Č. 2482.

I. Administrativní řízení: Je vadou řízení, jestliže nižší
stolice opomene intimovati straně rozhodnutí stolice vyšší; tato vada není však podstatnou, dozví-li se strana o onom rozhodnutí jiným způsobem a podala proti němu stížnost na nss.
II. Obecní samospráva: Jak jest postupovati při určení
procenta obecních přirážek, nebyly-li daně státní ještě předepsány.
(Nález ze dne 12. června 1923 č. 10.233).

Prejudikatura: K I Boh. 2254 adm. a j.
Věc: Akciová společnost Kabelfabrik u. Drahtindustrie v B. (adv. Dr. Em. Musil z Prahy) proti zemské správní komisi pro Slezsko (zemský rada Rud. Latzina) o určení obecních přirážek.

Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Ve schůzi dne 5. února 1921 usnesla se správní komise města B., aby za účelem úhrady schodku v rozpočtu obecním pro správní rok 1921 byly vybírány:
a) k domovní činžovní dani per 19.676 K přirážka ve výši 152%, b) k ostatním přirážce podléhajícím daním per 146.254 K přirážka ve výši 362%,
c) kostelním konkurenčním výborem v B. usnesené přirážky ve výši 8% z příslušných daní přirážkám podléhajících.
Shora uvedená výše daně domovní a ostatních přirážek podléhajících daní byla za základ vzata podle výkazu berního úřadu v B. z 21. prosince 1918.
K tomuto usnesení podala st-lka připomínky, pokud se týče odvolání, v nichž s poukazem na to, že vždy nesla přes 80% z úhrnu přirážek, v podstatě namítala, že určení přirážek, jejichž procento činilo v roku 1918 140%, v letech 1919 a 1920 165% a nyní činí na rok 1921 370%,
stalo se na základě daní na rok 1918 předepsaných, tedy na základě výsledků obchodů z roku 1917, že však čistý výnos podniku st-lky v následujících třech letech se značně zvýšil. Bilanční konto z roku 1917 vykazuje čistý výnos 2,933.306 K, na rok 1918 2, 893.345 K, na rok
1919 4,005.800 K a podle vzestupné tendence lze pro rok 1920 na základě hrubé bilance očekávati čistý výnos přes 5.000.000 K.
Z těchto výnosů bude též výdělková daň, která v roku 1918 činila 17.147 K, na berní léta 1919, 1920 a 1921 zvýšena a bude na základě takto zvýšené daně výdělkové vybírán nepoměrně větší obnos na přirážkách, poněvadž procento přirážek bylo stanoveno na základě nižších podkladů berního roku 1918.
K tomu ještě přistupuje, že berní správa trvá na tom, aby kvóta, již st-lka dosud v B. platila, vzhledem na vídeňské hlavní sídlo podniku a jiné podniky firmy, značně byla zvýšena, čímž vstoupne opětně podklad pro přirážky b-ské, takže by bylo lze očekávati spíše snížení
dosavadního přirážkového procenta 156%ního, nikdy však jeho zvýšení (na 370%).
Žal. úřad vypočetl po dalším šetření — bera za základ celkovou daň v obci částkou 220.321 K, z něhož se 21.329 K týká domovní daně činžovní — přirážky obecní ke krytí celkového rozpočtového schodku 559.346 K nově a povolil se souhlasem finančního ředitelství v Opavě
nař. rozhodnutím z 14. prosince 1921 obci B., aby na rok 1921 vybírala přirážku 149% ní k domovní dani činžovní se zřetelem k zákonu z 26. března 1919 č. 170 Sb. a přirážku 265% ní k ostatním přímým daním s vyloučením daní nekatolíků se zřetelem na ustanovení zákona z 31. prosince 1894 č. 7 ř. z. z roku 1895 pro katolické církevní potřeby.
Proti tomuto rozhodnutí podala st-lka u žal. úřadu rozklad, v němž uvedla, že berní správa na dotaz ohledně daňové základny vůbec neodpověděla, dále že žal. úřad vychází patrně mylně z předpokladu, že ve výkazu o předpisu daní na rok 1920, jejž předložila správní komise města B. dne 3. října 1921, který vykazuje úhrn daní 200.321 K, také
obsažena jest zvýšená daň st-lce předepsaná, že však na rok 1920 st-lce vůbec ještě daň vyměřena není a že tato zajisté bude činiti 500.000 K, na rok 1921 pak zajisté ještě více. Ježto berní úřad bude vybírati přirážky z daňové základny tak značně zvýšené, bude musiti st-lka platiti
na přirážkách přes 1 ý2 milionu korun. St-lka žádala — poukazuiíc k tomu, že také neobdržela žádného vyřízení svého odvolání — aby žal. úřad dodatkem k výnosu ze 14. prosince 1921 prohlásil, že procentuální výše přirážek řečeným rozhodnutím určená má platiti jen prozatím a že konečné ustanovení přirážkového procenta státi se má teprve v době, až bude vydán definitivní předpis daní st-lčiných na rok 1920.
Druhým nař. rozhodnutím z 13. února 1922 nevyhověl žal.
úřad zmíněnému rozkladu st-lky s odůvodněním, že nelze přirážky pro obec jen provisorně ustanoviti, ježto zákon takového provisorního určení nezná a takovýmto určením by se utvořil pro budoucnost nebezpečný prejudic. Řízení úřadem provedené sluší označiti za bezvadné a úplné, ježto za podklad pro výpočet přirážek sloužiti může jen předpis daní, sdělený berním úřadem, pokud se týče finančním ředitelstvím.
Rozhoduje o stížnosti uplatňující vadnost řízení a nezákonnost rozhodnutí uvážil nss toto:
Stížnost vytýká jako vadu řízení, že odvolání st-lčino proti usnesení obecní správní komise města B. z 5. února 1921 vůbec nebylo vyřízeno.
Řečeným odvoláním domáhala se strana zrušení zmíněného usnesení a odročení určení výše přirážek po případě nového usnesení o ní.
Tento petit byl žal. úřadem ve věci vyřízen tím, že žal. úřad stanovil sám přirážkové procento na základě vyžádaného daňového výkazu a přirážkové procento snížil.
Nebylo-li toto vyřízení, jež žal. úřadem řízeno bylo dle spisů správních dne 16. prosince 1921 na obecní správní komisi v B., st-lce dle jejího tvrzení žal. úřadem nepopřeného správní komisí města B. intimováno, tvoří toto opomenutí arciť va iu řízení; ježto však st-lka se o tomto rozhodnutí žal. úřadu přece dozvěděla a do něho stížnost k nss podala, nebyla opomenutím úřední intimace zmařena nebo stížená
možnost hájení subjektivních práv. Nelze proto pokládati opomenutí to za vadu podstatnou ve smyslu §u 6 zák. o ss.
Stížnost namítá dále, že předpisu přirážek pro rok 1921 sloužiti má za základ daňovv předpis, týkající se závodu st-lky pro rok 1920, který dle názoru st-lky vzhledem k čistým výnosům závodu činiti bude asi 500.000 K, že však žal. úřad vzal za podklad pro ustanovení přirážkového procenta výkaz berního úřadu, předložený dne 3. října 1921 správní komisí města B., dle něhož činily na rok 1920 předepsané daně pro B. a P. celkem 220.321 K, a snížil přirážkové procento s 362% jen na 265%, patrně v omylu, že v této daňové sumě obsažena jest také daň st-lčina již zvýšená. Stížnost vytýká proto jako vadu řízení, že se stanovení obecních přirážek pro rok 1921 stalo žal. úřadem na základě
zřejmě nesprávného daňového předpisu.
Tuto výtku a vývody na ní založené vyznívající v tvrzení, že st-lka vzhledem k očekávanému vzestupu daně výdělkové musí na přirážkách platiti mnohem více než k úhradě schodku v hospodářství města B. jest zapotřebí, uvážil soud takto:
Srovnávají-li se předpisy o sdělání a schválení rozpočtu s předpisy o ukládání daní, jest zjevno, že v době usnášení o rozpočtu nemůže nikdy platný předpis daně ten který rok v obci platných býti po ruce.
Z tohoto skutečného stavu a z předpisu zákona z 9. března 1870 č. 23 ř. z. — dle něhož v případě, kdy na počátku daňového roku ještě není po ruce konečného předpisu daně, daň se má vybírati tak dlouho dle předpisu na předešlý rok, až tu budou nové předpisy — pak z úvahy, že obecní zastupitelstvo určujíc k úhradě rozpočtového schodku procenta přirážek, si samozřejmě za základ musí vzíti určitou výši /
daní, jde, že v takových případech nezbývá, než aby cifra ta byla stanovena dle zdanění z let předešlých s ohledem na daňové a hospodářské poměry v obci, pokud mohou míti vliv na předpis té které daně na rok, pro který rozpočet jest sdělán.
Tato odhadem získaná cifra jest pouze jakýmsi měřítkem pro stanovení procenta přirážek, není však onou předepsanou daní, podle které procentuálně stanovené přirážky budou vybírány; tato předepsaná daň a tím skutečný základ pro vybírání přirážek budou získány teprve, až daně na hospodářský rok, na který rozpočet jest schválen, těm kterým poplatníkům budou předepsány, což se může státi mnohem později a nemusí se státi ohledně všech daní a všech poplatníků současně.
Zásadně ovšem mají obecní a školní přirážky vybírány býti jen do té míry, jaké jest potřebí k úhradě vykázaného schodku; tím však není řečeno, že skutečně dle předpisu daní vybrané přirážky nesmí nikdy činiti více než onen schodek a že, když schodek jest uhrazen, odpadá pro poplatníka, kterému daň později byla předepsána, povinnost k placení přirážek.
Pokud přirážky vybrány byly z daně platně předepsané,
nezná ani obecní zřízení, ani jiný zákon nárok poplatníka na vrácení přirážek, nýbrž vyšší skutečný výnos přirážek objeví se v účtu obecním za ten který rok jako přebytek a má v příštím roce v rozpočtu úkol úhrady a po případě sníží procento přirážek v tomto příštím roce, ovšem jen potud, pokud platným usnesením obecního zastupitelstva nebyl určen jinému účelu.
Úvahy tyto opřeny jsou o ustanovení obecního zřízení o rozpočtu a účtu (§§ 64 a 65 ob. zříz. slez.), o ustanovení o úhradě vydání (§§ 67 a 71 cit. zříz.) a o rozvrh přirážek (§ 72 cit. ob. zříz.) pokud se týče ustanovení §§ 1,6, 7, 2, 3, 19, 24 a 30 zákona z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. (finanční novely) a o dosavadní nálezy správního soudu.
V daném případě připomenula st-lka již vůči žal. úřadu, že daňová základna žal. úřadem za základ vzatá není správná, že st-lčina daň výdělková bude v rozhodném roku 1920, pokud se týče 1921 mnohem vyšší, než úřad předpoklládá a že jmenovitě v úhrnné daňové sumě 200.321 K, v předloženém výkazu o předpisu daně na rok 1920 uvedené, není obsažena st-čina zvýšená výdělková daň, jež ještě není ani vyměřena.
Náleželo tedy žal. úřadu, aby za účelem spolehlivého odhadu daňového základu ve smyslu přeďuvedených vývodů st-lkou oznámené závažné okolnosti vyšetřil a zjistil.
To však žal. úřad neučinil. Z předloženého správního spisu sice vysvítá, že žal. úřad si vyžádal přípisem z 2. dubna 1921 od berní správy města Opavy za účelem stanovení přirážek města B. na rok 1921 sdělení o dani, která stěžující si společnosti na rok 1920 a 1921 bude vyměřena, připomínaje, že při očekávaném výnosu 5,000.000 K v roce 1920 bude značně větší tangenta podniku st-íčina, vypadající na město B. lest dále v úředním referátu předcházejícím rozhodnutí z 24. prosince 1921 uvedeno, že obecní daně v B. obnášejí 220.321 K, z nichž vypadá částka 21.329 K na domovní daň činžovní. Avšak ze spisů správních není vidno, jaké odpovědi se dostalo žal. úřadu na shora zmíněný dotaz, a není také jinak ze spisů vidno, oč se opírá tvrzení zmíněného referátu ohledně výše daně b-ské.
Správní spisy nepodávají podkladu pro to, že základna pro přirážky byla žal. úřadem vzhledem k námitkám st-lčiným spolehlivě zjištěna, takže jest nss-u odejmuta možnost, zkoumati zákonnost nař. výroku o výši přirážek. Skutková podstata není úplně a bezvadně zjištěna a bylo proto nař. rozhodnutí z 14. prosince 1921 zrušiti dle §u 6 zák. o ss.
Řečená vada stihá též druhé nař. rozhodnutí, jež výslovnou výtku strany, že předpoklad žal. úřadu o správnosti výše základny daňové jest mylným, odbylo všeobecným tvrzením, že provedené řízení sluší označiti za bezvadné a úplné, ježto za podklad pro výpočet přirážek sloužiti může jen předpis daní, sdělený berním úřadem, pokud se týče finančním ředitelstvím, a ani se nezmínilo o tom, které sdělení těchto dvou úřadů a jaký obsah jejich žal. úřad za základ vzal, kdežto ve spisech správních takového sdělení vůbec není.
Důsledkem toho musil nss i druhé nař. rozhodnutí z 13. února 1922 dle §u 6 zák. o ss zrušiti, ačkoliv nemůže shledati za správnou další námitku stížnosti, že není závady proti tomu, aby určení přirážek v případě, když daně pro běžný rok ještě nejsou předepsány, se stalo provisorně, poněvadž takovéto provisorní určení není v zákoně zapovězeno, neboť nss právě vzhledem k tomu, že zákon takového provisorního určení skutečně nezná, shledal, že žal. úřad rozklad st-lčin, pokud jím bylo žádáno takovéto provisorní určení na místo definitivního, správně zamítl.

Citace:

č. 2482. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 258-262.