—
Kdy nastává vykonatelnost útratové pohledávky byl-li na věci hlavní podán opravný prostředek?
Usnesením okr. soudu v I. ze dne 15. května 1914 byla žaloba manželů A. a B. proti C. v Brně pro 100 K z důvodu místní nepříslušnosti zamítnuta a žalobcové k náhradě útrat odsouzeni. Usnesení to bylo zem. soudem v Brně jako soudem rekursním potvrzeno a žalobcům dne 12. června 1914 doručeno.
Dne 10. června 1914 podala žalovaná C. návrh na povolení exekuce nuceným zřízením práva zástavního, pak zájmem a prodejem — 370 —
movitostí základem usnesení ze dne 15. května 1914 proti žalobcům, kterémuž návrhu bylo usnesením ze dne 12. června 1914 také vyhověno.
Do usnesení tohoto podali žalobci rekurs z toho důvodu, že tato pohledávka útratová nebyla té doby ještě splatná.
Zemský soud v Brně vyhověl stížnosti této a návrh žalované zamítl a to z těchto
důvodů:
Dle § 7. ex. ř. nelze povoliti exekuce před uplynutím lhůty k plnění v titulu exekučním uvedené, jež dle § 409. c. ř. s. počíná v případě podání opravného prostředku proti tomuto titulu dnem nabytí právní moci. V případě našem tedy, jelikož shora zmíněné usnesení soudem rekursním potvrzené dne 12. června 1914 bylo doručeno, počala 14denní lhůta k plnění dne 13. června 1914. Jest tedy návrh exekuční dne 10. června 1914 podaný předčasný a musil proto zamítnut býti.
Dovolacímu rekursu žalované C. nejvyšší dvůr soudní vyhověl, usnesení II. stolice změnil a usnesení I. stolice obnovil z těchto
důvodů:
Soud rekursní odůvodňuje změnu povolení exekuce, do níž si žalobcově stěžovali, a zamítnutí dotyčného exekučního návrhu poukazem k obdobnému předpisu § 409., odst. 3. c. ř. s. (§ 78. ex. ř.).
Při tom bylo však přehlédnuto, že netřeba se odvolávati na předpis obdobný, poněvadž pro případ, jako je přítomný, učiněno je v zákoně opatření (§ 7. ob. z. obč.).
Pro usnesení stanoví § 524. odst. I. c. ř. s. výslovně, že stížnost do nich nemá odkládacího účinku na jejich provedení a na počátek vykonatelnosti. Stejné nařízení obsahuje § 67. ex. ř. Budiž ještě podotčeno, že zmíněná ustanovení nečiní výhrad ani výjimek vzhledem k obsahu usnesení.
Slušelo tedy lhůtu k plnění čítati správně ode dne doručení exekučního titulu (usnesení soudu okresního v I. ze dne 15. května 1914) a lhůta tato byla v době podání návrhu exekučního již dávno uběhla.
Soudcem prvým vyslovené povolení exekuce hoví tedy stavu věci i zákonu i bylo proto dovolací stížnosti vymah. věřitelky vyhověti.
(Rozh. c. k. nejv. dv. soudního ze dne 19. srpna 1914, R III 309/14.)1) —rcn—

1. Opačný názor projevil nejv. soud mimo jiná rozhodnuti v rozh. uveřejněném ve Zprávách r. 1911 str. 379.*