NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Č. 10168.

Vodní právo (Morava): I. Vyžadovalo zrušení rybníka před účinností vod. zákona úředního povolení a vyžaduje ho za platnosti zák. toho? — II. Povinnost podle § 22 vod. zák., opatřiti při hnacích strojích a zástavách vodní dílo stálým pevným znamením, nelze ukládati při pouhém zařízení sloužícím regulačním účelům veřejného potoka.
(Nález ze dne 23. listopadu 1932 č. 10716/31.)
Věc: Jan B. v K. proti zemskému úřadu v Brně o odstranění vodoprávní novoty.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo st-li uloženo zříditi u přepadu »ham«, se zrušuje pro nezákonnost. V ostatním se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním z 31. prosince 1929 oznámil starosta obce K. okresnímu úřadu v Brně, že st-1, majitel zbytkového statku v K., zavezl hlínou odlehčovací strouhu, kterou odtéká při povodních přebytečná voda potoka (zv. »Zlatý potok«) a že tím hrozí spodní části vesnice zátopa.
Při místním šetření komisionelním, které se konalo dne 31. ledna 1930, bylo v podstatě zjištěno toto: Přepad, o který jde, nalézá se na potoce zv. Zlatý potok v katastru obce K. Pozůstává ze zdi s oboustrannými zděnými křídly. Světlost přepadni zdi obnáší 177 cm, horní strana přepadního prahu je asi 55 cm pod kamennou korunou zděných křídel a asi 70 cm pod terénem nynější cesty. Od této přepadni zdi vede příkop asi 2 km polem velkostatku a ústí zaklenutým kanálem pod náhonem ke mlýnu S.-ckému do potoka Zlatého. Zrušená zeď v řečišti veřejného potoka »Zlatý potok« působila jako bočný přepad při velkých vodách v potoce, a přepadající voda odváděna byla zmíněným příkopem do veřejného toku. Při průtočném přepadném profilu 1,24 m2 a při poměrně značné přepadni rychlosti docílilo se na přepadu značného průtočného množství odtékající vody. Má tedy tento bočný přepad podstatný vliv na odtok velké vody v další trati potoka. Zasypáním a zrušením tohoto přepadu jsou při velké vodě zahrady u obytných stavení na druhém břehu potoka vystaveny častějším a větším záplavám, a vzniká jím i zvýšené vzdutí hladiny velké vody v odpadu mlýna Aug. M. a zatopení lednice, případně i budov. St-1 při řízení tomto namítal, že tento bočný přepad sloužil jen k účelům rybničním a po vypuštění rybníka k účelům melioračním; st-1 zavezl přepad ten v měsíci prosinci 1929 z toho důvodu, aby nemusil opravovati chatrný most v šířce cesty nad přepadem. — Komise zjistila dále, že rybník byl zrušen před několika desetiletími, a prohlásila, že bočný přepad na veřejném toce Zlatý potok nutno považovati za skutečný stav a za zařízení, které bylo dřívějším majitelem v řádném stavu udržováno a mělo působnost sváděti částečně velkou vodu bočným kanálem pod obec do potoka. Zrušení tohoto bočného přepadu, které se stalo odstraněním mostku a zasypáním příkopu, nutno označiti za svémocné, ježto st-1 se nevykázal úředním povolením k tomu, aby přepad zrušil. Zasypáním příkopu za bočným přepadem a tím nastalé zrušení působnosti přepadu toho má vliv na odtokové poměry velké vody, na zátopy zahrad a obytných stavení na nižším levém břehu, jakož i vliv na vodní poměry mlýna Aug. M. Kromě toho žádali ještě někteří majitelé domů, aby přepad byl uveden v dřívější stav. Nálezem okresního úřadu v Brně z 26. února 1930 byl st-1 vzhledem k výsledku místního šetření z 31. ledna 1930, jehož obsah byl v nálezu reprodukován, na základě § 72 mor. vod. zák. uznán povinným na své útraty novotu svémocně provedenou odstraniti a přepad i příkop za ním uvésti do původního stavu, ježto provedenou svémocnou novotou jsou dotčeny veřejné zájmy a ježto majitelé domů na levém břehu Zlatého potoka a majitel horního mlýna jsou svémocnou novotou na svých právech ohroženi a trvají na jejím odstranění. St-li bylo dále uloženo, aby jako majitel tohoto zařízení zřídil v blízkosti přepadu »ham« a zažádal o úřední »zahamování« tohoto vodního díla. Konečně byl st-1 podle § 98 mor. vod. zák. uznán povinným zaplatiti komisionální výlohy 212 Kč, ježto zrušením přepadu bez vodoprávního povolení dal podnět k úřední intervenci.
Odvolání, které st-1 z nálezu toho podal, nebylo nař. rozhodnutím vyhověno a bylo vysloveno, že st-1 bude povinen odstraniti svémocnou novotu, zříditi ham nebo poskytnouti jinou záruku, že na bočném přepadu nebude nic měněno, a konečně zaplatiti útraty řízení. V důvodech uvedl žal. úřad, že o přestupku st-lem spáchaném tím, že zasypal příkop za bočným přepadem vody ze Zlatého potoka, bylo pravoplatně rozhodnuto rozhodnutím zemského úřadu z 11. srpna 1930, a že proto st-1 je podle § 72 vod. zák. povinen svémocnou novotu, t. j. zasypání příkopu za přepadem odstraniti. Na této povinnosti nemůže podle dalších vývodů nař. rozhodnutí nic změniti okolnost, že jde o zbytek starého rybničního zařízení, ježto i kdyby se mělo za to, že bývalý rybník dosud po právu trvá, nemohlo by se zbytky rybničního zařízení býti nakládáno jako s uzavřenou vodou soukromou, nýbrž bylo by ke každé změně rybničního zařízení potřebí povolení vodoprávního úřadu ve smyslu §§ 16 a 41 mor. vod. zák., resp. ve smyslu min. nař. ze 14. února 1894 č. 45 ř. z. V daném případě však dotyčný zbytek rybničního zařízení spolu s příkopem a se zpětným zaústěním do Zlatého potoka působí jako odlehčovací rameno potoka, tedy jako zařízení upravující veřejný vodotok. Je tedy i s tohoto hlediska každá změna v tomto zařízení svémocnou novotou, byla-li způsobena bez vodoprávního povolení.
Reaguje na námitky st-lova odvolání, uvedl dále žal. úřad v důvodech nař. rozhodnutí, že povinnost zachovati zbytek rybničního zařízení je založena na právu vodním, tedy na předpisech veřejnoprávních, — pročež ji nelze považovati za soukromoprávní služebnost, — dále že povinnost ta jako reální veřejnoprávní břemeno stihá dočasného vlastníka, třebaže při provádění pozemkové reformy podle § 31 náhrad. zák. nebyla uplatněna a stpú k zasypání příkopu za hořením přepadem dal souhlas, ježto úprava podle § 31 náhrad. zák. se týká pouze břemen soukromoprávních. — Žal. úřad připustil, že pozemky na levém břehu bývají z části pod vodou ještě dříve, než voda v potoce dostoupí výše přepadní hrany bočného přepadu, leč poukazuje na zjištění státního technika, že — třebaže pozemky na levém břehu jsou položeny níže, než pravý břeh a jsou zaplavovány dříve než voda dostoupí výše přepadu, — jsou pozemky na levém břehu ohroženy zasypáním příkopu za přepadem, ježto jejich záplavy budou častějšími a většími. Konečně uvedl žal. úřad, že odstranění svémocné novoty bylo st-li uloženo z důvodu veřejných zájmů, t. j. aby se zamezilo zaplavování dolní části vesnice, nikoli s hlediska ochrany obecních pozemků ani s hlediska ochrany práv mlynáře A. M. nebo práv Cyrila B., kteří tedy nejsou ve sporu stranami. Od zřízení nákladného hamu mohl by úřad upustiti, navrhne-li st-1 jinou záruku, ježto nejde o »zahamování vodního díla«, nýbrž o povinnost udržovati určitý stav vodního zařízení v zájmu veřejném.
O stížnosti uvažoval rss takto:
Předmětem adm. řízení, jež bylo ukončeno nař. rozhodnutím, byla v prvé řadě otázka, zda st-le stihá podle § 72 vod. zák. povinnost odstraniti zasypání příkopu za bočným přepadem ze Zlatého potoka. Povinnost odstraniti svémocnou vodoprávní novotu vázána je předpisem § 72 vod. zák. jednak na předpoklad, že vodní zákon byl přestoupen, jednak i na další předpoklad, že poškozený nebo ohrožený se odstranění svémocné novoty domáhá, nebo že odstranění její je žádoucím v zájmu veřejném.
Musil tedy nss v mezích stižních bodů zkoumati, zda zákonné před- poklady pro příkaz, aby st-1 zmíněnou novotu odstranil, jsou splněny.
V daném případě uložil žal. úřad st-li odstraniti sporný násyp proto, že I. zasypáním příkopu za bočným přepadem ze Zlatého potoka přestoupen byl vodní zákon, a II. že odstranění tohoto nezákonného stavu je odůvodněno ochranou zájmů veřejných.
O potřebu ochrany majetku osob změnou na přepadu poškozených nebo ohrožených žal. úřad nař. rozhodnutí vůbec neopřel; naopak odepřel obci jako majitelce obecních pozemků a soukromým interesentům na druhém břehu potoka postavení procesních stran. Nemohl se tedy nss zabývati námitkou stížnosti, že majitelé realit na protějším břehu by ani proti zvýšení přepadu nemohli nic namítati.
Ad I. Výrok o tom, že st-1 zasypáním příkopu za bočným přepadem se dopustil přestupku vodního zákona, odůvodnil žal. úřad poukazem na to, že otázka tato je již pravoplatně vyřešena rozhodnutím zem. úřadu z 11. srpna 1930, jímž bylo konstatováno, že st-1 zrušil a zasypal bez povolení vodoprávního úřadu zařízení pro bočný přepad vody za Zlatém potoce a zasypal příkop za přepadem v šířce cesty, kteréžto zařízení mělo působnost odváděti částečně velkou vodu bočným kanálem pod obec do potoka. Leč žal. úřad nespokojil se pouhým poukazem na právní moc rozhodnutí svrchu uvedeného, nýbrž uvádí ještě další úvahy na podporu svého závěru, že st-l zrušením a zasypáním bočného přepadu vody na Zlatém potoce a zasypáním příkopu za tímto přepadem provedl svémocnou vodoprávní novotu. Jsou to úvahy následující: 1. st-1 by k zasypání příkopu toho potřeboval vodoprávního povolení i tehdy, kdyby šlo o pouhý zbytek starého rybničního zařízení, v daném případě však zbytek ten mimo to působí spolu s příkopem a zpětným zaústěním do Zlatého potoka jako odlehčovací rameno potoka a 2. povinnost neměniti nic na tomto zbytku rybničního zařízení není poviností práva soukromého, nýbrž povinností veřejnoprávní.
Připojiv tyto úvahy, nedal žal. úřad nikterak najevo, že upouští od rozhodovacího důvodu, na němž své rozhodnutí založil, dovolav se rozhodnutí zem. úřadu z 11. srpna 1930 a právní moci tohoto rozhodnutí. Setrval-li však žal. úřad na tomto svém důvodu rozhodovacím, jenž nař. rozhodnutí dostatečně ospravedlňuje, pak je lhostejno, zdali zmíněné další úvahy žal. úřadu jsou správné čili nic. Nss nebyl proto ani povinen zabývati se oněmi vývody stížnosti, jimiž se st-1 snaží prokázati, že bočný přepad ze Zlatého potoka není zařízením sloužícím k odvádění vody při povodních ze Zlatého potoka.
Leč i kdyby zmíněné a svrchu sub. 1. a 2. uvedené úvahy, jež úřad ke svému poukazu na právní moc onoho dřívějšího rozhodnutí připojil, bylo lze uznati za podstatnou součástku nař. rozhodnutí, nemohla by stížnost v těchto směrech býti shledána důvodnou. Rybníky jsou umělá zařízení, sloužící ke shromáždění vody na jednom místě povrchu zemského (srov. Pantůček: »Právní vztahy k rybníkům«, »Právník« roč. LIII, str. 405 a násl.). Jsou to vodní díla, jichž zřizování i provoz má zpravidla vliv jak na povahu, tok nebo výšku vody ve vodách veřejných (odběr vody k napájení rybníka z veřejného toku, vypouštění vody rybniční do veřejných toků a pod.), tak i na cizí práva vodní, ať již ze zákona vodního přímo plynoucí (na př. změna přirozeného odtoku vod, zaplavování nebo zabahňování cizích pozemků), nebo z vodoprávního konsensu odvozená. Pak ovšem bude ve všech takových případech jak ke zřízení tak i ke změně rybníka zapotřebí vodoprávního konsensu podle § 16 mor. vod. zák. Na této zásadě založeno je také min. nař. ze 14. února 1894 č. 45 ř. z., jež v § 1 stanoví, že úřední povolení ke zřizování rybníků, jehož podle zemských zákonů je zapotřebí, může býti uděleno jen na podkladě provedeného vodoprávního řízení. Rovněž zrušení rybníka vyžaduje podle §§ 18 a násl. cit. nařízení úředního konsensu. I podle starších předpisů (všeob. mlýnský řád z 1. prosince 1814, sb. pol. zákonů a nař. cís. Františka I., č. 95) bylo ke každé změně strouhy, stavidla, výpusti,.... odvádění vody z řeky nebo z potoka nebo k hražení vody potřebí úředního povolení.
I kdyby tedy tvrzení st-lovo, že sporný bočný přepad svého času sloužil jen k účelům rybničním, odpovídalo skutečnosti, bylo by jak ke zrušení rybníka toho, tak i ke změně zařízení, jímž voda do bývalého rybníka se přiváděla, již před účinností vod. zákona podle mlýnského řádu z r. 1814 zapotřebí úředního povolení.
Zbylo-li pak zařízení to jako bočný přepad ze Zlatého potoka i v době, kdy vodní zákon z r. 1870 vešel v účinnost, a neprokázal-li st-1, že již před touto dobou bylo ke zrušení přepadu toho dáno úřední povolení ve smyslu citovaných starších předpisů, pak nutno přepad ten ve smyslu čl. II mor. vod. zák. považovati za t. zv. »starý stav«, jehož podstatu a rozsah sluší sice posuzovati podle předpisů dřívějších, kdežto výkon práv tímto starým stavem krytých se řídí tímto zákonem, t. j. zákonem vodním. K výkonu práv z těchto starých stavů plynoucích pak počítati sluší i každou změnu zařízení, jimiž práva ta se vykonávají. Nemůže tedy ani t. zv. starý stav za účinnosti vodního zákona z vůle svého majitele býti odstraněn jinak, než na základě vodoprávního konsensu.
Za této právní a skutkové situace nemohl nss přisvědčiti výtce nezákonnosti, kterou st-1 spatřuje v tom, že úřad posuzoval daný případ podle §§ 16 a 41 mor. vod. zák. a podle min. nař. ze 14. února 1894 č. 45 ř. z., ačkoli rybník, k jehož napájení propustek ve hrázi u Zlatého potoka sloužil, byl zrušen již kolem r. 1848, a ačkoli zákony nepůsobí nazpět a práva před účinností vodního zákona nabytá trvají dále, aniž by se povaha jejich měnila. Neboť námitka tato nepostihuje vlastní obsah nař. rozhodnutí, ježto žal. úřad nevyslovil v něm, že by i ke změnám na zařízeních býv. rybníka, provedeným před účinností vod. zákona, bylo potřebí vodoprávního konsensu podle vod. zákona z r. 1870, nýbrž žal. úřad vyslovil jen tolik, že i kdyby se mělo za to, že býv. rybník po právu dosud trvá, nemohlo by se zbytky rybničního zařízení býti nakládáno volně, nýbrž bylo by k tomu potřebí vodoprávního konsensu podle §§ 16 a 41 mor. vod. zák., resp. podle cit. min. nař. z r. 1894. Žal. úřad měl tedy na zřeteli změnu, kterou st-1 provedl na bočném přepadu již za účinnosti vod. zákona a min. nař. z r. 1874, a projevil mínění, že k takové změně by st-1 potřeboval vodoprávního konsensu i tehdy, kdyby bývalý rybník dosud trval.
Pokud tedy stížnost námitkou právě uvedenou chce říci, že odstranění násypu na bočném přepadě Zlatého potoka nelze naříditi podle § 72 mor. vod. zák., a jiného smyslu námitka ta v této souvislosti nemá, pak nelze jí přisvědčiti, ježto o zpětné účinnosti tohoto předpisu v daném případě vůbec nelze mluviti.
Proti úvaze svrchu ad 2. uvedené je namířena pouze námitka, že odvádění vody ze Zlatého potoka přes přepad mohlo by býti jen soukromo-právní služebností ve prospěch majitelů realit na protějším břehu a že služebnosti takové nebyly ani tvrzeny, ani nejsou z veřejných knih patrny a nebyly také splněny při přídělu půdy podle § 31 náhr. zák.
Ani v tom nelze se stížností souhlasiti.
Žal. úřad vyslovil názor, že k zasypání příkopu za bočným přepadem Zlatého potoka je potřebí vodoprávního konsensu v každém případě, ať již přepad ten má funkci zařízení regulujícího tok veřejného potoka, či ať přepad ten je zbytkem zařízení rybničního, ježto změnou tou se v tom i onom případě působí na tok a výši vody veřejné. Žal. úřad posoudil tedy věc s hlediska předpisů vod. zákona a považoval povinnost st-lovu jako povinnost založenou ve vod. zákoně, tedy jako povinnost veřejnoprávní. St-1 však se ani nepokouší o důkaz, že předpisy vod. zákona na sporný případ nedopadají, takže jeho tvrzení, že jde o služebnost práva soukromého, nemá žádné opory.
Ad II. Další skupina námitek směřuje proti výroku žal. úřadu, že od- stranění svémocné vodoprávní novoty je odůvodněno ochranou zájmů veřejných, t. j. aby se zamezilo zaplavování dolní části vesnice. Sem spadá 1. námitka, že zasypání propusti za přepadni zdí nemá vlivu na povahu, tok nebo výši vody ve Zlatém potoce, ježto tím není znemožněno, aby se voda přes přepadní zeď nepřelévala na pozemky ležící pod hranou přepadu (které tedy leží níže, než leží hrana přepadu), 2. námitka, že spodní část vesnice vznikla až po zrušení zařízení k napájení rybníku, a zatápí se dříve, než voda v potoce dostoupí do výše přepadu, 3. námitka, že v dolní části vesnice se voda rozlévá po šířce 50 m, takže zasypání propustku nemůže míti za následek zvýšení hladiny vodní v dolní části vesnice při vzdutí vody na vzdálenosti nejméně 150 m od spodní části vesnice.
Žádnou z těchto námitek neshledal nss důvodnou. Především je pro posouzení otázky, zda veřejný zájem je ohrožen, zcela bez významu okolnost, kdy dolní část vesnice vznikla, ježto § 72 vod. zák. chrání zájem veřejný bez ohledu na to, kdy potřeba této ochrany vzešla. Chrání tedy předpis ten veřejné zájmy, které podle okolností daného případu v tu kterou dobu přicházejí v úvahu.
Nerozhodnou je dále okolnost, zda dolní část vesnice je zaplavována i při nižších stavech vodních ve Zlatém potoce, než voda dosáhne výše hrany přepadu, ježto veřejný zájem může býti ohrožen i tím, že následkem provedení svémocné novoty záplavy budou častější a větší. Otázka pak, zda zasypáním přepadu by dolní část vesnice byla zaplavována měrou větší než dosud, je otázkou skutkovou, kterou nss může posuzovati toliko s hledisek vytčených v § 6 dost. 2 zák. o ss.
III. Nař. rozhodnutím byl konečně potvrzen další výrok úřadu I. stolice, jímž bylo st-li uloženo, aby v blízkosti přepadu zřídil »ham«, a zažádal o úřední »zahamování« tohoto vodního díla. Žal. úřad prohlásil dále, že by úřad od povinnosti zříditi »ham« mohl upustiti jen tehdy, navrhne-li st-1 jinou záruku, ježto nejde o zahamování vodního díla, nýbrž jen o povinnost udržovati určitý stav vodního zařízení v zájmu veřejném.
Stížnost potírá i tento výrok namítajíc, že není potřebí opatřiti přepad »hamem«, ježto zákon trvalé normální znamení nařizuje taxativně jen pro hnací stroje a zdýmadla. Této námitce slušelo dáti za pravdu.
Žal. úřad uložil st-li odstraniti násyp v příkopu za bočným přepadem Zlatého potoka, vycházeje z právního stanoviska, že přepad ten působí jako odlehčovací rameno Zlatého potoka, tedy jako zařízení upravující veřejný potok. Žal. úřad výslovně dále prohlašuje, že nejde o »zahamování vodního díla«, nýbrž o povinnost udržovati určitý stav vodního zařízení v zájmu veřejném. Ježto otázka udržování přepadu v dobrém stavu nebyla vůbec předmětem řízení, nelze výroku žal. úřadu rozuměti jinak, nežli že jde o to, aby st-1 v zájmu veřejném na stavu bočného přepadu nic neměnil. Uplatňuje tedy žal. úřad vesměs hlediska, která sporný přepad charakterisují jako zařízení sloužící regulačním účelům veřejného potoka a ježto § 22 mor. vod. zák. má na mysli toliko hnací stroje a vzdouvací zařízení jako zařízení k užívání vody, kdežto v daném případě o žádné vzdouvací zařízení nejde, nelze st-li ukládati za povinnost, aby přepad ten opatřil stálým pevným znamením.
Nař. rozhodnutí muselo tedy v této části býti zrušeno podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 10168. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 642-648.