Čís. 15279.


K §§ 904, 1478 obč. zák.
Kdy se počíná promlčení pohledávky, jejíž zaplacení slíbil dlužník podle možnosti nebo až se dá.

(Rozh. ze dne 10. června 1936, Rv II 772/34.)
Žalobkyně domáhá se žalobou zaplacení zažalované pohledávky tvrdíc, že pohledávku tu žalovaná 2. prosince 1929 uznala za svůj vlastní dluh a zavázala se ji opláceti žalobkyni podle možnosti. Proti žalobě namítla žalovaná promlčení zažalované pohledávky, protože prý žalobkyně nepokračovala řádně ve sporu. Před skončením jednání v první stolici pak přednesla, že žaloba jest předčasná vzhledem k obsahu uznání pohledávky z 2. prosince 1929 a žádala, by byly stanoveny event. splátky ve smyslu § 904 obč. zák. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem v otázce, o niž tu jde, z těchto
důvodů:
Tvrdí-li žalovaná, že žaloba jest předčasná, uplatňuje tím, že ještě nenastala splatnost zažalované pohledávky. Promlčení však předpokládá, že právo mohlo býti vykonáno (§ 1478 obč. zák.), že tedy splatnost pohledávky už nastala. Promlčení pohledávky, jejíž zaplacení slíbil dlužník podle možnosti nebo až se dá, nepočíná se už slibem takto platiti, nýbrž teprve, když nastala objektivně možnost platiti u dlužníka. Jestliže tedy žalovaná namítla předčasnost žaloby, tvrdila tím vlastně, že splatnost zažalované pohledávky ještě nenastala, což znamená, že lhůta promlčecí nezačala vůbec běžeti. Dále však neuvedla žádné skutkové okolnosti o tom, kdy nastala u ní možnost spláceti převzatý dluh, v které době tedy měla žalobkyně objektivně možnost uplatniti svou pohledávku, což by byl počátek promlčecí lhůty. Podle vlastního přednesu žalované není námitka promlčení odůvodněna.
Citace:
Čís. 15279.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 668-668.