Č. 10212.

Církevní věci: O pravoplatnosti výroku kultových úřadů o tom, že úpravy na kostele a faře mají býti hrazeny z přebytků jmění kostela filiálního.
(Nález ze dne 10. prosince 1932 č. 16844.) Věc: Albert kníže Th. v Ř. proti zemskému úřadu v Praze o rozvržení stavebního nákladu na opravu patronátních budov.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 23. října 1920 schválila zsp v Praze k žádosti patronátního úřadu v L. provedení oprav na patronátních budovách v Mo. nákladem 1609,09 Kč, nenamítajíc nic proti tomu, aby tento náklad byl zapraven ze jmění filiálního kostela v Ma. stojícího pod patronátem osady města P. O tom uvědomen patronátní úřad města P., který nepodal odvolání. Když pak vyplacení se nestalo a patronátní úřad podáním ze 16. června 1925 na vyplacení naléhal, sdělil starostenský úřad v P., že neplatil z toho důvodu, že se ohradil proti tomu, aby na opravy kostela mo-ckého musel přispívati filiální kostel ma-ský, poněvadž tento kostel nemá po zaplaceni dávky z majetku žádné hotovosti. Následkem toho odvolala zsp výměrem z 2. června 1927 svůj výměr z 23. října 1920 a nařídila osp-é v Litomyšli, aby ohledně úhrady tohoto obnosu provedla konkurenční jednání podie § 57 zák. č. 50/1874 ř. z. Výrok svůj odůvodnila zsp tak, že podle výpisu zádušního účtu filiálního kostela v Ma. za rok 1925 vykázal sice fond kostela přebytek asi 1252 Kč, avšak podle přípisu patronátního úřadu v P. nelze nalézti úhrady ani na nezbytnou opravu tohoto kostela, která bude obnášeti asi 40000 Kč. Výměr tento nebyl vůbec intimován. Dalším výměrem ze 7. listopadu 1921 schválila zsp k návrhu patronátního úřadu-v L. provedení dalších oprav v kostele v Mo. nákladem 3316 Kč a to opět na účet postačitelného jmění kostela v Ma. Náklad ten byl po kolaudaci výměrem zsp-é z 20. května 1925 zjištěn zbytkem 1123,38 Kč.
Proti tomuto výměru podal patronátní úřad osady města P. odvolání k min. škol., následkem něhož zsp výměrem z 24. dubna 1926 filiální kostel od placení obnosu 1123,38 Kč osvobodila, nepředloživši odvolání ministerstvu. Za důvod osvobození uvedeno, že podle úhrnného výpisu zádušního účtu filiálního kostela ma-ského za rok 1924 vykázal sice fond tohoto kostela přebytek 684 Kč, ale že tohoto přebytku bude třeba na opravy vlastní, které budou vyžadovat asi 20000 Kč a kromě toho má filiální kostel značné dluhy. Nařízeno proto osp-é, aby za účelem úhrady částky 1123,38 Kč zavedla konkurenční řízení podle § 57 zák. č. 50/1874 ř. z.
Proti tomuto výměru podal odvolání patronátní úřad v L. z důvodu, že filiální kostel měl dlužnou částku zaplatiti zavčas a neměl čekat, až sám neměl z čeho platiti. Odvolání to však vrátila zsp úřadu 1. stolice výnosem z 11. listopadu 1926 s poučením, že bude možno se odvolati až proti rozhodnutí, které bude vydáno osp-ou. Výnos tento nebyl patronátnímu úřadu v L. intimován.
Po ústním konkurenčním jednání rozvrhla osp v Litomyšli výměrem ze 13. března 1928 celkový náklad oprav na patronátní úřad v L. a na přifařené obce tak, že patron má hraditi náklad za materiál a práce řemeslné a obce (farníci) práce nádenické a povozy, při čemž byl již vzat zřetel k volnému jmění kostela mo.-ckého toho času vykázanému. K námitce patronátního úřadu, že náklady tyto mají býti uhraženy z výdajného jmění filiálního kostela ma.-ského, jak bylo nařízeno výměrem zsp-é ze 7. listopadu 1921, protože úhrada tato byla uložena osadě P. uvnitř hradeb jako patronu již v roce 1920, kdežto sanace válečných půjček až v roce 1922, podotčeno, že ze spisů osp-é plyne, že kostel v Ma. nemá žádného volného jmění a že náklady vlastních oprav v částce 71007,85 Kč mají býti hrazeny výpůjčkou, patronátním úřadem v P. a přifařenci. Provedení sanace válečných půjček vlastních a zaplacení vlastní dávky z majetku bylo pak patronátnímu úřadu v P. nařízeno dozorčími a finančními úřady.
Proti výměru osp-é ze 13. března 1928 podal patronátní úřad v L. odvolání, ve kterém namítal, že povinnost platiti částky 1609,09 Kč a 1123,38 Kč byla uložena pravoplatně patronátnímu úřadu v P. výměrem zsp-é z 23. října 1920 a ze 7. listopadu 1921, případně z 20. května 1925 a tato povinnost tedy předcházela povinnostem, které byly filiálnímu kostelu uloženy později.
Odvolání to zamítl zemsky úřad výměrem ze 6. března 1930 s tímto odůvodněním: Jest pravda, že výnosem tehdejší zsp-é z 23. října 1920 měl býti náklad stavebních oprav na kostele mo.-ckém v částce 1609,09 Kč uhražen z postačitelného tehdy jmění filiálního kostela v Ma. Jest též pravdou, že i část nekrytého nákladu na pozdější opravy provedené na kostele tom per 1123,38 Kč měla býti uhražena stejným způsobem. Leč výnosem tehdejší zsp-é z 24. května 1926 byl ohledně této druhé částky způsob úhrady odvolán vzhledem k tomu, že byla prokázána nepostačitelnost jmění tohoto filiálního kostela a bylo vysloveno, že náklad ten má býti hrazen cestou konkurence, vzhledem k čemuž bylo okresnímu úřadu v Litomyšli uloženo vydati instanční rozhodnutí. Patronátní úřad v L. podal sice proti výnosu tomu stížnost na min. škol., leč ta byla okresnímu úřadu vrácena s tím, aby úřad patronátní byl poučen, že lze mu podati rekurs teprve, až o povinnosti ku placení bude ve smyslu výše citovaného výnosu vydáno instanční rozhodnutí úřadu okresního, což se také stalo odvoláními nyní projednávanými. Filiální kostel v Ma. nemůže podle uschovaných výpisů ze zádušních účtů k úhradě předmětných stavebních nákladů ničím ze svého jmění přispěti proto, že přebytky jmění toho jsou na řadu let vázány splátkami na stavební náklady vlastní, kterýžto náklad byl uhražen zálohově.
Třeba tudíž bylo svého času prohlášeno, že náklad 1609,09 Kč má býti zaplacen z postačitelného tehdy jmění tohoto filiálního kostela, nelze za dnešních poměrů na výroku tom trvati; první instance proto správně rozhodla, že i uvedený peníz má býti uhražen konkurencí; bylo zajisté povinnosti patronátního úřadu i přifařených obcí, aby se domáhaly zaplacení uvedené částky, dokud zde přebytečné jmění ještě bylo.
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost, o níž nss uvážil toto:
Stížnost obsahuje jedinou námitku, totiž že výměry bývalé zsp-é z 23. října 1920 o hrazení částky 1609,09 Kč a ze 7. listopadu 1921 o hrazení částky 1123,38 Kč z postačitelného tehdy jmění filiálního kostela v Ma. nabyly moci práva, tvoří mezi stranami rem iudicatam a že zemský úřad nebyl proto oprávněn dodatečně svá pravoplatná rozhodnutí měnit. Na právu, které z těchto výměrů vzešlo st-li, nemůže měniti nic okolnost, že nyní majetkový stav filiálního kostela jest jiný. Tato otázka jest otázkou dobytelnosti pohledávky, nikoliv její existence. Nss nedal námitce této za pravdu. Žal. úřad uložil povinnost hraditi náklady oprav na kostele a faře v Mo. částkami 1609,09 Kč a 1123,38 Kč jednak kostelnímu jmění v Mo., jednak st-li jako patronovi kostela a fary v Mo. a konečně členům farní osady mo.-cké a změnil tím své původní výměry z 23. října 1920 (o částce 160909 Kč) a ze 7. listopadu 1921 (o částce 3316 Kč, později upravené na 1123,38 Kč), kterými hražení těchto nákladů bylo uloženo jedině filiálnímu kostelu v Ma.
Nss-u nebylo třeba zabývati se ex professo otázkou, zda výměry zsp-é z 23. října 1920 a ze 7. listopadu 1921 byly úředními akty, upravujícími způsobem autoritativním a právní moci schopným otázku úhrady nákladů na opravy kostela a farní budovy v Mo. ze jmění filiálního kostela v Ma., a zda výměry ty vskutku právní moci nabyly; neboť i kdyby se připustila správnost stanoviska hájeného stížností, že v daném případě šlo o akty právní moci zásadně schopné a právní moci také nabyvší, nebylo by možno přiznati stížnosti úspěch, neboť stížnost vykládá si nesprávně obsah oněch výnosů. Obsahem oněch výnosů není totiž výrok, že se st-l jako patron kostela mo.-ckého osvobozuje od hrazení nákladů oprav kostela a farní budovy v Mo. provedených v letech 1918—1920, nýbrž vyslovuje se tam, že mají náklady ty býti hrazeny ze jmění filiálního kostela v Ma., bude-li tento kostel míti postačitelné jmění. Měla tedy povinnost st-le jako patrona nésti spolu s ostatními konkurenčními činiteli náklady řečených oprav odpadnouti jen za předpokladu, že jmění filiálního kostela ma.-ského bude míti přebytky k řečenému účelu použitelné. Ve výměrech těch nepřipíná se předpoklad, že tu bude postačitelné jmění ma.-ského kostela, výslovně k nějakému určitému časovému momentu, dlužno tedy míti za to, že bude tu rozhodnou ona doba, kdy se stane použití přebytků jmění filiálního kostela v Ma. k úhradě nákladů, na opravy kostela a farní budovy v Mo. aktuelním, a že stav jmění filiálního kostela ma.-ského právě v této době bude směrodatným pro to, zda jmění tohoto kostela ponese náklady oprav kostela a farní budovy v Mo.
V daném případě byl výrok o hrazení nákladů oprav vícekráte zmíněných ze jmění ma.-ského kostela vydán v roce 1920 a 1921, kdy tu bylo, jak nesporno, k tomu postačitelné jmění tohoto kostela. Avšak realisace tohoto závazku, ležícího na jmění kostela ma.-ského, stala se aktuelní teprve v letech 1926 a 1927, kdy podle zjištění žal. úřadu, jehož správnost stížnost nepopírá, nebylo již ve jmění kostela ma.-ského přebytků, jichž by bylo možno užiti ve prospěch kostela mo.-ského. Pak nebyl však splněn předpoklad, na němž výnosy z r. 1920 a 1921 učinily závislým povinnost kostelního jmění ma.-ského přispěti na úhradu nákladů na opravy církevních budov v Mo., že tu totiž v rozhodné době budou ve jmění ma.-ského kostela k disposici přebytky. Za tohoto stavu nezbylo, než náklady, vzešlé opravou kostela a farní budovy v Mo., uhraditi konkurencí ve smyslu ustanovení § 57 zák. č. 50/1874 ř. z., což se také stalo. Že by provedení této konkurence bylo s jiného hlediska — než jak shora uvedeno — nesprávné, stížnost nevytýká.
Z těchto úvah bylo zamítnouti stížnost pro bezdůvodnost.

Citace:

Č. 10212. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 750-753.