NPD documents search: Všehrd, 8 (1927) - O reformě studia práv.

Čís. 153.

Předražování. Veřejné zájmy nejsou zvláště těžce ohroženy, bylo-li sice obilí odňato disposici státní, avšak dodáno obyvatelstvu hladem ohroženému v místech ležících v oblasti státu.
(Rozh. ze dne 5. března 1920, Kr I 594/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti Josefa Karla O. a Richarda B., pokud směřovala proti výroku rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 12. srpna 1919. jímž byli oba obžalovaní odsouzeni pro zločin dle § 23 č. 4 a 5 cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z. a uznal je vinnými pouze přečinem pletich dle § 23 č. 4 cit. nař.
Důvody:
Oba obžalovaní odporují ve zmateční stížnosti naznačenému výroku rozsudku soudu nalézacího s hlediska § 281 č. 10 tr. ř.
Rozsudek v odpor vzatý viní oba obžalované ze zločinu proto, poněvadž jejich pletichami, způsobilými stupňovati ceny předmětů potřeby, veřejné zájmy byly zvláště těžce ohroženy. Soud nalézací opřel tento svůj výrok o úvahu, jež dá se krátce shrnouti v tyto věty: Účel nařízení o zabavení obilí jest ten, by zásoby mohly býti obyvatelstvu stejnoměrně přikázány a rozdělovány. Odnímají-li se značné zásoby tomuto účelu způsobem nedovoleným za překročení cen úředně stanovených, porušuje se tím zřejmě veřejný zájem. V případě našem bylo disposicí státní odňato velké množství obilí: 3535 q, resp. 1619 q mlýnských výrobků, což mělo podle názoru soudu nalézacího značný vliv na disposice státní aspoň v obvodu okresního hejtmanství v R. Odňali-li tedy J. K. O. a Richard B. takové množství obilí státní disposici a prodali-li mlýnské výrobky z něho bez ingerence státní, byly tím podle přesvědčení nalézacího soudu zájmy státní zvláště těžce ohroženy. Leč pro tento právní závěr není ve výsledcích řízení a ve zjištěných okolnostech dostatečného skutkového podkladu. Závěr takový byl by správným tenkráte, kdyby zároveň bylo dokázáno, že ono množství obilí, resp. mlýnských výrobků bylo nejen odňato disposici státní, ale buď všechno neb aspoň z valné části dodáno na místa a lidem, kteří státním přídělem již opatřeni byli, nebo do oblastí, jež leží mimo veřejný zájem našeho, resp. tenkráte ještě rakousko-uherského státu. V tomto směru však neposkytují výsledky řízení a děj nalézacím soudem zjištěný pro výrok soudu, odsuzující pro zločin, žádné dostatečné opory. Podle těchto výsledků byly totiž mlýnské výrobky jednak přímo Josefem K. O., jednak prostřednictvím jiných osob, téměř výhradně dodány na místa, kde hrozil a částečně již panoval hlad v míře nejvyšší, zejména mezi dělnictvem, kde hrozilo státu v nejvyšší míře nebezpečenství vzpoury lidu, hladem k zoufalství doháněného. A není též bez významu okolnost, že veškeré obilniny, obžalovanými vyvezené, zůstaly v hranicích staré rakouské říše, ba vyjímajíc tábor uprchlíků ve Cmuntu, vesměs v oblasti tenkráte již k samostatnosti se probouzejícího státu československého. I to padá na váhu, že Roudnicko a okolní okresy podřipské — jak všeobecně známo — patří k okresům v Čechách zemědělsky bohatým a horské okresy v Krušnohoří a průmyslových krajinách severních Čech k okresům na hospodářské plodiny poměrně chudým. Byly tedy mlýnské výrobky v daném případe vyvezeny z krajiny hospodářsky bohatší, kde nouze nebyla ještě tak pronikavého, veškeren život ohrožujícího stupně, do krajin plodinově chudších, kde bída nabyla již rázu katastrofálního a velmi značnou měrou ohrožovala nejen způsob a ráz výživy, nýbrž přímo život obyvatelstva. Při tom nelze přehlédnouti, že i po odvezení oněch mlýnských výrobků zůstala výživa Podřipska ještě celkem aspoň taková jako výživa jmenovaných horských končin i po dovezení výrobků těch, a že správy průmyslových závodů, konsumů a obcí chtěly opatřením obilnin jen hladu, nespokojenosti, zastavení práce, nepokojům a bouřím domácím zabrániti, čehož také povšechně bylo dosaženo bez zvláštního ohrožení obživy Podřipska, a že jen proto staraly se samy o dovoz mlýnských výrobků pod rukou, poněvadž státní správa následkem daných výjimečných válečných poměrů nebyla s to bezvadně fungovati a potřebné obilniny sama opatřiti. Notorickéť jsou poměry tehdá panovavší. Příděly pro jednotlivce nesamozásobitele, zejména pro těžce pracující dělnictvo v oblastech průmyslových i neprůmyslových, nestačily ani z daleka k výživě a často se přídělů těch vůbec nedostávalo. V obcích a okresích, zejména severních Čech, nebývalo potravin, nebývalo mouky, nebylo mnohdy žádného, jindy byl zase jen nepravidelný příděl, nebývalo chleba, hrozily bouře z hladu. Jest notorické, že tehdejší úřady státní, malomocné vůči těmto poměrům, samy opouštěly cestu zákonem a nařízeními předepsanou a bez ohledu na ceny hleděly zaopatřiti pro své okresy potraviny za každou cenu. Skutečnosti této ani rozsudek v odpor vzatý nevylučuje, ba mlčky ji připouští a dříve citovaný výrok ministra výživy výslovně za pravdu béře, ač v odporu s tím před tím též opak její zjišťuje. Tohoto neblahého stavu zásobovacího obžalovaní využitkovali sice nesvědomitým způsobem na své obohacení, ale že by byli tím zároveň zvláště těžce ohrozily zájmy tehdejšího rakouského nebo docela zájmy tehda již k samostatnosti spějícího státu československého, nedá se ani důvodně tvrditi, neboť právem dlužno pochybovati, že by zájmy veřejné, v první řadě opatření nezbytných potravin pro strádající a hladem zmořené obyvatelstvo tehdejšího státu rakou- sko-uherského nebo budoucího státu našeho — a na ten především dlužno bráti zřetel — lépe bývaly opatřeny, kdyby byli obžalovaní Josef K. O. a Richard B. zásoby, o něž jde, konsumentům neučinili přístupnými, nýbrž opatření a rozdělení jich ponechali malomocným institucím státním. Ostatně, nesluší přehlédnouti těž, že běží o pouhých 35, resp. jen 16 vagonů obilnin, jež byly vyvezeny za dobu více než dvouletou, oproti všem obilninám, státnímu hospodaření podléhajícím, kteréž — jak lze ze statistiky i zkušenosti obecně známým vzíti — v samotném okresu roudnicko-libochovickém ročně zajisté daleko více než 1000 vagonů obnášely, že tedy šlo o množství poměrně na váhu příliš nepadající. Že obžalovaní učinili zásoby, státní disposici odňaté, strádajícím vrstvám obyvatelstva přístupnými za ceny často přemrštěné a že opatřili si je pletichami, to nalézá výrazu svého ve výrocích soudu, pokud je uznal vinnými předražováním a pletichami ve smyslu § 23, č. 4 cís. nař., ale nelze uznati správným názor soudu nalézacího, že by tím byli obžalovaní za daných okolností zájmy veřejné zvláště těžce ohrozili, neboť — třebas snad odnětím prokázaného množství mlýnských výrobku z volného nakládání státem bylo úplně stejnoměrné zásobování všeho obyvatelstva porušeno — nemohlo přece za vylíčených poměrů odňaté množství míti na celkový stav státního disposičního práva tak velikého významu a rozhodujícího vlivu, zvláště když dodány byly obilniny ty, byť i jen jednostranně, téměř vesměs do okresů zle postavených, kam jich státní správa opatřiti nedovedla, ale kde jich k utišení hladu a případných bouří bylo naléhavě zapotřebí. Není tedy zde již objektivně dán znak skutkové povahy »obzvláště těžkého ohrožení veřejných zájmů.« Ale kromě toho bylo by třeba, by obžalovaným i vzhledem k tomuto znaku skutkové podstaty dokázán byl zlý úmys1, ke každému zločinu vyžadovaný. Tento zlý úmysl záležel by ovšem jen ve vědomí obžalovaných, že činem svým zájmy veřejné zvláště těžce ohrožují, avšak toho zjištěné okolnosti nikterak nedokazují, neboť nemůže býti sporu o tom, že prvním a hlavním zájmem veřejným bylo za tehdejších poměrů, by beznadějné válce nebyly přinášeny za oběť vedle životů vojáků i životy tisíců obyvatel v zázemí, by nenastal rozvrat a anarchie v celých oblastech naší země. To vše ale bylo za těch dob na obzoru a tu mohli se obžalovaní snad docela i domnívati, že — třebas pletichařili a z poměrů válečných nesvedomitě těžili — přece jen zájmům státu i své užší vlasti slouží v době, kdy úřady a instituce k tomu povolané složily nebo složiti musily ruce v klín, nemohouce opatřiti obyvatelstvu výživy. I když si tedy obžalovaní vědomi byli svémocného zasáhnutí v působnost orgánů státních a v jejich disposice, není ještě nijak na snadě třeba i jen domněnka, že si byli vědomi těžkého ohrožení veřejných zájmů; byloť přece obecně známo, že veškerá činnost orgánů a institucí zásobovacích na všech stranách selhávala a na místě jejím všude nastupovalo zásobování cestou soukromou.

Citace:

O reformě studia práv.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1927, svazek/ročník 8, číslo/sešit 9-10, s. 286-287.