NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3812.

Učitelstvo: Opravňuje praxe učitelská na škole cizozemské ke složení zkoušky učitelské způsobilosti (pro školy národní) v tuzemsku?
Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: Dovolávajíc se v řízení správním nebo před nss-em předpisu specielního, v příslušných sbírkách nevyhlášeného, musí strana předpis takový vykázati.
(Nález ze dne 25. června 1924 č. 11 347).
Věc: J. S. v D. D. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (min. rada Kam. Buzek) o zpětnou působnost zkoušky učitelské způsobilosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1, podrobiv se v červenci 1912 ve Feldkirchu zkoušce zralosti pro úřad učitelský, nastoupil v březnu 1913 učitelské místo na německé arcibiskupské škole chlapecké v Bukurešti. Tuto službu zastával až do července 1914, kdy povolán byl k aktivní službě vojenské ve válce. Z válečného zajetí, do něhož upadl dne 25. října 1915, vrátil se dne 2. června 1921. Stav se dne 1. září 1921 prozatímním učitelem obecné školy v D., podrobil se v dubnu 1923 se zvláštním svolením min. škol. zkoušce učitelské způsobilosti, kterouž vykonal s prospěchem, na- čež dne 30. června 1922 zažádal, odvolávaje se na § 7 zák. z 23. července 1919 č. 470 Sb., za zpětné datování vysvědčení učitelské způsobilosti na listopad 1914, neboť kdyby nebyl býval povolán do služby válečné, mohl prý v listopadu 1914 nabýti učitelské způsobilosti na některém učitelském ústavu rakouském; že dosavadní svou praxi odbyl na škole cizozemské, není prý na překážku; neboť ani § 37 říš. zák. škol., ani 2. čl. min. nař. z 31. července 1886 č. 6033 výslovně nepožadují školy tuzemské.
Výnosem z 10. listopadu 1922 mor. zšr tuto žádost zamítla z důvodu, že není splněna podmínka § 7 zák. z 23. července 1919 č. 470 Sb., že by žadateli bylo válečnou službou bývalo znemožněno složiti do 2 let zkoušku učitelské způsobilosti, neboť nebyl by ji mohl vykonati na základě svého působení na cizozemské škole, ani kdyby nebylo došlo k válce.
Odvolání z tohoto rozhodnutí podané zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím s odůvodněním, že nárok na výhody podle § 7 zák. z 23. července 1919 č. 470 Sb. nelze st-li přiznati vzhledem k tomu, že vykazuje praktickou službu školní po zkoušce učitelské dospělosti toliko v cizozemsku a že předpis býv. min. zemské obrany, jehož se dovolává, týkal se jediné výhod podle branného zákona, nikoli podle zákonů školských.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost v jediném stižném bodu namítá, že »názor žal. úřadu, jakoby se st-1 po dvouleté službě na arcibiskupské škole v Bukurešti nebyl mohl podrobiti zkoušce učitelské způsobilosti v tuzemsku, protože zmíněná škola byla školou cizozemskou, jest v rozporu se zákonem. Tento názor byl by prý správným, kdyby se arcibiskupské škole v Bukurešti nebylo dostalo zákonným předpisem výjimečné výhody, že byla postavena na roveň školám, které byly zřízeny na území rakouském Takovéhoto výjimečného postavení dostalo se jí prý nařízením někdejšího min. zem. obrany z 27. července 1912 č. 153 ř. z. k provedení branného zák. z 6. července 1912; v oddílu XII. tohoto nař. byli totiž učitelé na jmenované škole, pokud jde o poskytnutí výhody při vykonávání branné povinnosti, postaveni na roveň učitelům, působícím na školách rakouských.
Ostatně prý i býv. min. kultu a vyuč. výnosem z 21. března 1902 č. 6054 výslovně rozhodlo, že učitelé soukromých škol obecných v Bukurešti jsou oprávněni podrobiti se zkoušce učitelské způsobilosti před komisí rakouskou a v zápětí pak ke zkoušce té byli připuštěni a to pravidelně v Černovicích«.
Po názoru nss-u jest právní náhled zastávaný stížností nesprávný. Naopak odpovídá zákonu opačný právní náhled žal. úřadu, i jest stížnost bezdůvodná. Proti stanovisku, že po rozumu § 38, odst. 2 říš. škol. zák. ze 14. května 1869 č. 62 ř. z. ve znění upraveném zák. z 2. května 1883 č. 53 ř. z. k složení zkoušky učitelské způsobilosti opravňuje jen služba učitelská u školy tuzemské, stížnost nebrojí, nýbrž dokonce výslovně uznává to jakožto zásadu. - - -
Stížnost domnělý nárok st-lův dovozuje jen z konkrétních důvodů výjimečných. Pokud jde o dovolávanou disposici býv. rak. min. zem. obrany, § 119 jeho nař. z 27. července 1912 č. 153 ř. z. nic jiného nepředpisuje, než že výhodu zvláštního způsobu plnění branné povinnosti, příslušející zásadně učitelům škol, působícím v území krá- lovství a zemí na říšské radě zastoupených, může ministr zem. obrany přiznati v dorozumění s min. kultu a vyuč. výjimečně i učitelům škol v cizozemsku zřízených, mezi nimi zejména školy arcibiskupské v Bukurešti. Tím arciť učitelům arcibiskupské školy v Bukurešti přiznána byla určitá výhoda, ale jediné pro způsob plnění branné povinnosti, nikoli pro jejich posici v postavení učitelů, k čemuž by ostatně min. zemské obrany jednak se zřetelem k hranicím svého resortu, jednak k významu cit. nařízení, jakožto prováděcí normy k brannému zák. ze 6. července 1912 č. 128 ř. z. nebylo oprávněno. O uvedené min. nař. tedy st-1 uplatňovaného nároku po právu opírati nemůže.
Pokud však teprve stížnost k nss-u podaná snaží se odvoditi st-lův nárok z udánlivého výnosu býv. rak. min. kultu a vyuč. z 21. března 1902 č. 6054, jenž není ani normou v říšském zákoníku publikovanou, ani není uveden ve věstníku býv. min. kultu a vyuč., ani nss-u jinak znám, mohla by v dovolávaném výnosu, byl-li skutečně vydán, spatřována býti — jde-li vůbec o závaznou normu — jen lex specialis, kterouž prokázati bylo věcí st-lovou. Když toho ve správním řízení neučinil a úřad tedy právem k domnělé normě nepřihlížel, nemohl po rozumu § 5 zák. o ss ani nss k vývodům stížnosti v posléze uvedeném směru přihlížeti. Slušelo-li by však výnosu přiznávati jen povahu instrukcionelní, čímž by podřízený úřad příslušného obvodu zmocňován byl jen k individuelnímu přiznávání úlev ve věcech svého obvodu, nemohla by taková instrukce vůbec založiti pro žadatele nějakých subjektivních práv (§ 2 zák. o ss), nehledíc ani k tomu, že by i tu obdobně norma § 5 byla uvažování s tohoto hlediska na překážku.
Bezdůvodnou stížnost tudíž slušelo zamítnouti.

Citace:

č. 3812. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 211-213.