Čís. 15373.

Pro zabavení zvláštního honoráře člena operního sboru Národního divadla v Praze za představení hraná přes počet zahrnutý v pevném měsíčním platu platí dvorský dekret čís. 291/1838 Sb. z. s.
(Rozh. ze dne 9. září 1936, R I 805/36.)
Prvý soud povolil vymáhajícímu věřiteli exekuci zabavením pohledávky, jež přísluší povinnému jako členu Národního divadla v Praze proti tomuto divadlu za představení hraná přes počet zahrnutý v pevném měsíčním platu. Rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Vymáhající věřitel odporuje právnímu názoru rekursního soudu, že v souzeném případě není potřebí podle §§ 54 č. 3 a 55 ex. ř. vzhledem na dvorský dekret č. 291/1838 Sb. z. s. v exekučním návrhu tvrditi a prokázali, že pohledávka exekucí dotčená je zabavitelná, že je likvidní a byla k výplatě poukázána, poněvadž již ze znění návrhu je zřejmé, že jde o pravidelné, měsíčně se opětující plnění, že tedy jde o pohledávku záležející v opětujících se důchodech ve smyslu § 299 ex. ř., pro které neplatí předpisy uvedeného dvorského dekretu. Vymáhající věřitel je však na omylu, neboť zabavená pohledávka, která záleží podle návrhu v plnění pravidelně měsíčně se opětujícím, spočívá svým důvodem v povinnosti zaměstnavatelově hraditi povinnému za přespočetná představení zvláštní odměnu za každé přespočetné představení. To ovšem předpokládá, že zaměstnavatel uloží povinnému výkon tohoto díla, pokud se týče služby v tom kterém měsíci, a závisí na vůli zaměstnavatelově, zda a pokud míní povinného tímto způsobem také zaměstnati, a zda povinný bude s to, aby požadavku tomu vyhověl. Jde tedy o provedení služeb v rámci smlouvy podle §§ 1151 obč. zák. a násl., při níž nárok na odměnu, není-li nic jiného smluveno, nebo není-li při službách takového druhu jiného obyčeje, budiž zapraven po výkonu služeb (§ 1154, odst. 1 obč. zák.). Odměny za tyto zvláštní výkony nesouvisejí se stálým platem povinného, který se má vypláceti podle odst. 2 § 1154 obč. zák., a nelze je také považovati za pravidelné důchody ve smyslu § 299 ex. ř., pro něž musí býti důvod k pobírání opětujících se důchodů. Takového předpokladu v souzeném případě není, ježto tvrzené opětující se plnění je závislé na vůli zaměstnavatelově, zda a pokud poskytne povinnému příležitost k dosažení zvláštní odměny. Ostatně rekurent i v návrhu sám nepovažoval plnění ono za pravidelný důchod služební, neboť návrh nepřizpůsobil předpisům zákona č. 314/20, pokud se týče č. 177/24 Sb. z. a n. Také povaha zabavené pohledávky vyžadovala, aby divadelní správa tvrzené pohledávky v tom kterém měsíci vypočetla, likvidními je učinila a k výplatě poukázala, čili aby o nich jednala jako o samostatných pohledávkách vzniklých a splatných v tom kterém měsíci. Je proto souhlasiti s právním názorem rekursního soudu vysloveným v napadeném usnesení.

Citace:

č. 15373. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 792-793.