NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 22 (1913)

Požadavky z obchodů differenčních, které nebyly na burse samé uzavřeny, jsou nežalovatelny i pak, když zajištěny jsou hypothekou a když žaloba ve formě žaloby hypothekární byla vznesena.

Žalobě jisté banky v Praze na A. o zaplacení 16000 K s přísl. pod uvarováním se exekuce na jeho domy na Žižkově obě instance nižší vyhověly. Právnicky zajímavými jsou
důvody
vrchního zemského soudu v Praze jako soudu odvolacího, které soud revisní ve všech směrech za právně omylné označil, nicméně však dovolání, připojiv důvody jiné, nevyhověl. Jsou pak tyto:
Zažalované pohledávání jest částí jistin žalující banky 40000 K a 30000 K, právem zástavním ležících na domech žalované v Žižkově. Právní povaha těchto jistin byla probrána a vysvětlena v žalobách dřívějších, jež strany na sebe u okresního soudu v X. podaly a to o žalobě nynějšího žalovaného na výmaz práva zástavního pro jistiny ony vydobytého a o žalobě žalující banky na jich zaplacení. A ohledně těchto žalob došlo k mimosoudnímu narovnání, jehož obsah dle seznání obou stran byl v podstatě ten, že žalující banka na úplné zaplacení svého pohledávání, ať již pošlo z jakéhokoliv právního jednání a důvodu, přijala od žalovaného vyrovnaný obnos 16000 K s přísl., a že svolila k výmazu práva zástavního na sumu, obnos vyrovnaný převyšující.
Aby žalovaný odvrátil od sebe právní následky vytčené v § 1380. pokud se týče v §§ 861., 1411., 1412. ob. z. obč., uplatňuje tolik, že tu jde o hru na burse, o vyrovnání obchodů differenčních, o pohledávání nežalovatelné, kteréž ani narovnáním nelze vymáhati soudně. Jaké právní povahy jest zvláště vyrovnaný obnos K 16000 nyní zažalovaný, bylo procesním soudem správně vylíčeno. Avšak byť i se mělo za to, že pohledávání zažalované původem svým jest takým, jak žalovaný to tvrdí, nelze přece nevystihnouti, že v daném případě se jedná vlastně o žalobu hypothekární, když žalovaný dobrovolně a vědomě zřídil pro dotčené pohledávání zástavu, čímž poskytl žalující bance účinný prostředek zjišťovací.
Účelem hypothekární žaloby pak jest, aby věřitel došel zaplacení ze zástavy, kdyby závazek v určitý čas nebyl splněn (§ 447. ob. z. obč.). K nabytí zástavního práva jest ovšem potřebí platného pohledávání, ale platným jest i pohledávání, byť i jemu odepřena byla způsobilost k soudnímu dobývání (naturalis obligatio). O takové pohledávání tu jde. Vždyť již se stanoviska žalovaného záleží právní povaha nároku žalobkyně v tom, že vzešel ze sázky závazné (§ 1271). Bylať hodnota sázky nejen slíbena, nýbrž i skutečně dána neb složena tím, že pro ni zřízena byla zástava. A zřízení zástavy dlužno položiti na roveň dání neb složení sázky zákonem požadované, an právní účinek jeho jest týž. (Srovnej: Krainz »System des österr. Privatrechtes«, 3. vydání I., §§ 268., 319.; Kirchstetter »Commentar«, 3. vydání, str. 248, pozn. 12; Stubenrauch »Commentar«, 7. vydání I., str. 602; Hasenöhrl »Das österr. Obligationsrecht«, § 2.; Exner »Das österr. Hypothekenrecht«, str. 136; Pfaff »Geld als Mittel pfandrechtlicher Sicherstellung«, Gerichtszeitung XIX., č. 79.) 1 Byť i tedy po právním názoru žalovaného obnos zažalovaný nebyl o sobě žalovatelným, není tu přece příčiny, aby se uplatněnému pohledávání nepřiznávala způsobilost soudního dobývání potud, pokud jako jistota jest uplatňováno žalobou hypothekární, jak tomu zde jest.
Nad to žalovaný, jak zjištěno, uznal narovnání co do jeho platnosti, závaznosti a vykonatelnosti, Vždyť právo, jež z něho k dobru jeho vzešlo, sám již provedl tím, že si u soudu vyžádal v knize pozemkové výmaz práva zástavního, pokud převyšují vyrovnaný obnos 16000 K. A tu zajisté se příčí veškerému správnému právnímu nazírání, aby se připustilo, by narovnání se uznalo závazným pouze co do práv z něho nabytých, a při tom se odpíralo platnosti a závaznosti jeho, pokud jde o splnění povinnosti, toutéž stranou převzaté. Z této zásady vychází i ustanovení § 920. a § 1052. ob. z. obč., dle něhož strany nemohou upustiti od smlouvy, když už byla splněna, pokud se týče, že ten, kdo na jiného nastoupil, má povinnost vyplniti povinnost svou. Třetí stolice nevyhověla dovolání žalovaného.
Důvody.
Při vyřizování právních otázek vychází rozsudek v odpor vzatý z toho právního názoru, že námitka, že se jedná o nárok nežalovatelný z obchodu diferenčního, jejž pokládati sluší za hru a sázku, není proto oprávněna a v zákoně odůvodněna, poněvadž případné nároky strany žalující kryty byly hypothekou, dále ježto v daném zde případě jedná se pouze o žalobu hypothekární a poněvadž konečně úmluva mezi stranmi uzavřená žalobkyní již částečně byla splněna, takže jí žalovaný též se své strany jest vázán a nemůže již odstoupiti.
Přisvědčiti dlužno dovolání, že tyto právní názory neobstojí před bližším zkoumáním.
Že differenční obchody, které nebyly uzavřeny na burse (§§ 12. a 13. burs. zák.), spadají pod pojem hry a sázky, to netřeba zajisté blíže vykládati. Nároky z takovýchto obchodů, při nichž právo a povinnost na efektivní dodávku jsou vyloučeny a místo nich smluveno, že pouze difference dvou cen má býti zaplacena, závazný jsou jen tenkráte, když vymíněná cena byla nejenom slíbena, nýbrž skutečně zapravena neb složena (§ 1271.).
Skutečnému zapravení, pokud se týče složení, nelze rovnati pojištění takovýchto nároků zástavou, zejména však zřízením hypotheky, neboť účinek, jejž zákon přiznává složení ceny při sázce spočívá v tom, že skládající nejenom jasně ukazuje, kolik chce platiti, kolik chce ve hře odvážiti, nýbrž že složením tuto vůli již skutečně provádí, kdežto při zřízení zástavy, hypotheky, věřitel má býti pouze chráněn proti dodatečné vůli dlužníka neplniti. Zřízení hypotheky nečiní tudíž nežalovatelný nárok naprosto nárokem žalovatelným.
Pro rakouské právo směrodatným jest důvod, jenž zákonodárce v jednotlivých případech přiměl k tomu, aby z pravidla žalovatelnosti pohledávky učinil výjimku.
Leží-li důvod ten, jak tomu jest při nárocích ze hry a sázky, v zájmu veškerenstva, v ohledech národohospodářských, pak nelze se o zákonodárci domnívati, že by byl chtěl na jedné straně nároku samému vymožitelnost sice odepříti, soudci však na druhé straně přece uložiti povinnost, aby při realisování nároku toho tenkráte spolupůsobil, když nárok ten pojištěn byl zástavou, zřízením hypotheky.
Z toho plyne, že s výjimkou případu v § 1271. uvedeného hra a sázka ve všech ostatních směrech po právu neexistují, že tudíž všecka ostatní na hře a sázce se zakládající právní jednání jsou po právu bezúčinnými. Nemohou tudíž dojíti také před soudem žádného ohledu. Na tom nemůže nic změniti ta okolnost, že nárok uplatňován jest žalobou hypothekarní (§ 91. c. s. ř.). Neboť takováto žaloba v prvé řadě domáhá se zjištění, že žalobní nárok tu jest, a teprve v druhé řadě požaduje oprávnění k soudnímu prodeji nemovité zástavy; poslednější žádání jest v nejužší souvislostí s žádáním prvým.
Dle § 449. ob. z. obč., jest právo zástavní akcesoriem platné pohledávky, leč neposkytuje každá pohledávka pravého titulu k nabytí práva zástavního. Příčilo by se všem pravidlům logiky, kdyby na jedné straně pohledávky z obchodů differenčních, jakožto pouhé sázky z možnosti soudního zažalování byly vyloučeny, na druhé straně však pro takovéto pohledávky poskytnuta byla práva zástavní, která konečně proti vůli dlužníkově přece před soudem uplatněna býti musí, ano bylo by to přímým obcházením zákona, kdyby pohledávky před soudem nežalovatelné nějakým uznáním dlužníka nebo pojištěním měly učiněny býti žalovatelnými. Ani částečným splněním narovnání nemůže samo o sobě neplatné jednání právní nabýti platnosti (§§ 886., 877., 878., 882. a j. v. ob. z. obč.). Ustanovení §§ 920. a 1052., soudem odvolacím uvedených nelze použíti k odůvodnění názoru opačného, ježto právě předpokládají, že zde jest platná a závazná smlouva. Právní názory rozsudku odvolacího jsou tudíž naprosto mylnými se stanoviska platného práva.
Přes to však nemohlo dovolání býti vyhověno.
Přiznati sluší, že narovnání o pohledávce rovněž nežalovatelné jest nezávazným, ježto bezúčinnost vztahuje se též na prohlášené uznání dluhu, převzetí dluhu a pod.
Leč zde stojí věci jinak.
Kdežto v řízení sporném, jež narovnání předcházelo, žalovaný tvrdil, že žalobnímu nároku základem jsou obchody diferenční, uváděla žalobkyně, že nejedná se o žádné obchody takové, nýbrž o efektivně provedené koupě a prodeje cenných papírů, vedle toho pak o pohledávky z nejrůznějších titulů právních (zápůjčky, pohledávky palmární a pod.). Tato mezi stranami sporná a pochybná práva vedla pak k narovnání, na němž spočívá žádost žalobní, kteréž narovnání tudíž mělo za účel, aby spor, jedná-li se o obchody diferenční čili nic, byl odklizen. Účinek tohoto narovnání spočíval tudíž v tom, že dřívější nejistá, z nejrůznějších důvodů pocházející práva, žalovatelné i snad nežalovatelné pohledávky měly býti přeměněny v práva a pohledávky určité, tak že právní poměr v daném případě nespočívá již na původním důvodu právním, nýbrž pouze na právním důvodu narovnání, kterým dosud stávající neurčitosti, pochybnosti a různosti mínění odstraněny býti měly navždy a s konečnou platností. 2 Nyní stačí již k důkazu práva odvolávati se na toto narovnání. Že pak toto po právu závazně skutečně se stalo, žalovaným vůbec ani popřeno nebylo. Nestojí tudíž žalobnímu nároku v cestě námitka nežalovatelné pohledávky.
Není proto uplatňovaný dovolací důvod č. 4. § 503. c. s. ř. dán.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 1913, č. j. Rv. II 36/13/1.) Flieder.

Pozn. zasíl.*) Toto citování literatury jest jednak antiquované, jednak nesprávné, kromě toho ovšem také neúplné. Tak již Krainzův komentář, vydáni 4. III. na str. 322. a násl. uvádí: ...Ist das Differenzgeschäft ein Börsegeschäft nach § 12 des Börsegesetzes von 1 April 1875, R.-G.-Bl. Nr. 67, so ist allerdings »Die Einwendung, daß dem Anspruche ein als Wette oder Spiel zu beurteilendes Differnzgeschäft zu Grunde liege unstatthaft. Hievon abgesehen, ist die Zulässigkeit des Spieleinwandes in bestimmtester Weise gesetzlich (Einf.-Ges. zur Z.-P.-O. Art. XXV. und zur E.-O. Art. XXIX.) anerkannt. Doch läßt sich § 1271 auf das Differenzgeschäft nur analog anwenden, da dasselbe der Form nach nicht Spiel oder Wette, sondern Kauf oder Kommissionsgeschäft ist....Hält man sich strenge an § 1271, so muß die Deckung als ein ungültiges Pfand behandelt und danach deren Rückforderung gestattet werden... Stubenrauch, VIII. vyd., I. sv. na str. 589.: »...Für unklagbare Forderungen, sogenannte Naturalobligationen, kann eine Pfandrechtsbestellung nicht in gültiger Weise stattfinden, weil soust die gerichtliche Durchsetzung dieser Forderungen ermöglicht würde, was ja das Gesetz vermieden wissen will«. Týž, VIII. vyd., II. sv. na str. 580.: »...Irrig ist die Ansicht Kirchstetters zu § 1271, wonach die bloße Bestellung eines Faustpfandes für den Wettpreis der Hinterlegung des letzteren gleichkomme.« Exner, na str. 137.: »...Wenn schon die materielle Ungültigkeit der Pfandforderung der Entstehung eines gültigen Hypothekenrechtes an sich nicht im Wege steht, so kann dies noch weniger bei der bloßen Klaglosigkeit derselben der Fall sein. Auch solche Forderungen also, zu deren Eintreibung das Gesetz das Klagerecht versagt, sind zur Pfandversicherung geeignet. Inwiefern das begründete Hypothekarrecht deshalb einer Anfechtung unterliegen kann, das wird darauf ankommen, welches im gegebenen Falle der Grund und die rechtliche Tragweite der Klaglosigkeit der causalen Obligation ist. Hypotheken für solche Forderungen, welche das Recht ihrer Art nach mißbilligt und deshalb klaglos läßt (gleichsam publici juris klaglose Obligationen), z. B. Spielschulden, sind jedenfalls anfechtbar. Solche Forderungen können auch nicht indirekt im Wege einer Hypothekarklage realisiert werden... Stejného mínění jsou Unger, zasílatelé pojednání v Ger.-Ztg. z roku 1899, č. 44 a z r. 1899, č. 21 až 23; dále v Zentralblatt z r. 1900, řad. č. 437 a v Jur. Blätter z r. 1901, č. 26, dále Adler v Ger.-Ztg. z r. 1902, č. 3. Opačný náhled hájí články v Jur. Blätter z r. 1900, č. 17, 21 a 25 a j. v. Rozhodnutí soudu nejvyššího ponejvíce taktéž nesouhlasí s názory vrchním z. soudem projevenými, tak jmenovitě ta, která uveřejněna jsou v Jur. Blätter z r. 1901, č. 26 a ve sbírce Pfaff-Schey-Krupský pod č. 1. Z říšskoněmeckých spisovatelů hájí týž názor pro obor něm. obč. zákona. Endemann, Einführung in das Studium des deutschen bürgerlichen Gesetzbuches, 5. vyd., str. 533, v pozn. 2. § 762. něm. obč. zák. zní v první části: Durch Spiel oder durch Wette wird eine Verbindlichkeit nicht begründet. Das auf Grund des Spieles oder der Wette Geleistete kann nicht deshalb zurückgefordert werden, weil eine Verbindlichkeit nicht bestanden hat.
V stejném smyslu rozhoduje i německý říšský soud (viz svazek 49. na str. 192.). I Staub-Pisko, 2. vyd., 2. svazek, na str. 398. hájí shora uvedený názor. Tamtéž na str. 397. uvedena jest celá řada nálezů nejv. soudu, dle nichž smír o obchodech differenčních jest nezávazným.

Citace:

Požadavky z obchodů differenčních,. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 4, s. 207-212.