Č. 12231.
Vodní právo (Slovensko): V žádosti o propůjčení vodního oprávnění podle zák. čl. 23:1885 nemusí býti uvedeno, na kterou dobu se jeho propůjčení žádá.
(Nález ze dne 21. prosince 1935 č. 20375/35.)
Věc: Firma »Adolf Krarner a synovia« v N. a firma »Jozef Aujezský, prvý nitranský plansichtrový a turbinový válcový miýn« v N. proti ministerstvu zemědělství o odběr vody z řeky Nitry a o svádění odpadních vod do této řeky.
Výrok: Stížnost firmy »Jozef Aujezský« se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: V roce 1913 zažádala firma »Adolf K. a s.« v N. u podžupana v Nitře pro svoji továrnu na umělou břidlici za udělení vodo-právního povolení k odběru vody z řeky N. a ke svádění odpadních vod zase zpět do řeky N. O projektu tomto provedeno bylo dne 15. prosince 1913 vodoprávní řízení, žadatelce však uloženo bylo ještě doplnění projektu, a když žadatelka projekt v r. 1914 doplnila a když se o doplněném projektu vyslovili státní znalec technický a úřad kulturně-inženýrský, byly spisy »následkem vypuknutí války« uloženy, aniž byl žadatelce vydán vodoprávní výměr. V řízení se nepokračovalo ani na žádosti, které zmíněná firma podala v letech 1922—1929, domáhajíc se toho, aby jí na základě vodoprávního řízení z r. 1913 byl vydán vodoprávní konsens.
Zatím provedeno bylo řízení o projektu města N. na regulaci řeky N., a to i ohledně oné říční trati, které se týkal projekt firmy »Adolf K. a s.«, a městu N. bylo rozhodnutím župního úřadu v Nitře z 15. června 1928 uděleno vodoprávní povolení k provedení této regulace. Odvolání, které firma »Adolf K. a s.« do tohoto rozhodnutí podala, a v němž v podstatě uplatňovala nárok, aby jejímu projektu na odběr vody z řeky N. a na svádění odpadních vod zpět do N. byla přiznána přednost před projektem regulačním, ježto o schválení svého vodního díla zažádala již v r. 1913 a řízení vodoprávní o jejím projektu bylo již v r. 1913 provedeno až na vydání vodoprávní koncese, bylo rozhodnutím žal. úřadu z 12. června 1930 zamítnuto. Stížnost, kterou firma »Adolf K. a s.« podala na toto rozhodnutí k nss-u, byla nálezem tohoto soudu z 21. října 1933 č. 17471, Boh. A 10796/33, zamítnuta pro bezdůvodnost.
Po vydání zmíněného již rozhodnutí žal. úřadu z 12. června 1930 zažádala firma »Adolf K. a s.« podáním z 30. června 1930 — vzhledem k tomu, že regulační práce na řece N. již značně pokročily a žadatelka ve své továrně bez vody pracovati nemůže —, o projednání nového vodního díla na čerpání a vypouštění vody do N. a o udělení provisorní koncese na čerpání vody z řeky N. zřízením provisorního zdýmacího zařízení ve starém korytě řeky N. dříve, než bude projednána její žádost o nové vodní právo podle projektu, který bude přizpůsoben nové situaci regulovaného toku řeky N.
O této nové žádosti konalo se jednak informativní řízení 15. října 1930, jednak řízení vodoprávní 14. dubna 1931, při němž proti projektu mimo jiné podala námitky i firma »Jozef A.« v N. jako majitelka vodního díla výše proti proudu situovaného.
Výměrem zem. úřadu v Bratislavě z 23. května 1931 byl firmě »Adolf K. a s.« povolen na pozemku č. parc. 227 a 229 na území obce N. podle předložených plánů odběr vody (»13.5 l/sek.«) z řeky N. a vpouštění odpadních vod továrny do řeky N. Povolení toto bylo uděleno jen na dobu, dokud se nezačne prováděti úprava řeky N. v úseku »Kramer— Molnoš«, resp. zasypávání nynějšího řečiště v rozsahu parcel č. 3172 a 3176. V povolení tom je uvedeno (§ 3 lit. b), jak se provádí čištění odpadních vod a jak má čisticí zařízení býti zařízeno, aby se zmenšila rychlost odpadní vody při vstupu do usazovací jámy. Dále byl koncesionář uznán povinným včasným střídáním a čištěním usazovacích nádrží, starati se o bezvadnou činnost čisticího zařízení a vyřadili usazovací nádrž z činnosti, jakmile kal v jejím prvém oddílu při vstupu odpadní vody dosáhne 2/3 hloubky usazováku (§ 6 lit. b) povolení). V povolení (§ 9) bylo vysloveno, že »v povolovací listině uvedené výšky vztahují, se na pevný bod sochy sv. Jana za mostem, který je navázán na výškové zaměření regulace řeky N.« V důvodech výměru bylo pak uvedeno v podstatě toto: Žádané povolení neprotiví se zájmům veřejným ani se škodlivě nedotýká zájmů soukromých, a uděluje se jen na dobu, dokud je staré koryto řeky N. ve stavu, který je podkladem žádosti, kdežto o případném přizpůsobení vodního díla firmy »Adolf K. a s.« k úpravě řeky N. se samozřejmě může jednati jen na základě zvláštní žádosti a projektu, které musí býti potom vodoprávně projednány. Způsob čištění odpadních vod — po zdokonalení podle návrhu zástupce státních výzkumných ústavů zemědělských — je podle vyjádření tohoto znalce dostatečný. Námitky firmy »Jozef A.« jsou z větší části, pokud posuzují žádané užívání vody se stanoviska úpravy řeky N. po jejím úplném provedení, zejména v dotyčném úseku, bezpředmětné, ježto projekt firmy »Adolf K. a s.« se vztahuje na užívání vody za nynějšího stavu řeky N. a jen s tohoto hlediska musí býti posuzován. Předmětem povolovací listiny je tedy stav vodního díla před započetím regulačních prací, na jehož podkladě byly i technické plány vyhotoveny. Námitka o nevyložení žádosti spolu s projektem nemá zákonného podkladu, ježto § 163 zák. čl. 23:1885 a § 10 nař. býv. uh. min. orby č. 45689/1885 vyložení žádosti nepožadují. Škodlivý vliv na vodní dílo firmy »Jozef A.« mohlo by míti znečištění toku kalovými nánosy, způsobenými nedostatečným zachycením kalu v čisticí stanici; aby se však tomu předešlo, byly předepsány změny v konstrukci usazováků oproti vyloženým plánům, popsané v § 3 povolovací listiny, a ohledně vhodné manipulace byly uloženy žadateli podmínky v § 6 (odst. b). V námitkách uvedené vodopolicejní přestupky žadatelčiny jsou pro toto vodoprávní řízení bez významu, a příslušný okr. úřad v těchto věcech ostatně již zakročil a zakročí podle své povinnosti v případě, kdyby ustanovení, resp. podmínek tohoto povolení nebylo šetřeno, a zejména, kdyby čisticí zařízení nebylo udržováno v řádném stavu nebo kdyby s ním nebylo řádně manipulováno. Tím bude znemožněno, aby povolené vodní dílo působilo vzdouvání vody v řečišti a tím snad poškozovalo výše položené vodní dílo firmy »Jozef A.«. K vývodům právního zástupce žadatelčina co do významu podání žádosti z r. 1913 za propůjčení vodního práva k odběru vody z řeky N. a svádění odpadních vod do řeky N. a co do významu vodoprávního řízení z r. 1913 a násl. podotýká žal. úřad, že v této věci dosud žádné rozhodnutí nebylo vydáno a žádná koncese udělena nebyla ani ex commissione při řízení konaném dne 15. prosince 1913, takže firma »Adolf K. a s.« dosud žádného práva na toto užívání nemá, a obdrží je teprve po pravoplatnosti tohoto výměru; při projednávání dne 15. prosince 1913 naopak byly plány žadatelce vráceny k doplnění a věc od té doby nebyla projednána, až teprve dne 14. dubna 1931; jsou tedy požadavek o zabezpečení priority této věci oproti regulaci řeky N. i příslušná výhrada bezpředmětné.
Do tohoto výměru zemského úřadu v Bratislavě podaly odvolání — mimo jiné — i firma »Adolf K. a s.« a firma »Jozef A.«.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad tato odvolání z důvodů uvedených ve výměru zem. úřadu a poznamenal k vývodům odvolání v podstatě toto: 1. K odvolání firmy »Adolf K. a s.«: Tato odvolatelka domáhá se v podstatě jen přiznání přednostního práva — pro svůj projekt na odběr vody z řeky N. a na svádění odpadních vod do řeky N. — před regulačním podnikem města N. Námitky v tomto směru uplatňované prohlašuje však žal. úřad za bezpředmětné, ježto předmětem výměru úřadu 1. stolice nebylo povolení regulace řeky N., která byla pravoplatně povolena již výměrem býv. žup. úřadu v Nitře z 15. března 1928, potvrzeným rozhodnutím žal. úřadu z 12. června 1930, jimiž bylo zároveň rozhodnuto, že firma »Adolf K. a s.« nemá dosud vodního práva. — 2. K odvolání firmy »Jozef A.«: Pokud jde o námitku, že ve výměru v odpor vzatém nebylo přihlédnuto k tomu, že koryto řeky N. se následkem provedení části regulace této řeky a jmenovitě následkem zrušení mlýna, zv. »Barath«, oproti r. 1922 změnilo, možno míti za to, že ani úpravou řeky, ani zrušením zmíněného mlýna nebudou dosavadní odtokové poměry zhoršeny, ale možno spíše předpokládati, že tyto okolnosti budou míti na odtokové poměry vliv příznivý, a nemohou tedy býti důvodem pro zaujetí zamítavého stanoviska ve věci, o kterou jde. Rovněž okolnost, že pevný bod, na který jsou vztaženy příslušné výšky továrního zařízení pro odběr vody z řeky N. a odvádění vody z továrny, již neexistuje, nemůže býti překážkou udělení žádané koncese, poněvadž zmíněné výšky podle § 9 povolovací listiny jsou vztaženy na výškové zaměření regulace řeky N. a mohou tedy býti kdykoli opět zjištěny. I když se připustí, že při dosavadním odvádění odpadních vod z továrny firmy »Adolf K. a s.« byly způsobovány v řečišti usazeniny, čímž volný odtok vody mohl býti v řece a případně snad i byl brzděn, mají závady tyto býti odstraněny úpravou čisticího zařízení, čehož — jak vyplývá z posudků znalců, podaných při místním šetření, konaném 14. dubna 1931 — bude dosaženo, ovšem v důsledku rekonstrukce čisticího zařízení a za předpokladu správného provozu této stanice, včasného střídání obou usazováků a řádného jich čištění a odstraňování kalu. Je též samozřejmé, že úprava jak odběrného, tak i odváděcího zařízení firmy »Adolf K. a s.« musí později býti přizpůsobena budoucí regulaci řeky N. v těchto místech, tak, aby potřebné přivádění i odvádění vody firmě té mohlo býti i v tomto případě — ovšem v mezích jejího oprávnění — zajištěno. Námitka, že s firmou »Adolf K. a s.« bylo v r. 1928 zavedeno trestní řízení pro přestupky znečišťování vody v řece N., nesměřuje proti ustanovením výměru 1. stolice, pročež ji žal. úřad zamítá jako bezpředmětnou. Jestliže by snad firma »Adolf K. a s.«j v budoucnosti nezachovávala podmínek výměru v odpor vzatého a firma »Jozef A.« tím byla poškozována, bude věcí této firmy, aby učinila trestlní oznámení okr. úřadu za tím účelem, aby zjednal nápravu. Námitku, že nebyla vyložena k veřejnému nahlédnutí žádost firmy »Adolf K. a s.«, zamítá žal. úřad jako bezdůvodnou proto, že nemá ve vodním zákoně opory, ježto v § 163 odst. 2 zák. čl. 23: 1885 a v § 10 prov. min. nař. č. 45689/1885 se jen stanoví, že jen projekt a odborný posudek mají býti vyloženy k veřejnému nahlédnutí. Tomuto zákonnému požadavku bylo vyhověno, jak je patrno z úředního vysvědčení obecního úřadu v N. ze 14. dubna 1931, podle něhož projekt a odborný posudek ve věci svrchu uvedené spolu s vyhláškou zemského úřadu v Bratislavě ze 17. února 1931 byly od 25. února do 14. dubna 1931 v městském domě v N. veřejně vyloženy a kromě toho byla tato vyhláška uveřejněna vybubnováním. Z této vyhlášky i z projektu a odborného posudku bylo potom dostatečně jasno, o jaká práva a v jakém rozsahu firma »Adolf K. a s.« žádá. Pokud firma »Jozef A.« uplatňuje, že nebyl vzat zřetel na stav, který nastane po provedení regulace řeky N., zamítá žal. úřad tuto námitku jako bezpředmětnou, ježto doba trvání uděleného povolení byla v § 2 výměru v odpor vzatého právě obmezena na dobu, než se začne prováděti úprava řeky N. v úseku, v němž je továrna firmy »Adolf K. a s.«. Pokud firma »Jozef A.« namítá, že projekt naráží na zájmy veřejné, resp. na zájmy města N., odmítá žal. úřad námitku tuto jako nepřípustnou, ježto tato firma není legitimována k hájení zájmů veřejných, k jejichž ochraně je vodoprávní úřad sám povinen přihlížet! z moci úřední. Z téhož důvodu zamítá se i námitka firmy »Jozef A.«, že ve věci nebyl vyžádán posudek zdravotního znalce. Pokud konečně firma »Jozef A.« se zastává zájmů města N. a uplatňuje, že nebyl jako zájemník označen rybářský spolek v N., zamítá žal. úřad tuto námitku, poněvadž firma ta neprokázala k tomu potřebných zplnomocnění.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss:
Předmětem vodoprávního řízení, jež bylo ukončeno vydáním nař. rozhodnutí, byla žádost firmy »Adolf K. a s.« z 30. června 1930 o udělení provisorní koncese na čerpání vody z řeky N. a vypouštění splašků zpět do řeky N. ve starém korytě řeky N. Projekt ten byl firmě té nař. rozhodnutím povolen také jen na dobu, dokud se nezačne v dotyčné části N. prováděti regulace řeky N., která byla vodoprávně projednána pravoplatným rozhodnutím žal. úřadu z 12. června 1930.
Ve výměru úřadu 1. stolice se výslovně praví, že o případném přizpůsobení vodního díla firmy »Adolf K. a s.« se může jednati jen na základě zvláštní žádosti a projektu, které budou potom musiti býti vodoprávně projednány. Praví-li se tedy v důvodech nař. rozhodnutí, že úprava jak odběrného, tak i odváděcího zařízení firmy »Adolf K. a s.« musí býti později přizpůsobena budoucí regulaci řeky N. v těchto místech, je tím v souvislosti s výměrem úřadu 1. stolice, který byl nař. rozhodnutím z jeho důvodů potvrzen, řečeno jen tolik, že budoucí přizpůsobení vodního díla firmy »Adolf K. a s.« nové situaci na regulovaném toku řeky N. je vyhrazeno zvláštnímu vodoprávnímu projednání, není tím však nikterak prejudikováno stavu, který nastane při zasypání dotyčné části starého říčního koryta, a nejsou tím nikterak dávány závazné pokyny, jak má býti zajištěno právo pro budoucí stav, který zájemníkům není výhodný. Je tedy opačné tvrzení, obsažené ve stížnosti, bezdůvodné.
Pokud pak jde o další námitky stížnosti, shledal nss toto:
A. Tento soud je podle § 2 zák. o ss povolán rozhodovati toliko tehdy, tvrdí-li někdo, že mu rozhodnutím správního úřadu bylo ublíženo v jeho právech. Může tedy nss poskytnouti ochranu toliko subjektivním právům a nikoli pouhým zákonem nechráněným zájmům stran. St-lka může se tedy před nss-em domáhati ochrany toliko svých subjektivních práv, není však v řízení vodoprávním povolána hájiti práv města N., a to ani tehdy, když by nedostatek obhajoby práv města N. měl snad reflex na její poplatnické zájmy, ježto, i když by se st-lka podle předpisů obecního zřízení mohla hájiti proti usnesením obce, která mají vliv na její poplatnickou povinnost, není předpisu, který by st-lce propůjčoval legitimaci vystupovati v řízení vodoprávním na obhájení práv obce v řízení vodoprávním. Tvrdí-li tedy tato st-lka, že je legitimována v řízení vodoprávním hájiti zájmy města N., tvrdí tak bezdůvodně. Tím méně pak je st-lka povolána hájiti zájmy veřejné, ježto k hájení zájmů veřejných podle vodního zákona povolány jsou jedině úřady vodoprávní.
B. Pokud pak jde o vlastní vodním zákonem chráněná práva stěžující si firmy, zaujal soud toto stanovisko:
a) St-lka, majitelka vodního díla, položeného na řece N. nad vodním dílem firmy »Adolf K. a s.«, vytýká především, že žádost firmy »Adolf K. a s.« nebyla vyložena k veřejnému nahlédnutí, takže st-lka nemohla obsah a rozsah žádosti té seznati, dále, že z plánů samých rozsah, jako na př. trvání oprávnění, nebyl seznatelný, a že názor žal. úřadu se příčí ustanovením §§ 33 a 161 zák. čl. 23: 1885 a předpisům nařízení býv. uh. min. orby č. 45689/1885.
Výtka tato není důvodná. Podle § 163 zák. čl. 23: 1885 a § 10 nař. býv. uh. min. orby č. 45689/1885 (R. T. č. 278 ex 1885) má býti k veřejnému nahlédnutí vyložen toliko plán spolu s odborně-znaleckými poznámkami, kdežto krátký popis díla a plánu má býti obsažen ve vyhlášce o vodoprávním řízení. Předpisům o vyložení plánu a odborně-znaleckých poznámek bylo podle obsahu správních spisů a podle vývodů obsažených v nař. rozhodnutí vyhověno; že by pak ve vyhlášce o vodoprávním řízení nebyl obsažen krátký popis díla a plánu, stížnost netvrdí. Námitku, že ani z plánů samých rozsah žádosti nebyl seznatelný, neuplatňovala st-lka při řízení vodoprávním a nemůže tedy výtku tu vzhledem k předpisu § 163 posl. odst. cit. zák. po skončení ústního řízení již uplatňovati.
Předpisu § 33 cit. zák. se nemůže stížnost s úspěchem dovolávati. Tento předpis stanoví sice direktivu, že povolení na užívání vody může býti uděleno jen na určitou dobu a nejvýše na 50 roků, resp. do libovolného odvolání, nestanoví však, že by doba trvání vodního oprávnění musila býti uvedena již v žádosti samé. St-lka přehlíží v tomto směru, že určení doby trvání propůjčeného vodního práva je teprve součástí vodoprávního výměru a závisí tedy od uvážení úřadu. Ostatně ani předpis § 161 cit. zák., jenž stanoví, jaké náležitosti má obsahovati žádost, nepředpisuje, že by již v žádosti mělo býti uvedeno, na kterou dobu se o propůjčení vodního oprávnění žádá.
b) V dalších vývodech vytýká st-lka nedostatečnost plánů k vodoprávnímu řízení předložených, namítajíc, že nákresy neodpovídají skutečnému stavu věci a označuje mylným stanovisko žal. úřadu, že změny od podání žádosti (1922) do komisionelního řízení (1931) v hladině N. vůbec nemají vlivu na udělení vodního práva, ježto při vodoprávním řízení má právě býti zkoumána správnost předložených nákresů a projektů, poněvadž by řízení to nemělo jinak žádného účelu, a poněvadž na neexistující již stav nelze vodního práva uděliti.
Ani tuto námitku neshledal soud důvodnou. Jak ze žádosti firmy »Adolf K. a s.« z 30. června 1930 i z nař. rozhodnutí je patrno, jedná se o propůjčení prozatímní koncese na čerpání vody z řeky N. a svádění odpadních vod do řeky N. pro dobu, než bude v této části řeky přikročeno k provádění vodoprávně již povolených regulačních prací. Žal. úřad v nař. rozhodnutí netvrdí, že změny od podání žádosti (1922) do komisionelního řízení (1931) v hladině N. vůbec nemají vlivu na udělení vodního práva — jak uvádí stížnost —, nýbrž žal. úřad tvrdí jen tolik, že ani úpravou řeky, ani zrušením mlýna, zv. »Barath«, nebudou dosavadní odtokové poměry zhoršeny, ale že možno spíše předpokládati, že tyto okolnosti budou míti na odtokové poměry vliv příznivý. Tento argument žal. úřadu, který má jen ten smysl, že provedení regulačních prací má za následek zlepšení odtokových poměrů pod vodním dílem st-lčiným, však stížnost nevyvrací a zejména netvrdí, že změna situace částečným již provedením regulačních prací v souvislosti s propůjčením vodního oprávnění firmě »Adolf K. a s.« by mohla míti nějaký nepříznivý vliv a jaký na práva st-lčina a zejména na odtok vody od st-lčina vodního díla. I kdyby tedy v důsledku zatím prováděné částečné regulace řeky N. tu vskutku byla nesrovnalost mezi plány k řízení předloženými a skutečným stavem věci, nemohla by v nedostatku tomto býti spatřována podstatná vada řízení, pro kterou by jedině nař. rozhodnutí podle § 6 odst. 2 zák. o ss mohlo býti zrušeno, když stížnost netvrdí, že by tato nesrovnalost mohla míti sama o sobě nějaký vliv na st-lčina vodní práva.
c) St-lka namítá dále, že následkem odstranění pevného bodu (socha sv. Jana) není pevného bodu, sloužícího pro stálou kontrolu povolených výšek. Žal. úřad podobnou výtku st-lčinu, uplatňovanou v odvolání, vyvrátil poukazem na to, že výšky továrního zařízení na odběr vody z řeky N. a odvádění vody z továrny do řeky jsou vztaženy na výškové zaměření regulace N., a mohou tedy kdykoliv býti zjištěny; stížnost pak proti této argumentaci nemá žádného náležitě konkretisovaného stižního bodu (§ 18 zák. o ss), kterým by stanovisko žal. úřadu vyvracela; stížnost zejména netvrdí, že tu není vzájemného vztahu zjištěných výškových bodů, na které poukazuje žal. úřad. Ale pak není stížnost v tomto směru — vzhledem k odůvodnění této části nař. rozhodnutí — provedena způsobem, vyhovujícím ustanovení § 18 zák. o ss.