NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 3467.

Směnka, jejíž směnečný peníz byl po podpisu dlužníka paděláním zvýšen, jest vůči majiteli, jenž o padělání věděl anebo do konce na něm se súčastnil, celá neplatná.
(Rozh. ze dne 5. února 1924, Rv I 126/24.)
Žalovaný spolupodepsal směnku na 3 000 Kč. Za přítomnosti člena představenstva žalujícího družstva připojila později dcera žalovaného (přijatelka směnky) k číslici 3 000 Kč. další nulu a ke slovu »drei« slabiku »sig«. Směnečný platební příkaz na 30 000 Kč procesní soud prvé stolice zrušil k námitce žalovaného, že směnka byla padělána. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Nesprávné právní posouzení shledává odvolání v tom, že procesní soud prohlásil žalobní směnku, jež co do směnečně sumy nesporně byla padělána, za neplatnou. Odvolatelka rozeznává při žalobní směnce dvoje jednání, z nichž první záleželo v tom, že žalovaný předloženou mu směnku, znějící na 3 000 Kč, v úmyslu, směnečně se zavázati, podepsal, kdežto druhým úkonem bylo padělání směnky v tom směru, že ku cifře 3 000 připsána byla jedna nula a ku slovu »drei« slabika »sig«. Žalobkyně, přiznávajíc, že směnka co do částky 27 000 Kč jest neplatnou, zaujímá stanovisko, že směnka, předmět sporu tvořící, ohledně peníze 3 000 Kč platnosti nepozbyl. To prý proto, že vůle žalovaného směřovala k tomu, za 3 000 Kč směnečně se zaručiti, a že prý by se právnímu citu příčilo, by vůle žalovaného, na venek osvědčená následkem pozdějšího bezprávního činu, padělání směnky, zbavena byla účinku. Správnost stanoviska toho přiznal prý sám žalovaný v námitkách. Tento právní názor žalující strany však odvolací soud nemůže sdíleti. Závazek směnečný jest rázu čistě formálního. Může vzniknouti jen ze směnky, která opatřena jest náležitostmi čl. 4 směn. ř. Dle čís. 2 čl. 4 směn. ř. má býti ve směnce udána směneční suma a náležitosti této vyhověno není, neboť v žalobní směnce částka 3 000 Kč uvedena není. Na tom, jaký úmysl měl žalovaný, zda se chtěl vůbec zaručiti a zda se chtěl zaručiti za 3 000 Kč, vůbec nezáleží, neboť vůle strany sama o sobě nemůže míti za následek směnečný závazek, protože týž vzniknouti může jenom tenkráte, když má směnka všechny zákonné náležitosti. Směnka, v níž směneční suma byla později padělána, stává se vůbec neplatnou (čl. 4, 6, 75, 76 směn. ř.). Není také správno, že žalovaný co do 3 000 Kč uznal žalobní směnku za platnou, vždyť jeho faktické a právní přednesy směřovaly k tomu, by prokázána byla neplatnost žalobní směnky jakožto celku a konečný návrh námitek vyzněl v ten rozum, aby platební rozkaz byl zrušen co do celého obsahu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nejvyšší soud souhlasí co do právního posouzení věci se soudem odvolacím, jehož názor kryje se s literaturou (sr. Grünhut, Wechselrecht, § 63). Dovolání přehlíží, že žalující straně jako nabyvatelce směnky byl podle skutkových zjištění znám pravý stav věci. Byl to právě člen jejího představenstva, jenž přiměl příjemkyni směnky k padělání směnky, žalovaným spolupodepsané, a byl tomuto činu přítomen v jednací místnosti žalujícího společenstva. Toto nemůže se proto dovolávati pro sebe účinků, jež může i padělaná směnka míti pro bezelstného nabyvatele, jímž za prokázaných okolností není žalující strana, jejíž zákonný zástupce (§ 18 zákona o společenstvech) jednal vylíčeným způsobem. Nehodí se proto na tento sporný případ rozhodnutí rakouského nejvyššího soudu ze dne 24. května 1898, čís. 6652, podle něhož byl směnečný nárok uplatněn bezelstným nabyvatelem směnky a směnečný dlužník navrhl zrušení platebního příkazu jen co do částky, převyšující částku, za niž se zavázal. Pro žalobkyni nedostává se směnečné náležitosti čl. 4 čís. 2 směn. řádu, pro ni mohla by býti rozhodná pouze částka, na niž směnka nyní zní, ježto jde o závazek skripturní. Žalobkyně ví však dobře, že směnka nezněla na 30 000 KČ v čase podpisu žalovaného, jehož závazek, znějící původně na 3 000 Kč, byl zrušen dodatnou změnou tohoto číselného označení na částku desítinásobnou. Skutečnosti, že žalovaný zamýšlel zavázati se k placení 3 000 Kč, nemůže žalobkyně uplatniti v tomto směnečném řízení, pro něž není platné směnky, byl proto platební příkaz směnečný právem zrušen i co do 3 000 KČ.

Citace:

Čís. 3467. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 194-195.