Č. 3396.

Zajištění bytu: Zajištění bytu podle § 13 zák. č. 225/1922 ve znění zák. č. 87/1923 není přípustné, jestliže již před doručením rozhodnutí o zajištění bytu byl nájemní poměr mezi vlastníkem domu a stát. zaměstnancem byt obývajícím rozvázán dohodou stran.
(Nález ze dne 26. března 1924 č. 5019).
Věc: Marie E. a spol. proti zemské správě politické v Praze o zajištění bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody. Nař. rozhodnutím zajistila zsp na základě § 13 zák. č. 225/1922 ve znění zák. č. 87/1923 v domě st-lů byt, jenž se uvolnil služebním přeložením dosavadního nájemníka Rudolfa K. do obce jiné, pro státního zaměstnance finančního radu ing. Josefa B., ježto bylo konaným šetřením zjištěno, že z bytu nebyla dosud dána výpověď a neni zde vylučujících důvodů § 20 cit. zák. K námitkám st-lů nelze přihlížeti, poněvadž nejsou zák. odůvodněny.
O stížnosti do rozhodnutí toho pro vadnost řízení a pro nezákonnost podané uvážil nss toto: — — —
St-lé již ve svých námitkách proti zamýšlenému zajištění a v odvolání uvedli, že dosavadní nájemník bytu Rudolf K. dal kocem června 1923 výpověď z bytu, vystěhoval se 2. července 1923, při čemž mu nájemné vypadajicí za měsíc červenec 1923 bylo spolumajitelem domu Eduardem F. vráceno. Z toho dovozovali st-lé nepřípustnost zajišťujícího opatření, jelikož obdrželi zajišťovací příkaz teprve po té, když byl nájemní poměr rozvázán.
Rudolf K. potvrdil v podstatě správnost údajů těch a udal, že majiteli domu hlásil koncem června 1923, že se odstěhuje s rodinou, že pak majitel domu netrval na čtvrtletní výpovědi a vzal na vědomí, že nájemník se 2. července 1923 odstěhuje z Prahy, což se také stalo.
Dle tohoto nesporného stavu věci byl rozvázán smluvní poměr nájemní souhlasnou vůlí obou stran koncem června 1923, kdežto rozhodnutí o zajištění téhož bytu bylo doručeno majitelům domu teprve dne 22. září 1923.
Nař. rozhodnutí spočívá zřejmě na právním názoru, že jest rozhodno jediné, byl-li nájemní poměr rozvázán výpovědí danou se strany státního zaměstnance jako nájemníka, a že rozvázání nájemního poměru jiným způsobem, třeba z vůle nájemníkovy nebrání, aby byt byl později zajištěn pro jiného státního zaměstnance. Názor ten nelze uznati správným.
Zák. č. 225/1922 ve znění zák. č. 87/1923 připouští v § 13, který omezuje svobodu vlastnictví ústavou chráněnou a jehož ustanovení jako výjimečné přesně vykládati dlužno, zajištění bytu pro státního zaměstnance, pokud jde o poměr nájemní, založený nájemní smlouvou, jen v tom případě, když zajišťovací příkaz byl majiteli domu dříve doručen, než obdržel výpověď nájemníkovu.
Zákon mluví sice jen o rozvázání nájemního poměru výpovědí se strany nájemníka, z celého znění § 13 však vyplývá, že zákon klade váhu jen na to, aby zrušení titulu, ze kterého státní zaměstnanec bytu používal, stalo se aktem vůle uživatele bytu, nikoli jen vlastníka domu, a to teprve potom, když již bylo rozhodnutí o zajištění doručeno vlastníku domu.
Z toho je patrno, že zákon nechtěl omeziti vlastníka domu ve svobodné disposici s bytem, byl-li nájemní poměr zrušen disposičním aktem nájemníka bytu dříve než vlastník domu byl úřadem vyrozuměn o opatření úřadu, ketrým se mu odnímá, pokud se týče omezuje volná disposice s dotčeným bytem.
Byl-li tudíž nájemní poměr, na základě něhož státní zaměstnanec bytu užíval, rozvázán obapolnou dohodou smluvních stran bez výpovědi proto, že nájemník práva k výpovědi použíti nechtěl, nepozbývá ani v takovém případě pronajímatel práva s dotčeným bytem volně disponovati, stalo-li se zrušení smlouvy nájemní dohodou stran dříve, než vlastníku domu bylo doručeno rozhodnutí o zajištění téhož bytu pro jiného státního zaměstnance. Rozhodným pak jest jen, vzešla-li majiteli domu možnost disponovati s bytem dříve, nežli mu bylo dodáno zajišťovací omezení, nikoli zdali majitel domu s bytem již skutečně disponoval čili nic, neboť dle znění § 13 cit. zák. jest pro přípustnost zajištění směrodatné jedině, zdali výrok o zajištění byl vlastníku domu úřadem oznámen dříve, než byl právní důvod, na základě něhož státní zaměstnanec byt obýval, zrušen disposičním aktem uživatele bytu.
Z těchto úvah dospěl nss k názoru, že zajištění bytu podle § 13 cit. zák. není přípustné, jestliže již před doručením rozhodnutí o zajištění bytu nájemní poměr mezi vlastníkem domu a státním zaměstnancem byt obývajícím byl rozvázán dohodou stran.
Ježto žal. úřad vycházel z opačného nesprávného právního názoru, bylo nař. rozhodnutím zrušiti pro nezákonnost dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3396. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 865-867.