Č. 8147.

Policejní věci. — Řízení správní (Slovensko): Statut župy bratislavské o držení zbraně, schválený nařízením býv. kr. uh. min. vnitra z 25. června 1912 č. 95 347/1912 VI. a. al. nezakládá právní nárok na vydání zbrojního pasu pro osoby ve smyslu § 4 cit. statutu nezávadné a spolehlivé.
(Nález ze dne 2. října 1929 č. 17 815.)
Prejudiktatura: Boh. 8093/29.
Věc: Dr. Alexandr G. v T. proti župnímu úřadu v Bratislavě o zbrojní lístek. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad v cestě instanční žádost st-lovu o prodloužení zbrojního pasu s odůvodněním, že bezpečnostní poměry v okrese t-ském jsou uspokojivé, tělesná a majetková bezpečnost st-lova není ohrožena a tak nutnost držení revolveru je neodůvodněna. O stížnosti do rozhodnutí toho podané nss uvážil:
Podle § 2 zák. o ss jest nss povolán rozhodovati o stížnostech směřujících proti rozhodnutím nebo patřením správních úřadů, tvrdí-li kdo, že jimi bylo zasaženo do jeho subj. práv. Se zřetelem na toto zák. ustanovení je předpokladem úspěšné stížnosti, aby konkrétním rozhodnutím správního úřadu bylo porušeno právo určitého subjektu, založené platným právním předpisem. Je tudíž zkoumati, zdali a pokud je stát ve věci, o kterou jde, svými orgány správními vázán vůči státním občanům tak, že je možno mluviti o subj. právu na určité rozhodnutí neb určitý postup úřadu.
Daný případ jest posuzovati podle statutu župy bratislavské o držení zbraně, schválený nařízením kr. uh. min. vnitra z 25. června 1912 č. 95 347/1912 - VI a. al. Statut tento stanoví předem v § 1, že k držení jakékoli střelné zbraně jest zapotřebí úředního povolení, jež s účinností na jeden kalendářní rok udílí v okresech hlavní služný po slyšení mínění obecního představenstva a po případě příslušné četnické stráže.
V ustanovení tomto nejsou uvedeny žádné podmínky, za nichž se uchazeči povolení k držení střelné zbraně má dostati, naopak z požadavku úředního povolení, tedy konstitutivního aktu úředního, jímž teprve právo uchazeče zbraň držeti má býti založeno, spíše vyplývá úmysl tvůrců této normy vyhraditi státní správě, aby rozhodovala při udílení tohoto povolení dle vlastního, vůči stranám neomezeného volného uvážení, v němž zajisté má v prvé řadě přijití k platnosti ohled.na bezpečnostní zájmy státní, jež se kontrole stran vymykají.
Že takto dlužno vykládati ustanovení § 1, plyne však jasně z předpisu § 3 odst. 4 tohoto statutu, jenž stanoví, že hlavní služný není vázán míněnínm obecního představenstva a četnické stráže, kde tedy a contrario je vysloveno, že ani jediná direktiva, jež úřadu při udílení povolení toho ve směru positivním jest dána, není takového rázu, že by mohla volné uvážení úřadu nějak omeziti.
Tomuto výkladu cit. zák. ustanovení nestojí v cestě ani ostatní předpisy uvedeného statutu. V § 2 vypočítávají se pouze osoby, jež povolení takového nepotřebují, v § 4 jsou uvedeny podmínky, za nichž uchazeč povolení k držení zbraně obdržeti může, což znamená tedy vymezení pouze ve směru negativním, že osoby, jež podmínkám těmto nevyhovují, povolení takové obdržeti nemají, nikoli však také positivní předpis, že osoby, u nichž podmínky ty jsou dány, povolení to obdržeti musí, a konečně také § 5 obsahuje pouze výpočet osob, jež zbrojní pas obdržeti nesmějí.
Při této úpravě udělovacího práva úředního nelze konečně pro opačný výklad nic dovozovati ani z ustanovení § 11 cit. statutu, jenž připouští proti odepření zbrojního pasu odvolání k nadřízené instanci správní. Z tohoto ustanovení vyplývá jen právo uchazeče, domáhati se toho, aby nadřízený úřad správní rozhodnutí úřadu podřízeného přezkoumal, při čemž ovšem ani tento nadřízený úřad není vůči straně vázán žádnými zákonnými podmínkami, nýbrž i na něj přechází právo volné, žádnými podmínkami vůči straně neomezené úvahy. Z vývodů těchto se tedy podává, že na udělení povolení k držení zbraně dle cit. statutu straně právní nárok nepřísluší a že odepřením tohoto povolení nemůže žádné její subj. právo býti porušeno. Ježto pak pro prodloužení jednou již uděleného povolení není ve statutu tom ustanovení odchylných, naopak praví se tu výslovně, že povolení udílí se jen s účinností na jeden kalendářní rok a že žádost o povolení má býti každý rok opakována, jest zřejmo, že totéž, co řečeno bylo shora o udělení úředního povolení, platí také o jeho prodloužení, tedy že ani odepření tohoto prodloužení nemůže zakládati nějaké porušení subj. práv uchazečových.
Obdobně, že totiž ustanovení § 17 zbrojního patentu z 24. října 1852 č. 223 ř. z. nezakládá právního nároku na vydání zbrojního pasu pro osoby ve smyslu tohoto předpisu nezávadné, rozhodl nss i pro historické země nálezem Boh. A 8093/29, vydaným na základě usnesení odborného plena z 25. března 1929.

Citace:

č. 8147. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 207-209.