NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Čís. 5016.

Splátkové obchody.
Ujednáno-li, že věc, prodaná na splátky, jest kupiteli až do úplného zaplacení trhové ceny pouze svěřena a může na něm, nedostojí-li plně své platební povinnosti, býti požadována zpět, nepozbývá prodatel tohoto svého práva tím, že napřed pokusil se vymoci na kupiteli zaplacení kupní ceny.
(Rozh. ze dne 5. května 1925, Rv I 501/25.)
Žalující firma prodala žalovanému družstvu hudební nástroje na splátky a vyhradila si k nim vlastnické právo až do úplného zaplacení kupní ceny. Ježto žalované družstvo kupní ceny ve smluvené lhůtě ne zaplatilo, domáhala se žalobkyně vrácení hudebních nástrojů. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Při právním posouzení věci jest především směrodatným obsah kupních smluv ze dne 12. května 1921 a 21. června 1922, týkajících se sporného klavíru a harmonia. Strany se dohodly, že tyto předměty zůstanou žalobcovým vlastnictvím až do úplného zaplacení kupní ceny, že klavír a harmonium do té doby dlužno považovati za věci kupiteli pouze svěřené a že prodatel jest oprávněn, žádati na kupiteli vrácení svého vlastnictví, kdyby tento nedostál svým povinnostem, přesně vytčeným v kupních smlouvách. Názor dovolatelky, že žalobce pozbyl svého vlastnictví již podáním žalob o placení a že žalované družstvo stalo se vlastníkem zakoupených hudebních nástrojů, ačkoliv nezaplatilo celé kupní ceny, odporuje přímo obsahu kupních smluv, dle nichž výhrada žalobcova vlastnictví v podstatě jest jen zajištěním kupní ceny. Žalobce nepozbyl tedy vlastnictví, když uplatňoval jako prodatel oněmi žalobami svůj primérní nárok na zaplacení kupní ceny za zřejmého předpokladu, že tímto způsobem bude uspokojen. Byl-li žalobce dle kupních smluv oprávněn, žádati zaplacení kupní ceny, byl také oprávněn, domáhati se tohoto zaplacení žalobou. Dle §u 863 obč. zák. jest v tomto případě vzhledem na obsah kupních smluv přípustným pouze závěr, že žalobce jen toho času nechtěl uplatniti své vlastnické právo a to za předpokladu, že jeho soudní zakročení bude úspěšným. Neprávem poukazuje dovolatelka na ustanovení §u 906 obč. zák., jelikož dle jasného doslovu kupních smluv měl žalobce pozbýti své vlastnictví pouze úplným zaplacením kupní ceny, nikoliv bezvýslednými žalobami. Žalované družstvo v tomto případě nemůže namítati, že žalobcovo vlastnictví zaniklo a že vzniklo kupitelovo vlastnictví, jelikož odkládací podmínka, jíž tento vznik dle smlouvy jest vázán, t. j. úplné zaplacení kupní ceny, dosud nenastala. (Viz plenisimární usnesení bývalého nejvyššího soudu ve Vídni ze dne 23. května 1916, pres. 176/16, kniha judikátů čís. 246.) Žalobce neuplatňuje nyní dvou nároků, nýbrž pouze jeden, t. j. své vlastnictví, které si ve smlouvách vyhradil a které jest podkladem nynější žaloby.

Citace:

č. 5016. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 883-884.