NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 9844.

Vyvlastnění. — Řízení správní: * Bylo-li vlastníku pozemku, vyvlastněného podle zákona o stavebním ruchu, znemožněno započetí s vlastní stavbou na tomto pozemku ve lhůtě 3 měsíců od doručení knihovního usnesení o poznámce zahájení vyvlastňovacího řízení úředním aktem (tím, že přes jeho výslovné prohlášení při vyvlastňovacím řízení nebyl vydán vyvlastňovací nález podmínečně, resp. že se mu včas nedostalo pravoplatného stavebního osvobození), má nárok na navrácení v předešlý stav podle § 84 odst. 1. č. 1. vl. nař. č. 8/28.
(Nález ze dne 22. dubna 1932 č. 6508.)
Věc: Alžběta G. v M. jménem vlastním a jménem nezletilých Jiřího, Josefa a Eleny G. proti zemskému úřadu v Bratislavě o vyvlastnění.
Výrok: Stížnost, pokud jest podána Alžbětou G. ve vlastním jméně, odmítá se pro nepřípustnost. Ke stížnosti nezletilých Jiřího, Josefa a Eleny G. zrušuje se nař. rozhodnutí pro nezákonnost.
Důvody: Nálezem z 30. září 1927 vyvlastnil okresní úřad v Prešově podle zák. č. 44/27 pro Marii M. v M. k účelům stavebním parcelu č. . . . knihovně připsanou Janu, Anně, Alžbětě, Jiřímu, Josefu, Heleně, Ondřeji a Marii G. o výměře 385'2 m2. Výměrem ze 13. dubna 1928 doplnil župní úřad v Košicích ke stížnosti expropriátů zastoupených Alžbětou G. nález ten ve shodě s jejím prohlášením při místním šetření dne 13. srpna 1927 konaném ustanovením, že nález pozbývá účinnosti, započne-li odvolatelka se stavbou nejdéle ve lhůtě 3 měsíců od doručení knihovního usnesení o poznámce podle § 4 cit. zák. Toto knihovní usnesení bylo jí doručeno dne 1. září 1927. Již dne 25. srpna 1927 žádala Alžběta G. za povolení ke stavbě kůlny. Okresní úřad v Prešově výměrem z 30. září 1927 povolení stavební udělil s podmínkou, že může býti se stavbou započato teprve tehdy, až vyvlastňovací nález bude zrušen a vyvlastněný pozemek bude dán žadatelce k disposici. Po doručení
Bohuslav, Nálezy správní XIV. 39 — Č. 9844 —
rozhodnutí z 13. dubna 1928 žádala Alžběta G. podáním z 23. června 1928 za povolení k stavbě komory místo oné kůlny. Tato žádost byla výměrem okresního úřadu v Prešově z 12. července 1928 zamítnuta proto, že nebylo podle § 5 odst. 5 zák. č. 44/27 se stavbou započato ve lhůtě 3 měsíců od doručení knihovního usnesení. Výměr ten byl rozhodnutím zemského úřadu v Bratislavě z 22. září 1928 zrušen s tím, že okresní úřad má vydati stavební povolení, pokud stavba neodporuje župnímu statutu, a upozorniti stranu, že může provésti stavbu jen na svoji zodpovědnost a nebezpečí. Na to stavební povolení ke zřízení kůlny bylo dáno výměrem okr. úřadu v Prešově z 22. října 1928.
Výměrem z téhož dne odevzdal okresní úřad v Prešově Marii M. podle § 7 zák. č. 44/27 vyvlastněný pozemek v držení. Do tohoto výměru stěžovala si Alžběta G. podáním z 24. října 1928 a žádala, aby rozhodnutí to bylo podle § 84 bodu 1 spr. ř. zrušeno, a aby vyvlastňovací řízení bylo zbaveno účinnosti. Okresní úřad v Prešově výměrem z 19. ledna 1929 nař. výměr podle § 84 spr. ř. zrušil a vyslovil, že vyvlastňovací nález pozbude účinnosti, bude-li se stavbou započato do konce dubna 1929 a stavba dokončena do konce července 1929.
K odvolání Marie M. zemský úřad v Bratislavě výměrem z 30. září 1929 rozhodnutí to zrušil a vyhověl odvolání v tom směru, že se žádost Alžběty G., aby byl výměr okr. úřadu v Prešově z 22. října 1928 zbaven účinnosti, zamítá v podstatě z důvodů, že soudní usnesení podle § 4 zák. č. 44/27 bylo majitelce pozemků doručeno dne 1. září 1927, takže mělo býti se stavbou započato nejpozději 1. prosince 1927, že lhůtu tu stanovil zákon z důvodu urychlení řízení nikoliv ode dne doručení nebo právní moci vyvlastňovacího nálezu, nýbrž ode dne doručení knihovního usnesení o poznámce zahájení řízení, že navrácení v předešlý stav nemůže rušiti ustanovení zákona, i že neběží vůbec o případ § 84 spr. ř.
O stížnosti nezl. Jiřího, Josefa a Eleny G. uvážil nss takto: St-lé namítají, že povinnosti započísti se stavbou nejpozději do 1. prosince 1927 vyhověli tím, že svezli na vyvlastněný pozemek potřebný stavební materiál. S námitkou touto, kterou st-lé uplatnili i ve své žádosti de pres. 24. října 1928, se žal. úřad v nař. rozhodnutí vůbec nezabýval. Trpí proto nař. rozhodnutí, pokud se s touto námitkou nevypořádalo, podstatnou vadou řízení.
Brojíce proti vlastnímu obsahu nař. rozhodnutí, poukazují st-lé na to, že okresní úřad v Prešově udělil jim povolení ke stavbě s podmínkou, že mohou se stavbou započíti teprve tehdy, až bude vyvlastňovací nález zrušen a pozemek jim dán k disposici, a tvrdí, že je nemohou stihnouti škodlivé následky promeškání lhůty § 5 odst. 5 zák. č. 44/27, ježto tam, kde lhůta souvisí s konečným vyřízením jiné záležitosti nebo odvolání, platí všeobecná zásada, že se až do konečného vyřízení staví a počíná běžeti teprve dnem, kdy konečné rozhodnutí nabude právní moci. Názor ten je v rozporu s předpisem § 5 odst. 5 zák. č. 44/27, který praví, že prohlásí-li vlastník pozemku, že ho sám použije pro stavbu v § 2 uvedenou, vyvlastní úřad k návrhu stavebníka pozemek s podmínkou, že — Č. 9844 —
vyvlastňovací nález pozbude účinnosti, začne-li vlastník se stavbou nejdéle ve lhůtě 3 měsíců od doručení knihovního usnesení o poznámce dle § 4 tohoto zákona.
Tento předpis zákonný, jenž má umožniti expropriátu, aby vyvlastnění svého pozemku zamezil tím, že sám ho použije pro stavbu v § 2 uvedenou, zároveň však chce znemožniti, aby expropriát otálením se započetím stavby nemařil rychlé dosažení účelů, jež sleduje zákon o stav. ruchu, nečiní počátek běhu tříměsíční lhůty závislým na rozhodnutí o žádosti za expropriaci, takže již proto nemůže býti řeči o tom, že by v případě, je-li toto rozhodnutí vzato opravným prostředkem v odpor, běh resp. počátek lhůty byl stavěn až do konečného rozhodnutí dovolané instance. Počáteční termín lhůty je stanoven pevně dnem, kdy bylo doručeno knihovní usnesení o zahájení vyvlastňovacího řízení, a odsunutí nebo přetržení běhu lhůty zákon nepřipouští. Ovšem že však zákon při tom předpokládá, že celé řízení vyvlastňovací bude provedeno ve lhůtách zákonem stanovených (§ 5 odst. 2, 4 a 7), že i expropriační nález byl vydán podmínečně, jak stanoví § 5 v odst. 5, a že se nevyskytne ani jiná právní překážka, která by bez zavinění expropriáta jemu nečinila zahájení vlastní stavby nemožnou.
V daném případě vyvlastňovací nález podmínky jeho bezúčinnosti podle § 5 odst. 5 cit. zák. neobsahoval. Podmínkou tou doplněn byl teprve ke stížnosti expropriátů výměrem župního úřadu v Košicích ze 13. dubna 1928, tedy dávno již po tom, co ona lhůta uplynula. Byla tedy bezúčinnost vyvlastňovacího nálezu vázána na podmínku nemožnou, k čemuž přistoupilo i to, že bylo dáno expropriátům stavební povolení s podmínkou, že smí býti započato se stavbou teprve tehdy, až vyvlastňovací nález bude zrušen a vyvlastněný pozemek bude jim dán k disposici.
Dovolavše se toho, že započetí s vlastní stavbou v zákonné lhůtě jim bylo znemožněno, žádali expropriáti za navrácení v předešlý stav podle § 84 odst. 1 č. 1 spr. říz. č. 8/28; žal. úřad návrhu tomu v postupu instancí nevyhověl. Podle tohoto předpisu je povoliti navrácení v předešlý stav pro zmeškání procesního úkonu nebo úředního jednání, osvědčí-li strana, že jí bylo nepředvídatelnou nebo neodvratitelnou událostí bez její viny znemožněno, aby dodržela lhůtu nebo se dostavila k jednání. Jest ovšem otázkou, lze-li započetí se stavbou podle § 5 odst. 5 cit. zák. pokládati za procesní úkon ve smyslu cit. § 84 odst. 1 č. 1, a zmeškání lhůty k němu za zmeškání procesního úkonu. Otázku tu zodpověděl nss kladně, uváživ, že zákon k faktu početí stavby ve lhůtě cit. § 5 odst. 5 pojí právní účinek, že se jím maří účinnost vyvlastňovacího nálezu, a že tedy toto započetí se stavbou je procesním úkonem právně relevantním pro další účinnost vyvlastňovacího nálezu.
Je zodpověděti ještě otázku, bylo-li straně znemožněno dodržeti lhůtu bez její viny. I této otázce bylo přisvědčiti. K tomu, aby mohl vyvlastňovaný započíti s stavbou, je třeba stav. povolení stav. úřadu. V daném případě bylo toto stav. povolení dáno st-lům pod podmínkou, že smějí se stavbou započíti teprve tehdy, až bude vyvlastňovací nález zrušen a vyvlastněný pozemek jim dán k disposici. Druhé stavební povolení bylo pak jim dáno po instančním vyřízení jejich odvolání teprve dne 22. října 1928, tedy dávno po uplynutí cit. lhůty. Teprve tímto dnem mohli expropriáti započíti se stavbou, aniž se prohřešili proti stavebním předpisům. Z toho plyne, že nedodržení stanovené lhůty nezavinili st-lé, nýbrž samy úřady provádějící řízení vyvlastňovací a stavební, jež svým úředním postupem jim znemožnily, aby mohlo býti ve lhůtě zákonem stanovené se stavbou započato a tím vyvlastnění pozemku odvráceno. Nárok na navrácení v předešlý stav byl tudíž podle § 84 nař. č. 8/28 odůvodněn, a opačný názor nař. rozhodnutí je v odporu se zákonem.

Citace:

č. 9844. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 805-808.