Čís. 4763.


Připouští-li to kolektivní smlouva, může zaměstnavatel přijati do svých služeb zaměstnance i zvláštní samostatnou úmluvou za nižší plat, než podle kolektivní smlouvy.
(Rozh. ze dne 3. března 1925, Rv I 1777/24.)
Žaloba, jíž domáhal se bývalý zaměstnanec banky na žalované bance zaplacení mzdy dle kolektivní smlouvy, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatel ponechává ve vývodech svého dovolání zcela stranou okolnost, která byla v nižších stolicích zjištěna a která jest v první řadě důležitou pro rozhodnutí, totiž, že byl přijat do služeb žalované banky zvláštní výslovnou úmluvou, že se spokojí určitým nižším platem, než který by mu byl dle jeho tehdejší celkové služební doby podle platové stupnice kolektivních smluv příslušel, a to proto, že v bance nebylo tehdy volného místa pro úředníka s tímto vyšším platem, a že mu důsledkem toho ve shodě s jeho platovými nároky, jak si je sám v dotazníku vymiňoval, byla dopisem, jenž dle služebního řádu má povahu služebního dekretu, přiznána platová stupnice, odpovídající třetímu služebnímu roku. Obsahuje-li dopis ten větu »ustanovení kolektivní smlouvy pro rok 1922 vztahuje se plně na Vás,« lze tomu vzhledem na tuto výslovnou úmluvu, učiněnou s dovolatelem při přijetí jeho do služeb, rozuměti jen v tom smyslu, že se kromě platové stupnice, o níž platí tato zvláštní úmluva, vztahují na něho veškerá ostatní ustanovení kolektivní smlouvy, a v tomto smyslu vykládati jest i pozdější dopis, jímž byla dovolateli pro rok 1923 přiřknuta další platová stupnice s poukazem na ostatní ustanovení kolektivní smlouvy. Z toho, že dovolatel byl pro první měsíc přijat na zkoušku, nemůže pro sebe ničeho těžiti, a jeho výklad, že ona zvláštní úmluva o platu byla míněna jen pro tuto zkušební dobu, že však uplynutím jejím vstoupil v plnoprávní služební poměr dle smlouvy kolektivní, příčí se zřejmě skutkovým zjištěním nižších soudů. Uvádí-li dovolatel dále, že ona soukromá, správně zvláštní úmluva, jest neplatná, příčíc se ustanovením kolektivní smlouvy, a do volává-li se při tom zdejšího rozhodnutí čís. sb. 4009, jest v neprávu, ježto zvláštní úmluvy tohoto druhu byly kolektivní smlouvou výslovné dovoleny.
Citace:
č. 4763. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 458-458.