NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8350 —
Č. 8350.

Mimořádná opatření poválečná (Slovensko): I. Předpis § 15 vl. nař. č. 516/20 o stanovení maximálních cen pro nezbytné předměty denní potřeby nebyl zrušen ustanovením § 67 živn. zák. č. 259/24 o stanovení nejvyšších sazeb pro drobný prodej věcí, které patří k nejnutnějším potřebám denní spotřeby. — II. Nejvyšší ceny, stanovené podle § 15 vl. nař. č. 516/20 okresním úřadem politickým nevyžadují vyhlášení ve Sbírce zák. a nař. — III. Překročení takovýchto nejvyšších cen nestává se beztrestným tím, že hodnota dotyčných věcí je vyšší než maximální cena.
(Nález ze dne 13. ledna 1930 č. 23567/28.)
Věc: Pavel S. v Bratislavě proti oddělení ministerstva vnitra v Bratislavě o překročení nejvyšších cen.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozsudkem policejního ředitelství v Bratislavě z 29. března 1927 byl st-1 uznán vinným přestupkem § 6 zák. č. 568/19, jehož se dopustil tím, že dne 8. října 1926, 4. listopadu 1926 a 9. února 1927 nedodržel maximálních cen vařené šunky, pařížského salámu, krakovského saláma, slaniny a škvarků, stanovených městským notářským úřadem v Bratislavě podle § 15 vl. nař. č. 516/20 na základě zmocnění min-a zásob. a byl odsouzen k 30tidennímu uzavření. Rozsudek ten byl — Č. 8350 —
župním úřadem v Bratislavě a v dalším postupu instančním nař. rozhodnutím potvrzen. — — — —
Stížnost nejprve namítá, že nejvyšší ceny nemohly bytí stanoveny podle § 15 vl. nař. č. 516/20, poněvadž toto ustanovení a ustanovení s ním související byla zrušena §em 67 zák. č. 259/24.
Toto stanovisko stížnosti není správné. Jest pravda, že podle § 67 živn. zák. č. 259/24 mohou býti živn. úřadem II. stolice stanoveny nejvyšší sazby pro drobný prodej věcí, které patří k nejnutnějším potřebám denní spotřeby. S tímto ustanovením není však nikterak v odporu ustanovení § 15 vl. nař. č. 516/20, podle něhož může min., které hospodaří určitými předměty potřeby, stanoviti pro tyto předměty potřeby nejvyšší nebo směrné ceny, nebo může politické úřady zmocniti, aby takové ceny stanovily; neboť — nehledíc k tomu, že oprávnění uvedeného min-a a úřadů jím zmocněných se vztahuje nejen na věci, které patří k nejnutnějším potřebám denní spotřeby, nýbrž vůbec na movité věci, které slouží přímo neb nepřímo k ukojení potřeb lidských a potřeb zvířat domácích (§ 1 vl. nař. č. 516/20 a § 1 zák. č. 568/19) a jest tedy oprávněním daleko širším, — nelze nahlédnouti, proč by — i pokud jde o věci, které náležejí k nejnutnějším potřebám denní výživy — oprávněním stanoviti maximální ceny nemohly vedle živn. úřadů II. stolice pověřeny býti ještě úřady jiné, zejména politický úřad I. stolice, nastanou-li okolnosti vyžadující stanovení maximálních cen jen v obvodu tohoto úřadu. Ostatně vl. nař. č. 516/20, jež bylo vydáno na základě zák. č. 337/20, samo počítá s tím, že oprávnění živn. úřadů II. stolice, stanoviti maximální ceny pro drobný prodej předmětů náležejících k nejnezbytnějším potřebám denní výživy, nebrání nikterak min-u hospodařícímu určitými předměty potřeby, aby pro tyto předměty stanovilo maximální ceny samo, nebo aby jejich stanovením pověřilo úřadu politické; neboť propůjčujíc toto oprávnění uvedenému min-u v § 15, upravuje vedle toho v § 16 podobné (co do rozsahu arci obmezené) oprávnění živn. úřadů II. stolice, stanovíc, že zem. úřad polit. — jde-li o stanovení nejvyšších cen pro drobný prodej předmětů náležejících k nejnutnějším potřebám denní výživy — nemůže upustiti od výslechu korporací a orgánů, jejichž výslech jest snad nařízen předpisy upravujícími určování nejvyšších cen. Tu má cit. vl. nař. na mysli § 51 živn. řádu, platného v býv. zemích historických, jemuž svým obsahem odpovídá ustanovení § 67 živn. zák. č. 259/24 a lze i z toho souditi, že zákonné ustanovení o oprávnění živn. úřadů II. stolice stanoviti maximální ceny nikterak není v odporu s ustanovením, podle kterého se pověřují stanovením těchto cen i úřady jiné. Z těchto důvodů jest zmíněná námitka stížnosti bezdůvodná.
Platnost nejvyšších cen, pro jichž přestoupení byl st-1 potrestán, popírá st-1 dále námitkou, že tyto ceny nebyly vyhlášeny ve Sbírce zák. a nař. — Ani tato námitka není důvodnou. Vyhlášku ve Sbírce zák. a nař. předpisuje 2. odst. § 15 vl. nař. 516/20 jen pro případ, jde-li o nejvyšší ceny, jež byly stanoveny politickými úřady ministerstvem k tomu zmocněnými. V tomto případě stačí, vyhlásí-li úřad maximální ceny způsobem, kterým se vůbec vyhlášky dotyčného úřadu uvádějí ve známost — Č. 8351 —
zúčastněných kruhů a není zapotřebí publikovati takovou vyhlášku ještě ve Sbírce zák. a nař., neboť ustanovení 2. odst. § 15 cit. nař. má, jak uvedeno, na mysli jen případ, kdy maximální ceny byly stanoveny ministerstvem pro území přesahující obvod polit, úřadů II. stolice, zpravidla pro celý stát.
Další námitkou vytýká st-1, že nemohl býti trestán pro překročení maximálních cen stanovených měst. notářským úřadem v Bratislavě, poněvadž proti stanovení těchto cen bylo podáno odvolání, které bylo vyřízeno teprve, když byl st-1 již odsouzen. Ani tuto námitku nelze uznati důvodnou; neboť stanovení cen polit. úřadem I. stolice, zmocněným podle § 15 vl. nař. č. 516/20, nepodléhá žádnému řádnému prostředku opravnému a stává se proto závazným již tím, že bylo řádně vyhlášeno. Na této závaznosti nemůže nic změniti podání opravného prostředku, které zákonem nikomu přiznáno není.
Namítá-li stížnost konečně proti platnosti maximálních cen v konkrétním případě stanovených, že byly stanoveny v době, kdy ceny zboží se tvořily přirozenou cestou podle pravidel hospodářských, sluší na to odpověděti, že — i kdyby bylo správné, že z důvodů hospodářských nebylo stanovení maximálních cen zapotřebí nebo že opatření to nebylo vhodné — nemohlo by to nic změniti na zákonitosti stanovených nejvyšších cen, když úřad byl podle platných zákonných předpisů oprávněn, ceny ty stanoviti a oprávnění toho také použil.
Stížnost vytýká dále, že úřady neposkytly st-li možnost, aby prokázal skutečnou cenu svého zboží. Touto námitkou vytýká stížnost, že zboží st-lem vyrobené mělo větší cenu, než jaká byla stanovena maximálním tarifem pro prodej tohoto zboží. Ani tuto námitku nelze uznati důvodnou, nebo překročení maximálních cen (§ 21 vl. nař. č. 516/20 a § 6 zák. č. 568/19) jest trestným za všech okolností, trest uložený na překročení těchto předpisů jest prostým trestem za neposlušnost a nepřipouští námitek a obran odůvodňovaných v podstatě popíráním správnosti a účelnosti nařízení, normou tou chráněného.

Citace:

č. 8350. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 217-219.