NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8575 —
Č. 8575.

Samospráva obecní: * V rozhodnutí podle § 4 odst. 2 mor. obec. zřízení o změně obecních hranic jest úřad povinen uvésti důvody, ze kterých dospěl k závěru, že obce budou s to plniti úkoly vznesená na ně § 27 i ve vlastním oboru působnosti.
(Nález ze dne 29. dubna 1930 č. 7071.) — Č. 8575 —
Prejudikatura: Boh. A 8549/30.
Věc: Městská obec Š. (adv. Dr. Frt. Wien-Claudi z Prahy) proti moravskému zemskému výboru o změnu hranic obce.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Mor. zv, dohodnuv se se zsp-ou v Brně, povolil nař. výnosem ve smyslu § 4 mor. obec. zříz. ve znění upraveném zák. č. 24 z. z. z r. 1912 změnu hranic mezi obcemi D. a městem Š. vykatastrováním pozemků ve výměře 56 ha 45 a 30 m2, t. j. pozemků, jež jsou vyznačeny v příslušných situačních nákresech, pokud se týče v přehledném nástinu archivu map katastrálních v Brně z 28. dubna 1923 jako skupina 1., z katastru obce Š. ve prospěch obce D. proti tomu, že obec D. je povinna dáti obci Š. odškodné ve výši 42 000 Kč.
K námitkám městské obce Š. podotčeno, že zv při svém rozhodnutí k těmto námitkám přihlížel a vyhověl jim v ten smysl, že povolil změnu hranic pouze pokud se týče pozemků uvedených ve spisech, resp. v situačních náčrtcích jako skupina I. Uvedené námitky, jež se obracely vlastně jen proti překatastrování pozemků, označených ve spisech jako skupina II. ve výměře 34 ha 87 a 73 m2, resp. jež dle svého obsahu mohly se týkati pouze těchto posléze zmíněných pozemků, staly se bezpředmětnými povolením překatastrování toliko pozemků skupiny 1. Překatastrování pozemků skupiny I. povoleno z důvodu, že jde o parcely ležící v bezprostřední blízkosti obce D., jichž většina je ve vlastnictví občanů této obce, a konečně z důvodu, že řeka D. bude tvořiti pevnou, přirozenou hranici.
Rozhoduje o stížnosti podané na toto rozhodnutí městskou obcí Š., musil se nss vypořádati nejprve s námitkou vznesenou žal. úřadem v odvodním spisu, že stížnost je podle ustanovení § 3 lit. e) zák. o ss nepřípustná, poněvadž jde o rozhodnutí, vydané podle volné úvahy úřadu. Námitka ta je bezdůvodná nejen proto, že předpis § 3 lit. e) cit. zák. byl zrušen ustanovením § 2 zák. č. 3/18, podle něhož se z § 3 zák. č. 36/1876 ponechávají v platnosti toliko předpisy lit. a) a lit. f), a spadá tedy do příslušnosti nss-u přezkoumání i rozhodnutí a opatření správních úřadů ve věcech volné úvahy, nýbrž i z toho důvodu, že zv ve věcech změny hranic obcí vůbec podle volné úvahy nerozhoduje. Nss vyslovil již v nál. Boh. A 8549/30, že rozhodnutí o změně hranic obce jest úřad povinen věcně odůvodniti. Řečený nález týkal se sice změny hranic podle § 4 čes. ob. zř., avšak ustanovení § 4 mor. ob. zř. ve znění novely ze 3. června 1912 č. 24 z. z. mor. jest v podstatě obdobné předpisu obec. zříz. českého, takže právní dedukce v onom nálezu obsažené lze vztáhnouti i na změny hranic obcí na Mor. Podle zmíněného nál. je zv-u i při změně hranic vycházeti z těchže zásad, jako při rozloučení obcí podle § 3 ob. zříz., má totiž hleděti k tomu, zda po změně hranic budou zúčastněné obce s to, plniti všechny povinnosti, které jim v jejich oboru působnosti vzcházejí. Obec totiž zůstává obcí o sobě — jak se v § 4 odst. 1 praví — jen, může-li učiniti zadost povinnostem, jež má podle ustanovení § 27 mor. obec. zříz. plniti. — Č. 8576 —
V daném případě poukazovala stěžující si obec mimo jiné také na to, že přikáží-li se pozemky skupiny I. obci D., připadne této obci také péče o udržování břehu řeky D. a mostů přes ní vedoucích, a že je pochybno, zda tato obec bude s to, v udržování těchto objektů v dosavadním rozsahu pokračovati a že tím také může bytí ohroženo pro město Š. a jeho obyvatelstvo důležité spojení na druhý břeh řeky. Tím byla nadhozena otázka, na kterou měl úřad — rozhoduje o změně hranic obcí vzíti zřetel a k níž měl v nař. rozhodnutí zaujati stanovisko. To se však nestalo, neboť otázku, zda obec D. bude s to, učiniti v uvedeném směru zadost svým povinnostem, a zda může z této nemožnosti vzejiti ohrožení zájmů obce Š., žal. úřad vůbec v nař. rozhodnutí neřešil. Tento nedostatek uznal nss za vadu podstatnou.

Citace:

č. 8575. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 699-701.