NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 20 (1911) - § 109. obč. zák. K pojmu »velmi citelná, opětná sužování.«

Praktické případy.

§ 109. obč. zák. K pojmu »velmi citelná, opětná sužování.«

(Rozh. nejv. soudu z 31. května 1911, č. j. Rv III. 259/11.)
První instance prohlásila k žalobě manželčině manželství za rozvedené od stolu a lože z viny žalovaného manžela.
Odvolací soud prohlásil je za rozvedené z obapolné viny a
mejvyšší soud revisi nevyhověl.
Z důvodů odvolacího soudu:
Přísežnými svědeckými výpověďmi manželů A. a K. L. jest zjištěno, že se žalobkyně před nimi k žalovanému prohlásila: »Nemohu tě vystát, nikdy jsem tě vystát nemohla, chtěla jsem si vzít Z.« a že projev tento provázela házením talířů a sklenic.
Žalobkyně nepopírá, že výrok ten, jakož i výrok: »hrozím se ho« pronesla o manželi i před cizími lidmi.
Doznáním žalobkyně jest dále zjištěno, že jednoho dne v měsíci červnu 1909 v doprovodu svého bratra vypáčila násilně dvéře domu svého manžela, a že pak odnesla v jeho nepřítomnosti různé věci z komory a ze stáje a jindy zase že vysadila v jeho domě okna a odnesla je do domu svého otce.
Ze všech těchto jednání jest patrný vysoký stupeň nevážnosti žalobkyně vůči jejímu manželi a poněvadž se nestala jen v přítomnosti žalovaného, nýbrž odehrála se vždy před osobami třetími, nasvědčují tomu, že se žalobkyně snažila uvésti onu nevážnost na vědomí širších kruhů. Jednání ta jsou tedy na každý způsob způsobilá snížiti žalovaného před veřejností v jeho manželské autoritě a odhalit jeho slabosti a obsahují proto pro něho citelná sužování, zvláště když omluva rozčilení, první instancí jim přiznaná, platiti by mohla jen ohledně nejprve uvedených, pro žalovaného svrchovaně opovržlivých výrocích doma učiněných.
K tomu druží se i příhody jiné, mnohem významnější.
Přísežnými výpověďmi svědků B. R. a J. K. jest zjištěno, že žalobkyně, když jednou večer její příbuzní se rvali s jejím manželem, na ony volala: »Tlučte ho jen pořádně.« Že takovéto jednání manželčino, s trestním zákonem hraničící a ničím neomluvitelné jest pro manžela citelným sužováním, netřeba dále odůvodňovati.
Právoplatným, žalobkyni pro urážku na cti odsuzujícím rozsudkem okr. soudu v P. z 10. srpna 1910, č. j. U ... jest dále zjištěno, že tato 18. června 1910 v P. a P. svému muži nejen se posmívala, nýbrž že ho na nádraží v P. také deštníkem bila. Ani tento případ nelze, zvlášť pokud jde o posléz uvedené zlé nakládání, omluviti rozčilením, poněvadž přísežnou výpovědí svědka M. N. jest zjištěno, že žalobkyně to byla, jež tehdy nejprve žalovaného deštníkem tlouci začala.
Stejně citelně musela konečně žalovaného sužovati ta skutečnost, že jeho manželka za jeho zády pozvala ke schůzce svobodného rolnického syna R. H., svého dřívějšího milovníka, jenž to sám, dle své přísežné výpovědi svědecké, jako velmi nepřístojné pociťoval. Dle přesvědčení odvolacího soudu spadají všechny tyto příhody, alespoň úhrnem vzaty, pod pojem citelného sužování a tvoří proto vzhledem k tomu, že se opakovaly, dle § 109. obč. zák. důvod k rozvodu také na straně žalobkyně.
Důvody
nejvyššího soudu.
O § 503. č. 4. c. s. ř. opřená revise žalobkynina jest neodůvodněna, poněvadž z rozsudku odvolacího soudu, jenž i na straně žalobkyně zjistil zavinění, totiž důvod rozvodu velmi citelným opětovným sužováním, nelze seznati nesprávné právní posouzení sporu.
Odporuje především spisům tvrzení, že všechny skutečnosti, dovolatelce za vinu kladené a jako citelná sužování a tedy jako důvody rozvodu uznané, spadají do doby po spáchaném cizoložství manželově. To platí jen o zlém nakládání a nadávání v P. a na nádraží v P. a ohledně korespondence — ostatně málo závažné — s R. H. Ale i kdyby tomu tak nebylo, nemohla by dovolatelka z toho, že se manžel vůči ní provinil a jí dal příčinu k žádostí za rozvod, dovozovati oprávnění, nyní také jeho slovem i skutkem urážeti a jeho vážnost veřejně snižovati.
Za velmi citelné sužování pokládá odvolací soud ne skutečnost, že žalobkyně, byvši manželem z domu vyhnána, své věci v jeho nepřítomnosti si vzala, nýbrž způsob, jakým se to stalo. A tu nelze o tom pochybovati, že násilné vypáčení zamčených domovních dveří a vzetí pak různých věcí jest osvědčením hrubé nevážnosti vůči manželi. Uváží-li se k tomu urážlivé výroky, učiněné dovolatelkou vůči manželi o Božím Těle, zvláště pak její chování se u příležitosti rvačky mezi jejími příbuznými a žalovaným, kterým dala na jevo řídký stupeň duševní surovosti, konečně pak zmíněná již zlá nakládání a nadávky z června 1910, jež vedly k trestnímu odsouzení žalobkyně, jest právní názor odvolacího soudu, že také na straně žalobkyně jsou dány důvody rozvodu, v zákoně ospravedlněn, pročež nemohlo býti revisi vyhověno.
Skřipský.

Citace:

§ 109. obč. zák. K pojmu »velmi citelná, opětná sužování.«. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 8, s. 396-398.