávati v příčině nař. rozhodnutí mimořádné právní ochrany u tohoto soudu. Než také Josef K., — — — , jichž jménem stížnost byla podána, nedostává se legitimace k tomu, aby vedli spor před nss-em, neboť nař. rozhodnutí se o pensijní povinnosti těchto st-lů vůbec nevyslovuje a schází tedy u nich primérní předpoklad pro podání stížnosti po rozumu § 2 zák. o ss.
I nebylo možno, aby se nss zabýval meritorně stížností osob dříve vyjmenovaných a musil ji zamítnouti jako nepřípustnou.
Stížnost firmy W., kamenouhelné doly a koksovna ve Slezské Ostravě zastává právní názor, že strojníci a strojvůdci, zaměstnaní při dolech stěžujícího si těžařstva, pensijní povinnosti po rozumu § 1 pensijního zák. podrobeni nejsou a dovozuje, že zaměstnanci tito jsou prostými dělníky, kteří nevykonávají práce převážně duševní. Žal. úřad vychází naproti tomu z právního názoru, že jmenovaní důlní zaměstnanci vykonávají převážně duševní práce a usuzuje na duševní činnost jejich z té skutečnosti, že strojníci obsluhují stabilní stroje, vedou k nim stálý dozor a udržují správný chod jejich, nepřetržitě toho dbajíce, aby vždy včas učinili potřebná k tomu opatření. V důsledku toho spočívá na nich velká odpovědnost za bezpečnost osob a za správný chod závodu. Také v okolnosti, že musí prokázati k službě té potřebnou způsobilost odbornou zkouškou, vidí žal. úřad jedno z kriterií pro kvalifikaci práce strojníků jako práce převážně duševní.
Nss nemohl jíti ve stopách tohoto právního nazírání žal. úřadu.
Podle § 1, odst. 1. zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. jest pensijním pojištěním povinen každý, kdo překročiv 16. rok věku svého, jest v čsl. republice v poměru služebním, pokud není činným jako dělník či učeň nebo nevykonává převážnou měrou prací podřízených, jako službu čeledínskou, nádenickou nebo takových, jichž vykonavatelé se nepovažují za obchodní pomocníky podle zák. z 16. ledna 1910 č. 20 ř. z. V 2. odst. tohoto § vypočítává pak zákon demonstrativním způsobem druhy zaměstnanců, podléhajících pensijnímu pojištění. Pojištěnce ty dělí ve dvě hlavní skupiny, ve skupinu osob činných služebně v podnicích, které slouží výrobě a získávání národohospodářských statků v nejširším slova smyslu vůbec, a ve skupině osob, zaměstnaných v podnicích, obstarávajících distribuci a směnu statků výrobou vytěžených, zejména podniků obchodních. Při prvé skupině (§ 1, odst. 2. a) podrobuje pensijnímu pojištění osoby, které vykonávají převážně duševní práce nebo které k pracím jiných osob pravidelně dozírají.
Porovná-li se ustanovení 1. odst. cit. § 1, které svou negativní definicí vylučuje z okruhu pojištěnců osoby, jako dělníky neb učně činné, s předpisem § 1, odst. 2 a), jenž uznává za objektivní znak pojistné povinnosti převážně duševní práci, pak dospěje se k závěru, že novela o pensijním pojištění vytvořila pro svůj obor samostatný pojem dělníka, a že pod pojem ten zahrnuje osoby, jež by snad podle jiných zákonů (na př. živn. řádu) za dělníky mohly býti označeny, jen tehdy, nevykonávají-li převážně duševní práce. Jest tedy pro zodpovědění otázky, zda určitá osoba jest dělníkem po rozumu § 1 uvedeného zákona a tím nepodrobena pensijní povinnosti, jedině směrodatnou skutečnost, je-li osoba činná převážně duševně čili nic. (Srov. nál. tohoto soudu Boh. 1666 adm.).
Na tomto názoru trvá nss i přes opačné vývody přednesené zástupcem zúčastněné strany Všeobecného pensijního ústavu v Praze při veřejném ústním líčení.
Ostatně žal. úřad ve svém rozhodnutí založil svůj výrok o pojistné povinnosti osob, o něž tu jde, na tom, že konají dle jeho názoru převážně duševní práce a vidí znaky, charakterisující pracovní výkony strojníků jako práci převážně duševní, především v samostatné obsluze stabilních strojů, v dozoru k nim a v péči o správnost chodu strojů těch. Tyto úkony skládají se podle obsahu správních spisů jak z čištění a mazání strojů, zacházení se zapínacími a vypínacími pákami, ventily a pod. tak i z pozorování chodu strojů za pomoci signálů, manometru, volto- a amperometrů a jiných mechanických měřítek. Nemůže býti sporu o tom, že všechny pracovní úkony prvějšího rázu nejsou podle svého obsahu ničím jiným než prací naprosto fysickou, kterou se činnost strojníků neliší ve své podstatě od povahy práce, konané dělníky z pojistné povinnosti po rozumu § 1, odst. 1 cit. zák. vyňatými.
Než také druhá, shora popsaná složka pracovní činnosti této kategorie důlních zaměstnanců nemůže propůjčiti služebním výkonům jejich povahy práce duševní. Jest sice pravda, že každá činnost člověka rozumově dospělého jest podmíněna činností duše jakožto ústředí psychického života a že jest ovládána i ve svých nejprimitivnějších formách základními pravidly psychologických zákonů o vjemu, představě a soudu. Leč zpracování a uspořádání poznatků zevního dění, získaných prostými smyslu, myšlenkovým pochodem v určité závěry, jimiž fysický pracovní úkon jest podmíněn a řízen, nemění ještě ničeho na povaze úkonu toho jako práce fysické.
Také v přítomném sporu běží při obsluze a pozorování strojů o pouhé osvojování si jistých poznatků, poskytovaných mechanismem stroje, prostými smyslu a o usuzování z nich za pomoci empirických znalostí odborných na schopnost a možnost bezvadného běhu a chodu dotyčného stroje a tím i na jeho výkonnost. Úsudky ty jsou pak přirozeným podkladem pro určité fysické úkony, s nimiž jsou v příčinné spojitosti (na př. zastavení stroje, olejování, oprava stroje) a jež podle své povahy i řídí a ovládají.
Tyto myšlenkové funkce nemohou však po názoru nss-u vtisknouti pracovním výkonům strojníků povahu práce duševní a nejsou s to, aby charakterisovati mohly konečný tvořivý výsledek práce jejich za produkt práce převážně duševní.
Na tom nemůže ničeho změniti ani moment odpovědnosti nař. rozhodnutím jako objektivní znak práce duševní zvláště zdůrazňovaný. Neboť odpovědnost za řádné výkony jako morální a etická vlastnost práce provází netoliko výkony zaměstnanců duševně pracujících, nýbrž i osob, konajících nesporně práce fysické a postihují svými důsledky, právním řádem vymezenými, oba druhy lidského tvoření. Při této své povaze nemůže býti odpovědnost specifickým znakem práce duševní a jest tudíž moment ten pro otázku povahy práce zcela nerozhodným.
Stejně platí konečně i o odborné zkoušce, jakožto theoretickém průkazu způsobilosti k výkonu dotyčné práce. Jeť zkouška ta pouhým osvědčením toho, že strojník nabyl empirickým způsobem praktických znalostí pro obsluhu a dozor ke strojům, hnaným silami elementárními, a že jest obeznámen se zařízeními a technikou jejich, jakož i s těmi opatrnostmi, jichž vyžaduje zájem veřejné bezpečnosti. Charakteru duševní práce však průkaz ten činnosti oné ještě nepropůjčuje a propůjčiti ani nemůže.
A ani nepřetržité napjetí a neobyčejná opatrnost a rozvaha, kteréžto vlastnosti právní zástupcové zúčastněných stran při veřejném ústním líčení zvláště zdůrazňovali, nemohou po názoru nss-u dodati celkovému pracovnímu výkonu strojníků povahy práce převážně duševní, neboť se může těmito znaky vyznamenávati i práce prostého nádeníka, nemluvě ani o práci dělníka kvalifikovaného a vyžaduje jich tím více, čím větší jest nebezpečí spojené s výkonem práce.
Ze všeho toho, co předesláno, se podává, že práce strojníků při dolech podle popisu, položeného za základ nař. rozhodnutí, není prací převážně duševní po rozumu § 1, odst. 2 lit. a) pens. zák. a že tudíž nemohou zaměstnanci tito z tohoto právního titulu podrobeni býti pensijní povinnosti pojistné.
Žal. úřad vycházel při luštění této otázky z opačného a — jak dovozeno — nesprávného právního názoru, takže nezbylo, než zrušiti nař. rozhodnutí, pokud vyslovuje pojistnou povinnost strojníků, po rozumu § 7 zák. o ss jako nezákonné.
Pokud jde o strojvůdce, odůvodnil žal. úřad pojistnou povinnost jejich tím, že obsluhují samostatně těžné stroje na dolech s dopravou mužstva na lanech, vedou k nim stálý dozor a nesou těžkou odpovědnost za bezpečnost četných životů lidských a za řádný chod celého podniku. Také v tom, že svou odbornou způsobilost musí dokázati zvláštní theoretickou a praktickou zkouškou a že musí vynikati zvláštní obratností a duševní pohotovostí, viděl žal. úřad znaky nesporné převážně duševní práce a tím i povinnost k pensijnímu pojištění.
Tento závěr žal. úřadu jest však čerpán z jiných skutkových premis, než které byly zjištěny průběhem řízení správního. V tomto řízení podala obraz činnosti strojvůdců jedině stěžující si firma a popsala ji tak, že tito strojvůdci se nesmějí srovnávati se strojvůdci hlavních drah, ježto se jedná pouze o posunování naložených vozů ve stanici jámy malou posunovací lokomotivou z jedné koleje na druhou a že tedy spočívá povinnost strojvůdce jediné v tom, aby s parním strojem nenajížděl silně na naložené vagóny a je nerozbil. O odpovědnosti za lidské životy, jakou na př. má strojvůdce rychlíku, nemůže býti řeči. Konečně poznamenala firma, že se k práci té obyčejně používá zámečníků. Tyto údaje zůstaly v řízení správním nepopřeny, a měl tudíž žal. úřad při luštění otázky o pojistné povinnosti zmíněné skupiny zaměstnanců vycházeti z tohoto skutkového zjištění a na něm založiti svůj právní názor. Tím však, že vycházel v nař. rozhodnutí z jiných skutkových předpokladů, dostal se žal. úřad do rozporu se spisy a znemožnil také nss-u, aby mohl vykonati právní kontrolu nař. rozhodnutí, pokud obsahuje výrok o pensijní povinnosti strojvůdců.
Za tohoto stavu věci nemohl nss jinak, než postupovati podle § 6 svého zák. a zrušiti nař. rozhodnutí, pokud se vyslovuje o pensijní povinnosti strojvůdců, pro vady řízení.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto jak v enunciátu uvedeno.

Citace:

č. 3447. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 965-970.