NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

» 1305
Č. 10127.

Samospráva obecní: O předpokladech sistování usnesení obecního zastupitelstva podle § 102 obec. zříz. česk.
(Nález ze dne 7. listopadu 1932 č. 11888/30.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 3978/24, 6278/27, 6855/27.
Věc: Obec města Plzně proti ministerstvu vnitra o dozor podle § 102 ob. zřízení.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Ve schůzi městského zastupitelstva v Plzni dne 12. prosince 1927 podán byl kluby členů obecního zastupitelstva čsl. strany sociálně demokratické a národně socialistické písemný projev k rozpočtové debatě, v němž kluby tyto zaujímají své stanovisko k rozpočtu a k otázkám finančně hospodářským města Plzně. V projevu tomto kritisuje se zákon o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy z 15. června 1927 č. 77 Sb. a poukazuje se na jeho důsledky na finanční hospodářství města Plzně. Projev byl starostou města v této schůzi přečten, načež městskými rady L. B. a V. L. podán byl návrh, aby byl zaslán vládě, min. fin. a zem. správ, výboru, a aby byl v Plzni plakátován a náklad tohoto plakátování byl kryt z rozpočtové položky na tiskopisy. Městské zastupitelstvo návrh na plakátování zásadně schválilo a odkázalo jej k provedení městské radě. Zároveň schválilo, aby zmíněným ústředním úřadům byl projev zaslán na vědomí. — Ve schůzi městské rady v Plzni dne 19. prosince 1927 byl schválen návrh starosty města, aby bylo upuštěno od usneseného plakátování rozpočtového prohlášení socialistických klubů za souhlasu navrhovatelů, ježto účelu jimi sledovaného bylo dosaženo publikováním v místních listech, a plakátování vyžádalo by si vzhledem k obšírnosti textu značného nákladu.
Osp v Plzni zakázala výměrem z 11. února 1928 podle § 102 čes. ob. zříz. z moci práva dohlédacího výkon usnesení měst. zastupitelstva v Plzni z 12. prosince 1927, poněvadž usnesením tím obecní zastupitelstvo vystoupilo z mezí své působnosti, jemu § 28 čes. ob. zříz. určené. Odůvodnila svůj výrok tím, že z obsahu projevu jest zřejmo, že jest projevem protivládním kritisujícím způsobem nevhodným opatření sborů zákonodárných, totiž platné zákony vydané ústavní cestou. Tím, že obecní zastupitelstvo se usneslo projev tohoto obsahu zaslati vládě, min. fin. a zem. správ. výboru, jakož i že usneslo se jej plakátovati na útraty obce, ztotožnilo se s ním a přejalo vývody jeho za své, třebas tu nebylo výslovného usnesení, jímž projev ten ve svém znění se obecním zastupitelstvem schvaluje. Tímto usnesením vystoupilo obecní zastupitelstvo zřejmě z mezí své působnosti, vyměřené jemu § 28 čes. obec. zříz., neboť obce k podobným usnesením oprávněny nejsou, zejména jedná-li se o projev takového obsahu, jaký má zmíněný projev socialistických stran.
Zsp v Praze rozhodnutím ze 17. dubna 1928 nevyhověla stížnosti města Plzně a potvrdila v odpor vzatý výměr z důvodů v něm uvedených, k nimž podotkla toto: § 117 úst. listiny nezaručuje volný projev mínění beze všeho obmezení, nýbrž jenom »v mezích zákona« a u právnických osob nad to »v mezích jejich působnosti«. Obecní zastupitelstvo jest sbor povolaný, aby vykonával veřejnou správu jemu zákonem přidělenou, ať již v působnosti samostatné aneb přenesené. Tato funkce ukládá mu povinnost, aby, pokud na něm jest, přispívalo k zachování a upevnění autority zákona a státní správy. Věcná kritika zákonů, které s hlediska zájmů obce ji tangují (§ 28 obec. zříz.), jest přípustná, ale není slučitelno s postavením obecního zastupitelstva jako článku ústrojí veřejné správy ve státě, jestliže obecní zastupitelstvo, vybočujíc z mezí věcné kritiky toho kterého zákona, přechází na půdu politiky aneb dopouští se urážlivých výroků a staví se ostentativně proti státní správě. Tím vybočuje z mezí působnosti, které jsou vytýčeny povahou jeho jako orgánu správy veřejné, a vybočení to odůvodňuje zakročení dozorčího orgánu podle § 102 obec. zříz.
Min. vnitra nevyhovělo stížnosti města Plzně z důvodů nař. rozhodnutí. Stížnost městské obce plzeňské vytýká tomuto rozhodnutí nezákonnost a vadnost řízení. Namítá: Městské zastupitelstvo především inkriminovaného projevu vůbec neučinilo, o něm vůbec nejednalo, nevzalo jej formálně ani na vědomí, nýbrž prostě bez poznámky chtělo jej bez návrhu postoupiti příslušným úřadům k dalšímu řízení, neboť bylo by protizákonné potlačiti projev založením ke spisům. Ježto o obsahu přečteného projevu nebylo jednáno ani hlasováno, nelze ani ze spisů, ani z protokolu vyčisti, souhlasilo-li měst. zastupitelstvo s obsahem jeho čili nic. Má-li proto nař. rozhodnutí, berouc za podklad složení měst. zastupitelstva a počet členů dotyčných klubů, za to, že se stalo usnesení vyslovující souhlas s přečteným projevem, a neuvádí, jak došlo k tomuto přesvědčení, jest to vada řízení a jest to v rozporu se spisy. Nebylo jiného usnesení než, že projev bude postoupen kompetentním činitelům k dalšímu řízení. Neučinilo-li obecní zastupitelstvo samo inkriminovaného projevu, bylo protizákonné použíti proti němu § 102 čes. ob. zříz. I kdyby se však projev byl fakticky stal, šlo by o projev obecního zastupitelstva v oboru jeho působnosti, t. j. ve věci úhrady schodku nekrytého rozpočtem. Obec jest právnickou osobou a jest povolána hájiti svých zájmů a volně projevovati svou vůli v mezích zákona. Zákony toto právo omezujícími by mohly býti pouze ústavní listina a obecní zřízení. Tyto však nezakazují obci hájiti hospodářských zájmů. Kdyby tedy obecní zastupitelstvo upozornilo příslušné činitele na hrozící hospodářské poškození města Plzně, nevystoupilo by z mezí své kompetence, a jeví se zrušení dotyčného usnesení protizákonným.
Námitku vadnosti řízení nemohl nss uznati za důvodnou.
Nař. rozhodnutí, jež převzalo důvody zsp-é a tím i odůvodnění 1. stolice, nebere za prokázáno, že měst. zastupitelstvo projev klubu socialistických stran schválilo a tím přímo svým vlastním votem projevilo s ním souhlas, nýbrž podle důvodů 1. stolice má za zjištěno, že se obecní zastupitelstvo usneslo, aby projev byl na náklad obce plakátováním uveden ve všeobecnou známost v Plzni a aby byl předložen vládě, min. fin. a zsv-u, a vyvozuje z těchto zjištěných skutečností další skutkový závěr, že se měst. zastupitelstvo ztotožnilo s projevem a přijalo vývody jeho za své, třebas nebylo výslovného usnesení, jímž se projev ten ve svém znění obecním zastupitelstvem schvaluje. Tento skutkový závěr může nss podrobiti přezkoumání jen v rámci § 6 zák. o ss.
I kdyby se připustilo, že usnesení o zaslání projevu vládě, min. fin. a zsv-u, neskytá dostatečného podkladu pro zmíněný závěr, lze jej bez porušení zásady logického myšlení vyvozovati ze zjištěné skutečnosti, že se městské zastupitelstvo usneslo dáti projev plakátovati na náklady obce. Neboť, zamýšlelo-li obecní zastupitelstvo tímto způsobem přispěti k tomu, aby projev obou jmenovaných stran byl uveden ve všeobecnou známost, dalo tím na jevo, že i ono jako zastupitelský sbor obce neshledává příčiny zaujati k obsahu projevu, který byl předmětem jednání v obecním zastupitelstvu, jiné, odchylné stanovisko. Je pravda, že se měst. rada dodatečně a to ještě před tím, než osp podle § 102 ob. zříz. zakročila, usnesla, od tohoto plakátování upustiti vzhledem k tomu, že účelu plakátováním sledovaného dosaženo bylo již uveřejněním v místních listech a vzhledem ke značnému nákladu. Leč tato okolnost je bez významu, ježto dosah úředního opatření podle § 102 ob. zříz. čelí k úplnému odstranění, kasaci pozastaveného usnesení (srov. Boh. A 3978/24), takže opatření takové je na místě i tehdy, když zatím obec sama upustila od provedení svého usne- sení, aniž je samé novým usnesením anulovala. Trvá-li toto usnesení — byť i jen právně — dále, pak jest také k němu přihlížeti při posuzování otázky, zda usnesení to není důvodem pro zakročení podle § 102 ob. zříz.
Na základě těchto úvah nemohl nss seznati, že by žal. úřad byl dospěl k závěru, který byl podkladem jeho rozhodnutí, na základě podstatné vady řízení. Tento závěr také není v rozporu se spisy. Spisům naopak odporuje tvrzení stížnosti, že měst. zastupitelstvo nevzalo projev klubu socialistických stran ani na vědomí, ježto projev byl podle výtahu z protokolu o schůzi měst. zastupitelstva v Plzni, konané dne 12. prosince 1927, ve schůzi té přečten, načež o něm byla učiněna usnesení prv uvedená. Byl-li takto celý obsah projevu měst. zastupitelstvu sdělen, a stal-li se po té projev předmětem usnesení zastupitelstva, nelze popřít, že zastupitelstvo jej vzalo na vědomí. Domnívá-li se tudíž stížnost, že nař. rozhodnutí předpokládá, že text, neb aspoň obsah projevu klubu socialistických stran byl usnesením obecního zastupitelstva přímo schválen, nepostihuje pravého obsahu nař. rozhodnutí.
Pokud jde o meritorní stránku věci, dlužno vycházeti podle § 6 odst. 1 zák. o ss ze skutkového stavu zjištěného poslední správní stolicí. Tato zjistila, že se měst. zastupitelstvo svým usnesením ztotožnilo s projevem klubů socialistických stran a že se tím — vybočujíc z mezí věcné kritiky zákona a přecházejíc na půdu politiky — dopustilo urážlivých výroků a postavilo ostentativně proti státní správě. Proti zjištění, že projev jest urážlivý a obsahuje ostentativní odpor proti správě státní, stížnost vůbec nebrojí.
Nss vyslovil již v řadě nálezů (viz Boh. A 3978/24, 6278/27 a 6855/ 27), že obecní zastupitelstvo, resp. obecní rada, jako články organismu veřejné správy ve státě, mají za povinnost přispívati k zachování a upevnění autority zákona a veřejné moci, zejména jde-li o udržení veřejného klidu a pořádku, v kterémžto směru jest obci veřejná policie přímo uložena, a že mohou, zabývajíce se s hlediska zájmů obce (§ 28 čes. obec. zříz.) platnými zákony neb opatřeními státní správy, upozorňovati nadřízené orgány na shledané závady pouze v mezích věcné kritiky, že však není slučitelné s postavením těchto orgánů, aby vybočujíce z mezí této věcné kritiky zaujímaly za účely demonstračními ostentativní postoj proti legislativě nebo správě státní. Z cit. nálezů jest zřejmo, že připouštějí kritiku zákonodárných nebo správních aktů státních zastupitelskými orgány obecními jen, pokud nevybočuje z mezí slušnosti a dobrých mravů a zejména neohrožuje veřejný klid a pořádek. Překročení těchto mezí věcné a slušné kritiky uznal nss v cit. nálezech za vybočení z mezí působnosti dotyčných obecních zastupitelských sborů, odůvodňující zakročení dozorčího orgánu podle § 102 čes. obec. zříz.
Vzhledem k této své konstantní judikatuře, na jejíchž právních názorech setrvává, musil nss, přihlížeje ke zjištění, že šlo v daném případě o projev, obsahující urážlivý a ostentativní odpor proti správě, resp. legislativě státu, uznati zákrok dozorčích orgánů podle § 102 čes. obec. zříz. za oprávněný a výtku nezákonnosti za neodůvodněnou.

Citace:

č. 10127. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 525-528.