Č. 140.

Dozorčí právo zemského výboru (Čechy): 1. Z důvodů zachování neztenčené podstaty kmenového jmění a statku obce může zemský výbor u výkonu svého vlastního práva dozorčího zrušiti i pravoplatná usnesení obecního výboru, která byla formálně pravoplatně schvá- lena okresním zastupitelstvem. Výkonu tohoto práva nevadí, že osoba třetí nabyla z onoho usnesení soukromých práv. — 2. Na výkon dozorčího práva nadřízenými úřady nemá strana subjektivního nároku.
(Nález ze dne 23. června 1919 č. 2515.)
Prejudikatura: K 2. nález č. 71, 96, 103 a 139 této Sbírky.
Věc: Anna Herinkova ve Světlé nad Sázavou proti Zemské správní komisi král. Českého o zrušení prodeje obecního majetku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Na žádost koupěchtivých usnesl se obecní výbor města Světlé n. Sáz. ve schůzi dne 11. října 1917 konané prodati:
a) Kateřině Prücknerové část pozemku čís. kat. 72439 ve Světlé ve výměře asi 631 m2 pro stavbu domu za cenu 1 m2 po 4 K;
b) Anně Herinkové zbytek téhož pozemku obsahující stavební parcely na parcelačním plánu čísly 2 až 6 označené ve výměře 3—4000 m2 pro rozšíření průmyslového závodu za stejnou cenu, totiž 1 m2 po 4 K.
Anna Herinkova zažádala potom, aby jí ze stanovené ceny trhové bylo sleveno a aby jí prodán byl ještě přiléhající díl břehu čís. kat. 723/2 ve výměře asi 32 m2. Kateřina Prücknerová podala žádost, aby jí odprodány byly dvě další parcely od pozemku čís. kat. 72439, jež na parcelačním plánu označeny jsou čísly 2 a 3 ve výměře po 582 m2, tudíž 1144 m2 za cenu 4 K za 1 m2.
O těchto předmětech jednal obecní výbor ve schůzi dne 20. prosince 1917 a usnesl se takto: Žádosti Anny Herinkové za odprodej 30—35 m od pozemku 723/2 vyhověno a cena stanovena na 2 K za 1 m2. K další její žádosti o slevu z ceny trhové za zbytek pozemku čís. kat. 724/39 ustanovena trhová cena rovněž 2 K za 1 m2, protože se jedná o pozemky zadnější, méně cenné, čemuž při původním stanovení ceny nebyla pozornost věnována.
Žádosti Kateřiny Prücknerové usneseno nevyhověti, protože ony části pozemku, o které se uchází, byly již prodány Anně Herinkové.
Všechna usnesení obecního výboru ze dne 11. října 1917 a 20. prosince 1917 stran prodeje těchto pozemkových dílců byla usnesením okresního výboru ze dne 17. ledna 1918 s použitím § 65 zák. ze dne 27. července 1864 čís. 27 z. z. schválena a obci Světlé uloženo, aby ceny trhové, pokud budou hotově zaplaceny, uložila jako kmenové jmění obce, anebo je na prodaných pozemcích knihovně dala zajistiti.
Proti tomu podali Emil Prückner a dále Jan Nedělka a společníci jako poplatníci obce Světlé n. S. protesty, které okresní výbor výnosem ze dne 25. dubna 1918 čís. 283 zamítl z důvodů, že jednání o tomto prodeji bylo formálně správně provedeno a stížnosti, poškození obecního majetku prokazující, nebyly včas podány.
Na stížnosti týchž zájemníků zemský správní výbor naříkaným rozhodnutím mocí dozorčího práva dle § 96 ob. zříz. usnesení obecního zastupitelstva ve Světlé n. S. ze dne 20. prosince 1917, schválené usnesením okresního výboru v Ledči ze dne 17. ledna 1918 čís. 2, jakož i rozhodnutí okresního výboru v Ledči ze dne 25. dubna 1915 čís. 283 zrušil z těchto důvodů:
Citovanými usneseními prodán byl zbytek obecní parcely čís. kat. 724 ve Světlé n. S. Anně Herinkové po 2 K za 1 m, ačkoliv obecní výbor měl současně vyšší nabídku 4 K za 1 m2 se strany Kat. Prücknerové. Prodejem za nižší cenu bez udání závažných zvláštních důvodů byly majetkové zájmy citelně porušeny, nehledě ani k tomu, že uskutečněním záměru kupující Anny Herinkové — zřízením průmyslového podniku na koupeném pozemku — bylo by znemožněno neb aspoň stíženo dodržení parcelačního plánu a plánu polohy pro tuto část obce. Stěžovatelům v zákonné lhůtě rekursní proti usnesení obecního výboru ze dne 20. prosince 1917 nebylo známo, že obecní výbor, zamítaje vyšší nabídky K. Prücknerové, přijal nižší nabídku A. Herinkové a nemohli tedy včas uplatniti tuto svoji námitku, proto nutno jejich pozdější stížnost přijmouti, dokud koupě ona není pravoplatná, a po případě mocí dozorčího práva od obce odvrátiti citelnou majetkovou újmu.
Toto rozhodnutí jest předmětem stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu, o které tento soud takto uvažoval:
Co se tkne otázky příslušnosti zemského správního výboru k opatřením, jež naříkaným rozhodnutím předsevzal, kterouž otázku nejvyšší správní soud z povinnosti úřední zkoumati musí sluší poznamenati:
Podle § 96 ob. zříz. náleží zastupitelstvu okresnímu přihlížeti k tomu, aby jmění a statek kmenový obcím a jejich ústavům náležející zachovaly se neztenčeny a zakročiti tudíž z povinnosti úřadu, kdykoliv by se jměním obecním proti této zásadě bylo nakládáno. Jak z citování čl. 18. zák. ze dne 5. března 1862 čís. 18 ř. z. na jevo jde, neměla povoláním okresního zastupitelstva k dozoru nad neztenčeným zachováním kmenového jmění a statku jemu dána býti výlučná příslušnost k tomuto úkolu; spíše měla býti k usnadnění řízení zemského výboru zřízena střední instance, kterou však právo zemského výboru jako nejvyšší instance k dozoru nad obecními záležitostmi nemohou býti obmezena. Tato zásada, plynoucí z článků 17 a 18 zák. ze dne 5. března 1862, došla dalšího uznání tím, že okresní zastupitelstvo bylo zvláště též v oboru obecních záležitostí zemskému výboru podřízeno. Není tedy žádné pochybnosti, že také zemský výbor (zemský správní výbor) jako nejvyšší dozorčí úřad jest oprávněn i povinen bdíti nad neztenčeným zachováním obecního jmění a statku a každou chvíli i z moci úřadu zakročiti, kdykoliv by s obecním jměním nakládáno bylo proti veřejnoprávním zásadám, platným o zachování tohoto jmění. Nemohlo tudíž zemskému správnímu výboru býti na překážku, že okresní zastupitelstvo nebo ve smyslu § 65 zák. o okr. zast. okresní výbor za ně formálně právní mocí nabyvším usnesením ze dne 17. ledna 1918 schválil sporný prodej pozemků stěžovatelce, a mohl zemský výbor usnesení obecního výboru i schvalovací usnesení okresního výboru přes nastalou formální pravomoc jejich zrušiti, shledal-li, že těmito opatřeními porušen jest předpis zákona o neztenčeném zachování obecního jmění. Totéž platí o důsledcích z námitky té odvozovaných, že totiž listina o smlouvě trhové stěžovatelkou s obcí uzavřené jest již oběma stranami podepsána, kupní cena obci zaplacena a že stěžovatelka koupené pozemky do svého držení převzala. Ani před těmito okolnostmi nemůže se zastaviti dozorčí právo zemského správního výboru. Kdyby i ze smlouvy obce s třetí osobou této osobě nějaká práva již vznikla, nemohl by se samosprávný úřad, vykonávaje své právo dozorčí, pustiti do luštění otázky takových práv se týkající, protože rozhodování o právech soukromých patří do příslušnosti řádných soudů.
Z úvah těchto vyplývá, že žalovaný úřad v zásadě byl oprávněn podrobiti usnesení obecního výboru i výboru okresního z moci svého dozorčího práva svému zkoumání a rozhodnouti, zda a jak dalece vyhovují předpisu § 96 ob. zříz. o neztenčeném zachování jmění obecního.
Zodpovědění otázky, zdali zcizením obecního majetku bylo kmenové jmění obce ztenčeno, jest zodpověděním otázky nikoliv právní, nýbrž skutkové, a může býti nejvyšším správním soudem přezkoumáno pouze po stránce správnosti řízení, poněvadž skutková podstata v řízení správním bezvadně zjištěná musí také tímto soudem za základ jeho rozhodnutí býti vzata (odst. 1 § 6 zák. o správním soudu).
V této příčině však namítá stížnost, že naříkané rozhodnutí vychází z předpokladu, že vyšší nabídka Kateřiny Prücknerové týkala se téhož předmětu, který byl stěžovatelce prodán za nižší cenu, ale ve skutečnosti, že Kateřina Prücknerová žádala za odprodání pouze 2 stavebních míst v úhrnné výměře 1144 m2 po 4 K 1 m2, kdežto stěžovatelka koupila celý zbytek parcely ve výměře bez mála 4000 m2.
Okolnost tu doznávají také spolužalované strany ve svém spise odvodním, řkouce, že nabídky obou stran nebyly stejné co se týče rozsahu plochy pozemků, o jichž prodej se jednalo.
Naříkané rozhodnutí nevyjadřujíc se slovy zákona, shledává, že sporným prodejem byly majetkové zájmy obce citelně porušeny. Toto porušení majetkových zájmů obce spatřuje v tom, že zbytek obecní parcely čís. kat. 724 ve Světlé n. S. prodán byl stěžovatelce po 2 K za 1 m2, ačkoliv měl obecní výbor současně vyšší nabídku 4 K za 1 m od Kateřiny Prücknerové. Z toho nutno souditi, že žalovaný úřad vycházel z předpokladu, že týž objekt, za který jedna strana nabízela po 4 K za 1 m2. prodala obec druhé straně za polovinu, totiž po 2 K za 1 m2. Avšak tento skutkový předpoklad nesrovnává se s obsahem spisů. Dle obsahu spisů bylo obecnímu výboru rozhodovati o dvou nabídkách ke koupi, z nichž každá měla jiný předmět koupě. Kdežto stěžovatelka žádala, aby jí obec prodala celý zbytek pozemkové parcely čís. kat. 724/39 ve výměře kolem 4000 m2, oferovala Kateřina Prücknerová pouze na dvě stavební místa z této parcely po 572 m2, tedy v úhrnné výměře 1144 m2, což tvoří o něco více nežli čtvrtinu celého zbytku. Při tomto stavu věci slušelo dojista uvážiti a k tomu cíli vyšetřiti, zda celá plocha pozemku, o jehož prodej jde, má stejnou cenu, či zda by se za část pozemku, jež by zbyla po oddělení dvou stavebních míst Kateřinou Prücknerovou požadovaných, utržilo méně či více, než učiní rozdíl mezi cenou nabízenou stěžovatelkou za celek a cenou, kterou za dva díly nabízela Kateřina Prücknerová, čímž by teprve byl zjednán pevný základ pro posouzení, zdali usneseními obecního a okresního výboru, jež naříkané rozhodnutí zrušilo, ztenčen byl stav obecního jmění. Z uvedeného patrno, že naříkané rozhodnutí jest jednak odůvodněno zjištěním spisům odporujícím, jednak že v posléz naznačeném směru zůstalo řízení neúplným, pročež slušelo naříkané rozhodnutí pro vady řízení zrušiti.
Ke stížnosti na to, že naříkané rozhodnutí zrušuje usnesený a schválený prodej dílců stavební parcely čís. kat. 724/39, ale nerozhoduje o tom, co se má státi s částí čís. kat. 723/2 ve výměře kolem 32 m2, nedostává se stěžovatelce legitimace. Neboť tato výtka stížnosti k ničemu jinému nesměřuje, nežli k tomu, aby žalovaný úřad i stran té části pozemku použil dozorčího práva svého, stran kteréž v naříkaném rozhodnutí tak neučinil nebo učiniti opomenul. Na úřední výkon dozorčího práva příslušejícího úřadům nemá však strana nijakého subjektivního nároku.

Citace:

č. 140. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 303-307.